Luděk Vainert (Hospodářské noviny 25.1.2011 str. 14,rubrika Česko)
Miroslav Singer, guvernér České národní banky
Miroslav Singer, personifikace strážce české měny, musí čím dál víc času a energie věnovat jednáním na mezinárodní úrovni a implementaci závazných nařízení Evropské unie. Když „jeho“ ČNB s některým opatřením nesouhlasí, dává to hlasitě najevo. Stejně vystupuje i v Mezinárodním měnovém fondu, kde byl jedním z těch, kteří prolomili tradici jednomyslných hlasování. Nejdůležitějším úkolem však podle něj je stále péče o stabilitu cen.
* HN: V posledních letech nemá snad žádná vyspělá země zásadní potíže s inflací. Změní se to v následujících měsících?
Mně se přece jen zdá, že množství likvidity začíná ve světě pracovat. My si to v Evropě moc neuvědomujeme, protože pořád čteme o tom, kolik bude která země potřebovat na záchranu svého bankovnictví a případně na záchranu sebe sama. A tak i málo vnímáme, že reálné ekonomiky se začínají oživovat. Což samo o sobě s sebou nese cenové tlaky.
* HN: Co to znamená pro Česko?
Jak už je dobrou tradicí, posiluje koruna, což už zase ty cenové tlaky snižuje. Tudíž tlaky na nás, abychom konali, jsou prostě nižší, než tam, kde je kurz fixovaný, nebo tam, kde je ekonomika uzavřená.
* HN: Takže se po příštím měnovém zasedání dozvíme, že se vše vyvíjí podle prognózy, a sazby se nezmění?
To já nevím! Odchylky od toho, co jsme čekali, jsou malé. Ale jsou. A mně se zdá, že začínají jít směrem proinflačním.
* HN: Množí se signály, že Evropská centrální banka (ECB) o zvýšení úroků uvažuje. Jak daleko se od nich mohou sazby ČNB vzdálit?
Libovolně. Byli jsme nad nimi, nyní jsme pod nimi. Když jsem přišel do banky, tak jsem ještě stále slyšel fatální argumenty typu: „Jestli půjdete se sazbami pod ECB, může se spustit spekulační vlna a pak už marně budete zvyšovat sazby o osm procent nahoru za měsíc.“ Za dva měsíce se povedlo přesvědčit dostatečné množství kolegů v bankovní radě, že to nemusí být taková katastrofa. Načež jsme klesli pod sazby ECB, a překvapivě nic se nestalo. Není tu nic pevného. To, že se často v sazbách blížíme, je prostě dané faktem, že jsme na eurozónu hodně navázáni, takže se u nás po většinu času dějí v ekonomice podobné věci. Minimálně na úrovni zrychlování nebo zpomalování růstu. Ale to neznamená, že sazby nemohou být úplně jinde. Umím si představit hypotetické scénáře vývoje zájmu o produkty, které se u nás hojně vyrábějí, které by nás vedly směrem od eurozóny. Máme i přírodní šoky, například povodně.
* HN: Velkým tématem posledních měsíců je osud Irska. Zkusme si představit, že by podobný realitní boom jako v Irsku nastal u nás. Dokázali byste bublinu včas zastavit?
Museli bychom použít to, čemu se říká mikroprudenční nástroje. Tedy velmi znepříjemnit financování takového úvěru pomocí dohledových nástrojů. Například kdybychom měli pocit, že se u nás sektor nemovitostí silně přehřívá, tak můžu přemýšlet o tom, jak situaci „osladit“ těm, kdo na to peníze dávají. To ovšem zrovna u nemovitostí není příliš účinný nástroj. - nízké daně z transakcí toho příliš nezmění. Když sem jde investor přesvědčený, že zde po tři roky bude dosahovat o sedm procent vyšší výnos než jinde, tak ho nezastaví nějakých 0,6 procenta transakční daně.
