, ředitel sekce měnové a statistiky ČNB (LN 7.1.2005 strana 16, rubrika: Téma)
České hospodářství roste už druhým rokem tempem přes 3,5 %, a dohání tak pozvolna životní úroveň vyspělejších zemí EU. Podporuje ho přitom příliv zahraničních investic, zlepšující se konkurenceschopnost domácích podniků a rostoucí vývoz na vyspělé trhy.
Zdá se, že naše ekonomika je téměř odsouzena k tomu, aby započatý proces dohánění pokračoval. Pokud vše půjde dobře, lze očekávat, že někdy kolem roku 2015 dosáhne hospodářský výkon ČR na jednoho obyvatele zhruba tří čtvrtin průměru tradičních zemí EU.
Jedním z předpokladů pro tento optimistický scénář je však to, že česká ekonomika nebude srážena chybami politiků. Hlavní výzvou je v současnosti stabilizace veřejných rozpočtů. Vláda se zavázala, že bude podnikat kroky, aby schodek rozpočtů nepřesáhl v roce 2008 úroveň 3 % HDP. Poté by měl podle pravidel platných v EU dále klesat směrem k vyrovnanosti státního hospodaření. Pokud bude tato podmínka naplněna, bude možné dostát současnému plánu zavedení eura, s nímž se počítá už ke konci tohoto desetiletí.
Dosáhnout tohoto stavu však nejde nečinností. Vzhledem ke stárnutí populace je nezbytné přikročit k reformě penzijního i zdravotního systému. Nemůže se přitom jednat jen o úpravy kosmetické, ty by systém stabilizovaly maximálně do konce tohoto desetiletí. Hlavní problémy by se sice začaly projevovat až po roce 2020, již v letech 2010-2015 by se ale stěží dařilo snížit schodky rozpočtů na úroveň, která by umožnila hladké přijetí eura.
Navíc investoři by si byli s předstihem vědomi neudržitelnosti rozpočtového vývoje, což by mohlo podkopat jejich důvěru v českou ekonomiku. Výsledkem by mohl být pomalý a rozkolísaný růst, na který by vláda musela zřejmě reagovat zvyšováním daní k "zalepení" díry ve veřejných financích. Vyšší zdanění by však dlouhodobě situaci nízkého růstu jen zhoršovalo.
Doufejme však, že v příštích letech zvítězí zdravý rozum a potřebné reformy budou uskutečněny. Čím rychleji, tím lépe.