(Vladan Gallistl, LN 26.11.2004 strana 16, rubrika: Ekonomika)
říká v rozhovoru o reformách veřejných financí, euru a bankovním sektoru člen bankovní rady ČNB Pavel Racocha.
České banky nejvíce čelí úvěrovému riziku, uvedl v rozhovoru pro Lidové noviny šéf bankovního dohledu Pavel Racocha.
LN: Za tři měsíce bude prezident Klaus rozhodovat o obsazení bankovní rady. Myslíte si, že vás potvrdí?
Nemám žádné signály a předpokládám, že prezident si vybere toho, koho bude považovat za nejvhodnějšího. Předpokládám, že prezident se postupně sejde se současnými členy bankovní rady a že o této věci s ním budu moci hovořit. Prezident je ekonom a racionální člověk, takže věřím, že taková schůzka bude velmi užitečná.
LN: Současný prezident před lety kritizoval rychlý prodej majetku Investiční a Poštovní banky konkurenční Československé obchodní bance, který označil za loupež za bílého dne, a kritizoval bankovní dohled i za případ Union banky.
Rozlišoval bych zavedení nucené správy od následné transakce a prodeje IPB, což je něco úplně jiného.
LN: V současnosti se často hovoří o termínu přijetí eura. Je podle vás reálné přijmout euro do roku 2010, jak to navrhuje vláda?
Vládní návrh je reálný. Bude-li politická vůle přijmout euro, lze splnit veškerá maastrichtská kritéria. Jinou věcí jsou reálné ukazatele, kdy je nutné provést reformy v takovém časovém horizontu, aby přijetí eura dávalo smysl. Přijetím eura se totiž vzdáme měnové politiky, kterou musí nahradit fiskální politika vlády nebo pružný trh práce. Bez nutných reforem by ovšem tyto oblasti nedokázaly kompenzovat možné šoky. Provedení reforem je navíc v životním zájmu této ekonomiky, bez ohledu na to, kdy přijmeme jednotnou evropskou měnu.
LN: Co považujete za nutné reformy?
Na prvním místě je to reforma veřejných financí, jejíž první kroky se už rozeběhly. Ale zatím především na příjmové straně. Reformy ale musí pokračovat na výdajové straně, protože příliš velké množství prostředků jde na mandatorní dávky. Stát nebude schopen adekvátně zareagovat, pokud by došlo ke zhoršení ekonomického vývoje a tím výpadku daňových příjmů.
LN: Co by hrozilo, kdyby se přijetí eura zpozdilo?
Zcela určitě by to znamenalo pokračující vystavení českých vývozců kursovému riziku. Jakýkoliv kursový pohyb by se odrazil v tržbách exportérů, což by bylo nepříznivé, zvláště pokud by euro přijaly ostatní nové členské státy, čímž by se výrazně zvýšil obchod České republiky se zeměmi eurozóny.
LN: Jaké budou největší výhody vstupu do eurozóny pro Českou republiku?
To záleží na tom, v jakém stavu tam bude česká ekonomika vstupovat. Ale učebnicově spočívá hlavní výhoda v odstranění kursového rizika pro českou ekonomiku a snížení transakčních nákladů. Například česká firma, která vyváží do Německa, se dnes musí zajistit proti kursovým pohybům, aby náhodou za rok nedostala za své zboží po přepočtu na koruny méně než dnes, protože například dělníky platí v korunách. Přínosem eura může být i vyšší důvěryhodnost měnové politiky v očích třetích států.
LN: Vláda rozhodla o zvýšení platů v ozbrojených složkách, což není v souladu s reformami. Jaké mohou být dopady tohoto kroku?
Dává to špatný příklad a může to způsobit efekt tzv. mzdové nákazy. A to v soukromé sféře, kde to může ztížit vyjednávání o kolektivních smlouvách. Firmy si ovšem mohou dovolit zvýšit platy jen podle svých výsledků. Zároveň to je ovšem příklad v samotném státním sektoru, kdy nepreferovaní státní zaměstnanci se budou snažit dohnat své kolegy z ozbrojených složek.
