Zaplať bůh, jako Balkán – aneb o tempech růstu z delšího pohledu

Miroslav Singer (Sborník "Budoucnost české ekonomiky" 2014 strana 22-28)

Tempo našeho hospodářského růstu se v minulosti blížilo Balkánu, nikoliv Západu. Tak tomu s největší pravděpodobností bude i nadále. Naštěstí. Balkánské země totiž rostly a rostou rychleji než nejvyspělejší část Evropy. A to ještě běžně používaný ukazatel růstu HDP přehlíží část kvalitativního vzestupu produktů a služeb ekonomik dohánějících zemí. Příklad - za jednu škodovku lze koupit stále větší kus vozu Audi.

Otázka v podtitulu sborníku, zda jdeme na Západ či na pověstný Balkán, odráží, obávám se, představu, která je právě z hlediska hospodářského růstu mylná. Implikuje totiž, že v naší nedaleké minulosti, kdy se naše ekonomika transformovala a kdy jsme tedy někam usměrňovaně cílili, by bylo bývalo lepší jít na Západ. Ba dokonce že pokud se tak nedělo a my jsme mířili k Balkánu, měli bychom nyní urychleně nasadit směr Západ.

Proč mylná představa? Jak je to správně? Bavíme-li se o životní úrovni, ta je na Západě či alespoň v řadě zemí k Západu běžně řazených podstatně vyšší, takže tady je Západ coby milník v pořádku. Z hlediska ekonomického růstu, který kumulativně vytváří základnu pro vzestup životní úrovně, je to ale opačně; Západ roste pomaleji než skupina zemí řazených k Balkánu. Svůj příspěvek proto zaměřím na podporu na první pohled možná paradoxní teze, že je moc dobře, že jsme v minulosti kráčeli tempem mnohem bližším Balkánu než Západu a že se tímto tempem budeme posunovat vpřed i nadále.

Hospodářský růst a jak jej měřit

Položíme-li si otázku, jak na tom naše ekonomika je, a půjdeme-li cestou srovnávání s ostatními zeměmi, je třeba se podívat trochu hlouběji pod povrch statistických čísel. Myšlenka měřit tempo ekonomického růstu není zas tak samozřejmá, jak ji dnes vnímáme. Koneckonců, už samotná představa, že ekonomika může růst, byla našim vzdálenějším předchozím generacím dost cizí. Koncept reálného hrubého domácího produktu coby ukazatele výkonnosti ekonomiky měří tzv. přidanou hodnotu, tedy mzdy a zisky či nadprodukt, a to v peněžním vyjádření a ve formě očištěné od vývoje cen. Hodnoty reálného HDP, respektive jeho očekávané hodnoty by tedy měly mj. vyjadřovat také relativní přitažlivost produktů a služeb té či oné ekonomiky pro investory a finanční trhy. Přičemž jedním ze základních požadavků na využitelnost konceptu HDP pro srovnávání je, aby reálný HDP nezávisel na způsobu očištění nominálního produktu (HDP vyjádřeného v běžných cenách) od vývoje cen.

Jenže právě očištění od růstu cen výrobků a služeb představuje pro statistické úřady velký problém. Růst cen zdánlivě stejného produktu totiž může být důsledkem růstu jeho kvality a také třeba rozsahu a kvality s ním spojených služeb typu velikost a kvalita servisní sítě. Dále může odrážet vývoj podmínek či prostředí, které používání výrobku ovlivňují. Například stejný automobil s dobrou servisní sítí, dostupnými všemi potřebnými náhradními díly a provozovaný na silniční síti, kde mezi Prahou a Brnem není jen několik večer zavřených benzinových pump, představuje pro svého vlastníka poněkud vyšší hodnotu než v případě, kdy by jeho majitel musel náhradní díly shánět v zahraničí a benzín si pro jistotu vozit s sebou v kanystru. Existuje přitom řada dobrých důvodů domnívat se, že tento problém je dramaticky větší v případě ekonomik, které prodělávají významné kvalitativní změny podobné těm, které zažila střední a východní Evropa či Balkán v posledním čtvrtstoletí.¹

Statistika nezohledňuje růst kvality

O to důležitější tedy při hodnocení dlouhodobějších změn ekonomik je získat alespoň přibližnou představu o rozsahu možné diskrepance, ke které vlivem nadměrného očišťování HDP od růstu cen může docházet. Proto jsem ostatně v roce 2007 v jedné ze svých akademických statí navrhl² jako jedno z možných řešení srovnávání vývoje reálného HDP s vývojem tzv. srovnatelného HDP, tedy reálného HDP určité ekonomiky, jejž by bylo na světovém trhu hypoteticky možné zakoupit za HDP vyprodukované jinou ekonomikou.

