(Bankovnictví 22.5.2003 strana 17, rubrika: Měna a regulace)
Statistiky výskytu padělků za rok 2002 a od roku 1993
Ohlédnutí se za loňským rokem z hlediska výskytu padělků bankovek a mincí svádí k úvahám
dvojího druhu. Nabízí se jednak hodnocení vývoje množství padělků zjištěných na území České
republiky za posledních deset let, to znamená od počátku samostatné české měny, a jednak hodnocení
prvního roku existence bankovek a mincí společné evropské měny. V obou případech lze hned v úvodu
konstatovat, že se žádné senzace nekonaly.
Chceme-li uplynulých deset let charakterizovat srovnáním postavení padělatelů a jejich
možností na straně jedné a postavením a možnostmi centrálních bank na straně druhé, pak je nutné
konstatovat, že zejména vývoj digitálních reprodukčních technik úsilí jednotlivých výrobců získat
trh a následující vývoj cen jednostranně favorizovaly padělatele. Ti dostávali k dispozici
relativně levné, ale kvalitní a výkonné barevné kopírky, skenery a barevné tiskárny, jejichž
rozlišovací schopnost a reprodukční možnosti se neustále zvyšovaly.
ROZPOZNÁNÍ KVALITNÍCH PADĚLKŮ
Centrálním bankám nezbylo nic jiného než hledat, jak odborné i laické veřejnosti umožnit
především rozpoznání kvalitních barevných reprodukcí peněz v oběhu. Samotné centrální banky začaly
už v 80. letech 20. století přecházet na strojové zpracování bankovek, které umožnilo i kontrolu
ochranných prvků nejvyšší úrovně. Tyto prvky zpravidla nejsou lidskými smysly kontrolovatelné bez
speciálních zařízení nebo pomůcek, neboť jejich spektrální charakteristiky leží v neviditelné
oblasti světelného spektra. Ve vztahu k odborné a především k laické veřejnosti, která se při
příjmu peněz orientuje hlavně podle barvy přijímané bankovky, bylo nutné využít zejména těch
ochranných prvků, které nelze digitálními grafickými systémy napodobit. Muselo proto zákonitě dojít
k rehabilitaci tradičních způsobů ochrany bankovkového papíru - vodoznaku, různých typů ochranných
proužků a ochranných vláken. Záhy pak došlo k masovému rozšíření prvků vyplývajících z technologií
tisku - začala se používat průhledka neboli "see-through register" u oboustranného ofsetu a skrytý
obrazec neboli "latent image" u hlubotisku. Jsou to prvky známé v minulosti, například z
nizozemských nebo švýcarských bankovek, které byly později různými způsoby modifikovány. Při
aplikaci na bankovkách výrazně zvyšují možnost rozpoznání padělků. K nim později přibyly prvky
využívající interferenčních jevů, které se projevují schopností měnit odstín ve světle dopadajícím
pod různými úhly - iridiscentní pruhy nebo obrazce vytištěné OVI ("optically variable ink"). Škálu
ochranných prvků pak doplnily hologramy a kinegramy různých kvalit. Posledními kroky této
protipadělatelské "ofenzivy" pak jsou snahy vyvinout ve spolupráci s výrobci barevných kopírek a
digitálních grafických zařízení takové systémy, které by reprodukování bankovek zabránily vůbec. To
se daří zejména japonské centrální bance ve spolupráci s asociací japonských výrobců kancelářské
techniky. Určitým zlomem ve filozofii ochrany bankovek se staly nové švýcarské bankovky, u nichž je
velmi široká škála ochranných prvků vázána na jeden grafický prvek - číselné označení hodnoty. To
je na bankovkách zobrazeno barvami s různými optickými vlastnostmi, různými tiskovými technikami a
jinými technologiemi než tiskem (například mikroperforací). Na vývoj reprodukční techniky musely
zareagovat i americké dolary, na nichž se v té době začal objevovat vodoznak a opticky proměnlivá
barva.
