Výběr z vyjádření guvernéra M. Singera v pořadu Otázky Václava Moravce

(ČT 1 6. 9. 2015, pořad Otázky Václava Moravce)

Záznam (odkaz na web ČT)

Čína: vstup do juanu

Na vstup do juanu se chystat nemůžeme už proto, že juan není volná měna v tom smyslu, v jakém je volná naše měna, takže vstup by nám čínské autority musely napřed umožnit a to se nedá příliš předpokládat. Tempo, kterým oni liberalizují měnu, vychází z čínských tradic. Je to tempo pomalé v evropském smyslu prostě proto, že Čína je země, v jejíž kultuře je nějaká tendence k setrvačnosti a vědomí, že civilizace, to je několik tisíc let.

Čína: Srovnání juanu s eurem

Stabilita juanu se nedá srovnávat se stabilitou eura, protože Čína nemá liberalizované kapitálové toky. To je prostě jiný typ měny a jiný typ ekonomiky, takže srovnávat přímo kurzové výkyvy vlastně nemá smysl, protože nemáte možnost v juanu využít řady instrumentů, které můžete využít ať už u české koruny nebo u eura.

Čína: 10 miliard čínských investic v ČR

Čtvrt procenta HDP. Je to spíš náznak nějakého trendu nebo nějakých možností než číslo, které je tak dramatické samo o sobě. Ale je dramatické ve smyslu jedné investice a jedné skupiny. To kdybychom se bavili o celkových investicích za nějaký blok, za nějakou zemi, tak je to číslo malé, ale jestli jedna skupina investuje 10 miliard během poměrně krátkého období, tak to není obvyklé, to je skutečně velké číslo vůči rozměru a způsobu, jakým se zde investuje.
Je to výraz toho, že jsou odhodláni zde nějakou dobu být a nějakou dobu zde působit.

Český export co Číny

Vývoj čínské ekonomiky v tuhle chvíli překonává dva problémy, z nichž ten první, pokles akciových trhů, je svým způsobem méně dramatický než ten druhý, o kterém se méně mluví, to znamená špatné úvěry municipalit a jednotlivých čínských provincií. Nicméně Čína je země, která stále ještě nevyužívá ani zdaleka plně potenciálu, který má, třeba i v tom smyslu, že je tam malý obchod mezi přímořskými centry a zbytkem Číny. Jinými slovy, Čína má stále ještě ohromnou možnost překonat své problémy a jít vpřed v nějakém střednědobém hledisku.
Myslím si, že obchod stále růst může. Nezažil jsem příliš mnoho českých podnikatelů, kteří by měli nějaké velké, naivní představy o Číně a o perspektivách prostě proto, že oni už tam několikrát byli a dobře vědí, že v Číně věci trvají, že je třeba se o ně skutečně starat, že je třeba v Číně být a že teprve takový intenzivní proces po poměrně dlouhé době začne vést k tomu, že tam obchod začne velmi zajímavě narůstat, protože se bavíme o ohromném trhu. Takže já nemám úplně pocit, že u nás byly přehnané představy na úrovni podnikatelů nebo představitelů podnikatelských kruhů, se kterými já se potkávám.
Čínské autority si ty palčivé problémy, které mají, uvědomují. Já sám jsem se v tomhle roce dvakrát potkal s čínským guvernérem, takže o tom trochu něco vím. A dobré je také si uvědomit, že kus těch problémů třeba na úrovni ziskovosti podniků není jenom daný špatnými úvěry, ale tím, že v Číně začíná skutečně dramaticky růst průměrná mzda. Volná pracovní síla na pobřeží se vyčerpává a podnikatelé najednou zjišťují, že ji musí mnohem víc platit, což samozřejmě umožňuje mnohem rychlejší rozvoj střední třídy. Čili ty problémy jsou úplně jiných rozměrů, než které my známe. Každý, kdo byl někdy v Číně, si to uvědomuje, že země je úplně jiná, ale nejsou to problémy, které jsou v tuto chvíli neřešitelné.

