Radek Bednařík, Luděk Vainert (Hospodářské noviny 26.8.2014 strana 12)
Podle centrálního bankéře Kamila Janáčka přispěla ČNB svou intervencí na koruně k oživení tuzemské ekonomiky, stoupla průmyslová výroba i poptávka domácností. Janáček ale neočekává růst ekonomiky vyšší než čtyři procenta.
Kamil Janáček se podle vlastních slov celý život řadil mezi ty ekonomy, kteří se rozhodují pouze na základě tvrdých dat. Od roku 2010, kdy se stal členem bankovní rady, vystupoval prakticky vždy jako takzvaný "jestřáb", který varuje před nebezpečím růstu cen.
Stejně tak v loňském roce před zahájením intervencí vystupoval spíše jako jejich kritik. Ještě několik dní před 7. listopadem upozorňoval, že po oslabení měny nejde z intervencí tak snadno vyskočit. Dnes ale hovoří jako jejich přesvědčený zastánce.
Od listopadu jste mediálně nevystupoval. Co vás k tomu vedlo nyní?
Protože už jsem měl dostatek informací k tomu, abych mohl seriózně veřejně vystoupit. Do této doby jsem je neměl. Já jsem profík, a nemám-li k dispozici tvrdá ekonomická data, tak se přece nebudu bavit o svých pocitech.
Nebyl jste obětí politiky jednomyslnosti centrální banky? Před intervencemi jste se k nim vyjadřoval spíše negativně.
Jak se hlasovalo, si přečtete 7. listopadu 2019. Tam ten obsáhlý záznam bude. Je to nejdelší záznam, jaký jsem tady zažil. Byly k tomu tři diskuse, to mohu prozradit.
Platí, že žádné velké a složité rozhodování není jednomyslné. Ale jakmile se rozhodneme, tak to hájíme. Rozhodujeme jako kolektivní orgán.
Hlasování o sazbách se přitom rozhoduje jmenovitě. Ale o intervencích nikoliv.
Tohle ale není náš výmysl. Jmenovité zveřejňování, jak kdo hlasoval u úrokových sazeb, v ČNB platí od roku 2008. Má tedy u nás svoji historii a my jsme v tomto velice konzervativní instituce.
Vy jste řekl před listopadovým zasedáním, že pro intervence byste se rozhodl, pokud by hrozila deflace, návrat do recese. Byly vaše obavy namístě?
Já jsem se bál zejména deflace. V Česku loni už poptávka téměř neklesala, ale nálada domácností byla poměrně skeptická. Také přestal působit takzvaný "efekt souseda", kdy se chcete vyrovnat svému sousedovi v tom, co kupuje. Kvůli klesajícím cenám a nejistotě spotřebitelé raději počkali, protože přece za nějakou dobu to bude ještě levnější.
Teď už maloobchodní prodeje rostou, ale hlavně, obnovila se poptávka po autech, bílém zboží. To jsou všechno věci, jejichž nákup jste mohli odložit.
Jak tedy hodnotíte úspěšnost intervencí po deseti měsících?
S postupujícím časem se ukazuje, že tento krok ČNB spolupřispěl k oživení české ekonomiky. Loni jedinou složkou HDP, která rostla, byl čistý vývoz. Nyní se značně oživila průmyslová výroba a zvedla se i poptávka domácností.
Investice do fixního kapitálu rostou podstatně rychleji, než jsme ještě před třemi až pěti měsíci uvažovali. A ve spolupráci se Svazem průmyslu děláme průzkumy u cca 1700 firem, které vyjadřují v převážné většině mírný optimismus, který navíc roste.
Jaký je vlastně potenciál české ekonomiky. Jak rychle může podle vás růst?
Víc než čtyři procenta to podle mě nejsou. Vyššímu růstu totiž budou vadit některé strukturální problémy. Kromě unijní regulace v odvětvích, jako je energetika či chemický průmysl, je tím hlavním omezením pomalý růst Evropské unie, který bude pokračovat. Přitom do Evropské unie jdou čtyři pětiny veškerých českých vývozů. A je něco jiného exportovat do rostoucí ekonomiky nebo takové, která se potácí mírně nad nulou.
Když jste zavedli intervence, tak se z guvernéra stala hvězda bulváru. Jak jste to prožíval vy?
Já jsem už starší ročník, narodil jsem se za druhé světové války. Nejsem cholerik. Já jsem to nesl klidně, o dost hůře to ale nesla moje manželka.
Co říkáte v souvislosti s intervencemi na výroky prezidenta Zemana?
Já musím být jako představitel ČNB velice obezřetný při komentování ústavních činitelů. Já tohle komentovat nebudu. Navíc já se s ním velice dobře znám už asi 44 let. My si to můžeme říct sami. Navíc – řekl to po setkání s odboráři.
Loni jste důrazně upozorňoval na to, že je třeba mít připravenu strategii, jak intervence ukončit. Už nějakou v bance připravenu máte?
Exit musí být připraven a komunikován tak, aby si lidé řekli, ČNB to takhle oznámila a splnila to. Zatím diskutujeme v bankovní radě různé scénáře.
Podle vás by se po ukončení intervencí, což by podle posledních předpovědí ČNB mělo stát v roce 2016, měl kurz koruny vyvíjet jakým způsobem?
Můj názor je takový, že pro ekonomiku by bylo optimální, kdyby se koruna vrátila k trendu z let 2002-2009. Tehdy posilovala o dvě až čtyři procenta. Exportéři nám říkali, že na toto tempo se umí adaptovat, například růstem produktivity.
Co říkáte na aktuální kurz české měny, která se nachází na úrovni 27,80 koruny za jedno euro?
Dlouho se pohyboval kolem 27,40. Těch čtyřicet haléřů, o které poskočil v posledních týdnech, je dáno ukrajinskou krizí. Stejné jako u polského zlotého či turecké liry. Všechny tyto měny byly postiženy stejným způsobem. Hráči na trhu totiž pořád berou tyto země v jednom balíku. My každopádně máme dostatek prostředků na to, abychom zabránili skokovému posílení. Lidé si málo uvědomují, že ČNB má tolik peněz, kolik chce mít.
Pokud by po exitu posílila koruna například o 70 haléřů, byl by to pro vás důvod k intervenci centrální banky na měnovém trhu?
Pro mě osobně nikoliv. Kdyby ale kurz koruny vůči euru skočil o korunu padesát, tak ano.
Jaká je tedy podle vás nejdůležitější věc, kterou intervence přinesly ekonomice?
Růst exportu, který byl díky intervenci vyšší, vedl k oživení investic firem a hlavně k nastartování spotřeby domácností. A nespadli jsme na delší dobu do deflace.
Vy jste vždy veřejně působil jako "jestřáb", který varuje před inflací. Co ve vás vytvořilo tento názor?
Máte pravdu, já jsem celoživotní zastánce hesla Miltona Friedmana, že inflace je veřejný nepřítel číslo jedna. V tržních ekonomikách vede k nízkému růstu a podrývá investice. A bez investic může země růst pouze krátkodobě, dlouhodobě nikoliv.
Takže pro vás by asi nebyla přitažlivá myšlenka některých ekonomů, kteří navrhují zvýšit inflační cíl ČNB ze dvou na tři či čtyři procenta?
To je velice nebezpečné. Kdybychom dali cíl na tři či čtyři procenta, tak bychom asi museli zvýšit i toleranční pásmo. Tím znejistíte podnikatele. Vyšší inflace je také více nestabilní. A Češi historicky, dá se říci od prvního ministra financí Aloise Rašína po Andreje Babiše, preferují nízké ceny.