OCHRANA ČESKÝCH PLATIDEL
Tento všeobecný vývoj reflektovala rovněž ochrana českých bankovek proti padělání. Od roku
1993 byly bankovky v hodnotách 50 Kč, 100 Kč, 200 Kč a 500 Kč postupně doplňovány dalšími
ochrannými prvky, takže byly vydány ve třech variantách. Bankovky v hodnotách 1000 Kč, 2000 Kč a
5000 Kč pak ve dvou variantách. Razantní nástup ochranných prvků a zejména masivní osvěta jako by
slavily úspěchy. Jak je zřejmé z pohledu na graf č. 1, počet padělaných a pozměněných peněz na
území naší republiky podléhal v prvních pěti letech určitým výkyvům a od roku 1998 klesal. Ve
statistikách za první dva roky se projevila skutečnost vyplývající z faktu měnové odluky a určitých
odlišností v možnostech výměny okolkovaných a neokolkovaných bankovek u nás a na Slovensku. V roce
1998 byly statistiky ovlivněny tím, že se policii České republiky podařilo v domácí padělatelské
dílně zajistit větší množství padělků tisíci a pětitisícikorun. Pohled do dlouhodobých statistik
(viz graf č. 2) by mohl svádět k domněnce, že pokud jde o výskyt padělků peněz na území České
republiky, je všechno v nejlepším pořádku, že dlouhodobý trend je velmi příznivý, že opatření
realizovaná Českou národní bankou jsou velmi úspěšná a že není žádný důvod ke znepokojení.
Podrobnější rozbory však dokazují, že situace je ve skutečnosti jiná a nad některými dlouhodobými
číselnými řadami nelze v žádném případě projevovat uspokojení. V roce 2002 bylo na území České
republiky zjištěno 6227 kusů padělaných a pozměněných peněz, což je nejméně od roku 1993, kdy
začaly být samostatně vedeny statistiky výskytu padělků pro Českou republiku. Stačí však rozdělit
celkový počet na padělky valut a padělky českých bankovek a mincí a důvod ke spokojenosti zmizí. V
minulém roce bylo zjištěno 1907 kusů padělaných zahraničních bankovek a mincí. To je nejnižší
výskyt od roku 1998 a v porovnání s rokem 2001 jde dokonce o pokles téměř o polovinu. Naproti tomu
padělků českých peněz bylo zjištěno o 16 % více než v roce 2001. Další nepříznivou skutečností je
konstatování, že statistiky za rok 2002 jsou daleko méně ovlivněny počtem padělků zadržených
policií přímo u rozšiřovatelů ještě před jejich uvedením do oběhu Z toho vyplývá, že o to více
padělků bylo zadrženo z oběhu (padělky zadrženými z oběhu jsou míněny všechny padělky bez ohledu na
místo nebo zdroj, kterým byly zjištěny - občané, maloobchodní síť, banky - zadržené na území ČR,
mimo padělky zjištěné policií u výrobců nebo u rozšiřovatelů padělků ještě před jejich uvedením do
peněžního oběhu).
PADĚLKY ZAHRANIČNÍCH MĚN A EURA
Pokles padělků zahraničních měn na území České republiky byl trvalejšího charakteru a byl
zcela podle očekávání spojován s připravovaným přechodem evropských měn na euro. Na snížení počtu
zahraničních padělaných peněz skutečně mělo v loňském roce největší vliv ukončení platnosti měn
dvanácti států Evropské unie. Pokud sečteme padělky pouze těchto zemí, pak v roce 2002 jich bylo
267 kusů, zatímco v roce 2001 jich bylo 1497 kusů a v roce 2000 dokonce 1753 kusů. Samotná Evropská
centrální banka (ECB) uvádí, že v prvním pololetí roku 2002 bylo zadrženo 22 000 falešných
eurobankovek, což představuje pouze 7 % padělků bankovek dnes již neplatných dvanácti evropských
měn zjištěných v roce 2001.
Počet zadržených padělků eurobankovek (289 kusů) nemohl ani u nás pokles padělků dvanácti
zemí eurosystému vynahradit. Lze však očekávat, že dosavadní trend se zlomí a v nebližších letech
dojde v souvislosti s rostoucím výskytem padělků eura ke zvýšení výskytu zahraničních padělků
celkem. K padělkům eura lze dodat, že podle statistik ECB 65 % představovaly padělky bankovek v
hodnotě 50 EUR. To odpovídá i našim zkušenostem, neboť z uvedených 289 padělků jich 145 patřilo
rovněž k hodnotě k hodnotě 50 EUR.