Růst české ekonomiky

Zaprvé, zrychlení růstu se dalo čekat. Růstová čísla jak za tento, tak za předchozí kvartál jsou hodně tažená vývojem zásob, což je taková nejméně proniknutelná část statistiky hrubého domácího produktu, trošku dopočtové číslo. Takže vyvozovat z toho něco dramatického, silného, lze jenom limitovaně, ale my jsme před pár lety zažili nejdelší recesi, kterou jsme měli od roku 93, od vzniku samostatné České republiky. Mě z toho hlediska nijak zvlášť nepřekvapuje, že v tuto chvíli, když se ekonomika dostává zpátky k nějaké své zdravější trajektorii vývoje, tak samozřejmě růst musí dohnat těch několik let.
Ne, v tuhle chvíli si určitě těmi dvěma kvartály nezaděláváme na žádné problémy, také žádné budoucí problémy na těch makročíslech vidět nejsou, ani na kvalitě úvěrů, ani na nějakých cenových tlacích. Makroekonomické politiky můžou zůstat i nadále poměrně velmi uvolněné a musím se přiznat, že centrální banky zas nepřemýšlí těch 10 let dopředu. Náš horizont je někde mezi jedním až druhým rokem dopředu, což je období, kde ovlivňujeme - a tam v tuto chvíli žádný důvod ke korekci nevidím.
(Čtyřprocentní růst) není nijak zvlášť robustní po tom, co jsme měli. Když máte za sebou 3 roky, kdy rostete ne o 2 až 3 %, ale o 0 až mínus 1, tak je docela logické, že může přijít delší období, ve kterém ekonomika poroste prostě trochu rychleji než 2 až 3 %.
Nebude mě překvapovat, když růst bude nad trendovou trajektorií nějakou dobu prostě proto, že předtím byl hluboko pod ní. To je prostě přirozená reakce. To souvisí s tím, jak jsem říkal, že my jsme si to „odtrpěli“.

Mzdová politika, růst mezd

To, co my očekáváme, ne doporučujeme, je, že tak jak se vytváří nová pracovní místa, tak samozřejmě začne docházet k růstu mezd rychlejším tempem jak čísla začínají nasvědčovat. Na tom není nic moc překvapivého, ale ani v tom smyslu, to není doporučování, to je prostě očekávání. Máme asi o 80 tisíc víc zaměstnaných, dohromady máme asi o 150 tisíc volných, neobsazených nebo obsazených pracovních míst od toho roku 2013, logicky se to samozřejmě začne prolínat do toho, že začnou růst mzdy, protože lidé pomalu přestávají být dostupní.
My tyto věci bereme jako součást prostředí, ne jako něco, co doporučujeme. My také nijak zvlášť nestojíme o to, aby nám někdo mluvil do měnové politiky a rozumná civilizace, ve které se nacházíme, je založena na tom, že my vládě neříkáme, jak má řešit detaily penzí a ona nám neříká, jak máme řešit měnovou politiku.

Uvolněná měnová politika

Není zbytečné držet růst na úrovni, která je neinflační nebo nízkoinflační a která nevytváří žádné bubliny na finančních trzích, což je přesně ta naše realita. My stále potřebujeme a můžeme si dovolit uvolněnou měnovou politiku a uvolněná měnová politika prostě přináší růst, přináší pracovní místa, přináší růst mezd a mimo jiné, přináší růst zisků. Proč bychom toho chtěli míň, když nám to v ničem nevadí?
Já myslím, že kritika (uvolněné měnové politiky) spíš byla víc slyšet na konci srpna, kdy prostě chyběly ty podstatné zprávy a ještě nebyly zprávy z Číny. V centrální bance si člověk zvykne nevyvozovat nic moc z těch týdenních zpráv, které možná pro vás jsou samozřejmě významné, ale že bych měl pocit, že nějak dramaticky zesilovala kritika? Prostě se objevilo několik výroků.

Skokové posílení koruny po opuštění současného režimu MP

Pakliže ekonomika poroste klasickým cyklickým způsobem, tak začne nasávat ještě mnohem víc importu přes investice i spotřebu, takže najednou (protože řada těch názorů v podstatě vychází z výsledků zahraničního obchodu) se ten výsledek zahraničního obchodu sám o sobě paradoxně může docela dramaticky zhoršit, aniž by nás to jakkoliv poškodilo.

