(ČRo 6 2.3.2009, rubrika: 22:10 Studio STOP)
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, na vlně Českého rozhlasu 6 posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio Stop, jehož příjemný poslech vám tentokrát přeje Libor Dvořák. To dnešní Studio Stop bude tak trochu netypické. A bude se orientovat na ty události ve světě, které na samém počátku tohoto roku významně ovlivnily energetickou situaci nejen u nás, ale i ve značné části zbytku střední, východní a jihovýchodní Evropy. Pokud tušíte, že se alespoň zprostředkovaně vrátíme k rusko-ukrajinské plynové válce a k tomu, co z ní vyplynulo pro naše uvažování o tom, čemu se již delší dobu říká energetická bezpečnost, tušíte správně. Závěry, které z celé krize vyplynuly zazněly krátce po jejím zkončení 28. Ledna 2009 na semináři, který se jmenoval příznačně: "energetická bezpečnost - fikce či reálný cíl." My jsme na seminář přijeli s nahrávací technikou a pro vás pořídili sestřih nejzajímavějších myšlenek, které tam přednesli čtyři hlavní řečníci. No, a tím prvním nebyl nikdo jiný, než Václav Bartuška, zvláštní velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost při Evropské unii. Ve svém úvodním vstupu se zdravou skepsí sobě vlastní vyslovil předpoklad, že s každoročním rusko-ukrajinským energetickým seriálem patrně musíme počítat i do budoucna. Připomněl proto i někdejší pochybnosti o budování ropovodu Ingolstadt či potrubí přivádějícímu do naší republiky "drahý norský plyn". Během necelého posledního roku se totiž přivřely, respektive zcela zavřely východní kohouty jak ropné, tak i plynové. My jsme ale byli na podobnou situaci připraveni dříve, než těžké časy opravdu nastaly. A jak jsme na tom dnes?
Václav BARTUŠKA, zvláštní velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnosti při Evropské unii
--------------------
Ještě před deseti, patnácti lety to bylo něco, co nehrálo na celém světě a myslím, že /nesrozumitelné/ funguje se svým esejem Konec historie, měl v té chvíli, na chvíli pravdu v roce 92. Ale dneska existuje ještě druhý model, který je pro řadu suverénních zemí velmi zajímavý. Můžeme mu říkat třeba čínsko-ruský. Model, kde se pojí relativně volný trh s relativní mírou občanských svobod a zároveň velice silným působením státu. A například do řady afrických zemí a třeba dneska zemí střední Asie je jasně vidět, že tento model nabízí něco, co my nabízet neumíme a snad ani nechceme. Protože my, když jedeme do Dárfúru, nebo ne my, ale když evropští nebo angličtí /nesrozumitelné/ do Súdánu nebo do Angoly, tak samozřejmě chceme suroviny, ale také chceme nějakou míru lidských práv. Chceme, aby skončilo zabíjení v Dárfúru. Čína přijede a řekne: "my chceme vaši ropu. Uděláme tady průzkum geologický, postavíme všechny infrastrukturní projekty, přístav, budeme prodávat vaši ropu, dodáveme vás zbraně a ještě vás zachráníme v Radě bezpečnosti OSN. To je kompletní balíček, který my nabízíme. A když se dívám na ropu, která přišla na světový trh za posledních 5 let, tak vidím, že velká část této ropy už vůbec nejde do volného trhu, ale míří do jedné země, která si ji předprodala, předkoupila tu ropu. Takže si myslím, že pro Evropu a Ameriku se v příštích 15, 20 letech, že před nimi stojí dva úkoly, které mohou znít velmi zvláštně, jedním bude snaha zachránit obchod s ropou, aby ropa zůstala komoditou, která se volně obchoduje. A druhé bude napomoci vytvoření volného trhu s kapalným plynem. Protože si myslím, že to je jediná šance, jak dlouhodobě, aspoň z části, omezit vliv zemí, které díky plynovodům a zásobám plynu jsou schopné si leccos diktovat. A myslím si, že tohle jsou témata, která přesahují rámec toho dnešního znepokojení nebo vyděšení, z té rusko-ukrajinské krize, protože my vnímáme ropu jako komoditu, která se obchoduje více, než 100 let. Ale když se podíváte na čísla, tak je evidentní, že tento stav asi nebude trvalý. Jsou různé propočty odhadů, kolik potřebujeme nové ropy, říká se, že budem do roku 30 potřebovat jako svět najít zhruba 6 nových Saúdských Arábií, nějakých 60 milionů barelů denně. A část teda té ropy bude ze zemí, které jsou nám blízké, jako je Kanada nebo Brazílie. A velká část té ropy přijde ze zemí, které za to možná budou chtít něco víc, než jenon peníze. Takže to je podle mě dlouhodobej rozměr toho, čemu říkáme energetická bezpečnost. Je to podle mně úkol také pro nás je definovat co se nám líbí na našem společenském uspořádání, co z něj chceme uchovat a jaké oběti jsme ochotni podstoupit, abychom si je uchovali. Protože řada zemí, které suroviny mají u dnes chce za své suroviny něco navíc, než pouze peníze.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
S uznalým potleskem účastníci zmíněného semináře na půdě centra pro ekonomiku a ekonomiku přivítali pana Martina Hermanna, generálního ředitele společnosti RWE v České republice. Při jeho velmi zasvěceném a kvalifikovaném příspěvku jsem si na ně vzpomněl na nářky stran prodeje českého rodinného stříbra zlým kapitalistům v 90. Letech. Na konci letošního ledna jsem totiž měl pocit, že tihle kapitalisté asi tak zlí nejsou, když nás nakonec právě jejich profesionalita a dlouholeté zkušenosti před tím nejhorším, na co docházelo například na Slovensku, v Bulharsku, či Makedonii, vyloženě ochránili. Pan Martin Hermann.