STATISTICKÁ DATA
Statistická data o počtu zadržených padělků každým rokem výrazně ovlivňují úspěšné zásahy
policie. Ta v roce 2002 zadržela o 880 kusů padělků méně než v roce 2001. Padělky zadržené policií
tvořily v loňském roce 23,8 % celkového množství, zatímco v roce 2001 to bylo 32,8 %. Toto
konstatování však nelze chápat tak, že policie České republiky byla v loňském roce neúspěšná. Pokud
by se například její zákrok ve východních Čechách z letošního ledna uskutečnil o tři týdny dříve,
vypadaly by statistiky za rok 2001 úplně jinak. S ohledem na uvedené skutečnosti lze dospět k
jednoznačnému závěru, že v loňském roce vzrostl výskyt padělaných a pozměněných českých peněz
zadržených z oběhu. Tady je možné některá tvrzení do značné míry relativizovat. I když s některými
trendy nebo jevy týkajícími se výskytu padělků českých peněz v loňském roce u nás nemůžeme být
spokojeni, celková čísla o padělcích jsou ve srovnání s množstvím bankovek a mincí v oběhu mizivá.
Vezmeme-li v úvahu, že ke konci roku 2002 bylo v oběhu více než 230 milionů kusů bankovek, pak
podíl počtu kusů padělaných českých bankovek zadržených z oběhu (2870) připadající na množství
bankovek v oběhu vychází až na páté místo za desetinnou čárkou.
JINÝ POHLED NA STATISTIKY
Problém však můžeme posuzovat také jinak - na jeden milion obyvatel České republiky připadlo
v loňském roce 287 padělků bankovek zadržených z oběhu. To je o 60 kusů více než v roce 2001 a
nejvíce od roku 1996, kdy se tyto údaje začaly porovnávat se zahraničím. Z tohoto porovnání
nevychází Česká republika zrovna nejlépe. V dlouhodobých evropských tabulkách se pohybuje na 6. až
9. místě, zpravidla za skandinávskými zeměmi (Norsko, Finsko, Dánsko), Švýcarskem, Rakouskem a
Nizozemím. S přihlédnutím k nízkému výskytu padělků v zemích eurozóny lze s našimi daty za rok 2002
očekávat umístění někde v první půlce druhé desítky zemí. Znepokojující je i skutečnost, že vzrostl
podíl padělků českých bankovek zadržených v odvodech tržeb a v odvodech bank. Padělky zjištěné z
těchto dvou zdrojů představují více než polovinu padělků zadržených z oběhu. Připočteme-li k tomu
skutečnost, že většina padělků českých peněz je ve stupnici nebezpečnosti hodnocena čtvrtým stupněm
kvality jako padělky "méně zdařilé", nejde o příliš dobré vysvědčení pro pokladníky prodejen
maloobchodních sítí a bohužel i bank. Padělky českých bankovek byly v souladu s celosvětovým
trendem vytištěny především na inkoustových tiskárnách a ochranné prvky na nich zpravidla nejsou
napodobeny. V naprosté většině případů se tedy nejednalo o kvalitní padělky, s jejichž rozpoznáním
by pokladníci měli mít problémy, ale pouze o barevně věrné kopie. Jako určitá polehčující okolnost
může být brána i skutečnost, že ve srovnání s předcházejícími roky vzrostl počet padělků bankovek v
hodnotě 500 Kč, kterým pokladníci nevěnují takovou pozornost, jako bankovkám vyšších hodnot. Na
druhou stranu je nutno přiznat, že se objevily i padělky nebezpečné, tedy druhého stupně kvality.
Nejvíce jich bohužel bylo právě u hodnoty 500 Kč. Zvláštností nebezpečných padělků u všech hodnot
je fakt, že se ve větší míře vyskytují zpravidla v období před Vánocemi. Způsob provedení i způsob
distribuce svádějí k domněnce, že se jedná a padělky z jedné padělatelské dílny profesionálně
vybavené a profesionálně vedené. Ve výčtu zvláštností minulého roku nelze opomenout jeden druh
jednání, které je z trestně-právního hlediska rovněž považováno za trestný čin padělání a
pozměňování peněz ve smyslu § 140 trestního zákona. Je dlouhodobě známé jako tzv. "Shapirův řez",
nepatří však mezi příliš frekventované způsoby úpravy platidel. Spočívá ve slepování částí různých
bankovek s cílem získat bankovku "navíc". Typické pro takto pozměněné bankovky je - vedle
skutečnosti, že jsou slepeny z více částí - to, že jsou užší nebo kratší než pravé bankovky. Jejich
tiskový obrazec je vzhledem ke způsobu úprav deformovaný. Odhlédneme-li od bankovek zjištěných v
loňské roce, byl poslední případ tohoto nezvyklého způsobu padělání peněz zaznamenán v roce 1996,
kdy byl pachatel dopaden.
