Mojmír Hampl (Lidové noviny 29. 6. 2016 strana 11, rubrika Názory)
ÚHEL POHLEDU
Proč by Česká národní banka neměla vykonávat dohled nad nebankovními poskytovateli půjček
Daniel Hůle (dluhový poradce společnosti Člověk v tísni – pozn. red.) se ve svém článku Jak vyzrát na půjčkové šmejdy (LN 22. června) pustil dosti zostra do České národní banky a její role při schvalování zákona o úvěru pro spotřebitele. Není to bohužel poprvé. A protože opakovaná nepravda by se mohla stát v očích mnohých pravdou, je potřeba řadu jeho tvrzení uvést na pravou míru. A to bez ohledu na fakt, že zákon o spotřebitelském úvěru byl již schválen sněmovnou.
V EU unikátní model
Za prvé, není pravda, že ve většině zemí EU vykonává dohled nad nebankovními poskytovateli půjček centrální banka. Kdyby si pan Hůle pozorně přečetl alespoň důvodovou zprávu k zákonu, povšiml by si, že je to přesně naopak. Ve dvaceti zemích EU tento dohled vykonávají specializované agentury pro ochranu spotřebitele, spotřebitelští „ombudsmani“ či dohledové instituce stojící mimo centrální banku. Česká národní banka byla i proto od počátku zásadně proti tomu, aby celý segment nebankovních poskytovatelů půjček byl vůbec kdy svěřován do její dohledové péče. Tato část trhu nepředstavuje riziko pro finanční stabilitu země a nenaplňuje kritéria systémové významnosti, která by snad roli centrální banky odůvodňovala. Koneckonců i proto bude sněmovnou schválený český model v EU spíše unikátní.
Za druhé, když už ovšem zákon tuto základní logiku nedodržel, bylo naší povinností upozornit, že je nesystémové a zejména věcně nesprávné, aby spolu s dohledem nad touto částí finančního světa byla ČNB povinna jako jakýsi represivní orgán svého druhu trestat Hůlem zmiňované ilegály. Tedy subjekty, které se nebudou chtít zákonu podřídit a budou zcela mimo zákon v oblasti poskytování půjček neoprávněně podnikat. Nejde o žádný jazykový vynález ČNB, jak tvrdí pan Hůle, ale o právně trefné pojmenování faktu. Ilegální podnikání bez licence je přece logicky trestněprávní aktivitou, která patří maximálně orgánům činným v trestním řízení, v první řadě Policii ČR. ČNB nedisponuje pravomocemi těchto orgánů, jako jsou odposlechy, sledování, zatýkání a podobně. V debatě několikrát opakovaný argument, že policisté si s tím nebudou vědět rady, a proto ilegály vyřeší ČNB, má vpravdě tragikomický nádech.
Za třetí, když pan Hůle mluví o dnešních třech částech trhu půjček pro spotřebitele, tedy bílém, šedém a černém segmentu, používá právě tu analytickou logiku, kterou mu představila a nabídla centrální banka. Zapomíná ale, že zákon o úvěru v první řadě stanovuje řadu povinností pro tu tzv. bílou část trhu, která je z hlediska objemu zdaleka největší. A spíše nesystémově je pak k těmto často až přeregulovaným a restriktivním snahám zákona (vzniklým dílem v Bruselu a dílem v Praze) „učinit bílý trh ještě bělejším“ a „šedý trh alespoň trochu obělit“ přidáno řešení trhu černého. Ten nepřekvapivě znamená pro své oběti největší problém. Nepochybuji, že o tom pan Hůle mnohé ví. Určitě alespoň to, že právě v této části „trhu“ existuje nejmenší motivace věřitelů i dlužníků řešit spory a problémy skrze běžné instituce státu a nástroje práva. Tam se používají onačejší metody. Pak je to ale komplexní sociální, právní a ekonomický problém, který těžko vyřešíme metodami správního sankcionování, když ani nevěříme, že by mohly pomoci ještě silnější nástroje trestního práva! Proč tedy pan Hůle teď vítězoslavně volá, že zákon řeší „lichváře, kteří parazitují na chudých“? Ach jo.
Alibismus
Co je cílem toho všeho? Obávám se, že jde o snahu vytvořit zdání řešení problému místo jeho skutečného řešení. Zdání řadě lidí stačí. Ale je to smutné. Instituce placené z peněz daňových poplatníků na složitý společenský problém nestačí. Tak spolu s neziskovkou též z velké části placenou z peněz daňových poplatníků sdělí, že tento problém zcela nesystémově přenášejí na centrální banku, která z peněz daňových poplatníků naopak placena není. A vyřízeno. Odškrtnuto, můžeme tvořit nová zdání jinde. ČNB samozřejmě těší, že má takovou důvěru a pro řadu lidí je institucí poslední záchrany. A jistě bude dělat vše, co jako správní orgán v této věci dělat umí. Jen bych s panem Hůlem nesouhlasil, že se takováto rozhodnutí dají nazvat politickou statečností. Vypadá to spíše na mnohem rozšířenější alibismus.