(ČT 1 9.11.2014 12:00, pořad Otázky Václava Moravce)
Devizové intervence rok poté
- Rizika stávající prognózy jsme vyhodnotili jako vyrovnaná. Největší rizika nám přináší v tuto chvíli vnější ekonomický vývoj, především eurozóna a její stagnace. A samozřejmě i to, že rizika pro ni velmi škodlivého deflačního vývoje se bohužel od té doby, co jsme přikročili k používání kurzu, poměrně dramaticky zvýšila. Vývoj tam přináší stále překvapení. A eurozóna nám bohužel teď v posledním roce nepřinesla překvapení příjemná.
- Když jsme loni zahajovali využití kurzu jako nástroje měnové politiky, tak bylo konsensuální očekávání, že ceny výrobců v eurozóně porostou zhruba o 2 procenta. Ony zhruba o 1 procento v tuto chvíli klesají, to znamená, že i my inkasujeme "kurz" tohoto pro výrobce samozřejmě velmi nepříznivého obratu a to vlastně způsobuje, že inflace je zhruba o půl procenta nižší, než jsme čekali. To se dá skutečně velmi přesně přiřadit tomuto faktoru. Prostě eurozóna je na hranici deflace z hlediska cen výrobců, ceny tam už de facto klesají. Mimochodem, u nás dlouhou dobu klesaly ceny výrobců a i teď v úhrnu klesají.
- Nicméně, co je důležité, zpracovatelský průmysl už začíná cítit, že ceny jdou nahoru. Což je základna našeho průmyslu, a to, že se nějakým způsobem vyvíjí ceny ostatních průmyslů, které se odvíjejí hodně z komodit na světových trzích, to už není takový problém.
- Úspory za 5 let krize nakonec vzrostly o třetinu. To je nesmírně dramatický vzestup, který mimochodem ubíral z poptávky asi 2,5 procenta. Když to řeknu jinak, my bychom vlastně nezažili ta negativní růstová čísla s výjimkou začátku krize, kdyby úspory zůstaly tam, kde jsou.
- Rosteme asi o 4 procenta rychleji než před rokem. Loni jsme touto dobou byli ve spodní třetině z hlediska růstu v Evropě. Dneska jsme v horní třetině. Exporty rostou asi o 15 procent. Importy díky oživení jak spotřeby, tak investiční poptávky rostou asi o 12 až 13 procent. To znamená, že oživení začíná pomáhat.
- Když rostou dovozy o 12 procent a měna je slabší řádově o nějakých 7, 8 procent v průměru za dané období, tak to znamená, že dovozy jsou nahoře o 5 procent v eurech bez ohledu na to, co se stalo s kurzem. Oživení to prostě přetlačí.
- Máme nulové sazby, děláme nestandardní kroky měnové politiky stejně jako drtivá většina našich kolegů v podobné situaci.
- ECB od května, kdy vyhlásila svoje nestandardní opatření, oslabila evropskou měnu, což si tady nikdo neuvědomuje, asi o 7 procent. To je prostě důsledek uvolňování měnové politiky. Máme za sebou nejdelší recesi v historii této ekonomiky, samozřejmě, že nám kupní síla klesla, byť podotýkám, ta studie zřejmě nějakým způsobem nadhodnocuje význam buď dovozu, nebo nákupu venku, protože podobné studie dělá Eurostat a tam jsme na tom asi o 2 nebo o 4 místa líp. My jsme ukončili nějaké období recese. Během toho období jsme samozřejmě nemohli zbohatnout, ale co je důležité, je, že v tuto chvíli stoupají i dovozy v eurech. V tuto chvíli stoupají investice. V loňském roce investice klesaly v druhém kvartále o 14 procent. Teď jsou nahoře o 6,3 procenta. To jsou věci, které začínají pomáhat a začínají vytvářet pracovní místa, což je to základní, co ekonomika v tuto chvíli potřebuje.
- Statistický úřad sleduje tvorbu zisku a odpisů, což je principiálně o tvorbě zisku, protože odpisy se zas tak nemění. A zisky a odpisy nefinančních podniků jsou skoro o 15 procent výš než v loňském roce. Čili ty zdroje se začínají vytvářet. Já tím trošičku samozřejmě nepotěším podnikatele, ale na tom agregátu je vidět, že zisky jdou nahoru.
- Myslím si, že jsme kulturní země, která je obecně odpovědná. Projevem toho je i preference posilující měny. To přeci nemůže být žádné překvapení. Jsme ve střední Evropě, máme spořivou kulturu. Tudíž ten výsledek je očekávaný.
- My jsme odhodláni udělat vše pro to, aby ukončení režimu bylo hladké. My jsme měli vždycky kurzovou politiku takovou, že příliš rychlé výkyvy kurzu prostě nedopustíme. Koneckonců i v roce 2008 pak vystupoval guvernér (Zdeněk Tůma) a verbálně intervenoval a posilování zastavoval.
- Jeden z důvodů, proč jsme k tomu (využití kurzu jako nástroje měnové politiky) přistoupili, byl i ten, že už jsme začínali být v situaci podniku, který generuje velmi pěkný výsledek v oblasti hotovosti. My jsme měli pozitivní čísla zahraničního obchodu, ale díky tomu, že jsme neinvestovali a nedováželi. Jinak náš podíl na vývozech Evropské unie začal dokonce klesat. My jsme se v podstatě začínali propadat i z hlediska konkurenceschopnosti právě vlivem té dezinvestice, té nejistoty především podnikatelských subjektů. Takže ten zdánlivě čistý výsledek zahraničního obchodu v loňském roce v některých kvartálech byl prostě způsobený tím, že se nic nedováželo.
