Vladimír Piskáček (E15 25.2.2009 strana 10, rubrika: České předsednictví EU)
Hlasy, volající po vytvoření jednoho centrálního evropského regulátora, znějí z různých částí Evropy. Superregulátor by měl v ideálním případě zajistit, aby se současná krize neopakovala. Zástupci České národní banky však zastávají odlišné stanovisko.
„Umíme si představit nějakou integraci informací, ale neumíme si příliš představit přesun pravomocí z těch míst, kde se regulátor odpovídá daňovému poplatníkovi, který jeho chyby hradí, na místa, kde žádný daňový poplatník není,“ řekl deníku E15 viceguvernér České národní banky Miroslav Singer.
* E15: Česká národní banka poměrně ostře odmítá pokusy některých zemí unie zavést po krizi jednoho centrálního superregulátora. Proč? Je to obava ze ztráty pravomocí lokálních dohledů?
Pokud o tom máme uvažovat, chceme především vědět, kdo za tím bude finančně stát. Nechceme se dočkat situace, že tady bude regulátor, za kterým budou prostředky neschopné ručit důsledkům jeho dobrých činů. Umíme si představit nějakou integraci informací, ale neumíme si příliš představit přesun pravomocí z těch míst, kde se regulátor odpovídá daňovému poplatníkovi, který jeho chyby hradí, na místa, kde žádný daňový poplatník není. Na evropské úrovni není balík peněz schopný to absorbovat. Nemůžeme si na evropské úrovni udělat regulátora, který sice bude dohlížet, ale nebude schopný finančně ručit za to, co činí. Zatím se zdá, že bude-li nějaká centralizační činnost, bude to na úrovni sledování.
* E15: Přesto nedostatečný dohled v některých zemích umocnil dopady krize. Co mohli regulátoři udělat lépe?
Domníváme se, že chyběla kvalita informací na národních úrovních. Je to mimo jiné proto, že některé země měly informace nekoordinované a roztříštěné. Instituce, které na své trhy dohlížely, neměly ani dostatečnou sílu. V Česku alespoň máme nějakou centrální banku, která má nějakou pověst a jsme schopni s naší silou něco udělat. Ne, že by to vždy pomohlo, ale je to určitě lepší, než kdybychom byli jedna z pěti institucí, které reálně jmenuje ministr financí a v praxi jeho náměstek. Naše pozice je jasně lepší. Přijde mi proto produktivnější úsilí, udělat si pořádek na národních dvorcích.
* E15: Takže superregulátor ne, pouze si chcete vyměňovat informace?
Když velký evropský superregulátor udělá chybu, tak to bude 27krát dražší, než když to udělá národní regulátor. To si politici nechtějí připustit. Ti chtějí voličům slíbit, že se současná krize nebude opakovat, do toho se zpráva o tom, že svět je fundamentálně nejistý, nehodí. My si myslíme, že je velice důležité, aby některé přístupy v Evropě byly různé. Právě proto, že diverzifikace rozhodování regulátorů vede ke snížení celkového rizika pro Evropu. Ale to není nic proti integraci informací. Ty si sdělujme, ale nenuťme se do toho, abychom museli všichni všechno dělat stejně. Když všichni všechno budeme jednotně dělat špatně, tak to příště bude ještě dražší.
* E15: Ve své nedávné přednášce jste vyjmenoval řadu případů, které by centrální regulátor stejně nemohl ovlivnit. Od obchodování s CDO přes pád banky ve Velké Británii či pád Islandu. Je nějaká oblast, která se jednotnou regulací či výměnou informací dala podchytit?
Klasický případ je půjčování v cizí měně v některých východoevropských zemích. To je určitě problém, který by centrální evropský regulátor asi mohl reflektovat. Na druhé straně, kdyby měli pravomoci vůči dceřiným bankám na svém území ti domácí regulátoři, tak s tím také mohli něco udělat.
* E15: Řada bankéřů označuje za jednoho z viníků hloubky současné krize ratingové agentury, které jeden den ocenily aktiva nejvyšší známkou, druhý je přecenily na nulu. Podle vašeho názoru nedává smysl ani regulace tohoto odvětví?
Obávám se, že to, na co se ptáte, je v Evropě rozhodnuté. To je debata, kde fundamentální závěr je hotový. Teď se budou řešit ty malé detaily, které mohou způsobit, že sice bude o úřad víc, ale realita bude přibližně stejná jako před jeho vznikem. Může to vést i k tomu, že ratingové agentury budou mít jiný model příjmů, může se stát, že budou jiné standardy v různých částech světa na stejný rating, to se ještě uvidí. Nemám problém s historkou o malém městečku, které se spolehlo na rating nějakého cenného papíru a podle něj se rozhodlo ho koupit. Byť si myslím, že i starosta města by v současné době mohl mít finančního šéfa, který ví, co je rating. Ale když říká banka, že uvěřila ratingu, že nevěděla, na jakých předpokladech je založený? Vždyť bankéři ratingy léta znají. Banky si rating prosadily jako jeden ze tří pilířů pravidel Basel II. Věděly, co dělají. Věděly, že je to procyklické, že jsou tam velké problémy. Byli lidé, kteří před tím varovali. Ale to už se bavíme jen filosoficky, protože my si o tom můžeme myslet, co chceme, ale ratingové agentury budou v Evropě regulovány. Nešťastní bankéři, ani nešťastní supervizoři nemohli vědět, co je rating. To je závěr debaty. Nevěděli, jak jsou ratingové agentury placené, a proto je teď budeme regulovat.
* E15: Vy jste v jedné přednášce argumentoval dokonce i tím, že bankéři jsou mnohem lépe placení, než zaměstnanci ratingových firem...
To je pravda. Analytici v agenturách jsou méně placení. Je to ale také vnímané jako míň riziková práce. Za normálních okolností si stanovujete ratingy a je na klientovi, aby si z toho něco vzal. A vy máte víceméně klidný život. Nebo jdete dělat analytika někam, kde se na základě vašeho doporučení investuje, nebo půjčuje a samozřejmě za to berete víc peněz. Když se zmýlíte, tak ta vazba na vaši kariéru je bezprostřednější.
* E15: Dalším z obranných argumentů bankéřů je tvrzení, že ratingy jednotlivých instrumentů, kterých byly stovky či tisíce, se dělaly velmi rychle. Pokud by byly analyzovány podrobněji, vyšel by rating neúměrně draho....
Ten, kdo něco takového říkal a současně produkt jako je rating kupoval a využíval, tak ten se ocitá v určité kontradikci sebe sama jako odborníka i spolehlivého správce svěřených peněz.
* E15: Co má takový bankéř dělat, když ratingová agentura dala nejvyšší označení nějakému produktu a ukázalo se, že se zmýlila?
Teď už asi toho mnoho nenadělá, ale svého času možná nemusel tyto rizikové produkty vytvářet či kupovat.