Rozhovor s viceguvernérem ČNB L. Niedermayerem (Sarah Venlo, Redhot 10.9.2001 strana 38)
Nechci se rozhodovat podle toho, kdo mi kde nabídne kolik peněz, říká viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer, kterému do konce mandátu zbývá už jen pár dní.
* Lákala by vás politika? Tam přece o peníze nejde...
Politické ambice určitě nemám. A úvahy o tom, co budu dělat, si nechávám, až přijde to
potom.
* V národní bance jste od skončení studií, v bankovní radě od svých 29 let. Rozumíte si
ještě s normálními lidmi?
Nemůžu tvrdit, že podobná kariéra nemá na člověka vliv. Ale za těch posledních pár let jsem
leccos pochopil a umím se ztrátě zpětné vazby účinně bránit. Výhodou je, že funkce v bankovní radě
je časově omezená. V každé chvíli si uvědomuji, že jednou nastane den poté. Každopádně si s
normálními lidmi rozumím lépe než s těmi nenormálními.
* V čele ČNB je poprvé žena. Byl to velký zásah do prozatím čistě mužského
hájemství?
Máme štěstí, že první žena mezi námi - Michaela Erbenová - je výbornou ekonomkou, což
prospívá bance jak uvnitř, tak i navenek. Kromě toho - aniž bych chtěl prosazovat pozitivní
diskriminaci - si myslím, že by ve vedoucích funkcích mělo být více žen. Současná nerovnováha ve
prospěch mužů společnosti neprospívá.
* Bankovní rada loni výrazně omladila. Jak se vám pracuje s vašimi vrstevníky?
Je to velká změna proti minulým dobám? Na diskuse uvnitř bankovní rady má větší vliv to, jak
se v minulém desetiletí změnila naše ekonomika než věk diskutujících. Noví kolegové by neměli a ani
nemohou obrátit banku vzhůru nohama. Ta by měla v každé době fungovat kvalitně nezávisle na
konkrétním vedení. Proto i naše rozhodování probíhá na základě analýz, jaké naši odborníci
sestavují. A tyto podklady nejsou závislé na tom, jakých sedm lidí v bankovní radě sedí.
* Nejen mládí nové bankovní rady bylo trnem v oku řadě politiků. Výpady proti ČNB utichly,
alespoň ty veřejné. Jak se vám teď pracuje s politiky?
Jak a proč se banka dostala pod palbu kritiky, přesně nevím. Každopádně jí to neprospělo. Teď
se zdá, že se situace vyjasnila. Komunikujeme více s veřejností, odbornými analytiky, ale i
politiky. Současně si ovšem musíme držet nezávislost v měnově politických rozhodováních. Nemyslím,
že s tím máme problém, a tato strategie se zdá být prospěšná pro obě strany.
* Kritika je ale oboustranná. Politici se navážejí do vás, vy zase do rozhodování státu.
Proč?
Je to určitý myšlenkový stereotyp. Vláda kritizuje banku a ta vládu. A je to špatně.
Centrální banka nemá vládu kritizovat, ale má vysvětlovat, jaké důsledky mají její rozhodnutí.
Nemůžeme vládu soudit, ale můžeme reagovat na vzniklou situaci. A ta reakce se nemusí všem líbit.
Nicméně na měnovou politiku působí celá řada vlivů a finanční politika vlády je pouze jedním z
nich.
* Co s tím? Jaký lék byste naordinovali?
Jak jsem říkal, jako centrální bankéř reaguji na situaci, ale jako každý občan naší země mám
na ni názor. Zjednodušeně: stát je určitá firma poskytující služby, kterou daňoví poplatníci
využívají a také si ji za to platí. Prostřednictvím parlamentu, který volí, určují, kolik za služby
chtějí platit a jaké služby vlastně chtějí. Z tohoto pohledu stát jako firma nefunguje dobře.
Utrácí více, než dostává, a na to, jak pracuje, stojí příliš mnoho peněz. Změna k lepšímu je ovšem
dost obtížná. Když někdo přijde s kvalitním návrhem reforem, dozví se od devíti z deseti politiků,
že je to politicky částečně či zcela neprůchodné. Z toho mě jako daňového poplatníka doslova mrazí
v zádech.
* Většina lidi chce mít pokoj od státu a chce mít bezpečně uloženy peníze. V bankách řada z
nich pohořela, teď zas nemohou čekat žádný extra výnos. Ani fondy, jak ukazují poslední kauzy
Private Investors a Finnex Group, nejsou to pravé. Co byste jim poradil?
Především aby si pořádně přečetli smlouvu, kterou uzavírají. A to platí nejen pro banky a pro
fondy, ale obecně při vydávání jakékoli větší částky, jako je třeba nákup auta či bytu.
* Neměl by se postarat o kontrolu stát? Přece existují nějaké instituce, ne? Vy
kontrolujete banky, Komise pro cenné papíry pak fondy, ministerstvo financí pojišťovny a penzijní
fondy. Nebyla by na místě spolupráce či vznik jednoho kontrolního orgánu?
Většina podobných úvah začne tím, co by bylo správné, ale realizuje se pak v oblasti, jako
jak velká bude budova, jaké budou platy, kolik zaměstnanců či aut bude firma mít... Obávám se, že
úvaha o jedné instituci, jakkoli může být z některých hledisek opodstatněná, by v praxi byla
ochromena právě těmito otázkami a mohlo by to vést až k dočasné nečinnosti. Efektivnější by mohla
být existence dvou těsně kooperujících regulátorů. Tím míním KCP a ČNB. Nad ně, postupem času, by
bylo možno vybudovat nějakou komisi pro finanční trh, která by postupně přebírala některé
pravomoci, ale zejména dbala na to, aby regulace různých účastníků finančního trhu byla
vyvážená.