Martin HERMANN, ředitel společnosti RWE v České republice
--------------------
Rád bych trošku mluvil o tom, co se stalo a jak jsme to zvládli a jak my jako RWE se podílíme na téma Energetická bezpečnost - fikce či reálný cíl. Já myslím, že na začátku, že fikce to určitě není. My jsme byli schopni prokázat, že energetická bezpečnost je extrémně důležitá a že my jsme schopni i takové krize, z které nikdo nepočítal, ani žádný scénář nepočítal s tím, že tak dlouho tranzitní plynovod, hlavní tranzitní plynovod bude totálně mimo provoz. Že to se stane, že jsme to zvládli. To znamená, že ta energetická bezpečnost nebyla ohrožena tady v Čechách, alespoň ne vážně, a to znamená, že my, my jsme byli alespoň z našeho pohledu velmi úspěšní. Co to znamená reálný cíl? I do budoucna samozřejmě musíme se ještě víc koncentrovat na to, abychom byli schopni další takovou krizi nebou jiné krize zvládnout, jo. Takže můj názor je, že to fikce určitě není, cíl to musí být. To je nejjednodušší odpověď na téma dnešního večera. RWE není společnost, která prodává jenom zemní plyn. Myslím, takové pochopení tady v Čechách občas existuje, protože my jsme si koupili České plynárenské v roce 2002 a od té doby jenom působíme tady v plynárenství. Ale RWE jako mezinárodní koncern je vertikálně integrovaný, takže my máme aktivity od těžby ropy a plynu až po prodej elektřiny a plynu a samozřejmě máme i jaderné elektrárny, máme plynové elektrárny, uhelné elektrárny, máme těžbu uhlí, atd. Takže my jsme opravdu totálně integrovaný koncern a od něj se nedá očekávat, že tady bude jenom z pohledu plynu na tento večer. Já myslím, že co je extrémně důležité, že každá země zajistí, že má vyvážený mix různých zdrojů, které má k dispozici. To znamená, že to začíná s domácím uhlím, kterého je tady v Čechách docela dost. To samozřejmě znamená, že bychom potřebovali jaderné elektrárny, které v Čechách také jsou, tak to pokračuje s plynové, buď elektrárny a plyny jako zdroje oteplení domů atd.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Studio Stop a v něm podstatné pasáže z příspěvků generálního ředitele společnosti RWE Česká republika pana Martina Hermanna na lednovém semináři Energetická bezpečnost - fikce či reálný cíl?
Martin HERMANN, ředitel společnosti RWE v České republice
--------------------
Takže i obnovitelné zdroje - buď vítr nebo biomasa atd. Určitě velmi důležité, ale vyvážené, jo. Já nemám rád ty, kteří říkají, abychom se jenom koncentrovali na něco. Jenom vítr je dobrý, blbost. Jo, jenom biomasa. Taky blbost, jo. Jenom jaderné elektrárny jsou perfektní, taky blbost, jo. Takže vyvážený mix, ale i s politickou stranou by bylo důležité se koukat na ty různé cíle, které existují taky vyvážené. My jsme konfrontováni s politikou, která přijde z EU, která říká, že musíme udělat vše, abychom ochránili klimat, tu klimatu. A za to existuje plán, kolik máme šetřit emise CO2 do roku 2020 atd. Atd. Když takový cíle stanovujete, tak musíte být schopni je akceptovat, že my uděláme ty kroky, které k tomu jsou potřeba. Například použít více plynu, jo. Protože ty emise, které generuje plynové elektrony, jsou významné míň, než ty emise, který limituje ty úhelný elektrárny, jo. A potom máme diskusi o tom, je plyn bezpečný, dostaneme dost plynu z našich dodavatelů atd. Atd. Takže vždycky, když mluvíme o takový mix, je to důležité vzít i v úvahu ty různé cíle, které my máme, jo. Takže to je myslím, že komentář, který by měl být reflektován. Co to znamená. Z mého pohledu to znamená, že ty těžební limity, které tady v Čechách zatím existují, co se týká uhlí, určitě nedávají moc /nesrozumitelné/ dlouhodobý, jo. To taky znamená, že nerozšířit potencionální jaderné elektrárny. To tady nedává logiku z mého pohledu. Co se týká plynu, my určitě máme cíl, a na tom intenzivně pracujeme, abysme rozšířili dodavatelské portfolio v zemi. Abychom to udělali, potřebujeme různé potrubí, který plyn do nás nebo plyn přes to může tady do Čechách téct. A zatím máme hlavní plynovod, která je tak, byla přerušena, ale my máme ještě plynovody, které tečou přes Německou do Čech, to znamená přes /nesrozumitelné/. Takže my jsme spojeni do tohoto systému a pracujeme na tom, abychom byli ještě lépe napojeni na mezinárodní plynový systém. Pan Matuška teď se vrátil aktuálně, nebo včera, z Budapeště, kde byl veliký summit, který měl jako jediné téma Nabucco. Nabucco je veliký plynovod, který má, má nám přinést plyn z Kaspické moře, tam z těch zemí, které tam jsou, do Evropy. A to je mezinárodní projekt a RWE je taky partnerem tohoto projektu. Takže zkusíme udělat všechno, abychom byli schopni nabídnout alternativní cesty a s tím i alternativní dodavatelské země, které mají ještě dál zabezpečit situaci okolo plynu. A jestli musím říct, to není projekt, které je mířený proti Rusku, to určitě není ten cíl, ale myslím, že každá země potřebuje různý mix a to je ten cíl, který my máme. My máme dlouhodobý smlouvy s Gazprom export, máme smlouvy do roku 2035, takže opravdu dlouhodobé zajištění. 