Jindřich Šídlo, Lenka Zlámalová (Hospodářské noviny 24.2.2006 strana 11, rubrika: Rozhovor)
INTERVIEW TÝDNE ZDENĚK TŮMA, guvernér České národní banky
PRAHA, 24. 2. 2006
Na rozdíl od premiéra Jiřího Paroubka se nechce pouštět do odhadů, kdy dosáhneme životní úrovně srovnatelné s průměrem Evropské unie, ani v jakém kursu budeme měnit koruny za eura. »Pět let je dost dlouhá doba, aby se dalo udělat dost dobrých věcí, ale i dost času napáchat věci méně dobré,« říká guvernér ČNB Zdeněk Tůma..
* HN: Půjdete v červnu volit?
Ano, půjdu. Vždy k volbám chodím.
* HN: A koho budete volit?
Určitě tušíte, že vám neodpovím. Kdysi, krátce po jmenování guvernérem, jsem poznamenal, že člověk s jistým vzděláním má určitě preference, a tehdejší premiér Zeman mi to vytknul, že tak sděluji své politické sympatie. Uznal jsem, že má pravdu, guvernér by neměl něco takového dávat najevo.
* HN: Podle čeho se rozhoduje při volbách guvernér centrální banky?
Úplně stejně jako ostatní občané. Oproti průměrnému občanovi asi vím něco o programech, zejména o ekonomické části, protože z profesionálního hlediska jsem povinen podívat se, co nás jako instituci může čekat.
* HN: A rozhodujete se jen podle toho, jak programy ovlivní práci ČNB, nebo vás zajímají i věci, jako je korupce, životní prostředí nebo řešení dopravy?
Jak říkám: rozhoduji se jako občan, ne jako guvernér. Nejen tedy podle programu, který je podstatný, ale je pro mě podstatné i to, kdo ten program reprezentuje.
* HN: Těsně před Vánocemi, když byl sněmovnou schválen výrazně vyšší rodičovský příspěvek, jste řekl, že se některé návrhy už příčí zdravému rozumu. Spíte dobře, když čtete předvolební programy?
Jsou věci, které nás mohou znepokojovat. Jsem ale toho názoru, že když chceme, aby byla respektována naše nezávislost, musíme respektovat i mandát ostatních. Máme právo ale sdělovat naše názory: já třeba mohu navštěvovat jednání vlády. Vláda má mandát od voličů a to já respektuji.
* HN: To, co se ale teď objevuje ve volebních programech, může mít na měnovou politiku ještě významnější vliv než to, proti čemu jste vystoupil v prosinci.
Jasně. Ale my těžko můžeme hrát roli analytiků volebních programů.
* HN: Premiér Paroubek ve středu prohlásil, že doženeme průměrnou životní úroveň EU do roku 2013. Souhlasíte s tím?
Pokud se na to díváme jako na aritmetické cvičení a předpokládáme, že porosteme dvakrát třikrát rychleji, přibližování může být poměrně rychlé. A pak je to taky cvičení s čísly. EU se zřejmě rozšíří o další dvě země. Ale přiznám se, že jsem premiéra nekontroloval, s jakými čísly růstu pracoval. Je to hodně optimistický odhad. Ale koneckonců, opoziční strany pracují s ještě vyššími tempy růstu. Já osobně budu velmi rád, když se nám povede delší dobu udržet růst nad čtyřmi procenty ročně.
* HN: Co nám hrozí, kdyby se volební programy tak, jak je znáte, naplnily?
Jak říkám, nemám programy detailně prostudované. Ale obecně pořád platí a vyplývá to i z materiálů Ministerstva financí, že vývoj veřejných financí, byť v poslední době relativně příznivý, by nebyl udržitelný bez reformy výdajů. Při tomto tempu růstu ekonomiky by nehrozila žádná katastrofa, deficity by se pohybovaly mezi dvěma a čtyřmi procenty HDP, ale jakmile by ekonomika zpomalila, hrozily by deficity mnohem větší. A jakmile ekonomika zpomalí, reformy se dělají hůře a více bolí. Proto říkáme: je třeba využít dobrých časů, a udělat reformy.
