Hospodářské noviny 17.8.2007 str. 8, Rozhovor
Lenka Zlámalová, Tomáš Němeček
INTERVIEW TÝDNE: Luděk Niedermayer, viceguvernér ČNB:
PRAHA, 17. 8. 2007
Viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer v rozhovoru pro HN komentuje »batoh« Topolánkovy vlády i krizi kolem amerických hypoték. Vybízí k větším škrtům v rozpočtových výdajích: »Nedovedu si představit státní orgán, kde by nešlo okamžitě snížit výdaje o 10 %.«
* HN: Jako viceguvernér jste zažil pět premiérů, občas chodíte zastupovat ČNB na jednání kabinetu. Jaký máte dojem z debat Topolánkovy vlády?
No... určitě má tato vláda velmi dobré instinkty - směrem k menší regulaci, liberalizaci. Na druhou stranu mám občas pocit, že řada úřadů je schopna svého ministra strašně rychle zpracovat. Teď nemluvím konkrétně o této vládě, ale někdy to zpracování trvá i jen pár týdnů... Zažil jsem několik vlád, kde všichni ministři unisono byli pro šetření - s výjimkou jejich resortu. Ten jakýmsi nedopatřením trpí strašným nedostatkem a musí dostat o moc víc peněz.
* HN: V ČNB to bývá o tolik jiné?
Každých pár let tady děláme personální audity, se mzdami a investicemi jsme tak opatrní, až se nám několikrát stalo, že naše rozpočty zůstaly ve stejné nominální výši jako předchozí rok. A přesto by i tato instituce byla schopna dál šetřit. Víte, nedovedu si představit státní orgán, kde by nešlo okamžitě snížit výdaje o 10 procent.
V časech růstu má být rozpočet v přebytku
* HN: Už když Špidlova vláda těžce prosazovala »reformu veřejných financí«, centrální bankéři řekli, že je to krok správným směrem, ale stále nedostatečný. Platí to i o této reformě?
Teď si to opravdu můžeme dovolit říci. Máme druhou nejhorší rozpočtovou politiku v Evropské unii, hned po Maďarsku. Přitom růst ekonomiky velmi zrychlil, což s sebou přináší ne zrovna malý nárůst rozpočtových příjmů. A přesto se deficity pořád drží kolem 3 % HDP.
* HN: A jak rychle by se musel schodek rozpočtů snižovat, aby byl i bankéř spokojen?
Pravidla, která si Evropská unie nastavila v reformovaném Paktu stability a růstu, myslím dávají smysl. V našem případě to znamená střednědobý deficit nejvýš 1 % HDP. Teď, v době ekonomického růstu, bychom ale měli mít mírný rozpočtový přebytek.
* HN: Vláda slibuje snížit do roku 2010 schodek na 2,3 % HDP. V té době bychom podle vás měli mít veřejné finance v přebytku?
Tak rychle to asi nejde. Nevím, jak vypadá plán na příští rok. A nevím, jestli ho vůbec někdo znát může, protože reforma se stále »opracovává«. Ale už příští rok by měl být deficit blíž spíše 2 %, nikoli 3 % HDP. A měl by dál klesat.
* HN: Co je na Topolánkově »batohu« z vašeho pohledu dobré?
To je třeba rozdělit. Jedna věc je snaha snížit deficity - to je pro ekonomiku priorita. A druhá věc je podstatná změna v systému zdanění. To je věc čistě politická. I když přesun k nepřímým daním, tedy zvýšení DPH a snížení daní z příjmu, je bezpochyby správný.
* HN: Je správným krokem jediná sazba daně z přijmu?
Pochopitelně k ní nejsem osobně úplně neutrální. Často se o ní zmateně tvrdí, že to znamená konec daňové progresivity. Přitom bude dál platit, že čím jste bohatší, tím více státu odvádíte. Je to na míle vzdáleno »dani z hlavy«, s níž přišla Margaret Thatcherová. Neříkám, že takovou daň chci, ale - když od státu očekáváte tytéž služby, proč by nemohli všichni platit stejně? Za lístek do kina platí bohatí stejně jako chudí. Stát bude i nadále žít z daní těch, kdo více vydělávají. I u DPH ostatně bohatí odvádějí víc, protože si kupují víc a dražších věcí.
Hypoteční krize jako v Americe tady nehrozí
* HN: Po otřesu na americkém trhu s hypotékami zasahovaly centrální banky po celém světě. Byl vývoj nějak zneklidňující i pro ČNB?
Ne. O problému s americkými hypotékami se mluví a píše už dlouho - a teď, když k očekávanému pádu tak trochu došlo, najednou je spousta lidí strašně překvapená. Zejména ti, kdo do těchto fondů investovali. Při těchto otřesech se ukázalo i to, jak investoři vnímají ekonomiky ve střední Evropě. Jejich přízni se z mnoha důvodů těší Slovensko, mnohem větší obezřetnost je vůči Maďarsku, do jisté míry vůči Polsku. My máme s výjimkou veřejných rozpočtů velmi dobrá čísla, takže z tohoto hlediska není třeba mít velké obavy.
* HN: I u nás banky začínají více riskovat při půjčkách drobným klientům. Může nastat podobný vývoj jako v Americe?
