Zdeněk Tůma (Bankovnictví 18.1.2008 strana 1, rubrika: Úvodník)
Rok 2007 byl třetím v řadě, kdy růst ekonomiky (zřejmě) přesáhl šestiprocentní hranici. K pokračování velmi rychlého hospodářského růstu v loňském roce přitom i nadále docházelo v podmínkách vysoké míry vnitřní i vnější makroekonomické rovnováhy. Uvedený vývoj byl výsledkem společného působení dvou skupin faktorů. První skupinu tvořily změny na nabídkové straně ekonomiky zvyšující – zejména díky přílivu zahraničních investic – dlouhodobou produkční a exportní schopnost našeho hospodářství. Díky druhé skupině faktorů, které lze považovat za cyklické či krátkodobé a kam patřily zejména přiměřené domácí měnové podmínky a pokračující zahraniční konjunktura, se dařilo stabilizovat ekonomiku poblíže její rovnováhy.
Inflace byla v posledních letech převážně nízká a stabilní. Dlouhodobější inflační očekávání finančních trhů a podnikové sféry jsou dobře ukotvena na hodnotách blízko inflačního cíle ČNB. Rychlé zvyšování inflace v posledních měsících loňského roku bylo způsobeno nákladovými, resp. administrativními vlivy. Těmi rozumím zejména skok v cenách potravin, další úpravy spotřebních daní na cigarety a zrychlení růstu regulovaných cen. Tyto faktory však byly z velké části jednorázové a jejich vliv na inflaci bude proto pouze dočasný.
Je nicméně zřejmé, že pokračující dynamický růst hospodářství projevující se mimo jiné v rychlém poklesu nezaměstnanosti může vést ke vzrůstajícímu napětí na trhu práce. Pro podniky je totiž stále těžší obsazovat nová pracovní místa, jejichž počet trvale rychle roste. To samozřejmě nemohlo uniknout pozornosti zaměstnanců a odborářů, ale pochopitelně ani ČNB. Tlaky na urychlení mzdového růstu se začínají postupně vynořovat, a i když jsou zatím jejich inflační dopady umírněné, nelze tento vývoj podceňovat.
Čtyři zvýšení úrokových sazeb, ke kterým v průběhu loňského roku ČNB přistoupila, dokumentují obezřetnost, s jakou ČNB sleduje uplynulý a zejména budoucí vývoj inflačních tlaků.
Rok 2008, na jehož počátku stojíme, bude velmi pravděpodobně znamenat určité zpomalení hospodářského růstu. Prvním důvodem budou krátkodobě restriktivní dopady reformy veřejných financí, která – ač prospěšná a hodná pokračování – přispěje k dočasnému zpomalení dosud dynamicky rostoucí spotřeby domácností. To se odehraje zejména vlivem změn sociálních výdajů a skrze cenové dopady změn nepřímých daní. Stejně tak zahraniční poptávka nebude v podmínkách přetrvávající nervozity na světových finančních trzích přispívat k růstu českých exportů tolik jako doposud. Konečně se ve zpomalení růstu poptávky v české ekonomice v letošním roce odrazí i zpřísnění domácích měnových podmínek vlivem posilujícího kurzu koruny a postupně rostoucích úrokových sazeb.
Letošní rok bude vedle toho po dlouhé době charakterizován inflací, která se bude pohybovat nad inflačním cílem ČNB.
Od ledna 2008 došlo ke zvýšení snížené sazby DPH, dalším cenovým deregulacím a k zavedení poplatků ve zdravotnictví, které spolu se zvýšením cen potravin na podzim loňského roku v souhrnu přispějí k ne nevýznamnému nárůstu cenové hladiny. ČNB je však připravena reagovat tak, aby tento pohyb zůstal pouze v poloze jednorázového cenového nárůstu a nepřelil se do trvalejšího vzedmutí inflace a inflačních očekávání.
ČNB je přesvědčena, že parametry naší ekonomiky, dosavadní výsledky měnové politiky na poli stabilizace inflace a důvěryhodnost inflačního cíle jsou dobrými předpoklady pro úspěšný boj s uvedenými nákladovými šoky. Toto přesvědčení se mimo jiné v březnu loňského roku odrazilo v rozhodnutí ČNB snížit od roku 2010 inflační cíl na hodnotu 2 %. ČNB předpokládá, že její vpředhledící měnová politika ukotvující inflační očekávání ekonomických subjektů povede k postupnému poklesu inflace na novou úroveň inflačního cíle bez výraznějších nákladů v podobě zpomalení ekonomického růstu a nadměrného zpřísňování měnové politiky.
S vidinou stabilizace inflace v blízkosti sníženého cíle lze naopak očekávat postupný pokles
nominálních úrokových sazeb na jejich novou dlouhodobou úroveň. Po odeznění jednorázových
inflačních šoků se tak opět vrátíme do situace z minulých let, kdy jsme byli schopni rychle
dotahovat vyspělé evropské země z hlediska ekonomické výkonnosti i cenové hladiny při inflaci
srovnatelné s těmito vyspělými zeměmi a nízkých nominálních úrokových sazbách.