9 miliard kubíků, máme ještě docela dlouhé smlouvy s našiimi norskými dodavateli. Takže tam už existuje mix. A na krátkodobém trhu dál zajišťuje množství, takže tady nikdo nemusí mít strach, že plyn v Čechách nebude dost. A co se týká skladování, tak mám různé investiční projekty, které mají zajistit, že ta skladovací kapacita se dál rozšíří, jo. Takže to se dá očekávat do dalších 2, 3 roky, že opravdu se situace ještě zlepší. A ta situace už je vynikající, protože už dneska RWE vlastní tady 6 podzemních zásobníků, které mají kapacitu 2,4 milionu kubíků, a to je plus minus 25 - 30 % roční spotřeby České republiky, jo. Takže myslím, že z těchto pohledů uděláme hodně. Co ještě? Já myslím, že diskuse, která tady teď začíná, co se týká strategické rezervy pro plynárenství není dobré. Tam je to možná trošku jinak, než je situace u ropy, ale plyn nedáváte do podzemních zásobníků, to tam můžete nechat 10 let a potom to vyčerpáte. Ten zásobník musí trošku pracovat. Takže my myslíme, že kdyby politika rozhodla, že potřebujeme strategické sklady nebo zásobníky plynu v Evropě, tak by to významně poškodilo obchodní skladovací možnosti. A ty investice, které už dnes jsou, aby opravdu ten trh, skladovací kapacita se rozšířila, určitě nebude s tím profitovat, jo. Takže to může být kontraproduktivní, kontraproduktivní krok. Poslední věc, kterou chci říct, je diskuse o LNG v Evropě. Existují některé země, které už dneska mají významné dodávky přes LNG, to je Liquefied Natural Gas. Například Španělsko, například Anglie. I RWE má zajímavý projekt a my jsme si koupili společnost Accelerate, který vlastní i lodě, které jsou trošičku menší, než ty standardní LNG lodě, ale které mají tu výhodu, že ty /nesrozumitelné/ to znamená...
redaktor
--------------------
Pardon, já jenom pro ty, co nerozuměli zkratku - tekutý zemní plyn.
Martin HERMANN, ředitel společnosti RWE v České republice
--------------------
Ano. A to generuje s tím, že extrémně nízké teploty - 200 stupňů Celsia s tím plynem opravdu generujete ty tekutý a potřebujete potom zpět takový plynfikovaným vztahu...
redaktor
--------------------
Pardon, zkapalnělý.
Martin HERMANN, ředitel společnosti RWE v České republice
--------------------
Zkapalnělý, ano. A to zpátky do plynový, jako se to říká správně česky, jako plyn, normální plyn. Ano, /nesrozumitelné/. A tyhle lody mají /nesrozumitelné/, to je malý zdroj, který tam je. Na lodě nepotřebujete drahé infrastruktury na zemi. Tam jenom potřebujete to potrubí víceméně. A už plyn může téct. Takže i v této oblasti uděláme něco, takže, jako poslední věta z mé strany - my jako RWE zkusíme všechno, abychom realizovali ten cíl, aby ta energetická situace byla bezpečná a aby nikdo neměl strach, že nebude dostačující množství plynu nebo další energie, ale k tomu potřebujeme i z politické strany pomoc, kterou jsme dostali v této situaci, musím říct, spolupráce s vládou i s ministerstvem s MPO i s ministerstvem zahraničních věcí byli excelentní, protože to jsou věci, který do určitý míry můžeme vyřešit sami, ale když to začíná být velmi politické, tak samozřejmě ta politická podpora je extrémně důležitá. A samozřejmě to se týká i zákonů, v kterých my musíme operovat.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
Závěrem Hermannova příspěvku na semináři Energetická bezpečnost - fikce či reálný cíl ještě jedna důležitá poznámka, která už v jeho projevu vlastně zazněla. Jak se hospodaří s podzemními zásobníky plynu.
Martin HERMANN, ředitel společnosti RWE v České republice
--------------------
Občas je ten pocit a ten zásobník jenom pro špatné časy. To vůbec není pravda. My koupíme ročně každý měsíc plus mínus stejné množství a v zimním období to doplníme s tím, že těžíme z naších zásobníků a dostaneme na potřeby, které tady jsou v denní období tady na ty nejchladnější dny. Celá Česká republika potřebuje plus mínus 60 milionů kubíků teď, 58 myslím, že bylo maximum teď v lednu, jo. Ale v létě je ta spotřeba extrémně nízká, jo. Tam jsme níž, než 10 milionů kubíků denně tady v zemi, jo. A když koupíte běžný, říkám, 30 milionů kubíků plus mínus, jo, tak v letním období to dáváte zpátky do zásobníků, které jsou v této době už prázdné a v zimním to už zase těžíte, jo. A tak to funguje plynárenství, jo. Takže i kdyby jsme ty vyhlášky, o kterých jsem mluvil jenom stagnuje, když jsou dodávky přerušeny atd. Atd. A to jsou analýzy, které uděláme sami. Ale ty zásobníky na to potřebujeme.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
Říká Martin Hermann. Jedním z hlavních témat semináře Energetická bezpečnost - fikce či reálný cíl byly produktovody. Pokud jde o plynová vedení, už jsme se poučili. Teď dejme slovo generálnímu ředitel společnosti MERO Jaroslavu Pantůčkovi. Tato firma totiž výhradně obhospodařuje české ropovody. Ostatně, jak je to dnes ve světě se zásobami ropy.