* HN: A teď podle vás dobré časy marníme?
Nechtějte po mě, abych říkal, že to současná vláda dělá totálně špatně. Jen říkám, že by se dobré časy daly využít ještě lépe a nějaké reformy na výdajové straně by se udělat mohly. Pokud se podíváme na původní návrhy Ministerstva financí z doby před pár lety, v nich se předpokládalo, že pouze třicet procent stabilizace půjde přes příjmovou stranu a sedmdesát přes výdajovou. A to se neděje. Rozpočty dopadají díky vyšším příjmům lépe, než původně vláda očekávala.
* HN: Vidíte v rozpočtu něco, co může ohrozit přijetí eura v roce 2010, jak plánuje vláda?
Záleží hodně na přístupu. Maastrichtská kritéria jsou podmínkou nutnou, nikoliv však postačující. Některá kritéria, jako třeba to, že deficit nesmí být vyšší než tři procenta, jsou pro mě už nějakou dobu překonaná. Proto říkám, že by politici měli mít ambici při takto nastartované ekonomice dosáhnout víceméně vyrovnaných rozpočtů, a vytvořili manévrovací prostor pro časy, kdy se ekonomice tak dařit nemusí. To znamená udělat reformy. Když se budeme snažit podmínkami »jen« prolézt, bude tlak na reformy mnohem nižší.
* HN: Jak dlouho si užijeme současnou prosperitu?
My děláme prognózy, ale nevěštíme. Z hlediska příštích dvou let jsem poměrně optimistický, co bude za pět, nechci věštit.
* HN: Jste příznivcem rovné daně propagované ODS?
To je jedna z věcí, na níž vám neodpovím jednoznačně, protože je to nesmírně zpolitizovaná záležitost. Rovná daň je výborný marketingový nástroj. Je transparentní. Ale můžete mít rovnou daň a k tomu velmi komplikovaný systém odečítání a dávek.
* HN: Razantně teď vystupujete proti silné koruně. Před časem jste řekl, že pokud bude posilovat současným tempem, poškodí ekonomiku. Čím konkrétně prosperitu ohrozí?
Riziko je ve vývozu. K dobrému výsledku ekonomiky přispívá v současné době hlavně zahraniční obchod. Posilující koruna na vývozce hrozně tlačí. Celkově jdou jejich marže dolů. Chvíli se to udržet dá, ale ne dlouhodobě. Pokud bude velmi rychle posilovat koruna, tak se sníží inflace. Podlamuje to hospodářský růst. Stačí se podívat na rok 2002. Ten vliv silné měny je tam naprosto jednoznačný.
* HN: Nebyla tehdy ale úplně jiná situace? Koruna sílila, protože se privatizovalo a přicházeli zahraniční investoři. A posílila velmi rychle. Teď stoupá postupně díky dobrým výsledkům ekonomiky.
Ekonomika už v roce 2001 ožívala, ale koruna ji přibrzdila. Je určitě pravda, že ekonomika má dnes mnohem pevnější základy než v roce 2001. Jsme o pár let dál. Úplně někde jinde je ale i koruna. Existuje rovnovážné tempo posilování, kolem něhož by se koruna měla pohybovat.
* HN: Za rovnovážné považujete, když koruna sílí někde kolem pěti procent ročně?
Spíš počítáme, že pro příští roky by mohla reálně posilovat kolem tří procent ročně.
* HN: Neprospívá nám ale silná koruna tím, že zvyšuje tlak na proměnu ekonomiky? Vývozci postupně ztrácejí šanci uspět v cizině, protože jsou levnější. Musí nabízet zboží, které více konkuruje kvalitou a vysokou přidanou hodnotou.
Já s vámi souhlasím. Nebrojím proti posilování koruny, brojím proti příliš rychlému posilování.
