(ČRo 6 7.6.2006, rubrika: 21:40 Dobrý hospodář)
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Lidé a také podniky dnes hodně utrácejí a co víc, stále častěji si půjčují, aby mohli nakupovat ještě víc. Není se čemu divit, země prosperuje a kdy už by měl člověk utrácet. Mohou však přijít horší časy a pro mnohé to může být víc než nepříjemné, protože půjčené peníze bude třeba vracet. Tak zní hlavní riziko pro podniky a především pro domácnosti, říká zpráva České národní banky o finanční stabilitě v roce 2005. Jak je to vážné a kdo by se měl nejvíc bát, to bude dnes zjišťovat Dobrý hospodář, ekonomický magazín Českého rozhlasu 6 a internetového deníku Aktuálně. Od mikrofonu zdraví Petr Holub. Víc než stostránková zpráva České národní banky je plná odborných výrazů. O to důvěryhodnější by měla být. Může nás tedy těšit, že pokud jde o finanční stabilitu, Česká republika je na tom dobře a dobře na tom bude i nadále. Počáteční souhrn, který se obrací na běžného občana, přečte kolegyně Terezie Jirásková.
Terezie JIRÁSKOVÁ, redaktorka
--------------------
Finanční sektor v loňském roce upevnil své postavení. Pozitivně k tomu přispěl domácí ekonomický vývoj. Lze předpokládat, že prostředí vysokého růstu příznivé pro bilance podniků i domácností přetrvá i v nadcházejících čtvrtletích. Reálná ekonomika i finanční sektor jsou stále více propojeny se zahraničním prostředím. To přináší řadu pozitivních momentů, ale také určitá rizika. Domácí finanční trh je významně ovlivněn vývojem na globálních i regionálních trzích. Ekonomika těží ze zájmu zahraničních investorů. Restrukturalizace podnikové i finanční sféry přinesla vyšší efektivitu a projevila se pozitivně ve zvýšené výkonnosti hospodářství a snížení vnější nerovnováhy. Na druhé straně jsou dosažené zisky ve významné míře repatriovány do zahraničí a přispívají k deficitu běžného účtu platební bilance.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Česko se tedy prosadilo na globálních trzích a perspektivy nejsou špatné pro celou ekonomiku. Ze zprávy České národní banky se dozvídáme i to, že se daří všem druhům podniků, těm velkým i těm malým. Čím je podnik větší, tím víc na jednoho zaměstnance vydělává, jinými slovy, tahounem ekonomiky jsou zahraniční investice. Vysoké výdělky umožňují více utrácet, ovšem Češi jsou rozumný národ a víc spoří. Sice si také víc půjčují, úspory však převažují. Tento pozoruhodný a uklidňující fakt pro Český rozhlas 6 komentoval jeden z nejvýše postavených zdejších ekonomů, člen Bankovní rady České národní banky Jan Frait. Zeptali jsme se ho, jestli Češi nakládají rozumně se svými penězi.
Jan FRAIT, člen Bankovní rady České národní banky
--------------------
Stejně rozumně, či nerozumně, jak obyvatelé v podobně vyspělých či dokonce vyspělejších zemích, české domácnosti nespoří v mezinárodním srovnání ani příliš moc, ani málo, zadlužují se docela rychle, ale ne tak hluboce jako v některých jiných zemích, takže jsme docela normální zemí s normálními lidmi. Pokud jde o tu prosperitu, tak vysoké tempo růstu HDP v posledních letech může být trošku matoucí, disponibilní příjmy domácností rostou v posledních letech kolem tří až čtyř procent ročně a netýkají se zdaleka všech domácností. Soudě podle údajů v našich analýzách finanční stability, se ty domácnosti, které zažívají prosperitu, chovají v podstatě standardně, to znamená, především si půjčují peníze na bydlení a investují do svých vlastních nemovitostí a nerozumně se chovají právě ty domácnosti, které často prosperitu nezažívají, jinými slovy, berou si velmi drahé spotřebitelské úvěry.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Existují tedy dvě strategie trochu, jak říkáte, závislé na sociálním či ekonomickém postavení té domácnosti. Kdybychom se podívali na ty bohatší nebo na ty, kteří, kterým se zlepšila finanční situace, tak tady je jedna otázka. O Češích je známo, že nemají velké majetky ve srovnání třeba s občany západoevropských zemí, protože neměli čas je nakumulovat. Zažíváme u těch bohatších něco takového, že si začínají ukládat peníze, ať už do akcií, nebo do nemovitostí tak, že u nás mohou vznikat takové středně velké rodinné majetky a dlouhodobě dobře situované rodiny?
