Výsledky průzkumu dopadů nového basilejského kapitálového Accordu

(Bankovnictví 21.3.2002 strana 19, rubrika: Měnová politika)

(na základě studie Results of the Second Quantitative Impact Study)

Počátkem roku 2001 vydal Basilejský výbor pro bankovní dohled (dále jen BCBS) druhou konzultativní verzi dokumentu pro stanovování regulatorního kapitálu bank pod názvem The New Basel Capital Accord, někdy označovaného také jako "Basel II". Zavedení nového konceptu do praxe se předpokládá v roce 2005.

Cílem konceptu je především zvýšení bezpečnosti a stability finančních systémů a umožnění používání komplexnějších přístupů řízení rizik pro regulatorní účely. Tyto cíle se promítají v citlivějším přístupu k měření rizik v závislosti na rizikovém profilu banky a v přesnějších postupech kvantifikace regulatorního kapitálu. Zcela nové je zavedení kapitálového požadavku na operační riziko. Koncept by měly uplatňovat na konsolidované bázi mezinárodně aktivní banky. V některých zemích se však předpokládá plošná aplikace na všechny banky (obdobně jako je tomu u současného Accordu), například v zemích EU, kde se patrně nový koncept promítne do nové direktivy EU o kapitálové přiměřenosti. Tuto direktivu bude muset v rámci harmonizačních procesů zohlednit ve své legislativě také Česká republika. Proto je nezbytné již nyní se připravovat na zavedení nových pravidel.

Nový basilejský koncept

Oproti původní koncepci z roku 1988 (revidované v roce 1996) je nový koncept založen na třech pilířích. První pilíř Basel II se soustřeďuje na nové metody měření rizik a stanovení kapitálového požadavku pro úvěrové a operační riziko. Vyspělejší metody měření rizika (základní a pokročilejší IRB) jsou postaveny na využití vlastních bankou prováděných ratingů klientů. Nejsofistikovanější banky tak budou moci používat své vlastní jedinečné postupy, v nichž bude obsaženo jejich know-how. Tyto postupy však budou muset splňovat určitá kritéria a jejich použití bude podmíněno souhlasem regulátora. Druhý pilíř se zabývá výkonem bankovního dohledu a vymáháním ustanovení a požadavků nového konceptu, stanovením rizikového profilu bank a individuální kapitálové přiměřenosti. Logika druhého pilíře je založena na tezi, že subjekt s větší tolerancí k riziku je potenciálně zranitelnější a měl by být proto lépe kapitálově vybaven. Třetí pilíř se týká zejména problematiky transparentnosti a zveřejňování informací bankami.

Průzkum dopadů nového basilejského Accordu

Pokud jde o dopady nového konceptu na banky, zvýší se věcná i technická náročnost používaných postupů, což se promítne do požadavků na změny dosavadních postupů řízení rizik i do požadavků na interní informační systémy, a vzroste úloha vnitřní kontroly a auditu. Dopady zavedení nových pravidel zjišťoval BCBS prostřednictvím několika průzkumů. Ve 35 bankách ze třinácti zemí mimo G10 (G10 je skupina deseti vyspělých zemí - Belgie, Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Nizozemí, Švédsko, USA, Spojené království Velké Británie a Severního Irska) byl proveden průzkum stavu interních ratingových systémů. Z tohoto průzkumu vyplynulo, že většina bank v těchto zemích není připravena na zavedení IRB a propracované systémy interního ratingu má jen několik bank. Další průzkum se zaměřil na odhad dopadů nových pravidel stanovených v Basel II. Výsledky shrnuje studie BCBS "Results of the Second Quantitative Impact Study" (k dispozici na adrese http://www.bis.org/ bcbs/qis2summary.pdf). Smyslem tohoto článku je informovat o výsledcích uvedené studie, které mohou být v mnohém poučné také pro banky působící v ČR. Celkem se výzkumu zúčastnilo 138 bank z 25 zemí. Kromě zemí zastoupených v BCBS (BCBS tvoří zástupci centrálních bank a bankovních regulátorů z Belgie, Francie, Itálie, Japonska, Kanady, Lucemburska, Německa, Nizozemí, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Španělska, Švédska, Švýcarska a USA) to bylo devět rozvinutých zemí a tři z nově vznikajících trhů (emerging markets). Ne všechny banky však vyplnily celý dotazník. Některé banky byly nuceny použít odhady či zjednodušující předpoklady, některým se nepodařilo vypočíst kapitálový požadavek podle všech tří přístupů (standardní, základní IRB a pokročilejší IRB). Pokročilejší IRB přístup bylo schopno použít pro celé portfolio pouze 22 bank. Je proto možné se domnívat, že také v České republice by počet bank, které by mohly v současné době využít tento přístup, byl poměrně malý. Ve studii BCBS byly samostatně vykázány výsledky za banky v zemích, které jsou členy BCBS (označované ve studii jako "G10") a banky Evropské unie (včetně bank ze zemí EU zastoupených v BCBS). Obě tyto základní skupiny byly dále rozčleněny. "Skupina 1" zahrnuje mezinárodně aktivní banky s Tier 1 nejméně 3 mld. EUR a "skupina 2" menší či specializované banky. Země, které nepatří do G10, ani do EU, byly vykázány jako třetí samostatná skupina ("ostatní"). Při výpočtech měly banky postupovat v souladu s přístupy a požadavky stanovenými v Basel II.