Jaroslav PANTÚČEK, generální ředitel společnosti MERO
--------------------
Když jsem chodil do školy, tak mi bylo řečeno, že ropy máme na 30 let. Můj syn, který je dnes dospělý a je investičním bankéřem, tak se to učil taky. Říkali mu, že ropy je na 30 let. A můj nejmladší syn, kterému jsou 3 roky, tak si myslím, že mu to budou říkat také. Ropy je na 30 let a pak už nebude. Tak kolik jí vlastně je. Jak dlouho tu ropu mít budeme a kdo vlastně lže - učitelé nebo vědci nebo kdo? Odpověď na tak jednoduchou otázku je poměrně složitá, protože ten svět z těch 50. let, kdy se říkalo, že té ropy je na 30 let a už dávno neměla být, se nějak mezi tím smrsknul. Vlastně ty neprobádané pouště jsou probádány, ty tundry a severní oblasti zmrzlé jsou prošpikovány sondami a moře jsme už taky prolezli. Takže vlastně jestliže jsme tehdy říkali, že máme ropu na 30 let, tak jsme vycházeli z určitého stavu svého vědomí a znalostí, které byly. Takže to, když říkáme teď, že opět máme ropu na 30, 40 let, tak ano, nelžeme, na druhou stranu už těch možností, kde hledat další ropu, moc není, protože už jsme skoro všude byli. A když se podíváme, kde ta ropa je, tak zjistíme, že většinou se to podivuhodně kreje s těmi politicky nestabilními regiony, jako je Irák, Írán, Afrika, Jižní Amerika, a podobně. Proč tomu asi tak je? Proč tomu asi tak je? Kdyby, četl jsem chytrou větu, kterou se teď pochlubím - kdyby průměrný Číňan spotřeboval tolik ropy, co průměrný Američan, tak by jenom samotná Čína spotřebovala veškeré světové zásoby ropy a pouze její spotřebu by to pokrylo pouze z 80 %. Nikdo ostatní jiný by nedostal ani kapku. Takže vlastně tady jsou jenom zastaveny jakoby základní dimenze toho, oč se tady v této hře hraje, kdo se snaží naklonit si dodavatele ropy, proč se Čína chová, jak se chová. Proč jsou země v Africe někým obletovány a proč některé země, které mají své standardní názory bohužel v těchto oblastech neuspívají, protože respektují lidská práva, ale tím pádem si třeba i zavírají cestu k ropě. Takže vlastně to jsou velmi zajímavé otázky a myslím si, že na toto téma bychom mohli mluvit hodně, hodně dlouho. A myslím si, že ten panel, jak je tady nastaven, dává velmi krátký panel k tomu, abysme si o ropě a o její cestě po střední Evropě do České republiky popovídali.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
Výhradní přepravce ropy v České republice vlastní tedy dva ropovody - Družbu budovanou kdysi od roku 1964 a Ingolstadt z let 1994-1996. Zajímavé pro nás z hlediska energetické bezpečnosti je, že jak ten, tak onen jsou schopny pokrýt naši roční spotřebu ropy ze 100 %. A jaké jsou další úkoly společnosti MERO?
Jaroslav PANTÚČEK, generální ředitel společnosti MERO
--------------------
Jsme prakticky výhradním skladovatelem a ochraňovatelem ropy pro Českou republiku. Bylo tady hovořeno panem Hermannem, že stát má určité práva, delegovat, nebo má i povinnosti vůči Evropské unii držet strategické nouzové zásoby ropy a ropných produktů. Naše společnost drží výhradně zásoby ropy pro Českou republiku. V plynu to je trošku jinak. A naše kapacita dosahuje úctyhodných jeden a půl milionu kubíků ropné kapacity. Takže ta představa vaše - máme 16 obrovských tanků, které patří mezi největší v Evropě. Jeden tank je velký asi jako fotbalové hřiště, vysoký 24 metrů a má dvojitou pontonovou plovoucí střechu. Takže se jedná o unikátní technická díla. A v roce 2006 náš zásobník byl prohlášen technickou stavbou roku právě i pro unikání řešení, které obsahuje. Ale abysem se vrátil trošku k tomu schématu té přednášky. Mě vystoupení mých kolegů inspirovalo k tomu, že jsem trošku rozvolnil to téma spíš říkám takové provokativní věci, které si myslím, že potom v té diskusi potom můžeme dál rozebírat, protože nechci udělat pouze představu naší společnosti. Na druhou stranu můžete si přečíst, že naše společnost je vlastně matkou ingolstadtského ropovodu, neboť my vlastníme společnost MERO /nesrozumitelné/, která 100% vlastní německou část ropovodu Ingolstadt. Takže my koordinujeme přepravu ropy nejenom z východního regionu, ale právě i z oblasti středního východu, Afriky, Severního moře a dalších. Zaznamenali jste v minulém půlroce, že nebyla sice plynová krize, ale zase jsme pro změnu měli ropnou krizi, kde jak říkal pan velvyslanec Bartůška, výpadky dosahovaly až 40 %. A vlastně veškeré výpadky se nám podařilo plně eliminovat právě prostřednictvím ropovodu Ingolstadt a ropovodem /nesrozumitelné/, kde jsme přesměrovali dodávky přes tento ropovod. Paradoxní je, že v rámci přesměrování dodávek proteklo i velké množství ruské exportní blend. To znamená ropa, která nám z Ruska netekla nejkratší cestou Družbou, k nám tekla přes moře a přes přístav v Törstu. Takže to je i jedna z perliček.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
My v rádiu vám obrázky na projekční ploše ve velkém sále autoklubu ukázat nemůžeme, ale asi si společně s Jaroslavem Pantůčkem dokážeme jednotlivé cesty ropy k nám docela dobře představit.
