Julie Hrstková (Hospodářské noviny 18.2.2009 strana 18, rubrika Česko)
Před chybami domácí hospodářské politiky nechrání žádná měna, tvrdí v rozhovoru pro Hospodářské noviny viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl. Jak ukázal případ Řecka, zapojení do eurozóny nemusí být znakem kvality dané ekonomiky. Podle viceguvernéra proto není kam spěchat. V každé zemi včetně České republiky mají vždy přednost domácí úkoly, tedy nastavení hospodářské politiky jako celku. V našem případě je to reforma veřejných financí tak, aby se dlouhodobě zastabilizovaly.
* HN: Koruna, nebo euro? S jakou měnou má Česká republika dlouhodobě větší šanci „kvalitně“ přežít?
Ta otázka se rozpadá na tři roviny. Za prvé, jestli bychom měli o euro urychleně usilovat. Za druhé, jestli vůbec můžeme vstoupit, tedy jestli plníme kritéria, a třetí rovina je, jestli nás tam někdo chce. Pokud je Česká republika schopná udržet rozumnou měnovou politiku, tak by neměla do eurozóny spěchat. To je můj dlouhodobý názor. Navíc nyní ani vstoupit nemůžeme. A myslím si, že s ohledem na Řecko a další země jižní osy eurozóna sama rozhodně nebude spěchat s dalším rozšiřováním. Očekávám velký boj o přijetí či nepřijetí Estonska, které zatím plní veškeré podmínky. Pro mě by bylo ideální, kdybychom plnili kritéria, byli žádáni, nemuseli prosit a zároveň se sami mohli rozhodnout o načasování vstupu tak, jak nám to vyhovuje. Nejhorší by naopak bylo, kdybychom neplnili kritéria, potřebovali kredibilitu eura a zároveň by nás tam nikdo nechtěl a my bychom museli prosit. Kam půjde koruna? To nikdo neví
* HN: Jak se díváte na to, že podle mnoha ekonomů bude koruna oslabovat, a tak doporučují nákup eura?
Náš základní scénář počítá se stabilitou měny. Uvidíme, nakolik je realistický. Věříme, že ano, ale ekonomie není věda, která umí znát budoucnost, s její pomocí lze pouze sestavovat lepší či horší predikce. Všichni víme, že předpověď denních a krátkodobých pohybů kurzu v jakékoliv malé otevřené ekonomice neumí udělat vůbec nikdo. A vy po mně chcete, abych řekl, jestli mají pravdu, nebo ne? Já tvrdím, že to nikdo neví. Vždy může nastat nějaká událost, která trhy překvapí.
* HN: Může mezi ty nenadálé události patřit i poslední údaj o růstu hrubého domácího produktu? Podle něj je na tom ekonomika hůř, než se čekalo, a výsledek je také horší než odhad ČNB.
Na to jde o příliš syrové a hrubé číslo. Museli bychom vědět, jak vypadá struktura HDP jako celku. To číslo bylo překvapivé a pro nás trochu matoucí, ale nemůže zatím změnit prognózu. Pro nás je spíše rizikovým faktorem vývoj rizikové prémie, tedy rozdílu mezi naší a tržní sazbou. Teď jsme svědky mírné stabilizace a je otázka, co se bude dít dál. Totéž platí u vývoje mezd, kde je hodně nejistoty.
* HN: Počítáte s návratem krize, tedy s tím, že po jistém oživení přijde další propad?
Ano, náš scénář asymetrického „W“ stále platí. Musíme pozorně sledovat vývoj v eurozóně, hlavně v Německu. A je pravda, že z Německa v poslední době přicházely spíš horší údaje.
* HN: S ohledem na předpokládaný návrat krize, jak se bude vyvíjet měnová politika?
Pokud nedojde k nějakým zcela mimořádným událostem, které zvlášť v této turbulentní situaci nelze nikdy vyloučit, tak jsme se sazbami na dně a čeká nás cesta k růstu. Otázka je, kdy s tím začneme.
* HN: Snaha centrálních bank o nízkou inflaci podle Mezinárodního měnového fondu dusí ekonomiky. Jak se díváte na návrh MMF na zvýšení inflačního cíle?
Pokud já osobně si beru z krize nějaké ponaučení, tak je úplně opačné. Možná že samotný fakt, že jsme některé ceny nebrali dost v úvahu - například ceny nemovitostí - způsobil, že došlo k bublinám a nerovnováhám. Vypadá to, že možná musíme znovu přemýšlet o tom, jak cílujeme inflaci a co vlastně cílujeme. Například upravit spotřebitelský koš, možná do něj zahrnout položky, které se v minulosti vyvíjely dramaticky. To by třeba znamenalo prevenci budoucích krizí, ale také by to znamenalo přísnější politiku. Návrhu MMF proto nerozumím.