Shrnutí výsledků průzkumu dopadů Basel II

* Standardní přístup: Jak uvádí BCBS ve své studii "Results of the Second Quantitative Impact Study", výsledek standardní metody ukazuje, že podíl vysoce kvalitních úvěrů je v bankách malý. Snížení kapitálového požadavku pro kvalitní úvěry bylo proto převáženo zvýšením kapitálového požadavku pro rizikovější úvěry a zejména závazky (charges on commitments). Rozdělení úvěrů v portfoliu sledovaných bank podle kvality zachycuje tabulka č. 1 a č. 2. Hodně úvěrů bylo bez ratingu či se špatným ratingem, a to zejména ve skupině bank ze zemí mimo G10 a EU. Také u mezibankovních úvěrů bylo více úvěrů bez ratingu než se očekávalo (údajně to mohl být vliv dceřiných společností velkých bank, které neměly svůj vlastní rating).

* Základní IRB: Při použití základního IRB přístupu ve "skupině 1" G10 se na celkovém zvýšení kapitálového požadavku nejvíce podílely podnikové expozice, kde došlo k 22% nárůstu kapitálového požadavku. Zejména se jednalo o závazky (mohlo však dojít ke zkreslení dat od některých bank zahrnutím závazků bezpodmínečně odvolatelných). K nejvyššímu procentuálnímu zvýšení kapitálového požadavku došlo u vládních úvěrů, mezibankovních a sekuritizace aktiv.

Co se týká rozložení expozic podle kvality, v expozicích čerpaných ve "skupině 1" G10 převažoval rating AAA, AA, A, a to zejména ve skupině vládních a mezibankovních úvěrů, kde podíl přesáhl 80 %. V úvěrech podnikům činil podíl této ratingové skupiny 36 %, 30 % rating BBB a 34 % horší než BBB. Při srovnání složení kvality portfolia bank zahrnutých do vzorku s bankami v České republice lze předpokládat, že výsledky za Českou republiku by byly spíše horší.

* Pokročilý IRB: Informace o dopadech tohoto přístupu poskytlo pouze 22 bank. Většina z nich zaznamenala pokles kapitálového požadavku, u malého počtu bank však i při aplikaci této metody došlo k jeho zvýšení.

* Problémy při aplikaci pravidel Basel II: Mezi nejčastější problémy, s nimiž se banky setkávaly při výpočtu kapitálového požadavku podle nových pravidel stanovených v Basel II, patřily následující:

- požadavky na data, které bylo pro banky velmi obtížné, často téměř nemožné splnit,

- identifikace skupiny tzv. malých a středních podniků, které mohou být zahrnuty do retailu,

- rozlišení financování projektů a majetkových účastí jako samostatných skupin (většinou bylo zahrnuto do expozic vůči podnikům),

- identifikace bezpodmínečně odvolatelných závazků, které se v základním IRB přístupu nezapočítávají (některé banky nemají systém schopný identifikovat a vyčlenit takové závazky a proto byl jejich výpočet kapitálového požadavku vyšší),

- nejednotná definice defaultu, kterou banky v současné době používají (pokud přijmou definici Basileje v souladu s Basel II, může to pro ně znamenat zvýšení kapitálového požadavku v důsledku zvýšení odhadu pravděpodobnosti selhání klienta).

