Libuše Müllerová, Ladislav Mejzlík (Auditor 12.4.2013 strana 19, rubrika téma čísla - Rada pro veřejný dohled nad auditem)
* Jak se díváte obecně na profesi auditorů a jejich roli v zabezpečení „věrného a poctivého“ zobrazení hospodaření společností prostřednictvím účetních závěrek?
Nezávislá kontrola řádného vedení účetnictví je i pro ČNB v roli orgánu dohledu nad finančním trhem a jeho stabilitou velmi důležitá a standardní model auditu, který vznikl v 19. století, se při této kontrole osvědčil. Klíčová je samozřejmě kvalita práce konkrétního auditora, včetně jeho nestrannosti a nezávislosti. Jak už jsem v minulosti pro časopis Auditor zmínil, osobně považuji za pozitivní takové kroky, které snižují riziko spojené s tím, že auditor je placen jím auditovanou účetní jednotkou. Dalším pozitivem je vznik Rady pro veřejný dohled nad auditem, které je toto číslo věnováno.
* Vnímáte nějakou zásadní změnu v průběhu vývoje auditingu v ČR ale i ve světě obecně?
V samotném vývoji auditování v ČR jsme zcela zásadní změny nezaznamenali, snad kromě velkého rozvoje poradenských a dalších služeb, a to jak u nás, tak ve světě. Zásadní změnu vidím spíše v přístupu některých představitelů Evropské unie, kteří tlačí na neustále změny v regulaci auditorů a auditování. Jde např. o další narušování funkční samoregulace, pravomoci ESMA podle návrhu nařízení o auditu (ačkoliv ESMA není na tyto úkoly nijak připravená a její úkoly jsou zcela jiné), zásahy do corporate governance, úvahy o jmenování nebo o úhradě odměny auditora osobou odlišnou od auditované jednotky, passporting auditorů, ačkoliv již dnes je v sektoru vysoká mobilita aj. Na globální úrovni jsme přitom podobné iniciativy v podstatě nezaregistrovali.
* Jaký je váš názor na aktuální snahy Evropské komise na změnu regulace auditu v EU?
Aktuální snahy nás netěší. Situace označovaná jako problém (např. vysoká koncentrace na trhu auditu, případně krachy společností, o kterých vydal auditor zprávu bez výhrad) tady byla již před krizí a reagovat na ni měla směrnice EU o auditu z roku 2006 (transpoziční lhůta uplynula v polovině roku 2008, v ČR byla směrnice transponována až v dubnu 2009 a v některých státech i později). Přijímat v rozmezí několika let novou a rozsáhlou právní úpravu auditu, aniž by došlo k analýze té stávající, vyvolává zbytečné náklady. Přitom očekávání, že se díky regulaci podaří zcela zabránit úpadkům a účetním podvodům, nemůže být nikdy reálné.
* Jaká je podle Vás role ČNB ve vztahu ke Komoře auditorů i k individuálním auditorům a auditorským společnostem?
Účetní závěrky i jiné zprávy ověřované auditory jsou pro nás významným zdrojem informací, zejména pro výkon dohledu nad subjekty veřejného zájmu. Rovněž také poměrně často požadujeme u některých typů dohlížených subjektů ověření řídicího a kontrolního systému ve vybrané oblasti externím auditorem. V rámci dohledu orientovaného na rizika se snažíme zaměřovat naše vlastní dohledové kapacity zejména na subjekty či oblasti, u kterých vnímáme v daný okamžik největší systémová rizika. U oblastí s nižší prioritou pak využíváme zmíněné požadavky na ověření auditorem jako doplňkový zdroj informací. Bohužel jsme se však setkali i s případy, kdy jsme nebyli s odvedenou prací auditora či auditorské společnosti zcela spokojeni. Nejčastěji jde o nedostatky související s výroční zprávou nebo se zprávou auditora o ochraně zákaznického majetku. V takových případech podáváme podněty Komoře auditorů k prošetření postupů příslušného auditora. Naše zjištění i výsledky šetření Komory auditorů následně zohledňujeme při posuzování žádostí dohlížených subjektů o schválení jimi vybraného auditora.
* Jaký je Váš názor na vytvoření RVDA jako nového orgánu v systému regulace auditu v ČR a jaká je Vaše zkušenost z jejího fungování?
I v tomto případě lze především odkázat na dlouhodobý názor ČNB, že „více regulace“, případně „více regulátorů“ neznamená automaticky „lepší regulaci“. Nicméně, jako člen EU byla Česká republika povinna institucionalizovat nezávislý dohled nad auditorskou činností, a v tomto kontextu považujeme vznik RVDA za nejlepší možné řešení. Naše dosavadní zkušenosti, např. z diskuze nad novelou zákona o bankách a z činnosti výboru pro spolupráci a koordinaci v oblasti auditu, jsou vesměs pozitivní a těšíme se na pokračování spolupráce mezi RVDA a ČNB podle zákona o auditorech.
* Kdy jste se ve Vaší práci naposledy setkali s konkrétním příkladem práce auditora, byla tato zkušenost pozitivní nebo negativní a čeho se obecně týkala?
Negativních zkušeností s prací auditorů máme naštěstí relativně málo. Do určité míry k tomu přispívá také posuzování auditorů, kteří musejí splňovat přísnější požadavky a kritéria, aby mohli provádět audit u dohlížených subjektů. Čas od času se však setkáváme s tím, že např. během kontroly na místě zjistíme významné skutečnosti, které dle našeho názoru auditor ve svém výroku či zprávách dostatečně nezohlednil. Může se jednat např. o neadekvátně zvolený vzorek úvěrového portfolia či nedostatky v posuzování hodnoty některých méně likvidních finančních aktiv. Při kontrole výročních zpráv se v některých případech setkáváme s neúplností.
* Co byste popřál auditorům a Komoře auditorů do příštích let?
Auditorům méně práce s novými předpisy a více práce s klienty, Komoře auditorů co nejméně stížností na práci jejích členů. Rád bych však při této příležitosti ocenil vzájemnou komunikaci RVDA a Komory auditorů s Českou národní bankou, neboť tato spolupráce napomáhá efektivnímu výkonu dohledu nad finančním trhem v České republice. Výzvou, kterou ČNB dlouhodobě podporuje, by byl plný přechod finančních institucí na mezinárodní účetní standardy, resp. mezinárodní standardy účetního výkaznictví.