Družstevní záložny
- Problém, zejména u slabých družstevních záložen, se zhoršil se stoprocentním pojištěním vkladů. To byl krok, který jsme vůči malým finančním institucím, které nejsou systémově významné, vždycky považovali za chybný právě proto, že vedl vkladatele k tomu, že už úplně přestali dbát na rizikovost institucí, do kterých peníze vkládají.
- Problém začal růst v důsledku krize a stoprocentního pojištění vkladů. Předtím by se neprojevil tak významně. Kdybychom (dohled nad finančním trhem) tam v roce 2009 nebo 2010 vešli, je velmi pravděpodobné, že bychom nic moc rizikového ještě nenašli. Problém se vyhrotil v okamžiku, kdy záložny začaly shromažďovat prostředky mnohem rychleji, než samy čekaly, za úroky, které, jak pak zjistily, nejsou schopny svým vkladatelům vyplácet, protože na ně nejsou schopny vydělat. A k tomu stavu docházelo až kolem roku 2010, 2011, když už jsme do tohoto sektoru začali poměrně razantně vstupovat, jak koneckonců ukazují bohužel i počty a jména záložen, kterým jsme už odejmuli licenci.
- Dohled je od toho, aby zachytil nekompetenci. Nemohu říci, že zabráníme veškerému zločinu do budoucna. To, co je důležité, je, že dohled zasahuje mnohem rychleji. Když se vrátíme do 90. let, dohled zasahoval ve chvíli, kdy škody v bankovní soustavě byly až 100miliardové. Pokud se dostaneme do minulé dekády, poslední spektakulární událostí v tomto smyslu bylo zavírání Union banky, což byly škody v řádu 10 miliard. A teď se začínáme bavit o tom, že zasahujeme ve chvíli, kdy jsou škody ve finančním systému zhruba v řádu miliard. Jinými slovy jsme se posunuli ve schopnosti zásahu o dva řády dopředu. Ale troufnu si tvrdit, že to je také svým způsobem konečná možnost rychlosti zásahu, protože v případě posunu ještě o řád níže - na to tady nejsou lidé, kteří by museli naplnit budovy, kde by sídlily dohledy v počtu tisíců lidí a kontrolovaly by každou finanční instituci. Dostáváme se v podstatě do rozměru problému, který už je většinou schopen pokrýt systém pojištění vkladů sám, bez přispění státního rozpočtu.
- Omezení roční bilanční sumy kampeliček z 5 miliard na 4 miliardy je v zásadě kosmetická úprava. Je to o miliardu méně, to je sice pěkné, jenomže dlouhodobě se stejně dá toto omezení obcházet tím, že se bude zakládat více institucí, a to z našeho hlediska není základní pilíř zákona nebo toho opatření, které problém zlepší.
- Tím základním pilířem, který problém zlepší, je postupné pomalé zavádění principu limitu jak úvěru, tak vkladu na jednoho člena v poměru k tomu, kolik on má jmění sám, tedy toho, jak se podílí na kapitálu družstevní záložny. To umožní vrátit stav zpátky do myšlenky, kterou družstevní záložny v celé Evropě mají. To znamená, že nejsou anonymními bankami vkladatelů, kteří z nich pouze čerpají vyšší úrok, ale jsou to sdružení lidí, kteří mají stejné zájmy a chtějí se nějakým způsobem solidárně mezi sebou podporovat. A také chtějí být spoluzodpovědní za to, jak záložna vypadá, za to, jak působí.
- Družstevní jmění je vlastně svým způsobem ekvivalent kapitánu bank. Čili nám jde o to, aby se z družstevních záložen opět staly družstevní záložny, aby se z nich staly malé finanční instituce, na jejichž osudu záleží těm, kteří je využívají.
Zátěžové testy bank
- Stress testy bank v eurozóně samozřejmě zlepšují situaci, na druhou stranu je třeba si říct, že zhruba desetina bank jimi s dostatečností kapitálu neprošla. A to už se bavíme o stavu, ve kterém banky věděly, že stres testy budou a začaly kapitál navyšovat. Desetina není zas tak málo. My se tady bavíme o družstevních záložnách, což je zhruba méně než setina našeho finančního systému. A bavíme se o nich jako o problémech. A tady se bavíme o tom, že desetina bankovních institucí stress testy neprojde.
- Přiznám se, že ten výsledek zhruba odpovídá tomu, co jsem očekával. Finanční sektor nekřehne proto, že byly udělány stress testy. Ale to, co ho oslabuje, je spíš obecná ekonomická situace v eurozóně, plus samozřejmě u nás v kontextu střední Evropy trochu i situace v Rusku, kde sice nejsou rozměrově významné části daných bank, ale vytváří se tam poměrně výrazná část zisku u některých bankovních institucí, které působí i u nás.
Národní rezoluční fond
- Nemyslím si, že pro český bankovní sektor a jeho důvěryhodnost může být nevýhodou, že Národní rezoluční fond v Česku vznikne až v roce 2016. V prvé řadě proto, že náš finanční sektor je vnímán zcela správně a je zcela správně uznáván jako jeden z těch mimořádně silných a robustních v Evropě. To znamená, že my nemáme v tomto smyslu důvod ke spěchu.
- Výši odvodu do Národního rezolučního fondu dáme dohromady, předpokládám, někdy během příštího roku. Ten příspěvek nebude tak dramatický vůči hospodářským výsledkům bank. Předpokládám, že ho zveřejníme v příštím roce, ale že bych od toho očekával nějaký výrazný vliv na hospodaření bank, to ne.