Jan FRAIT, člen Bankovní rady České národní banky
--------------------
Nejprve bych řekl, že obecně platí to, že navzdory rychlému růstu zadluženosti domácností jejich dluhy stále zdaleka nepřesahují jejich finanční a nefinanční aktiva. Pokud bychom srovnali na jedné straně dluhy domácností, na straně druhé finanční aktiva a reálná aktiva, například domy a byty, tak ten stav vypadá stále poměrně dobře. Dále bych řekl, že určitě neplatí to, že by neměly české domácnosti majetky. České domácnosti mají často dvojí bydlení, což je v mezistátním srovnání často poměrně neobvyklé. Nicméně můžeme vidět, že se ty úspěšnější české domácnosti začínají chovat poměrně západoevropsky, většina nových úvěrů na bydlení jde k mladým domácnostem, to je vlastně, nejprve si půjčí, následně spoří a splácejí hypotéky, a tím se vlastně akumuluje základní rodinný majetek, to znamená bydlení. A koneckonců u těch domácností s nejvyššími příjmy vidíme poměrně rychlou akumulaci majetku, takže to chování je určitě, určitě v pořádku, navíc vidíme v České republice vysoký poměr vlastnického bydlení, který dále roste, takže i v tomto smyslu je chování racionální. Problém je nicméně u těch rodin, které mají nízké příjmy, a tím pádem nemohou příliš spořit a zároveň si berou úvěry. No, a samozřejmě fatální problém je u těch domácností, které se chovají neracionálně, ty tady vždycky byly a vždycky tady budou.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Vy v té zprávě skutečně píšete, že se zadlužují i lidé, kteří mají značnou část příjmů ze sociálních dávek, to v tom je určité riziko, protože samozřejmě se může změnit třeba sociální politika státu. Je to riziko tak velké, že v budoucnosti, ať už teda vinou sociálních reforem, nebo vinou poklesu hospodářského růstu, přijdou široké vrstvy o jakýkoliv majetek a budeme tady mít skutečně vrstvu poměrně širokou chudých lidí?
Jan FRAIT, člen Bankovní rady České národní banky
--------------------
My jsme se v naší zprávě o finanční stabilitě podívali poprvé do hloubky na takzvané rodinné účty domácností, tam se díváme na to, kolik lidé spoří, kolik naopak čerpají ze svých předchozích úspor, kolik si berou nových úvěrů, jak je splácejí, no, a ta čísla jsou zajímavá a občas nejsou až tak moc radostná. Vidíme, že v posledních dvou letech se zadlužují mnohem více domácnosti s nízkými příjmy, to zřejmě souvisí s mnohem snazším přístupem k úvěrům, a toto riziko není ani tak významné pro finanční instituce, ty mají nástroje, jak se, jak si to riziko zajistit, ale vytváří to riziko právě pro domácnosti s nízkými příjmy, zhruba nejvíce pro tu třetinu domácností s nejnižšími příjmy. No, a vidíme, že vlastně už musí splácet poměrně vysoké splátky z úvěrů, a tím pádem vlastně nejsou schopny financovat některé další výdaje a nejsou schopny spořit. Pokud se ptáte, zda mohou široké vrstvy přijít o majetek, tak by se mohlo zdát, že jde o omezenou skupinu domácností, ale ten počet rozhodně není zanedbatelný. Vidíme to například na exekucích, v roce 2004 jsme viděli zhruba sto padesát tisíc exekucí, loni to už bylo dvě stě sedmdesát tisíc exekucí. Jinými slovy, řada domácností zatím nepochopila, jak rychlým, mocným a pro ně velmi drahým nástrojem jsou právě exekuce.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A pod těmi exekucemi si skutečně mohu představit to, že přijde za mnou exekutor domů a vezme mi například televizi.
