Marek Miler (byznys.ihned.cz 21. 3. 2017)
Rekordní nárůst devizových rezerv může přinést ČNB účetní ztrátu. Podle Hampla to bude daň za bohatnutí Čechů a za nezávislou měnovou politiku.
Vysoké rezervy vidí centrální bankéř jako pojistku, nikoliv jako problém. Podle Hampla by ČNB mohla zvážit navýšení podílu dolarů v rezervách.
Podle Mojmíra Hampla, viceguvernéra České národní banky, se případná ztráta banky, plynoucí z možného budoucího posilování koruny, nedotkne peněženek občanů. Téma ztráty centrální banky, jejíž hospodaření ze zákona není součástí veřejných rozpočtů, se objevilo s tím, jak v posledních měsících rekordně rostou zásoby eur na účtech ČNB.
Česko má kvůli nákupům eur během intervencí druhé nejvyšší devizové rezervy ze všech vyspělých zemí. Zásoba cizích měn v současnosti představuje asi 60 procent tuzemského hrubého domácího produktu. Větší objem rezerv vůči svému hospodářství má už jen Švýcarsko s poměrem přes 80 procent. Někteří ekonomové varovali, že nárůst rezerv, které obvykle centrální banky drží jako pojistku proti spekulativním útokům na národní měnu, může spustit kritiku hospodaření banky a v konečném důsledku i omezení její nezávislosti.
"Není to téma, které by daňové poplatníky mělo trápit, protože pokud centrální banka zůstane striktně oddělená od veřejných rozpočtů – což je její definice – tak se hospodaření centrální banky nerovná hospodaření daňových poplatníků," argumentuje Hampl. Podle něj by posilování koruny a případná budoucí ztráta banky byly výsledkem přibližování se české ekonomiky Západu, což by daňoví poplatníci měli spíš přivítat.
HN: Představuje rychlý nárůst devizových rezerv, který nastal v posledních měsících, nějaké ekonomické riziko?
Myslím, že sám o sobě ne. Dokonce budeme asi jednou z mála zemí na světě, kde je největší starostí veřejnosti, zda náhodou nemáme příliš vysoké devizové rezervy. Já si pamatuji, jaké debaty se vedly v 90. letech, kdy jsme měli rezervy řádově nižší a kdy se diskutovalo o riziku, že jich máme příliš málo. Dnešní obava, že má ekonomika příliš mnoho pojistek proti spekulantům, mi prostě přijde přepjatá. Co jiného jsou devizové rezervy než obrana proti stádnímu, fundamentálně nepodmíněnému chování trhů, které se může kdykoli v budoucnu opakovat? Pro mě je to něco jako trochu lepší pojištění, byť taková pojistka samozřejmě není zadarmo.
HN: Zároveň to ale znamená, že banka bude pravděpodobně po nadcházející desítky let generovat ztrátu. Nemůže toto v budoucnosti přinést ohrožení její nezávislosti, když si například téma vezmou za své politici?
Jaké ty případné ztráty budou, je nejasná věc. To závisí na budoucím vývoji kurzu a na budoucích výnosech z devizových rezerv.
HN: Ano, ale pakliže se naše ekonomika má přibližovat Západu, musíme očekávat posilování měny…
Ano, ale pokud tato ekonomika bude bohatnout a dohánět vyspělé země při nízké inflaci nebo nižší inflaci, než kterou tyto země mají – a to je mimochodem cesta, kterou jsme si tu kdysi vybrali, a myslím, že to bylo v souladu s široce sdílenou antiinflační preferencí veřejnosti –, tak to kvůli posilování kurzu z definice znamená ztráty z držby devizových rezerv. Proto když se podíváte na hospodaření centrální banky po opuštění fixního kurzu v roce 1998, centrální banka hromadí ztráty. Zažili jsme také období, kdy byl kurz neopodstatněně silný a kdy rezervy rostly z důvodu, že banka intervenovala, jako tomu bylo v letech 2001 a 2002.
Vedle toho devizové rezervy zvyšují také fondy EU. Každé čerpání těchto fondů znamená vyšší devizové rezervy ČNB. Tím chci říci, že jsme v tomto stavu normálně žili už před zavedením kurzového závazku. V roce 2007 představovala neuhrazená ztráta ČNB asi pět procent HDP a psaly se studie o tom, dokdy to budeme schopni splatit, že to bude tak možná v roce 2024. Teď je rok 2017 a my máme celou minulou ztrátu díky oslabení kurzu uhrazenou. Máme nejlepší finanční pozici, jakou jsme kdy měli. Všichni v této ekonomice se těší, jak budeme bohatnout skrze sílící kurz, a přitom je problémem ztráta centrální banky? Já jako občan této země budu rád, pokud se budeme přibližovat úrovni vyspělých zemí rychleji. A proto bych si vlastně měl přát, aby centrální banka tímto způsobem ztráty vytvářela.