* Celkové zhodnocení: Největší rozdíly v procentní změně kapitálového požadavku byly zaznamenány u bank G10, a to jak u standardního, tak u IRB přístupu. Nejmenší rozdíly byly naopak ve skupině bank mimo G10 a EU. Příčinou velkých odlišností byla především kvalita expozic podnikům a u IRB pak také význam retailových aktivit (banky s vysokým podílem retailových expozic mají nižší kapitálový požadavek v důsledku všeobecně nižšího rizika).

Jak ukazují výsledky studie, aplikace Basel II by v průměru znamenala zvýšení kapitálového požadavku v případě standardního přístupu i základního IRB. Podle základního IRB vycházel v bankách kapitálový požadavek dokonce ještě vyšší než v případě standardního, což je zcela v rozporu s původním záměrem BCBS (pro přehlednost jsou údaje za jednotlivé skupiny uvedeny také v tabulce č. 3).

V G10 by zvýšení kapitálového požadavku ve "skupině 1" bylo při použití standardního přístupu v průměru asi o 6 %, při základním IRB o 14 %. K poklesu kapitálového požadavku by došlo pouze u pokročilého IRB přístupu - pravděpodobně asi o 5 %. Ve "skupině 2" zemí G10 by banky využívaly pravděpodobně standardní přístup. Průměrný nárůst kapitálového požadavku by zde byl 1 %.

V zemích EU byly výsledky obdobné (6% nárůst u standardní metody a 10% u základního IRB přístupu ve "skupině 1"), pokles u pokročilého IRB však byl nižší (pouze o 1 %). U standardního přístupu ve "skupině 2" se odhaduje také 1% pokles kapitálového požadavku.

Země mimo G10 a EU by zaznamenaly nárůst kapitálového požadavku v průměru o 5 % u standardní metody.

Závěr

Ukázalo se, že podíl vysoce kvalitních úvěrů v portfoliu bank je malý. Snížení kapitálového požadavku pro tyto úvěry tak bylo u standardní metody převáženo zvýšením kapitálového požadavku pro rizikovější úvěry a zejména závazky (charges on commitments), celkový kapitálový požadavek tak vzrostl. Také při použití základního IRB přístupu došlo ke zvýšení kapitálového požadavku. Pokročilejší IRB přístup bylo schopno použít pro celé portfolio (tak jak to vyžaduje Basel II) pouze 16 % bank. Většina z nich zaznamenala pokles kapitálového požadavku, u malého počtu bank však i při aplikaci této metody došlo k jeho zvýšení. Problémy bankám činily především náročné požadavky na data a v řadě případů nejednotné chápání některých pojmů a kategorií. Uvedené studie poukázaly na řadu problémů se zavedením Basel II, které budou v ČR zřejmě obdobné. Proto je třeba se již nyní zabývat připravovaným novým konceptem, jehož cílem je motivovat banky k používání sofistikovaných metod měření rizik, a jeho dopady na procesy a postupy uplatňované v bankách. V současné době se rozpracovává v komisích třetí verze nového kapitálového konceptu, upravená na základě připomínek bankovního sektoru. Vzhledem k mnoha připomínkám, které byly do Basileje zaslány, a ve snaze vytvořit efektivně fungující koncepci stanovování kapitálových požadavků motivující k používání pokročilejších, sofistikovanějších přístupů plánuje BCBS ještě před zveřejněním třetí konzultativní verze dokumentu uskutečnění dalšího průzkumu zaměřeného na zjištění dopadů připravovaného konceptu na banky a bankovní systémy. Tento průzkum již bude vycházet z nových předpokladů, které zohledňují připomínky k Basel II. Výsledky průzkumu by měly být uplatněny při formulaci třetí konzultativní verze nového Accordu, která by měla být po zapracování připomínek zveřejněna podle původního harmonogramu BCBS ještě v roce 2002.

Ing. Radka Litošová vystudovala VŠE v Praze, obory mezinárodní obchod a komerční jazyky. Poté působila jako asistentka na katedře světové ekonomiky fakulty mezinárodních vztahů VŠE. V letech 1997-2000 pracovala jako finanční analytik, od roku 2000 v ČNB v sekci bankovního dohledu. Od roku 2001 je metodikem bankovního dohledu (specialistou na oblast úvěrového rizika) v sekci politiky bankovního dohledu ČNB (od ledna 2002 sekce bankovní regulace).

Tabulka č. 1: Rozložení podnikových expozic podle kvality

Tabulka č. 2: Rozložení vládních a mezibankovních expozic podle kvality

Tabulka č. 3: Změna kapitálového požadavku (na úvěrové riziko) při aplikaci Basel II