Jan FRAIT, člen Bankovní rady České národní banky
--------------------
Vzhledem k tomu, jak klesly ceny elektroniky, tak to velmi může znamenat, že při poměrně malém dluhu vám exekutor v podstatě vybílí byt, takže je to skutečně velmi, velmi drahý nástroj pro dluhy či domácnosti.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Myslíte si, že se může obrátit hospodářský cyklus a tyto rodiny na tom opravdu mohou být o poznání hůř než dnes, kdy ty exekuce jsou zatím takové mírné?
Jan FRAIT, člen Bankovní rady České národní banky
--------------------
Je nutno počítat s tím, že recese čas od času vzniká a že to nebývá zrovna příjemné. Pokud se ptáme, jak by recese ovlivnila schopnost splácet úvěry, tak je nutno nejprve si uvědomit rozsah problémů, a v tomto smyslu je zadluženost českých domácností stále poměrně malá, bankovní půjčky domácnostem v České republice, nejen obyvatel, jsou zhruba desetinou průměru v Evropské unii. To znamená, ten problém sám o sobě není až tak obrovský v průměru. A za druhé schopnost domácností splácet závazky závisí hodně na budoucích příjmech, pokud by došlo pouze k cyklickému poklesu ekonomiky, no, tak samozřejmě to je nepříjemné, ale domácnosti mohou prostě dočasně omezit své další výdaje. Mnohem větší problém by představoval dlouhodobý pokles hospodářského růstu, většina z nás asi předpokládá, že v dalších letech porostou nominální příjmy minimálně o čtyři, pět procent ročně. Pokud by tomu tak nebylo, tak by naše finanční plány byly velmi narušeny. No, a největší problém by nastal tehdy, pokud by spolu s poklesem hospodářského růstu poklesly ceny aktiv, zejména nemovitostí, a to si myslím, a toho se, myslím, obávat nemusíme v nejbližších letech.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Takže to riziko zatím není tak velmi dramatické, ale přesto některé rodiny, které se dostanou do nějakých problémů se svými příjmy, tak mohou být postiženy pro nás dosud neobvyklým způsobem.
Jan FRAIT, člen Bankovní rady České národní banky
--------------------
Přesně tak, pro celou ekonomiku to riziko je poměrně malé, finanční sektor s tím také nebude mít větší problémy, ale může to dramaticky zasáhnout právě ty skupiny rodin s nejnižšími příjmy.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Riziko, že se značná část tuzemských domácností může dostat do potíží, zdůrazňuje zpráva České národní banky. Říká jednoznačně:
Terezie JIRÁSKOVÁ, redaktorka
--------------------
Poměrně vysoké splátky úvěrů z minulých let se však již u některých těchto domácností negativně projevují v jejich schopnosti financovat další výdaje a vytvářet nové úspory. Tento jev lze vysledovat například u skupiny domácností s minimálními příjmy, dvěma dětmi a jednou ekonomicky aktivní osobou. U domácností s nižšími příjmy je vedle relativně nižších úspor rizikovým faktorem také vyšší závislost na sociálních příjmech. Ty mohou být střednědobě ovlivněny případným provedením reformy veřejných financí.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Obavy mohou mít jednotlivé rodiny, zvláště ty, které si půjčují a přitom jsou závislé na sociálních dávkách. Že jde o zcela reálné potíže, kterými už dnes trpí zcela konkrétní domácnosti, svědčí údaj, že loni proběhlo dvě stě sedmdesát tisíc exekucí, což je o sto dvacet tisíc víc než v roce 2004. Samozřejmě existují také rizika pro podniky. Co se o tom píše ve zprávě o finanční stabilitě, přečte opět Terezie Jirásková.