Proč srovnatelný HDP? Pro každou ekonomiku, v níž ceny produktů jsou dlouhodobě určovány trhem, by totiž mělo v delším období platit, že růst ukazatele reálného HDP jedné ekonomiky by měl odpovídat i růstu takové části reálného produktu (nebo násobku reálného produktu) jiné ekonomiky, kterou lze za produkt zkoumané ekonomiky zakoupit v kurzu měn stanoveném na měnových trzích. Pokud by tomu tak nebylo, platilo by, že reálné HDP zkoumaných srovnávaných ekonomik zachycují různou „reálnou“ skutečnost. Tedy pokud například onen pomyslný kus reálného produktu ekonomiky eurozóny, který lze zakoupit za vše, co u nás za rok vyprodukujeme (náš HDP), roste výrazně rychleji než český HDP, pak to nejspíše znamená, že tuzemský statistický úřad významně podhodnocuje tempo, jakým roste kvalita našich výrobků a služeb, či kontext, v jakém jsou využívány, ale že toto tempo jsou mezinárodní trhy ochotny ocenit a zaplatit za něj.

Pro lepší pochopení použiji příklad z výroby automobilů. Mohu-li si za jednu vyrobenou škodovku koupit stále větší kus stejného typu vozu Audi, jak k tomu v posledním čtvrtstoletí docházelo, aniž by se změnil výrobní typ oné škodovky, pak je zjevné, že trhy hodnotí produkt automobilky Škoda stále lépe, aniž by to Český statistický úřad byl schopen ve svých odhadech růstu našeho reálného HDP zhodnotit.

Balkán před Západem

V krátkosti a bez zbytečných dalších detailů tedy v dalším textu nebudu hodnotit jen průměrný roční nárůst reálného HDP, ale i průměrný roční nárůst ukazatele srovnatelného HDP, který nám nejspíše lépe zohledňuje i růst kvality toho, co jednotlivé ekonomiky produkují. Jak je vidět z připojené Tabulky 1, výsledky takového srovnávání ekonomik v posledních 15 letech mohou být pro někoho značně překvapivé.

Tabulka 1
Roční průměrná tempa růstu reálného HDP v letech 1998–2013 (v %)

 Zdroj: ČSÚ, Eurostat

Na úvod je k tabulce pro upřesnění či úplnost třeba dodat následující. Vzhledem k tomu, že jsem byl omezen nedostupností dat pro některé ekonomiky nebo jsem je pro jejich přílišnou specifičnost vyřadil, definoval jsem jednotlivá regionální uskupení takto:

Balkán – Bulharsko, Chorvatsko, Makedonie, Rumunsko, Řecko a Srbsko;
střední Evropa (V5) – Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko a Slovinsko;
Západ – Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Německo, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Spojené království, Švédsko, Švýcarsko.

V seznamu tedy chybějí některé menší či malé balkánské ekonomiky jako Bosna-Hercegovina nebo Černá hora a ostrovní ekonomiky Malta a Kypr. Řecko jsem nakonec zařadil do skupiny Balkán, geograficky tam nesporně patří, byť by se asi dalo pochybovat, zda si je tam (přinejmenším před krizí) přiřazovali i mnozí čeští ekonomové. Samozřejmě jeho přiřazení snížilo hodnotu průměrného ročního přírůstku balkánských ekonomik. Hodnoty v tabulce vycházejí z prostého aritmetického průměru kumulovaných temp růstu od základu vztaženého k roku 1997.

Z tabulky je zcela evidentní, že z hlediska růstu bylo v uplynulých 15 letech určitě lepší „kráčet“ s Balkánem než se Západem. Balkán rostl z hlediska standardního ukazatele zhruba o polovinu rychleji než Západ, zohlednění růstu kvality zboží a služeb pomocí tzv. srovnatelného ukazatele dokonce naznačuje, že skutečné tempo růstu mohlo být více než dvojnásobné.