Takže by to bylo o tom znepříjemňovat tento typ úvěru bankám, Říct jim: „Na tyto úvěry budete potřebovat mnohem víc kapitálu.“ A potom by neměly takovou kapacitu je poskytovat. Řekne se, že tento typ úvěrů jsou banky povinny zařadit do rizikovější skupiny, anebo se na ně vytvoří kapitálová přirážka. S tím pracovala například Jižní Korea či Hongkong. Podobně postupovali Dánové. Oni měli také přehřátý trh s realitami. Ve vzorné spolupráci s ministerstvem financí si „vysekli“ normální daň z nemovitostí. Řekli si, že to je bezvadné hned ve dvou věcech. Zaprvé to ekonomiku ochlazuje, zadruhé to vytváří dodatečné zdroje, které - jak prorocky řekli - možná budeme potřebovat na záchranu těch, které situaci nedokážou ustát. Takže stát má nástroje, ale otázkou je, zda je dokáže použít rychle. I proto je lepší využívat dohledové nástroje.
* HN: Od začátku ledna začaly fungovat celoevropské regulační orgány. Proti některým z nich a proti nastavení pravomocí dlouhodobě vystupovala ČNB. Jaká je vaše pozice na těchto fórech?
Ve čtvrtek jsem byl ve Frankfurtu na inauguračním zasedání Evropské rady pro systémová rizika. Hlavním tématem byly volby čtyř členů koordinačního výboru. K novým agenturám jsme se postavili hodně aktivně, vyjednávali jsme s kolegy z nových zemí i „dohledáři“. To je naše ohromná výhoda, že máme vše pod jednou střechou - a výsledkem je, myslím si, vcelku slušné zastoupení malých nebo nových zemí. Je tam guvernér polské banky Marek Belka a Athanasios Orphanides - guvernér kyperský. Což je sice země eurozóny, ale je velmi spjata s východní Evropou v dobrém i ve zlém. Tedy někdo, kdo rozumí našemu pohledu.
* HN: Vnímáte výsledek hlasování jako úspěch našich přirozených spojenců?
Přesně tak. Dva ze čtyř jsou naši přirození spojenci, Třetí ze členů - Němec Axel Weber - je ze země, na které hodně závisíme. Čtvrtým je Ital Mario Draghi. Také ve správní radě Evropského orgánu pro bankovnictví má východní Evropa dva členy, jedním členem je zastoupena i v kontrole finančních trhů a v orgánu pro pojišťovnictví.
* HN: Z Bruselu či Štrasburku vzešla i nařízení, vůči nimž máte výhrady. Jak postupujete v případě regulace bonusů pro důležité zaměstnance ve finančnictví?
Vzorně a povinně implementujeme, co jsme dostali. Odjakživa říkáme, že regulace bonusů je to něco, co vůbec nepotřebujeme. Ale o tom nerozhodujeme. Je to prostě befel, my jsme to povinně přeložili, dostali do legislativy a musíme to uplatňovat. Dostanu anglický text a jediná otázka zní: Implementovali jste ho v termínu? U nás přitom s bonusy nebyl nikdy problém.
* HN: Jak zní vaše hlavní argumenty proti odkládání vyplácení části prémií a jejich výplatě v akciích?
Bonus je pohyblivá složka mzdy. Ta obecně snižuje riziko pro zaměstnavatele. Co se nyní děje, vede k tomu, že bonusy mizí a bankéři mají vyšší mzdy. To znamená, až budou banky příště krachovat a zase budou „too big to fail“ (příliš velké na to, aby se nechaly padnout, pozn. HN), tak stát bude ručit ještě za sedm platů propuštěných bankéřů! Nebo za dvanáct, protože oni mají i štědřejší sociální legislativy. Bude to daňový poplatník, kdo za to celé zaplatí. Pro mě je ideově nepochopitelné, že se nikdo nezastaví a neřekne: Počkejte, vždyť to znamená, že banky ponesou větší rizika. Až přijde krize a ony budou potřebovat propustit lidi, tak se jim bude mnohem hůř propouštět. Vysoké pohyblivé složky znamenají, že když se firmě nedaří, tak prostě lidem vyplatí v některých případech jen zlomek toho, co v letech, kdy se daří. A nemusí propouštět.