Jaroslav PANTÚČEK, generální ředitel společnosti MERO
--------------------
Takže když začnu zprava, tak vidíte červenou čáru, která až do oblasti /nesrozumitelné/ vede samostatně, pak se rozdvojuje na takzvanou severní a jižní větev Družby. My pojedeme po té jižní větvě družby, po té červené čáře. A vlastně vidíte, že se dál rozdvojuje na Maďarsko a poté Slovensko a Českou republiku. Takže Družba zásobuje Českou republiku, Ukrajinu, Bělorusko, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko. Na druhou stranu když se podíváte potom dolů, vidíte zelenou, zelenou čáru. A to je právě cesta alternativních dodávek ropy do České republiky. Začíná v Törstu a vede přes Transalpinský ropovod, ve zkratce TAL přes do městečka Vohburg, které je u Ingolstadtu, ropovod IKL, který měl značit zkratku Ingolstadt - Kralupy - Litvínov, tak nezačíná v Ingolstadtu, ale ve Vohburgu. Nevede do Kralup a do Nelahozevse a v Litvínově nikdy neskončil. Takže je to taková trošku potěmkinova vesnice, ale všichni už prostě známe IKL, takže ta zelená čára je IKL a to je vlastně ta alternativa, která je vůči dodávkám z východu. A pak možná ještě zajímavá čára úplně vlevo, vidíte modrou a to je ropovod francouzský řečený "sepl" nebo-li SPSE, který zásobuje Francii a sever Německa a vlastně tento ropovod může být využíván i případě nějakých mimolimitních stavů k tomu, aby nám pomohl vykrýt úzká místa na ropovodu TAL v případě dodávek.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
A jak je to se zdroji ropy, jichž v naší zemi využíváme?
Jaroslav PANTÚČEK, generální ředitel společnosti MERO
--------------------
Ten západosibiřský region, z kterého začínají vest ropovody právě do oblasti Samary a odtud potom se rozdvojuje a řetězí ten ropovodní systém na severní Evropu, na Litvu, potom na Polsko, na Německo, ale potom ta větev, které zajímá nás, to znamená Slovensko, Českou republiku, odbočky do Maďarska, ale vidíte i propojky právě z Kaspického regionu, které mohou zásobovat právě i kaspickou ropou ruské přístavy jako například ropovod, který vede z Kaspiku do Novorisijsku, takzvaný CPC, který dokáže do ruských přístavů vlastně importovat ropu jiného kvalitativního složení, než je ruská exportní. A vlastně i často spousta nákupů právě, která probíhá, je vedena přes tento přístav. Z tohoto přístavu potom ropa jde do přístavu v Törstu a Transatlantickým ropovodem do České republiky. Takže těch cest, jak dostáváme ropu do České republiky je několik, dodavatelů je řada, ale vlastně pořád klíčovým dodavatelem je pro nás Rusko. Ruská federace. A její podíl je někde kolem 70 %. Je to dáno tím jednak, že technologie na našich rafinériích jsou postaveny na ruskou ropu, pouze kralupská rafinérie je postavena na ropy nesyrnatého typu, to znamená ropy, které v Rusku se těší sice, ale dodávají se ve směsi, takže nejsou pro Kralupy vhodné a Kralupy zpracovávají výhradně ropy, které pocházejí z oblasti Kaspiku, eventuálně v různých směsích mohou jít i s dalšími ropami z Afriky, severní Afriky, Guinejského zálivu nebo severního moře. Všechno vlastně ale je transportováno přes Törst, Transalpinský ropovod, ropovod Ingolstadt.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
To byl Jaroslav Pantůček, generální ředitel společnosti MERO, výhradního dopravce ropy v České republice. Posledním řečníkem na lednovém semináři Energetická bezpečnost - fikce či reálný cíl, byl makroekonom Vladimír Tomšík, člen bankovní rady České národní banky, který se energetikou také zabývá, ale z poněkud jiného pohledu. Ten publiku přednesl stručný, ale vyčerpávající ekonomický rozbor celého problému. Začněme přehledem příslušných témat.
