Lubomír Lízal (Hospodářské noviny 19.11.2013 strana 8, rubrika: Názory)
Kdybyste nevěděli, já jsem ten týpek z Orwellova románu 1984. Rozumíme si, nevědomost je síla, válka je mír, doublethink.
V pátek ráno jsem se ale probudil a zjistil, že jsem v jiném světě. Nebylo to za zrcadlem, všechno hezky symetricky obráceně; tady to bylo jinak, něco platilo, a něco nikoliv. Ale tak zvláštně, měl jsem nepříjemné mrazení v zádech.
Česká národní banka zahájila intervence.
Všechny tím překvapila, protože celý rok varovala a vysvětlovala, že to bude muset udělat. Jsem zmaten, potřebuji informace. Televize je dnes naštěstí v každé místnosti. Slyším, že banka tím způsobí v roce 2014 bezprecedentní zdražení, inflace vystoupá na neuvěřitelných 1,3 %, tedy druhou nejnižší hodnotu v posledních deseti letech. Protože půjde o velmi nízký cenový růst, dojde k naprostému ochromení poptávky, takový skokový nárůst cen ekonomiky nevydrží. To nevypadá dobře.
Jsem jen já blázen?
Co tisk? Hltám všechny články na dané téma.
Někde musí být vysvětlené proč… Aha, tady, aby zabránili deflaci, trvalému poklesu cen. Ale všichni mi tvrdí, že pokles cen je přece dobře, čím rychleji se zhodnocují moje peníze zašité ve slamníku, tím více prý budu investovat do podnikání.
Jsem jenom já blázen? Své peníze zpod matrace při deflaci nevyndám, negativní úrok existuje, intervence bude ideozločin zítra nebo až pozítří? Ale jsem sám, kdo takto uvažuje? Všichni tvrdí opak. Vyšší hospodářský růst prý bude znamenat ztrátu pracovních míst. Jdu se raději projít.
Ale uniknout se nedá, exportéři, kteří celou dekádu volali po slabší koruně, jsou šokováni a zděšeni. Teď, když se tak stalo a za své vývozy získají více peněz, upadnou do chudoby. Případné nižší ceny českého zboží v zahraničí podkopou jeho konkurenceschopnost. Ale není tak zle, vždyť ekonomika, která má letos již přes 300 miliard čistého vývozu, se přes noc intervencemi rázem stala ekonomikou importní. Vida, že by světélko naděje?
Ne, domácí výrobci budou na hlavu poraženi importy, všichni začnou kupovat zdražené zahraniční zboží a odvrátí se od domácí produkce.
Vlastně ani to ne, podle ohlasů existují pouze importéři, v naší zemi se nic nevyrábí ani nevyváží, je jen dovoz. Teď už jsem opravdu vyděšen. Řecko, to vyváží alespoň olivový olej. Jsme ztraceni.
Opravme minulost!
Musí přece někde existovat normální svět, podzemní hnutí… Internet! Ale i tam je to jinak. Banka prý cílí na budoucnost, dnešek již ovlivnit nemůže, natož minulost. Po ohlášených intervencích se zjistil hospodářský pokles v minulém čtvrtletí, který tak dokazuje budoucí zbytečnost intervencí, neboť již nepomohly napravit minulost. Moment! Budoucnost přepisuje minulost… to znám. Přítomnost určuje minulost. Pátrám v paměti, je to tak dávno, už jsem to viděl, snad ve snu. Dialektický přístup k pochopení zákoutí světa, jednota protikladů, vědomí a nevědomí. Ano, už je to blízko, je možné vymazat vzpomínky? Svoboda je otroctví. Už mi svítá. Vzpomněl jsem si na budoucnost před třiceti lety. Brzy bude rok 1984. Pak přijdou třicátá léta.
Tak zatím, Winston Smith, Londýn, Praha Česko slepých uliček PS. Domyšleno ad absurdum: Pokud mají kritici uvolňování měnových podmínek pravdu, a důchodový efekt dominuje nad substitučním, bylo by jedinou správnou odpovědí na krizi zvýšení úrokových sazeb doprovázené masivním posílením koruny.
Od dob velké deprese víme, že tohle byla ta slepá ulička. Nemyslím si, že Česko je natolik unikátní, aby zde fungovala zcela opačná ekonomická i měnová logika.