* Jak investujete své peníze vy?
Jsem poznamenaný tím, že v bance jsem se pohyboval v oblasti správy devizových rezerv.
Trávili jsme s kolegy spoustu času v dlouhých diskusích na téma, jak nejlépe investovat často více
než deset miliard amerických dolarů. Když se pak podívám na stav svých vlastních úspor, jde o tak
malé částky, že mi leží na úročeném běžném účtu u ČNB. Ve skutečnosti to dělám hlavně kvůli tomu,
abych nepodléhal pokušení využívat informace, které o ekonomice máme.
* Přesto. Co byste doporučil lidem? Kam si mají dát své peníze?
Nejlepší je rozložit úspory do různých investic. Každý finanční odborník by měl dát na výběr
více či méně riskantní možnosti a rizika vysvětlit tak, aby byla dobře pochopena. A je pak na
každém, jak se rozhodne. Pokud rizika nepochopíte, není váš poradce hoden toho, o vaše peníze
pečovat. Každopádně je zcela zbytečné riziko zvyšovat obchody s podivnými firmami nebo tím, že si
nepřečtu pořádně uzavíranou smlouvu.
* Poslední dobou je nejvýhodnější investovat s pomocí státu. Není žádným tajemstvím, že
nejlepší je stavební spoření. Jak se na to díváte z hlediska centrálního bankéře?
Z hlediska občana je to nepochybně skvělý nástroj na umístění části úspor. Z hlediska
daňového poplatníka je to typická ukázka toho, jak by věci neměly fungovat. Podporovat z daní
vklady na úrok skoro 15 %, když se depozita pohybují kolem 5 %, nedává smysl. Také z hlediska
podpory bytové výstavby je efekt diskutabilní. Existují navíc tři další nástroje, kterými stát na
tuto oblasti peníze vynakládá - oddanění hypotečních zástavních listů, úroková subvence hypoték a
odečítatelnost úroků z daní. A to nemluvím o přímém dotačním systému, který také existuje. Náklad
na tento systém je vysoký a neustále roste, ale jaké efekty přináší, je díky jeho komplikovanosti
těžké posoudit.
* I v oblasti investování nepřímo kritizujete státní rozhodnuti. Čeho se nyní bojíte
nejvíc?
Období hlubokého poklesu ekonomiky nebylo ani pro centrální banku příjemné, byť přineslo
pokles inflace. Nyní se rizika přesunula jinam. Budoucnost závisí ve značné míře na vývoji v EU a
hlavně Německu, odkud nepřicházejí pozitivní zprávy. Domácí situace z hlediska budoucího vývoje
také vyvolává určité obavy. Roste totiž schodek běžného účtu platební bilance a zároveň pokračuje
deficitní hospodaření státu. To se dokonce prohlubuje. A tato situace může ohrozit nejen stabilitu
růstu ekonomiky, ale současně přinést vyšší růst cen. A na to bych si znovu zvykal velmi nerad.
* Co vstup do Evropské unie? Řada ekonomů hrozí skokovým zvýšením cen.
Samotný okamžik vstupu do unie nám nepřinese žádný šok. Změny nastanou obvykle zejména v
souvislosti s dolaďováním daní či obdobnými procesy. A ty mohou nastat před vstupem i po něm.
* Jste znám svými nekompromisními postoji ke všemu, co se neshoduje s vaším názorem. Jste s
tím, jak stárnete, svolný ke kompromisům?
To nezní vůbec hezky, ale snad to není tak hrozné. Často je cesta k rozhodnutí důležitější
než cíl. Záleží především na tom, zda jsou obě strany dialogu ochotny si naslouchat. Tím se
zlepšuje šance na správné rozhodnutí. Není zase pak tolik fatální, kdo měl ten nápad, který nakonec
uspěl. Docházím tedy nejen ke kompromisům, ale při jednání často pochopím, že názor, se kterým jsem
na jednání přišel, nebyl správný.
* Co považujete v poslední době za největší faux pas a co se naopak povedlo?
Určitě se za posledních pár let podařilo nejen zvýšit odbornou kvalitu práce ČNB, ale hlavně
ji otevřít i navenek. I když to neznamená, že při rozhodování neuděláme chybu, je tento proces
nejen správný, ale i nutný. A co se nepovedlo? Netěší mě, když se v naší ekonomice a zejména
státním sektoru občas objeví rozhodnutí, která jdou opačným směrem. Myslím, že to je velká
chyba.
LUDĚK NIEDERMAYER
Narodil se 13. března 1966 v Brně. V roce 1989 ukončil studium na UJEP Brno (dnes Masarykova
Univerzita) obor operační výzkum a teorie systémů a působil zde krátce v oblasti výzkumu teorie
struktur. V roce 1991 nastoupil do Státní banky československé, kde absolvoval kurz z oblastí
správy aktiv a pasiv organizovaný Světovou bankou. Od ledna 1996 byl ředitelem odboru ČNB, do jehož
kompetence patřila správa devizových rezerv a provádění operací na peněžním trhu. Zúčastnil se řady
studijních pobytů a stáží u významných finančních institucí. Od 27. února 1996 je členem bankovní
rady ČNB a vrchním ředitelem ČNB, od 1. prosince 2000 byl jmenován viceguvernérem ČNB.