Poněkud nečitelná střední Evropa

Je potěšující (viz Tabulka 1), že růst české ekonomiky byl v průměru rozhodně bližší Balkánu než Západu. Z hlediska srovnání střední Evropy a Balkánu nelze říci nic moc definitivního, standardní ukazatel naznačuje, že střední Evropa mohla růst rychleji, ale srovnatelný HDP zohledňující kvalitu naznačuje opak. Stejně tak průměrné tempo růstu české ekonomiky z hlediska standardního ukazatele poněkud zaostává za průměrem střední Evropy, ale zhodnotíme-li je ukazatelem postihujícím růst kvality produktu, tempo růstu střední Evropy předstihuje. Na tomto místě odbočím krátkou poznámkou – aniž bych chtěl zacházet do detailu, je možné, že u ekonomik s nižší inflací zkresluje standardní metodika jejich statistických úřadů tempo růstu směrem dolů relativně více než u ekonomik, kde ceny rostou rychleji.

Za pozornost určitě stojí, že zohlednění kvality zvyšuje průměrné tempo růstu střední Evropy o takřka polovinu a Balkánu na takřka dvojnásobek, zatímco v případě Západu, kde žádné dramatické strukturní změny neprobíhaly, zohlednění růstu kvality průměrné tempo růstu nijak významně nekoriguje.

Ano, balkánské tempo lepší Západu

Oprávněnosti myšlenky, že je a bude lepší držet tempo s Balkánem než se Západem, nasvědčuje v neposlední řadě také konsensuální předpověď analytiků pro mezinárodní ekonomickou obcí uznávaný časopis Consensus Forecasts. Tabulka 2 shrnuje jejich odhad růstu HDP v letošním a příštím roce pro podobné jako mnou zkoumané regiony, a to na základě standardní metodiky výpočtu.

Tabulka 2
Odhad růstu HDP pro letošní a příští rok dle konsensu analytiků Consensus Forecasts (v %)

Zdroj: Consensus Forecasts

Musím ovšem podotknout, že tato tabulka pod název Balkán řadí Albánii a Bosnu a ponechává stranou Řecko, které je naopak přiřazeno k Západu. Nicméně ani očištění o tyto změny by základní závěr z tabulky nijak základně neměnilo. Jen ještě malou vsuvku pro úplnost – Řecku už se předvídá růst a navíc má ve skupině 16 zemí malou váhu, Albánie a Bosna z intervalu růstových temp regionu zřejmě nijak významně nevybočí.

Jaký je tedy závěr? I při sofistikovaném, ale konzervativním pohledu do budoucnosti se zdá, že jak Balkán, tak střední Evropu čeká „pochod“ vpřed poměrně podobným tempem, které bude určitě prudší než v případě Západu.

Ještě se vrátím ke své základní tezi. Jak Balkán, tak střední Evropa včetně naší země v uplynulých 15 letech v průměru kráčely vpřed o poznání rychleji než Západ a ani krize posledních pěti let na tom mnoho nezměnila. Zohledníme-li přitom i možné podhodnocení růstu hrubého domácího produktu statistickými úřady, které nejsou schopny zachytit určité směry zkvalitnění výrobků i služeb, oba tyto regiony včetně České republiky rostly v průměru poměrně výraznými tempy. A zdá se, že tomu tak bude i v budoucnu. Nevím tedy, kam kráčíme, ale rozhodně se zdá, že budeme spíše kráčet rychlostí Balkánu a je to docela dobře! A na samotný závěr si neodpustím ještě jednu velice stručnou poznámku – diskrepance mezi naměřeným a „skutečnějším“ (srovnatelným) HDP by nás coby spotřebitele či investory, na nichž záleží naše ekonomická prosperita, měla povzbudit, naladit k většímu optimismu a silnější víře v naši budoucnost.

¹Zájemce o podrobnější studium rozsahu podcenění růstu HDP v důsledku nadbytečného očišťování nominálního HDP od cenových pohybů si dovoluji odkázat například na práce (v abecedním pořadí) Benáčka, Fillera a Hanouska, Kubička a Tomšíka, Lommatzschové, Spěváčka či Winterové.
²Srovnej též mou delší práci na dané téma v angličtině v Prague Economic Papers 2013.