Vladimír TOMŠÍK, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Když jsem byl osloven s tématem energetická bezpečnost, tak samozřejmě jsem si říkal, co já vám mohu nabídnout. A jedině s čím tady si troufnu předstoupit před tady toto publikum je samozřejmě energetická bezpečnost z pohledu ekonoma, to znamená ekonomickým pohledem. A na jaké otázky bych se chtěl pokusit odpovědět? Pojďme se podívat skutečně na některá fakta o spotřebě energie. A třeba konkrétně se můžeme podívat i konkrétně pak na elektřinu. Jestli opravdu to vzbuzuje potřebu nechat zasáhnout na ten trh anebo můžeme všechno nechat trhu, to je otázka. Pojďme se podívat pohledem ekonoma na dovozní závislost a z pohledu i zahraničního obchodu, jestli to vzbuzuje nějaké obavy nebo ne. Pojďme se podívat, jaké máme možnosti z pohledu domácích zdrojů, z pohledu diverzifikace druhů i zdrojů energie a samozřejmě bylo by dobré se podívat i pohledem ekonoma na nejvíce diskutované zdroje, jako jsou alternativní zdroje a na úspory, jestli skutečně ty úspory je něco, co nás zachrání, co nás spasí nebo nikoliv. No, a už tady bylo řečeno, protože mé hlavní zaměstnání v této chvíli je Česká národní banka, tak si myslím, že je korektní podívat se na to z pohledu měnové politiky, jak opravdu energetická bezpečnost, energie jakou hrají roli v měnové politice. Aspoň z mého pohledu. Čím chci začít? Chci začít těmi fakty. Když se podíváte na dlouhodobý vývoj spotřeby energie na hlavu a říkám schválně dlouhodobý, protože vzal jsem údaje od roku 1971 až do roku 2005, kdy byly poslední dostupné a čerpám z mezinárodních zdrojů, je to International Energy Agency, tak je zajímavá skutečnost, která je následující - že když se na to podíváme, tak v této chvíli se domnívám, že není důvod nějaké panice, protože řada vyspělých zemí u nich konečná spotřeba dlouhodobě roste poměrně pomalu, konkrétně v Evropské unii, EU 15 je to pouze 0,7 % meziročně. V OECD je to dokonce ještě méně 0,4 a ve Spojených státech dokonce klesá. A v České republice klesá ještě více - 0,6. Ale samozřejmě je to otázka, jestli to platí o všech zdrojích energie, proto jsem tam dal otazníky u té elektřiny a bohužel to tak není. Konkrétně u elekřiny vidíme rostoucí poptávku a v České republice, pokud je to 35 let, tak dlouhodobě ten průměr je 2 % meziroční nárůst. A to je možná věc, nad kterou bychom se mohli zamysle, jak to bude vypadat do budoucna. A jestli třeba tady nebudeme zranitelní jako Česká republika. A já se domnívám, když se podíváte na základní fakt, a to je, že česká ekonomika dlouhodobě roste, a předpokládám, že ještě poroste, protože když se podíváme na tranzitivní ekonomiky, které mám právě, bych řekl, právě tam vlevo dole v tom grafu, tak se ukazuje, že očekáváme dlouhodobý konvergenční proces minimálně k průměru Evropské unie a je prokazatelný fakt, že s rostoucí kupní sílou, s rostoucí životní úrovní obyvatelstva vždy poroste poptávka po elekřině. Takže lze očekávat, že pokud jsme na nějaké současné úrovni, tak ještě ta poptávka bude akcelerovat. A zde je otázka, jestli jsme opravdu dostatečně připraveni na to nebo ne. A tomu se budu věnovat za chvíli.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
Česká republika je země, která jak jsme slyšeli od pana Martina Hermanna, vyjma uhlí prakticky nemá vlastní suroviny a také značné procento hotových výrobků musí dovážet. Přesto se zdá, že tak strašné to zase není. Opět Vladimír Tomšík.
Vladimír TOMŠÍK, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Pojďme se podívat na energetickou bezpečnost z pohledu dovozní závislosti. Jsme opravdu tak hodně závislí na dovozu elektrické energie? A vůbec celé energetiky nebo ne? Když se podíváme na pouhá čísla jako čistý dovoz energií jako procento hrubé spotřeby, tak se domnívám, že ty čísla nejsou tak špatná, protože k tomu musím dodat nějaký srovnávací úroveň, nějaký bench mark. A ten bench mark je, že v Evropské unii ta dovozní náročnost je téměř dvojnásobná. Je to 55 % hrubé spotřeby. Ale čeho se jako ekonom mohu bát, je samozřejmě toho dlouhodobého růstu, toho trendu. A proč se toho mám jako ekonom bát? No, protože to vytváří poměrně velký tlak na obchodní bilanci. A to tady zaznělo. Ty zdroje u nás možná jsou, možná ne, o tom se ještě pobavím dále. Ale faktem je, že každým rokem deficit obchodu s ropou a plynem se vyvíjí v řádu od nějakých osmdesáti, sto miliard až do 180 miliard korun. A je to hlavní zdroj deficitu obchodní bilance České republiky.
posluchač
--------------------
To je dáno měnovou politkou České národní banky.
Vladimír TOMŠÍK, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
To je pouze hypotéza, pane profesore. To je hypotéza, a to bychom museli prověřit. Když se podívám na ten údaj 180 miliard, tak je to téměř 5 % hrubého domácího produktu. A samozřejmě to je natolik závažné, že tento trend, kdy dovoz by mohl mít vliv na měnový kurz, který chápeme jako tržní veličinu a měnový kurz má samozřejmě vliv na úrokové sazby a na inflaci. Takže to já, jako makroekonom chápu jako určité riziko. Ale co je pro mě důležitější? A zaznělo to tady už v rámci prezentací jak pana Bartošky, tak myslím, že i pana Hermanna, je energie opravdu něco natolik zvláštního, že se k tomu nemůžeme chovat jako ke standardnímu zboží? Nemůžeme opravdu nechat působit ten trh? A kde beru tu svoji hypotézu? Tady zaznělo, že k ropě se chováme jako ke standardnímu zboží. Máme tady ropa, která je normálně obchodována na světových trzích. A já si kladu otázku, je to opravdu tak - potřebujeme nějaké energetické koncepce? Potřebujeme nějaké státní zásahy do tohoto trhu? Anebo si můžeme říci: "Je to tržní veličina a ten trh nám ukáže ne, co bude nejlevnější, ale skutečně co budou ti spotřebitelé poptávat, co bude nejefektivnější?" A možná bych se tomu věnoval trošičku podrobněji a proč? Protože je tady energetická koncepce České republiky, byly tady nějaké doporučení Pačesovy komise, ale všechny tyto zásahy, doporučení respektují některé základní ekonomické principy, které třeba má Česká republika? A ty nejzákladnější při mezinárodním obchodu, při směně. Je otázka komparativních výhod. Asi neoddiskutovatelný fakt, že Česká republika dlouhodobě disponuje poměrně velkou komparativní výhodou u těžby uhlí a u výroby vlastně elektřiny z uhlí. A proč? Protože při výrobě uhlí potřebujete mít zdroje samozřejmě a potřebujete mít taky dostatečnou kapitálovou vybavenost. A to je to, co by mělo vlastně na tom trhu kázat, co je nejefektivnější. Takže otázka je, jestli opravdu státní zásahy respektují základní ekonomické principy.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
Jak si ale podle ekonoma Vladimíra Tomšíka, počínat s těmi zásobami surovin a zdrojů, které u nás, ale hlavně v celosvětovém měřítku máme?