Terezie JIRÁSKOVÁ, redaktorka
--------------------
Domácí makroekonomický vývoj v roce 2005 a v prvním čtvrtletí roku 2006 nepředstavoval pro finanční stabilitu žádná bezprostřední rizika. Výrazně se zvýšilo tempo růstu reálného HDP, čímž se podle odhadu České národní banky výkon ekonomiky dostal v závěru roku 2005 na úroveň potenciálního, inflaci nezrychlujícího produktu. Inflace však zůstala nízká a pohybovala se pod tříprocentním inflačním cílem. Vyšší ceny ropy přispěly pouze k mírnému nárůstu inflace ke konci roku 2005. Potenciálním rizikem může být struktura české ekonomiky. V té dominují velké firmy, které většinou mají zahraničního vlastníka a patří do globálně působících skupin. Řada dalších domácích subjektů působí v pozici dodavatelů. Ekonomika se tak stává více závislá na strategických rozhodnutích několika velkých hráčů. Případný odliv investic z důvodu optimalizace nákladů by přinesl významné dopady do reálného i finančního sektoru.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Jinými slovy, jedním z hlavních rizik je příliš velký hospodářský růst. Ten by mohl zvýšit inflaci, na níž by centrální banka musela reagovat zvýšením úrokové míry. Firmy by se pak mnohem hůře dostávaly k úvěru. Druhým rizikem je případný odchod zahraničních automobilek za pracovní silou dále na Východ. Obrátili jsme se tedy znovu na Jana Fraita z České národní banky, jestli se také firmy připravují na budoucí turbulence globální ekonomiky. Konkrétní otázka zněla, jestli si banky připravují polštáře pro případná budoucí rizika.
Jan FRAIT, člen Bankovní rady České národní banky
--------------------
Klíčovou věcí je, jak banky umí řídit rizika, naše analýzy z poslední doby ukazují, že se ta schopnost zlepšuje. Kromě toho banky jsou povinny udržovat kapitálovou přiměřenost, to znamená, mít určitý kapitál oproti rizikově váženým aktivům a samozřejmě banky vytvářejí rezervy proti potenciálně špatným úvěrům. Banky samy si provádějí takzvané zátěžové testy, které víceméně ukazují, jak by se v jejich bilanci projevily velké šoky a my takové testy provádíme pro bankovní sektor jako celek. Ty testy nám ukázaly, že riziko pro banky se přeci jenom v loňském roce trochu zvýšilo, což není překvapením při tak rychlém růstu úvěrů, ale zároveň vidíme, že banky skutečně lépe řídí rizika.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Když jsme zažívali bankovní krize koncem devadesátých let, tak výše špatných či klasifikovaných úvěrů se tehdy odhadovala na desítky procent. To v tuto chvíli neexistuje.
Jan FRAIT, člen Bankovní rady České národní banky
--------------------
V současné době je poměr ohrožených úvěrů kolem čtyř procent, nicméně platí to, že v situaci, kdy jdou úvěry rychle nahoru, tak ty nové ředí ty staré špatné a samozřejmě ten poměr se přirozeně zlepšuje, takže i ten velmi nízký poměr v současné době neznamená, že se to nemůže v budoucnosti zhoršit, ale opakuji, zdá se, že skutečně banky se naučily tahle rizika řídit poměrně slušně.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Hrozí ve skutečnosti, že se ten hospodářský cyklus obrátí v nějaké dohledné době, nebo se to vůbec nedá říct.