Problém není však jen v nárůstu samotných platů. Od jejich výše se totiž odvíjí i odchodné, které rovněž naroste. Zvýšení platů se tak projeví v dodatečných nákladech pro veřejné finance v řádu miliard korun.
LN: Evropská komise neschválila státní pomoc pro Agrobanku a zároveň se zde vede řada soudních sporů. Může dojít v případě Agrobanky k tomu, že by General Electric přišla o tuto banku kvůli soudním sporům, které se neustále vedou?
Já si to nedovedu představit a myslím si, že je to naprosto vyloučená varianta.
LN: Další kontroverzní případ u bankovního dohledu byl prodej majetku zkrachovalé Investiční a Poštovní banky konkurenční Československé obchodní bance. Bylo to vhodné řešení?
Rychlá transakce zabránila tomu, aby se všichni klienti IPB ocitli bez prostředků. Samozřejmě nyní s výhodou zpětného pohledu lze diskutovat o šíři poskytnutých záruk a o rychlosti a transparentnosti celého procesu. Ale zdůrazňuji, že je to s výhodou toho zpětného pohledu.
LN: Proč bankovní dohled nechal situaci v IPB dojít až k panickým výběrům vkladů a nezasáhl dříve?
Česká národní banka má zákonem svěřenou obrovskou pravomoc v tom, že může v jasně definovaných případech zasáhnout, a to i naprosto zásadním způsobem, do soukromého podnikání v bankovním sektoru. A centrální banka takovým způsobem zasáhla, vyhlásila nucenou zprávu v okamžiku, kdy byly naplněny všechny zákonné předpoklady pro její zavedení.
O správnosti postupu České národní banky při zavádění nucené správy IPB nepochybovala ani parlamentní vyšetřovací komise, ani soud, který se legitimitou tohoto opatření zabýval.
LN: Jak velké náklady byly vynaloženy na záchranu bankovního sektoru?
Podle mých informací se náklady na transformaci bankovního sektoru odhadují na 350 až 380 miliard korun. Je ovšem důležité si uvědomit, že velká část z těchto peněz byla ve skutečnosti pomocí pro podnikový sektor.
LN: Co je v současnosti pro tuzemské banky největším rizikem?
Bankovní sektor je zdravý a ziskový. Rizika ale provází každé podnikání. V Česku je pro banky stále největším rizikem úvěrové riziko. To by mohlo být významně omezeno, kdyby se podařilo změnit konkursní zákon. Klíčovou roli v konkursním řízení by měli hrát věřitelé, nikoliv soud a konkursní správci. Správci totiž rozhodují o penězích, které patří věřitelům, ale jsou odpovědní jen soudům.
LN: Co českým bankám přinese zavedení nových basilejských pravidel o kapitálové přiměřenosti (požadavky na vlastní kapitál bank)?
Klíčovou novinkou je velký posun regulace ke zvýšení citlivosti vůči riziku, které banky podstupují. Podle nových pravidel by požadavky na kapitál bank měly více odrážet jejich rizikový profil.
LN: Ovlivní to objem poskytovaných úvěrů?
Lépe řízené banky budou potřebovat méně svého kapitálu, aby mohly půjčovat svým klientům. Reálně by to mělo vést k většímu půjčování zejména malým a středním podnikům. Dopad na ostatní klienty by neměl být tak významný.
LN: Jaký dopad budou mít nová basilejská pravidla o kapitálové přiměřenosti na tuzemské banky?
Podle dřívějších modelů vzroste požadavek na kapitál bank kvůli zahrnutí operačního rizika. V současnosti musí kapitálová přiměřenost banky (krytí rizika bankovních obchodů vlastním kapitálem - pozn. red.) dosahovat nejméně osmi procent. Po zavedení nových pravidel se požadavky zvýší zhruba o pětinu, což by odpovídalo přiměřenosti kolem deseti procent.