* HN: V současné době turbulencí je podle některých názorů pro země lepší euro. Pomohlo by nám zapojení do eurozóny omezit dopady krize?
Když se z velkého nadhledu podíváte na to, co měřitelného přinesla měnová unie, zjistíte, že to je hlavně nižší a méně proměnlivá inflace. Jaká velká přidaná hodnota eura je tím pádem pro nás jako pro zemi, která nízké inflace byla schopna dosáhnout i bez něj?
* Jednotná měna krizi nezabrání
HN: Česká republika dokáže udržet inflaci, ale má problémy s rozpočtem. Na rozdíl od Řecka ale nemá podporu eurozóny. Není chybou být v současné době takto osamocen? Před chybami domácí hospodářské politiky nechrání žádná měna. Stejně jako se dá žít dobře i špatně s eurem, dá se žít dobře i špatně s vlastní měnou. Jediné, co se liší, jsou dopady špatné hospodářské politiky na ekonomiku. A těm se nedá vyhnout nikdy. Řecko je krásný příklad. I Evropská komise, kterou nikdo nepodezírá z euroskepticismu, psala ve zprávách zcela jasně, že země v posledních deseti letech systematicky ztrácela konkurenceschopnost. Co tedy znamenala eurozóna pro Řecko z hlediska kvality hospodářské politiky? Nic. Naprosto se nepotvrdily úvahy některých otců zakladatelů unie, kteří počítali s tím, že zavedení eura vynutí strukturální reformy. Stal se opak: země najednou platila německou markou a mohla paradoxně dělat řeckou politiku snáz a déle než dřív. Pro někoho může být přizpůsobení prostřednictvím kurzu méně atraktivní než pokles nominálních mezd a tvrdé škrty v rozpočtech. Já si myslím, že je to právě naopak.
* HN: Nakolik je Řecko problémem pro celou eurozónu?
Rozlišujme krátký a dlouhý horizont. Krátkodobě každá pomoc - i její příslib - stabilizuje trhy. Dlouhodobě to ale znamená, že tlak na strukturální reformy klesne. To, co může být krátkodobě dobré pro trhy, je dlouhodobě devastující pro všechny hospodářské politiky.
* HN: Příslib pomoci ze strany unie je zatím velmi vágní. Jaký vliv mohou mít problémy Řecka na nás?
Neumím odhadnout, jak zareagují trhy na to, co se děje právě teď. Důležitější je, že v unii působí dvě protisměrné síly a bude záležet na tom, kdo zvítězí. Na jedné straně je tvrdé integrační jádro, které odmítá jakékoliv ohrožení celého projektu sjednocení. Proti němu stojí „německá měnová škola“, která říká: za všechny problémy si můžete sami, a proto si je musíte sami vyřešit. Moje sázka je, že zvítězí tvrdé integrační jádro. Najde se krátkodobé řešení, které bude naprosto devastující pro motivaci dělat jakékoliv strukturální reformy v horizontu mnoha let. A to je ta nebezpečná zpráva i pro nás.
* HN: Měnová unie ale nemůže dlouhodobě fungovat bez užšího propojení hospodářských politik. Samotná integrace ještě nemusí být tak špatná, jak tvrdíte.
Za prvé, euro je unikátní experiment. V historii vždy nejdřív vznikl státní útvar a pro něj pak jedna měna, nikdy naopak. Za druhé, otázkou je, zda politická integrace může být náhražkou za dobrou domácí hospodářskou politiku. Vidíme to i na diskusích kolem nové Strategie EU 2020. Hledáme náhražku za nutné reformy. Mám značné pochyby, jestli to bude znamenat lepší hospodářské politiky do budoucna. Spíš bych řekl, že lepší by byla konkurence jednotlivých zemí, než když se vytvoří nějaký špatný průměr a pak se trvá na jeho dodržování, a to ještě neúčinně. Znervózňuje mě vývoj ve středním a dlouhém období v Evropské unii a v České republice jako její součásti. Evropa postupně ztrácí konkurenceschopnost. To má zásadní dopady na tvorbu hospodářské politiky všech zemí a tady moc dobrých signálů nevidím. Jestli Strategie 2020 bude jen kopií Lisabonské strategie, bude to smutné.
* HN: I v Lisabonu bylo dost slušných nápadů, například podpora vědy a výzkumu. Proč by to nemohlo fungovat ve Strategii 2020?