Vladimír TOMŠÍK, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Je tady podle mě mýtus o výhodnosti, respektive nevýhodnosti těžby. Kam tím směřuji? Velká kritika vždycky říká: "Schovejme si naše zdroje do budoucna," a proč? Protože do budoucna to bude výhodnější - stoupne cena a de facto na tom vyděláme. Ale já jsem přesvědčen o tom, že jak každá cena, budoucí cena, je samozřejmě, jak je kalkulována? No, je kalkulována tím, že musí respektovat takzvaný intertemporální efekt ekonomie a musí samozřejmě zahrnovat náš nejlepší odhad, kam se to posune, ta cena. A já jsem si jistý, že musíme u toho respektovat právě ten intertemporální efekt, jinými slovy časovou míru diskontace. A já neznám lepší odhad budoucí ceny jakékoliv komodity, než její současná, ale pozor, tržní cena, nikoliv jakkoli regulována. Je to tržní cena. A proto se domnívám, že pokud jakákoliv koncepce u nás, když bude vznikat a bude respektovat tržní principy, tak je to správná koncepce. A to bychom měli zohlednit. Zároveň si neodpustím jednu poznámku, která tady už zazněla, s ropou. Kolik máme zásoby ropy. Před x lety se říkalo na 30 let, dnes se říká na 30 let a možná do budoucna zase na 30 let. Ale čím to je? Není to tím, že ten vývoj je čímdál tím více dopředu a tím, že jsou nové technologie, je nová poptávka a možná i nové zdroje, takže se právě mění ten odhad té budoucí zásoby a budoucí spotřeby? A já si myslím, že rozvoj nových technologií vždy umožní nalézt nové zdroje i nové metody. A to je, to je podpořeno zásadně trhem, protože trh ukáže, co je efektivní, co je rentabilní, co se má těžit a co se má dovážet.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
Než necháme Vladimíra Tomšíka pokračovat, malá terminologická vysvětlivka. Uslyšíme pojem volatilita, který označuje míru kolísání hodnoty aktiva nebo jeho výnosové míry obvyklé jako směrodatnou odchylku těchto změn během určitého časového úseku. Volatilita vyjadřuje míru rizika investice do určitého aktiva, obvykle se přepočítává na roční volatilitu a může se udávat buď v absolutních hodnotách či relativně.
Vladimír TOMŠÍK, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Proč si myslím, že když se bavíme o energetické bezpečnosti, je opravdu nejlepší nechat ten trh působit? Domnívám se, že je to tím, že tržní cena zahrne veškeré možné odhady i těch rizik. Ve chvíli, kdy máte vysoce volatilní ceny energetických surovin, a ty jsou volatilní, tak k čemu to vede? Vede to k vysoké volatilitě zisku. A tím, když máte vysokou volatilitu zisku, tak žádný akcionář nechce být jednou nahoře, jednou dole. A automaticky to vede k tomu, ať rozložíte svoje riziko, rozložíte svoje portfolio zdrojů a myslím si, že díky tomu ten tržní proces dokáže i přesně rozložit diversifikaci zdrojů a tím pádem rozložit ty rizika bezpečnostní. Takže i myslím si, že i tento koncept by dokázal odpovědět na otázku, jestli se máme řídit trhem nebo ne u energetické bezpečnosti. Já se domnívám se, že žádný regulátor, žádná koncepce by neměla apriorně odmítat anebo ještě hůř - preferovat - některé zdroje výroby energie, protože v té chvíli dochází k administrativnímu zásahu do tohoto tržního procesu.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
Jak vidíme, Vladimír Tomšík je rozhodným zastáncem volně fungujícího trhu. Z této zásady je však za jistých okolností ochoten slevit.
Vladimír TOMŠÍK, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Kde vidím určitý prostor pro stát, a to právě přenechávám ostatním, konkrétně asi panu Bartůškovi, už jsme se o tom bavili před naším, řeknu seminářem, tak nechávám roli státu na oblasti mimoekonomických rizik. A to samozřejmě ze dvou důvodů. První je, že v tom rozhodně nejsem expert, a druhej důvod je, že zde by mohla být určitá tržní selhání. Takže to je věc, kterou nechávám opravdu ne na trhu. Ale ve všech ostatních oblastech si myslím, že ten trh může fungovat. V tržních cenách.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
V závěru svého příspěvku se ekonom Vladimír Tomšík podíval na alternativní zdroje energie a také úspory energie.
