(BBC - česká redakce - 06:00 Dobré ráno s BBC, 14.10.2003)
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Česká vláda se včera zahleděla hodně dopředu a stanovila, kdy by republika měla přijmout
společnou evropskou měnu. Eurem by se v tuzemsku mělo začít platit za šest let, tedy v roce 2009
nebo 2010. To je ovšem zpoždění proti původním předpokladům, které euro v českých peněženkách
čekaly o rok nebo dva dříve. A důvod zpoždění je jednoduchý. Česká republika hospodaří na dluh.
Místo Evropskou unií volených tří procent HDP se například letos zadlužuje dvakrát rychlejším
tempem. A dřív než za šest let si vláda nechce odvyknout. Guvernér České národní banky Zdeněk Tůma
k tomu řekl:
Zdeněk TŮMA, guvernér České národní banky
--------------------
Pochopitelně si lze představit rychlejší i pomalejší cestu k přijetí eura. Ve všech
přistupujících zemích tím klíčovým momentem je oblast veřejných financí. A tady je vrcholná
kompetence a mandát vlády, aby se rozhodla, jak, jak rychle hodlá postupovat, a do značné míry i
rozhodnutí vlády v této oblasti determinuje ten cílový koridor 2009, 10.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká guvernér České národní banky. Oddálenému vstupu eura do českých zemí se v ranní poznámce
věnuje i Daniel Kaiser.
Daniel KAISER, redaktor
--------------------
Euro si vlastně Češi už odhlasovali před čtyřmi měsíci v referendu o přistoupení do Evropské
unie. A nutno říct, že spíše nevědomě. Brusel členským nováčkům v eurozóně stanovil jako podmínku,
o které se nediskutuje. Vláda to ale lidem, tak jako spoustu dalších věcí kolem členství v Unii,
zapomněla říct. Protentokrát by ji ale snad ani profesionální podezírač nevinil ze záměru. Když už
tedy euro je, nemůžou Češi udělat nic lepšího než ho taky zavést. Výhody členství v euroklubu
pochopí i ekonomický ignorant. České hospodářství je jako malý siamský bratříček svázané s velkou
německou ekonomikou a přijetím eura odpadnou třecí plochy, takzvané směnné náklady. Výhody eura
jsou vlastně tak zjevné, že se vládě dá vytknout naopak zpoždění jeho zavádění. Teprve včera
oficiálně přiznané. Zpoždění může ovšem těžko někoho překvapit. Premiér Vladimír Špidla celým svým
politickým působením zatím potvrzuje tušení, že ve státních výdajích bude šetřit, jen když opravdu
musí. A podle toho vypadá i takzvaná reforma veřejných financí. Kdyby Evropská unie netlačila,
kdyby nebylo nejznámějšího z maastrichtských kritérií, které dovoluje státu zadlužit se maximálně o
tři procenta hrubého domácího produktu ročně, nezrodila by se pravděpodobně ani tato měkká verze
reformy. Termín 2009 nebo 2010 se tedy dá číst také jako kompromis mezi smlouvou o vstupu do
Evropské unie a volebním programem České strany sociálně demokratické. A právě tahle
nedobrovolnost, skutečnost, že hlavní podnět k akci přišel zvnějšku, představuje největší slabinu
českého reformního snažení. Evropský Pakt stability, z něhož maastrichtská kritéria vzešla,
prochází právě v těchto dnech svou nejtěžší krizí. Francie třikrát za sebou sestavila deficitní
rozpočet a podle jasných pravidel paktu by ji měl teď stihnout trest, po vážném napomenutí pokuta.
Nic takového se ale nekoná. Francie je v Bruselu mocný hráč, a tak dostala výjimku, odklad o další
rok. Jen těžko si přestavit, že po takhle flagrantním porušení dohodnutých pravidel může být pakt
ještě nějaké zemi vnucen. I když se teď nakrásně vypíše do chystané evropské ústavy. Kdo šel někdy
k zubaři za jiným účelem než rutinní prohlídkou, bude asi znát následující pocit. Ještě předevčírem
mě bolely zuby a sjednal jsem si termín. Když jsem ale přišel do čekárny a zjistil, že zubař je
nemocný, ohromně se mi ulevilo. Český stát svým doktorům včera teprve sdělil, že by termín radši
posunul až na konec týdne. Jak se zachová v čekárně, až se dozví, že Pakt stability zdaleka není
tak definitivní, to ještě uvidíme. Od představy, že všechny příští české vlády mají koridor úzce
vymezený maastrichtskými kritérii, si ale můžeme začít odvykat už teď.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ranní poznámka Daniela Kaisera.