Opět tam bude příliš mnoho dobra, příliš mnoho cílů, které jsou navzájem konfliktní. Je postavená na tom, že v jedné ekonomice bude mít každý zaručený příjem bez ohledu, jestli pracuje, a současně má toto prostředí motivovat k práci. Má jít o ekonomiku, ve které budou firmy konkurenceschopné a zároveň budou mít vysoké náklady na práci. Jak říkám, je tam příliš mnoho idejí, které když dáte dohromady, tak je z toho buď nic, což je varianta Lisabonské strategie, anebo tlak na průměrnost. Zmizí konkurence, budeme uzavřená evropské ekonomika, kterou čeká postupné zahnívání.
* HN: Problémy s rozpočtem a růstem státního dluhu mají skoro všechny země Evropské unie. Trhy jsou zaplavené státními dluhopisy, i Česko už mělo problém prodat celou emisi. Poroste cena dluhů?
Samozřejmě. Doufám, že podnikatelé, kteří čtou Hospodářské noviny, vědí, že čím víc si bude potřebovat půjčit vláda, tím dražší budou i půjčky pro ně. Nakonec zvítězí ten, kdo nebude lhát finančním trhům a bude potřebovat méně peněz.
* Washington, či Brusel? Důležitější je Basilej
HN: Krize se dotkla i regulace finančních trhů. Celý svět diskutuje o tom, jak ji zpřísnit. Mluví se o zdanění mezinárodních operací a zavedení superdaně. Může jakákoliv změna regulace zabránit dalším krizím?
Mám pocit, že základní snahou všech úvah je možná vrátit důvěru na finanční trhy, ale hlavně něco rychle prodat voličům. Pro budoucnost finančního sektoru bude mnohem důležitější to, co přijde z Basileje a ne z Washingtonu nebo Bruselu. V Basilejském výboru vzniká poměrně komplexní návrh na nová pravidla na kapitál a na likviditu. A ty je potřeba bedlivě sledovat. Mezi návrhy je například zákaz používání některých nebo i všech forem podřízeného dluhu (dluh, který bude splacen až jako poslední za všemi nepodřízenými závazky, pozn. red), banky třeba budou muset držet větší likviditní polštář na třicet dní atd. Pokud by se tyto návrhy opravdu prosadily, půjde o významnou změnu.
* HN: Všechny tyto návrhy ale nakonec povedou ke zdražení bankovních služeb. Jaký postoj k nim zaujímá Česká národní banka?
Máme velmi rezervovanou pozici ke všem rychlým, unáhleným a nepromyšleným či nepropočítaným návrhům, které se nyní objevují. Vidíte, že se problémy na finančním trhu stále objevují, ať už jde o instituce nebo vlády. Nevíme, jestli systémově významná může být nejen finanční instituce, ale třeba také vláda nebo celá země. Všechno se teprve řeší a je otázka, zda se v této zjitřené atmosféře lze vůbec seriózně bavit o dlouhodobé změně pravidel. Proto sázím více na dlouhodobé úvahy z Basileje než na cokoli jiného.
* HN: Celá hra na finančních trzích je teď o státních rozpočtech jednotlivých zemí. Jenže ani v Česku, ani nikde jinde se státy k zásadním strukturálním změnám nechystají. Jaký to může mít dopad na jejich hospodaření?
Těch zemí, které mají problém, je celá řada a já musím přiznat, že na tom nejsme nejhůř. Ale upřímně řečeno, já se v závodě také neporovnávám s těmi nejhoršími, ale s nejlepšími. Pokud nepřijmeme kredibilní střednědobou fiskální strategii, může nastat problém. Jsme pod tlakem nejen Evropské unie, ale hlavně pod silným tlakem trhu. Je nutné přivést hospodaření veřejných rozpočtů na udržitelnou dráhu. Předpokládám, že v této chvíli není nikdo, kdo by tvrdil, že české finance jsou v pořádku. Uvědomění si tohoto faktu ve veřejné diskusi nás myslím odlišuje od řady jiných zemí.
* HN: Po několika letech mlčení se v Česku opět diskutuje o zavedení eura. Kdy má vůbec země šanci se do eurozóny zapojit?
Víte, být součástí eurozóny se dřív jako by považovalo za znak kvality ekonomiky. Nikdy jsem tento postoj nesdílel. Současná krize ukázala, že tomu tak opravdu není. Vždycky záleží na tom, co se dělá doma. Bavíme se o možných datech vstupu do eurozóny, které jsou za horizontem dvojích voleb. Jinými slovy jsou z hlediska politického cyklu v nekonečnu. Je mnohem snazší napsat strategii na deset let dopředu, než dnes nebo zítra řešit aktuální problémy. V tuto chvíli mě proto mnohem víc zajímá, jestli budeme plnit domácí úkoly bez ohledu na okolí. V tomto ohledu je euro až na druhém místě.