* HN: Jaké tedy budou následky reformy?
Když eliminujeme možnost bonusů, tak ti lidé budou mít vyšší fixní platy a budou víc zatěžovat nákladovou stránku. Anebo je budou propouštět! Ale v Evropě se nepropouští tak, že řeknu, „Honzo, zítra nechoď,“ a žádné další peníze už nedostane. V Evropě se podle příslušné legislativy dává mezi pěti až dvanácti, osmnácti i šestatřiceti platy! To znamená, že když banka bude potřebovat v krizi propouštět, tak se místo toho rovnou zavře, padne. A spadne do ruky tomu ministrovi financí, který se před pěti lety bil v hruď, jak nádherně „zatnul“ bankéřům bonusy. To je výsledek tohoto opatření.
* HN: Takže šance, že by došlo k zvýšení odpovědnosti nejdůležitějších lidí, nevidíte? Přínos časového posunu mezi rozhodnutím a výplatou odměny nemá vliv?
Takový byl záměr, tak to mělo dopadnout. Jenže banky chtějí mít nejlepší i lidi, a tak to vyřešily jinak. Zvedly jim základní platy.
* HN: To je odhad, nebo už potvrzená skutečnost?
To je realita. V Londýně se ve velkých bankách základní platy zvedly o 30 až 50 procent. Na úkor bonusů. Ale to se dalo čekat. Když něco hrozně zkomplikuji - zdražím, zdaním, administrativně zamotám - tak výsledkem bude, že to banky přestanou dělat.
* HN: Co bude dál?
Myslím, že v druhé vlně ještě fůra aktivit z bank odejde. Ti lidé to prostě budou dělat dál na smlouvy, to je můj odhad. A tím se ještě strašlivě zamotá řízení. Začnou to dělat „firmy“, půjde o konzultantství, poradenství, švarcsystém. A tím se odpovědnost ještě zamlží. Přestane být jasné, jestli zavádím švarcsystém jenom proto, že chci obejít regulaci bonusů, nebo proto, že jsou to moji kamarádi.... No prostě perfektní, už se na ten svět těším.
* HN: Ovšem tato regulace není českou nebo evropskou specialitou.
Ano, to přišlo z G20. To je další věc, kterou tady máme hodně rádi. Vždycky se řekne: “Vždyť se to dohodlo v G20,“ ve které ale my a spousta dalších zemí nejsme.
* HN: Jak na to reagujete?
Občas poměrně energicky. Například jsme - spolu se Švýcary a Slováky - nepodpořili rezoluci o reformě kvót v Mezinárodním měnovém fondu (MMF), nechali jsme to projít bez hlasu. Zní to značně legračně, ale něco takového se s Evropany v MMF prostě hodně a hodně dlouho nestalo.
* HN: Co vám na navýšení kvót vadilo?
V Evropě bylo dohodnuto, že navýšení kvót bude o polovinu. Evropa jako celek nikdy nesouhlasila s jejich zdvojnásobením. Nakonec na G20 bylo i zástupci evropských států odkýváno zdvojnásobení. Spolu se Slováky jsme citliví na rozhodnutí „o nás bez nás“, a proto spontánně došlo k dohodě k centrálních bank a ministerstev financí, že pro tohle hlasovat nebudeme. Což neznamená, že se navýšení kapitálu nemůžeme zúčastnit. Můžeme, ale nemá to naši podporu. Někdy se naopak stane, že země, která pro navýšení některého nástroje hlasuje, potom peníze nedá. Nebudu Spojené státy jmenovat.