HN: Může se ale stát, že se časem někdo z politiků na tuto ztrátu zaměří a použije to jako argument k omezení nezávislosti ČNB…
Jestli někdo chce centrální banku, která bude zisková, tak chce centrální banku, která bude buď v režimu fixního kurzu, nebo v režimu, kde průběžně oslabuje kurz. Ale to chce, myslím, málokdo. Samotný fakt, že si politická elita nezvykla na to, že jí centrální banka odvádí zisk, dle mého naopak nezávislost banky posiluje. Byl to také jeden z hlavních argumentů, které jsme používali při debatách s ECB. My jsme jim opakovaně vysvětlovali, že centrální banka, která odvádí zisky státu a v případě ztrát naopak požaduje jejich úhradu od daňových poplatníků, je přece mnohem méně nezávislá než banka, která umí žít v režimu narůstající ztráty a od daňových poplatníků žádnou úhradu nežádá.
HN: A nemůže ztráta ČNB znamenat problém, až budeme jednou přijímat euro? Podobné téma se řešilo na Slovensku…
Slovensko je přesně příklad ekonomiky, která hromadila ztráty z přecenění rezerv a byla přijata do eurozóny v roce 2009 s neuhrazenou ztrátou. Pokud vím, ta není uhrazena dodnes.
HN: Ale v případě ČNB by asi situace byla jiná, co se týče velikosti, nebo ne?
To nevíme. Můžeme sice modelovat budoucí vývoj, ale realita může být úplně jiná.
Není to téma, které by daňové poplatníky mělo trápit, protože pokud centrální banka zůstane striktně oddělená od veřejných rozpočtů – což je její definice –, tak se hospodaření centrální banky nerovná hospodaření daňových poplatníků. Čím rychleji budeme bohatnout, tím je pravděpodobnější, že budeme mít nějakou ztrátu, kterou budeme uhrazovat ze svých budoucích výnosů od momentu, kdy už nebudeme bohatnout.
HN: Nehrozí tedy podle vás ani riziko, že bude v budoucnosti potřeba navýšit kapitál ČNB? Má vůbec základní kapitál centrální banky nějaký smysl?
Fundamentálně ho pro měnový systém nemá. Centrální banka může žít se základním kapitálem 1 Kč nebo i se záporným kapitálem.
HN: Takže z toho nehrozí budoucí problém?
Někdo ho může chtít vyvolat. Ale já budu vždy říkat, že to problém není.
HN: Vzhledem k tomu, že v posledních měsících devizové rezervy skokově narostly, neplánujete nějaké změny v tom, jak tyto prostředky investovat?
Podle mě s rezervami nakládáme velice dobře. V korunovém vyjádření je výnos z celého portfolia za rok 2016 daleko přes dvě procenta, což v situaci, kdy v řadě vyspělých ekonomik platí záporné úrokové sazby, považuji za skvělý výsledek. Správu devizových rezerv průběžně podrobujeme změnám a úpravám. Nemohu vyloučit, že se objeví nové úvahy, jak portfolio diverzifikovat. V minulosti jsme třeba udělali rozhodnutí investovat 10 procent rezerv do akcií a ty za poslední léta vynášely poměrně hodně. Diverzifikovali jsme také do jiných měn; máme kanadský a australský dolar i švédskou korunu. Větší změny by se měly ale dělat v okamžiku, kdy víme, že máme nějakou stabilní výši devizových rezerv. A to zatím nemáme. A já žádnou potřebu měnit stávající systém nevidím.
HN: A co byste vy osobně viděl jako možnost, kde by mohlo ke změně dojít? Třeba v podílu investic do akcií?
Asi máme pořád málo té nejklíčovější rezervní měny světa, tedy dolaru. Ale tím nechci předjímat budoucí rozhodnutí.
HN: Připadala by pro Česko v úvahu i varianta zřízení takzvaného wealth fondu nebo vyvedení části portfolia mimo rozvahu banky?
Dle mého ne. Sovereign wealth fondy vznikají jako akumulované a odložené fiskální výnosy vlády. To nemá s devizovými rezervami centrální banky moc společného. Kromě zásadních právních, technických, účetních, finančních a měnověpolitických problémů této úvahy přece musí být každému jasné, že kdyby část rezerv připadla vládě, tak by ztráta z jejich přecenění byla již skutečnou ztrátou daňových poplatníků a dopadla by na deficit a dluh veřejného sektoru.