Opuštění režimu kurzového závazku

My stále vidíme, a v tom se shodujeme, myslím si, s většinou těch centrálních autorit, ať už bych jmenoval MMF nebo OECD, prostě se shodujeme v tom, že vyspělý svět stále potřebuje velmi uvolněné měnové politiky. Vyspělý svět prožil to, čemu se bude historicky říkat velká recese. Největší ekonomický otřes za doby míru od 30. let. Ty měnové politiky prostě musí být poměrně dlouhou dobu uvolněné a koneckonců, když se tady celou dobu bavíme o Číně, tak Čína v zásadě v tuto chvíli umožňuje opět za shody s většinou měnových autorit velmi podobný vývoj. Když si vzpomenu, jak před pár lety všichni debatovali, jestli Číňani nemají nadměrné rezervy a jestli bude jejich měna dramaticky posilovat, tak v tuto chvíli jejich měna v zásadě oslabuje a někteří debatují, jestli jejich rezervy nejsou příliš malé. Podle mého názoru je nejlepší dělat ty měnové politiky optimální, přizpůsobené situaci tak, aby negenerovaly cenové tlaky nad úroveň cíle. To se u nás rozhodně neděje a ještě pěkně dlouho dít nebude. Takže proč bychom v tom případě nenechali tu ekonomiku růst a dohnat tu díru, kterou generovala během velké recese.
V první řadě, když se bavíme o českých domácnostech, české domácnosti v průměru neutrácí ani 3 % v zahraničí, 1,5 % toho, co utrácí, jde na dovolenou za rok a necelá 3 % jdou dohromady na všechny výdaje českých domácností v zahraničí. Čili to, jak jsou ovlivňovány kurzem, to je mnohem víc o pocitu než o nějakém reálném ovlivňování kupní síly. Druhý bod, který bych chtěl vypíchnout, je, že tato centrální banka byla dlouhodobě ztrátová v podstatě od roku 94, bych tak tipoval, aniž by se to nějak ekonomiky dotklo, protože ta rozvaha centrální banky, její hospodářské výsledky se prostě nepřenáší do daní, nepřenášejí se na občana, nepřenášejí se nijak. Nejsme zdaleka jediná centrální banka, která v situaci dlouhodobě negativního kapitálu operuje. Izraelci, Slováci, Mexičani, Chilani, vcelku slušné, řada z nich jsou velmi slušné ekonomiky. Čili celá ta debata o výsledku centrální banky je z tohoto hlediska nedotýkající se běžného občana. A třetí věc, a to musím vypíchnout, svět stále není na té úrovni, aby člověk mohl říct, že my a naši konkurenti prostě vychází z recese a my se už nemusíme ničeho obávat.
Bankovní rada je toho názoru, že odchod (z režimu kurzového závazku) hrozí nejdřív v druhé půlce příštího roku.
Mezinárodní měnový fond v tuto chvíli zase znova doporučuje a zdůrazňuje potřebu, že uvolněné měnové politiky mají trvat, v tom se shoduji, myslím si, s většinou svých kolegů. Koneckonců teď jsem strávil konec srpna na konferenci v Jackson Hole, což je asi nejvýznamnější setkání centrálních bankéřů za ten rok. A myslím, že tuhle zprávu jsem si z toho odnesl zcela jasně.
Tak jak to bylo v roce 2013, tak i teď se dá očekávat, že, pominu-li fakt, že sem jdou peníze z Evropské unie, které také měníme mimo trh, tak většinu těch peněz nepředstavují nové peníze v české ekonomice, většina těch peněz jsou peníze typicky českých podniků, které si je mění, který si mění svá eura na koruny, ale ta eura tady působila v ekonomice na cenovou hladinu úplně stejně jako koruny. Čili my se musíme bavit o tom, co se děje s celkovým počtem peněz v české finanční soustavě. Je úplně jedno, jestli si kupují za ty eura se záporným výnosem německý dluhopisy nebo jestli si kupují za koruny, na které je vymění, z hlediska národohospodářského je to v zásadě totéž.
Jestli je nějaká národohospodářská pravda, kterou si myslím, že si centrální banky a teoretická oblast vydiskutovaly během poslední dekády, tak je to to, že centrální banka je instituce, která má dělat měnovou politiku, ne se starat o svůj zisk a ztrátu. A naopak v okamžiku, kdy politická situace, jako například ve Švýcarsku, ji nutí zohledňovat ty další věci, tak se většinou dopouští těch politik, které nejsou zrovna optimální, to je první věc. Rozvaha centrální banky ovlivňuje pouze to, jaké je množství peněz v ekonomice. Když centrální banka zvyšuje svoji ztrátu, tak paradoxně množství peněz v ekonomice stoupá. Což je situace, která nám v tuto chvíli nijak nevadí už proto, že zatímco předpovědi odborného aparátu předpokládají, že politika využívání kurzu bude opuštěna až někdy na konci příštího roku nebo v roce přespříštím, tak svým způsobem to, co se teď děje, vytváří trošku uvolněnější měnovou politiku, která právě naopak vede k tomu, že můžeme s větší mírou jistoty říkat, že se nezdá, že by to období využívání kurzu mělo být posunuto dále. Ale současně se nezdá, že by mělo jeho ukončení přijít dříve než ve druhé půlce příštího roku.

Řecko

Řecko není problémem evropské ekonomiky, Řecko je 1,5 % evropské ekonomiky. Zásadním problémem Evropy ve vztahu k Řecku je, že ho debatujeme v některých obdobích 80 % času všech politiků, místo abychom debatovali věci, které jsou podstatnější, ať už energetickou soustavu, ať už reakci na problém uprchlíků a tak dále a tak dále, problémy evropské infrastruktury. Místo toho se tak trochu potácíme okolo toho problému, který zrovna vypadá nejaktuálněji, což je velmi často Řecko. A ono nám prostě vybírá čas, který je na mítincích k řešení problémů, které jsou podstatně významnější. Z toho hlediska se nehrozme toho, že nám Řecko zničí evropskou ekonomiku. Ničí nám čas, který máme na řešení koncepčních problémů.
Nechci se dopouštět předpovědí v politice, mám takovou zkušenost, že ji odhaduji většinou velmi špatně, protože žiju ve světě, který přeci jenom mně připadne míň tažený emocemi a osobnostními pozicemi. Ale když se dívám na vývoj řecké politické scény, tak se mi nezdá, že by ten problém byl vyřešen.