Jan FRAIT, člen Bankovní rady České národní banky
--------------------
Prognózy České národní banky, prognózy mezinárodních organizací nebo soukromých institucí jsou poměrně optimistické, předpokládají v dalších letech udržení poměrně rychlého hospodářského růstu v České republice, předpokládají poměrně slušný vývoj v Evropské unii a v eurozóně, nicméně vidíme některá rizika ve světové ekonomice, zejména velké schodky běžného účtu platební bilance v některých zemích nebo poměrně neuspořádané veřejné finance v mnoha zemích, a to může přinést určité problémy, ale dá se říct, že jsme poměrně optimističtí.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Vicepremiér Havel trochu paradoxně označil za největší riziko příštího vývoje přihřátí ekonomiky a následný růst inflace, a tím i úrokových sazeb. Je to jen spekulace, anebo se na to mají podniky nebo dokonce i rodinné finance připravovat?
Jan FRAIT, člen Bankovní rady České národní banky
--------------------
Já jsem vyjádření vicepremiéra Havla neslyšel, takže budu také trochu spekulovat. V současnosti je Česká národní banka určitě kredibilní institucí a máme pověst hodně antiinflační centrální banky, inflaci jsme léta neviděli, naše prognózy ji také do budoucna nevidí, koneckonců měny, která v posledních několika letech zhodnotila o desítky procent oproti klíčovým světovým měnám, se o inflaci hovořit nedá. Ta varování před přehřátím ekonomiky a inflací mohou vycházet ze dvou obav, prvním je uskutečnění předvolebních slibů ve smyslu růstu státních výdajů a poklesu daní, k tomu, předpokládám, nedojde. Druhým rizikem je například vznik nadměrně optimistických očekávání, třeba v souvislosti s přijetím eura. V některých zemích, které v minulosti přijímaly euro, došlo skutečně ke vzniku velmi optimistických očekávání a vznikla dluhová expanze, která vedla k přehřátí ekonomiky. Naopak se pro ty země ukázala společná měnová politika jako příliš uvolněnou a došlo k nárůstu inflace. Nicméně stále to je poměrně mírná inflace a obavy z nějaké velké inflace nejsou na místě. Za druhé si myslím, že česká ekonomika je někde jinde a že u nás to riziko velmi optimistických očekávání je velmi, velmi nízké v současné době.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Česká národní banka ve své analýze právě upozorňuje na totéž, co pan vicepremiér, a to, že současný hospodářský růst je vlastně na horní hranici toho, kdy by už mohl působit proinflačně. Znamená to tedy, že všechny sliby, že hospodářský růst poroste ještě rychleji než dosud, bychom měli brát s rezervou?
Jan FRAIT, člen Bankovní rady České národní banky
--------------------
Budoucí hospodářský růst bude záviset především na schopnosti provést další reformy, dokážu si představit reformy, které by výrazně usnadnily obchodování domácích subjektů jak mezi sebou, tak i se zahraničím, které by potom dále urychlilo hospodářský růst, ale skutečně k tomu jsou třeba další poměrně zásadní reformy a zejména odstranění právě byrokratických a podobných překážek v obchodování.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Nemáme se tedy bát těch ekonomických reforem, abychom náhodou nerostli ještě rychleji.
Jan FRAIT, člen Bankovní rady České národní banky
--------------------
Určitě ne, vždycky ve světě byl dlouhodobě rychlý hospodářský růst doprovázen poměrně nízkou inflací. Největším strašákem z hlediska inflace je právě kombinace špatných veřejných financí a nízkého hospodářského růstu.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Ekonomika roste a větší část Čechů využívá své finanční prostředky zcela rozumně. Stačí pár desítek let podobného vývoje a budeme bohatým národem. Aby k tomu skutečně došlo, není však možné podceňovat případná rizika, varuje zpráva o finanční stabilitě od České národní banky. Informoval o ní Dobrý hospodář, ekonomický magazín Českého rozhlasu 6 a deníku Aktuálně.cz. Techniku měla na starosti Dana Pohnánová a pořadem provázel Petr Holub.