Vladimír TOMŠÍK, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Máme vůbec právo zasahovat do tržního mechanismu z pohledu, že budeme něco podporovat, něco omezovat? Já se domnívám, že každý takový zásah je chybný. A proč? Protože tento zásah nerespektuje základní ekonomický princip a ten říká, že zásah je ospravedlnitelný pouze tam, kde jsou externality. Ale to, co my dneska zavádíme, nejsou, že bychom regulovali externality, omezovali externality nebo je zpoplatnily, internalizovali. A dochází k tomu, že spíš podporujeme nějaká nezralá odvětví. A víme, že každá taková podpora, nevíme, jak se vyvine. A má to své obrovské ekonomické dopady. Bohužel neduhy, bych řekl spíš. Takže já se domnívám, že kde můžeme ospravedlnit nějakou koncepci, nějaké tržní zásahy, je pouze u těch, u externalit. A externality u alternativních zdrojů jsou pouze při výzkumu a vývoji. Ale nikoliv při zavádění do praxe a při pouštění energie, elekřiny do sítě z těchto zdrojů. Když to administrativně stanovíme, zdeformujeme trh. A poslední zamyšlení, které chci tady nabídnout, je otázka úspor energie. Říká se, že velmi správnou cestou je jít cestou úspor energie. Já se domnívám, každý z nás rozhoduje za své peníze. A kde vy se snažíte šetřit při vlastních nákupech, při investicích. No, tam, kde je to ospravedlnitelné. Nikoliv tam, kde je to maximalistické. Takže tam, kde jsou takzvané ospravedlnitelné úspory, tam kde si říkáte, že se vám to opravdu vyplatí, tak tam ty úspory jste možná už dávno udělali. Pokud ne, tak jste špatní investoři. Takže já se domnívám, že tam, kde ty úspory mají ekonomický smysl, už dávno měly být. A tady vidím trošku problém, že bohužel administrativně nařizujeme takzvané maximální úspory, nikoliv optimální. A v tom vidím velký problém. A poslední věc, na kterou chci upozornit v rámci úspor je, že uvědomme si, že každá uspořená koruna a schválně to převádím na pro ekonoma, protože kdybychom se bavili o elektrice, tak řeknu - každá uspořená kilowathodina, cokoli chcete takovýho, bohužel při zachování dlouhodobého průměrného sklonu ke spotřebě, a ten je dlouhodobě průměrný na určité úrovni, vede k dodatečné spotřebě. A když budete dál spotřebovávat tu korunu, kterou jste ušetřili, tak samozřejmě při té další spotřebě budete potřebovat něco vyrobit. Budete tu energii znovu potřebovat. Takže jít cestou maximálních úspor nedává smysl, protože vaše dodatečná, nově vygenerovaná poptávka bude potřebovat znovu energii. A kde ji vezmete? Dámy a pánové, jaký je vztah k měnové politice, to jsem zapomněl, že jsem vám tady slíbil ještě prezentovat. Obávám se, že když nenecháme působit tržní ceny - trh, a budeme něco regulovat, nařizovat, tak dochází k tomu, že deformujeme ceny. A bohužel stalo se, že u energií vidíme, že ty ceny jdou spíše nahoru, než aby šly dolů. Ale ve chvíli, kdy uvidíme, že půjde tato základní komodita cenově nahoru, tak to ovlivní inflační očekávání. A to je něco, co musíme v České národní bance z pohledu ústavy, na co musíme reagovat. A jak na to reagujeme? Reagujeme na to změnou krátkodobých úrokových sazeb. Protože doufáme, že ovlivníme výnosovou křivku, a tím ovlivníme dlouhodobé úrokové sazby. No jo, ale dlouhodobé úrokové sazby mají klíčový dopad na jakékoliv investiční rozhodnutí. A já se obávám, protože ovlivňují výnosnost. A ve chvíli, kdy budeme nařizovat jakýkoliv netržní mix zdrojů energie, tak dochází k tomu, že odrazujeme investory do těchto odvětví. A když nemáme investory, nemáme konkurenci a ten trh nefunguje.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
Úplně nakonec ekonom Vladimír Tomšík zauvažoval o tom, zda je nějaká absolutní energetická bezpečnost vůbec myslitelná. Což je pro naše dnešní téma jistě ten nejpřirozenější závěr.
Vladimír TOMŠÍK, člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Dovolil bych se ukončit jenom třemi poznámkami - já se domnívám, že představa absolutní energetické bezpečnosti je mylná a kdybychom se chtěli stoprocentně proti jakémukoliv riziku pojistit, tak to za prvé není možné a za druhé je to absolutně tak nákladné, že to není uskutečnitelné. Kde je prostor při energetické bezpečnosti? Tak to je pouze u těch mimoekonomických rizik. A tady věřím panu Bartůškovi, že tu práci dělá dobře. Posledních 14 let ukázal, že určitě. Že Česká republika snad je dobře v tomto zabezpečena. A dávám jenom ke zvážení, jestli opravdu tržní princip, a já jsem si tu vyjmenoval, jako je diverzifikace, opodstatněné úspory, životaschopné nové technologie a které /nesrozumitelné/ nové zdroje. A zároveň teda ty cenové změny z pohledu diverzifikace strojů, které diverzifikují zisky a tak dále. Jestli to není ta správná cesta, jak zajistit energetickou bezpečnost z pohledu trhu.
Libor DVOOÁK, moderátor
--------------------
V dnešním střihovém Studiu Stop jsme vám připomněli podstatné pasáže z příspěvků pánů Václava Bartůšky, Martina Hermanna, Jaroslava Pantůčka a Vladimíra Tomšíka, jak zazněly 28. ledna 2009 na semináři Energetická bezpečnost - fikce či reálný cíl? Na půdě centra pro ekonomiku a politiku v pražském autoklubu. Mistrem zvuku byla Jitka Procházková. Režii měla Dana Pohnánová. Pořad natočil, připravil a uváděl Libor Dvořák.