* HN: Premiér Jiří Paroubek minulý týden řekl, že v roce 2010 vyměníme korunu za společnou evropskou měnu v kursu 25 korun za euro. Jaký je váš odhad?
Já takový kurs nevylučuji. Už jste se mě ptali, o kolik poroste ekonomika za pět let. Já to nevím. Může růst o pět procent, ale také o dvě procenta. Těch pět let je už dostatečně dlouhá doba, aby se dalo udělat dost dobrých věcí, ale i dost dlouhá doba, abychom dokázali napáchat věci méně dobré. To platí i pro korunu. Může to být 25, ale i 27 či 28 korun za euro. Strašně záleží, co se mezitím bude s ekonomikou dít.
* HN: Už rok pracuje bankovní rada v novém týmu. V čem se liší od té minulé?
Zažil jsem už tři složení bankovní rady. Liší se. V bankovní radě sedí jednotlivci s velmi silným individuálním mandátem. To se asi dá srovnat jen s Ústavním soudem. Přitom jsme zároveň tým. Názory i pohled na jednotlivé věci máme různé. Nebudu mapovat názory členů bankovní rady, natož abych je známkoval. V první bankovní radě, do níž jsem před sedmi lety přišel, jsem byl vlastně jediný zvenku. Jediný »čistý externista«, člověk z úplně jiného prostředí. Teď přišli tři. Všichni mají zájem, aby se dohodli. To však neznamená, že vždy máme stejný názor. V drtivé většině případů je tam však ochota respektovat většinový názor.
* HN: A v osobní rovině? Vztahy v té minulé byly velmi přátelské. Chodili jste spolu na večeře, jezdili na hory. Děláte to teď i s novými kolegy?
Nejvíc se to pěstovalo v první bankovní radě za Josefa Tošovského. Tehdy byl společným jmenovatelem tenis. Hrálo ho šest členů bankovní rady, takže jsme vždycky po zasedání chodili hrát. Nemyslím si, že stmeluji kolektiv méně než pan Tošovský. Když ale odešel on a pan Miroslav Hrnčíř, zbyli jsme už jen čtyři tenisté. Takže jsme čtyřhru sice ještě dali dohromady, ale ne vždy všichni můžou. V druhé bankovní radě byly už neformální schůzky proto méně časté, teď je to ještě sporadičtější. Nemáme žádný společný sportovní jmenovatel. Snad bowling.
* HN: Máte mezi kolegy guvernéry vzor?
Já bych neřekl, že mám přímo vzor. Určitě osobnost, na kterou nejen já, ale i řada dalších nezapomene, je finský guvernér Matti Vanhala, který již zemřel. Výrazná postava, velmi komunikativní člověk.
* HN: Tou otázkou jsme mířili na bývalého guvernéra Fedu Alana Greenspana...
Greenspan to určitě není.
* HN: Greenspan se stal celebritou. Celá Amerika zná příběhy, jak se před důležitými rozhodnutími naložil do horké vany s studoval statistiky. Máte nějaký bankéřský rituál před důležitými rozhodnutími?
Nemám rituál. Často nestihnu všechno přečíst, takže to čtu ve středu v noci. To bych ale nenazval rituálem.
Zdeněk Tůma (45)
Do centrální banky byl jmenován v roce 1999 jako viceguvernér. V prosinci následujícího roku se stal po Josefu Tošovském druhým českým guvernérem. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Studoval i na London School of Economics, v Cambridge a George Mason University ve Spojených státech. Byl poradcem ministra hospodářství Vladimíra Dlouhého a hlavním ekonomem Patria Finance. Poté odešel do Londýna, kde byl českým zástupcem v Evropské bance pro obnovu a rozvoj. Proti jeho jmenování guvernérem se v roce 2000 postavili Václav Klaus i Miloš Zeman. Klaus ho však loni jmenoval do čela centrální banky podruhé. Guvernér je aktivní sportovec: v Himálaji vystoupal až do výšky sedmi tisíc metrů, lyžuje, hraje tenis a squash. Je ženatý a má tři děti.