Radek Bednařík (Hospodářské noviny 19.2.2014 strana 14)
Země eurozóny se v současnosti připravují na start systému jednotného dohledu nad bankami, který od listopadu začne vykonávat ECB. Předchází mu důkladná kontrola úvěrových institucí, která má mimo jiné za úkol zjistit, co vlastně evropské banky ve svých bilancích mají.
Šéf sekce dohledu nad finančním trhem ČNB David Rozumek vysvětluje, proč to, nejenom pro ECB, ale i další centrální banky na západ od Česka, nebude vůbec lehká práce.
* HN: Jak si vedete jako kontroloři ve srovnání s ostatními regulátory, zejména těmi ve vyspělých západních ekonomikách?
Myslím, že vůbec ne špatně. Když se bavím s kolegy ze západních zemí, tak například situace, kdy by měli dostatek dat o konkrétních transakcích, je pro ně téměř sci-fi. Třeba v případě obchodníků s cennými papíry si vůbec neumí představit, že by od stolu odhalili takové jednání, jako je nadměrné obchodování. My to dnes děláme zcela běžně. Další věcí, která je pro mě naprosto nereálná, je fakt, že kolegové z mnoha západních zemí, v rámci svých kontrol bank, vůbec nechodí do složek jednotlivých obchodních případů bank.
* HN: Co je teď nejžhavějším tématem v oblasti bankovního dohledu?
Asi nejvíce se teď diskutuje kontrola kvality aktiv v zemích eurozóny. Právě tyto diskuse nejlépe odhalují dosavadní rozsah činnosti bankovních dohledů. Mnoho věcí je pro mě v tomto kontextu prostě k neuvěření.
* HN: Jako například?
Nemůžu například uvěřit, že ověření kvality aktiv není v tomto rozsahu předmětem běžné činnosti evropských dohledů. Pokud by naše činnost byla takto formální, záložna Metropolitní spořitelní družstvo by měla povolení ještě léta a nikoho by to neznepokojovalo. Při kontrolách musíte jít do klientských složek, teprve z konkrétních obchodních případů pochopíte, jak banka skutečně funguje. A nespoléhat jen na papír, ale vše do detailu probrat se zaměstnanci banky. Nejde spoléhat jen na prezentaci, kterou na místě dostanete, a na vnitřní předpisy, které si předtím nastudujete. Z toho opravdu nelze udělat závěr, že je instituce v pořádku.
* HN: Jak taková kontrola konkrétního klienta v bance vypadá?
Složku klienta si nepředstavujte jako útlý balíček papírů. Za velkého klienta, pro ilustraci si představte třeba ČEZ, to jsou už nákupní vozíky plné šanonů. Úkolem dohledu je na místě vše podrobně projít a do detailu porozumět tomu, jak v dané bance fungují její procesy. Očividné problémy lze odhalit rychle. Například velmi rychlé schválení žádosti klienta o přidělení úvěru je zvláštní. Je však třeba rozkrýt celý proces, který je za ním, zmapovat ho na požadavky regulace a dle logiky dané regulací problém adresovat.
* HN: Tvrdíte tedy, že v kontrolách postupujete aktivněji než vaši západní kolegové. Proč je ČNB důkladnější, co vás k tomu vede?
Ano, jsme aktivnější. Nemusíme, ale chceme být. Je to součástí našeho preventivního přístupu. Myslím si, že ČNB je institucí, která má velkou míru nezávislosti, ne jenom danou legislativou, ale faktické nezávislosti. Když se podíváte přes hranice, tak to není vždy ten případ. Finanční krize ukázala, že velkým problémem Evropy byla provázanost politiky, bank a dohledu.
* HN: Podle toho, co říkáte, by se dalo usuzovat, že ze skříní bank ještě mohou vypadnout lecjací kostlivci...
Stav evropského finančního sektoru je pro mnohé účastníky trhu stále otazníkem. A budí obavy. V rámci kontroly kvality aktiv půjdou dohledy v řadě případů po letech poprvé do složek klientů bank a budou je detailně analyzovat. A jsou velmi překvapení, že pro kontrolu v bance, která je na evropské poměry malá, potřebují kolem 70 lidí, kteří tam stráví tři měsíce.
* HN: Co jim na to říkáte?
Říkám jim, že to tak je. Když dohled odpracováváte od základů, je to nádeničina. Nijak to neobehrajete. Když utečete od této nádeničiny do činnosti, která je líbivější a pohodlnější, neodhalíte kořeny problémů. Jenom v powerpointové prezentaci nebo v sofistikovaném modelu je zkrátka nenajdete. Práce dohledu tím získává líbivý obal, ale podstata uniká. Toho se snažíme v ČNB vyvarovat. Nejde jen o to, že se nejde do detailu, ale hlavně se vytrácí i ten selský rozum. V devadesátých letech jsme se učili od západních kolegů. Teď je pro nás velkým rozčarováním, že řadu věcí, které nám doporučovali, sami nedělali.
* HN: Troufáte si odhadnout, jaký bude výsledek kontroly banky v eurozóně?
Doufám, že výsledek bude důvěryhodný, a držím kolegům palce. Je to v našem nejvlastnějším zájmu.
* HN: Říkáte, že zahraniční kontroloři si zvykli posuzovat kvalitu bank od stolu. Jak teď budou řešit situaci, kdy budou muset do bank doopravdy osobně vyrazit?
Dohledy pro takovou práci pozbyly kapacity. Tento nedostatek řeší různě. Někteří masivním nárůstem zaměstnanců, jiní zapojením externistů, konzultačních a auditorských firem. První z těchto možností může být příslibem, že cvičení hodnocení kvality aktiv bude mít dlouhodobý vliv na kvalitu dohledu. Zajištění kvality cvičení samotného je však v takové situaci velká výzva.
* HN: Systém jednotného dohledu v Česku zaveden nebude. Kdyby ale ano, znamenalo by to menší přísnost, než jakou prosazujete doposud?
Na úrovni pravidel určité uvolnění překvapivě přináší Capital Requirements Regulation (CRR). Například v oblasti kapitálu jsme neumožňovali emisi hybridních cenných papírů (mají vlastnosti dluhopisů i majetkových cenných papírů, pozn. red.). Teď to bude možné. V praktickém výkonu dohledu však standard snižovat nehodláme.
* HN: Jaké výzvy vidíte v oblasti bankovního dohledu do budoucna?
Velkou výzvou do budoucna je pro mě dohled pojistného sektoru. Zahraniční dohledy mají podle mého názoru k dispozici příliš málo detailních dat ve srovnání s naším přístupem k dohledu pojišťoven. Například informace o konkrétní skladbě finančního umístění je v případě některých dohledů problém. Zajímavý je i přístup těchto dohledů. Situace nikomu nepřipadá urgentní a celková atmosféra tak připomíná předkrizový bankovní dohled. Trend ale není dobrý. A přitom teď je přesně ten čas, kdy by se mělo začít tvrdě pracovat, aby nebylo zle. Ale bohužel, když se rozhlížím po Evropě, tento přístup nevidím.