Zdeněk Tůma (Hospodářské noviny 13.7.2006 strana 10, rubrika: Názory)
Bude to již pěkných pár let, kdy jsem společně s profesorem Vencovským vystupoval na semináři v Ostravě. Potkali jsme se až tam, protože on měl již předtím jednání, a musel proto jet brzy ráno. Po semináři jsme na poslední chvíli vyrazili na vlak, který jsme nakonec museli honit ostrým poklusem. Nabídl jsem mu, že pomohu se zavazadlem, tehdy již téměř 75letý profesor odmítl a spurtem vyrazil na nástupiště. Ve vlaku jsme se pustili o čemsi do ostré polemiky a musím říci, že do Prahy jsem po dlouhém dni a náročné debatě s ním dorazil dosti vyčerpán. Pan profesor v Praze na nádraží křepce odběhl, nejspíše pracovat na některé z dalších studií či knih.
Neúnavný a otevřený
Energie a činorodost profesora Vencovského mě vždy fascinovala. Jen napůl žertem jsem mu říkal, že nestačím číst, co on napíše. Snad ještě více jsem u něj obdivoval otevřenost myšlení. Jeho schopnost kriticky zkoumat a případně přijmout nové myšlenky byla záviděníhodná, neuzavíral se žádné diskusi a i proto každá debata s ním byla obohacující a zároveň náročná.
Byl pro mě studnicí vědění nejen ve vztahu k době Karla Engliše, jeho učitele a kolegy, ale byl stejně dobrým partnerem pro diskusi o soudobé měnové politice. Sobě i jiným kladl otázky, na které nebylo jednoduché nalézt odpověď. Tehdy ve vlaku z Ostravy jsem se ho ptal, jak to všechno stíhá. Odpověděl mi: »Vždyť je tolik vzrušujících otázek, to vám přece nedá spát.« Touha poznat a pochopit byla pro něj hnacím motorem až do konce života.
Celý život s bankou
Sepětí s centrální bankou a měnovou politikou bylo u profesora Vencovského doslova celoživotní, a to jak na akademické úrovni, tak v praktické rovině. Byl by dlouhý výčet jeho zásluh na rozvoji centrální banky a koncepcích měnové politiky. Kromě řady článků a knih na téma měnové politiky, ať už v historickém kontextu či ke konkrétním problémům současnosti, byl po několik let poradcem guvernéra centrální banky a i v době nedávné byl vítaným rádcem u řady projektů.
Podílel se například na vytvoření stálé expozice Lidé a peníze v České národní bance, která veřejnosti přibližuje historii na českém území z pohledu vývoje peněz a později měnové politiky. Posledním jeho počinem začátkem tohoto roku byla spolupráce při přípravě výstavy u příležitosti 80. výročí Národní banky československé.
Z dlouhé řady jeho publikací bych rád připomněl alespoň jeho podíl na nedávno publikovaném výborném přehledu Dějiny měnových teorií na českém území.
Profesoru Vencovskému byla udělena řada ocenění. Jako první ekonom byl nositelem medaile Za zásluhy, která mu byla udělena prezidentem republiky v roce 2003. Z dalších ocenění si připomeňme alespoň Cenu České společnosti ekonomické za dlouhodobý přínos k rozvoji českého ekonomického učení.
Ekonomická obec přišla o jednu ze svých nejvýraznějších postav, profesor František Vencovský nám bude chybět jako kolega a přítel.