PENĚZŮM JE NEZBYTNÉ VĚNOVAT POZORNOST
K základním znalostem zaměstnanců přijímajících peníze ve všech zařízeních, v nichž jsou
přijímány hotovostní platby (pokladníků), by měla patřit znalost vyhlášky č. 37/1994 Sb., kterou se
stanoví postup při příjmu peněz a nakládání s nimi a při poskytování náhrad za necelé a poškozené
bankovky a mince. Tak jako vyžaduje zaměstnavatel pro profesi řidič od svého zaměstnance řidičský
průkaz, což dnes předpokládá znalost pravidel silničního provozu upravených zákonem, měl by od
pokladníka vyžadovat znalost zmíněné vyhlášky. V té je totiž mimo jiné stanoveno, že povinnost
právnických a fyzických osob přijímat zákonné peníze se vztahuje pouze na peníze celé a celistvé.
Dále se v ní uvádí, že s bankovkami složenými z několika částí je nutno zacházet jinak než s
bankovkami celistvými a že za každou část, u níž jsou pochybnosti, zda patří k ostatním částem
předložené bankovky, se náhrada poskytuje samostatně. O tom, zda části bankovek patří k sobě se lze
jednoduše přesvědčit pomocí sériových čísel vytištěných na bankovkách. Bankovky upravené způsobem
popsaným v předcházejícím odstavci jsou v souladu s ustanovením § 21 zákona č. 6/1993 Sb. odebírány
bankami a právnickými osobami předložitelům bez náhrady. V tomto specifickém případě padělání peněz
se tak náhrada za zadržené slepené bankovky v souladu s citovaným ustanoveními zákona o České
národní bance neposkytuje vůbec. Jak na nepříznivý vývoj pokud jde o přijímání padělků reagovat?
Odpověď není jednoduchá a odborné i laické veřejnosti se bude zdát pořád stejná. Protože ceninové
tiskárny a centrální banky jsou téměř na hraně svých možností, nezbývá než znovu apelovat na
příjemce peněz, aby zejména bankovkám věnovali patřičnou pozornost. Centrální banky, stejně jako to
učinila ECB před vydáním eurobankovek i euromincí do oběhu, mohou dát veřejnosti k dispozici
veškeré informace o ochranných prvcích, které lze lidskými smysly vnímat. Tyto informace jsou k
dispozici v právních předpisech, různých brožurkách, na internetových stránkách centrálních bank.
Pokud jde o profesionální pokladníky, jejich ctí by měl být profesionální přístup k přijímaným
penězům, neboť tím chrání nejen sebe, ale i svého zaměstnavatele. Chrání také zákazníky, kterým by
mohl být při nedbalém přístupu k penězům vydán nazpět místo pravých peněz padělek. A to zase může
být za určitých okolností posuzováno jako samostatný trestný čin podle § 141 trestního zákona.
EVROPSKÁ LEGISLATIVA
Pokud referendum o připojení České republiky proběhne v souladu s všeobecným očekáváním
úspěšně, přibudou České národní bance další povinnosti vyplývající z evropské legislativy, zejména
z nařízení EK č. 1338/2001 a 1339/2001 o ochraně eura proti padělání a ze směrnice ECB č. 11/2001 o
určitých podmínkách přístupu k systému monitorování padělků (CMS). Oba předpisy se vztahují nejen
na členské země eurozóny, ale na všechny země Evropské unie. Eurobankovky jsou vybaveny dostatečným
množstvím ochranných prvků, které odborné i laické veřejnosti rozpoznávání padělků usnadňují. I
když z výtvarných hledisek možná lze mít k eurobankovkám určité výhrady, určitě je nelze mít z
hledisek technických. S padělky bankovek i mincí je třeba stále počítat jako s nutným zlem, které
přes velmi přísné tresty za všech společenských systémů a za všech režimů existuje už déle než dva
a půl tisíce let a nepochybně bude existovat, dokud budou existovat peníze v hotovostní formě.
Chceme-li uplynulých deset let charakterizovat srovnáním postavení padělatelů a jejich
možností na straně jedné a postavením a možnostmi centrálních bank na straně druhé, pak je nutné
konstatovat, že zejména vývoj digitálních reprodukčních technik úsilí jednotlivých výrobců získat
trh a následující vývoj cen jednostranně favorizovaly padělatele.
JUDr. Leopold Surga je náměstkem ředitele sekce peněžní a platební styku České národní
banky.