V Evropě, zejména v Německu či u nás, je úplně jiný systém financování hypoték. V Americe banka poskytne hypotéku a obratem ji prodá do specializované agentury, která ji »přebalí« do různého typu cenných papírů. Od bezpečných až po vysoce rizikové (jedné třídě se dokonce říká »jaderný odpad«). Pokud se začnou objevovat potíže se splácením hypoték, investorům se to okamžitě promítne do jejich cenných papírů. Někdy dost razantně. V Evropě banka poskytne hypotéku a drží si ji. Vedle toho může vydávat cenné papíry, jejich vazba na hypotéku je ale velmi omezená. I naše hypoteční zástavní listy jsou především cenným papírem vydávaným bankou - až druhotně, jaksi navíc, obsahují i dodatečné zajištění nemovitostmi. To, k čemu došlo v Americe, by u nás nemohlo nastat.
* HN: Nákaza by se nešířila skrz celý finanční trh.
Ano. Mohlo by dojít k tomu, že vkladatelé začnou mít obavu, jestli některá banka nemá příliš mnoho problematických hypoték. Ale banky mají relativně dobře rozložené investice, jsou kapitálově poměrně silné, a ačkoli i u nás chtějí získávat víc klienty a slevují ze svých požadavků, nejdou v agresivitě tak daleko jako v Americe.
Dnes jsem v ČNB největší žijící eurooptimista
* HN: Jste služebně nejstarší člen bankovní rady, poslední jmenovaný ještě za Václava Havla. Jak se změnila atmosféra, když většinu už tvoří noví členové vybraní prezidentem Klausem?
Nechci se do toho pouštět. V každém malém kolektivu si někteří lidé sednou víc, někteří míň. Bankovní rada ale funguje a různost pohledů je prospěšná. V měnové politice platí, že »víc hlav víc ví«.
* HN: Přece jen: někteří noví členové zjevně nesdílejí váš protiinflační »jestřábí« postoj.
Jestřáb nemusí být vždycky jestřáb. Divili byste se, ale dost často se diskuse stáčí na taktickou rovinu rozhodování: zda je dobré, nebo špatné trhy překvapit.
* HN: Dřív jste prohlašovali, že se rozhodujete jen podle analýz a čísel, nikoli podle taktiky.
Ale ne, taktika v tom bývá vždy. Někdo může být přesvědčený, že je důležité trhy nepřekvapovat. Někdo zase, že není občas špatné překvapit. A pro někoho je to úplně jedno, a co řekli dealeři tři dny před rozhodováním, je pro něj irelevantní. Asi jste zaznamenali debatu, zda zvýšit sazby o 50, nebo 25 bazických bodů: v té diskusi taktická rovina hodně převažovala. Možná kvůli tomu, že dost dnešních členů bankovní rady má osobní zkušenost z finančních trhů.
* HN: ČNB byla vždy vůči euru nejvíce zdrženlivá ze všech centrálních bank ve střední Evropě. Ale po odchodu Michaely Erbenové a Oldřicha Dědka a po příchodu třeba Roberta Holmana jako by to ještě posílilo.
Tady bych rozlišil dvě věci: osobní preference jednotlivců a roli instituce. Byl bych moc rád, kdyby role instituce - a guvernér to často tak akcentuje - byla neutrální, protože přijetí eura je politické rozhodnutí. Akademici strávili velmi dlouhou dobu otázkou, jak změřit okamžik, kdy plusy přijetí převažují nad minusy - ale ono to v podstatě nejde. Ani v Británii s tamními kritérii Gordona Browna, byť pro ně dávají určitý smysl. A pak, každý máme nějaké osobní preference: já jsem dnes zřejmě největší žijící eurooptimista v této instituci. Je to můj osobní názor, že by pro nás bylo užitečné zavést euro spíš dříve než později.
* HN: Je lepší říct přesné datum a tím si na sebe uplést bič, anebo nejprve dát do pořádku finance a pak říct datum, které už se nebude muset posouvat?
Minimální čas pro hladké zavedení eura je u veřejných institucí tři roky. Pokud chceme soukromému sektoru snížit náklady, pak je potřeba oznámit datum ještě o něco dříve. Musí dělat řadu změn - počítačová podpora, účtování... Čili: datum by se mělo říci minimálně tři, ale spíše čtyři roky předem. A pak je třeba, aby se vzalo vážně.
Až mi skončí mandát? Nejdřív musím ochladnout
* HN: Existuje stará tradice od první republiky, že prezident má účet v ČNB, kam mu chodí plat. Pokračuje v tom i Václav Klaus?
Popravdě řečeno nevím. Ta tradice snad vycházela z obavy, aby prezident nebyl tím, kdo poběží do krachující banky... O účtu Václava Havla se většina z nás dozvěděla, až když kolem toho začala mediální diskuse. Byl to běžný účet, jaký mají naši zaměstnanci.
* HN: Mimochodem, když jede zaměstnanec centrální banky na dovolenou, může si směnit peníze v oficiálním kurzu přímo v ČNB?
V žádném případě. Ještě upřesňujeme náš etický kodex, aby se větší transakce dělaly s určitou mírou obezřetnosti. Kdybyste viděl našeho šéfdealera, jak si běží směnit větší balík eur a potom zasedne ke stolu investovat, to by asi naši kredibilitu nezvýšilo.
* HN: Příští rok v únoru končíte ještě před volbou prezidenta a na třetí období už jmenován být nemůžete. Co byste chtěl dělat dál?
Moc se tím nezabývám. Teď jsem placen ČNB, takže naplno pracuji pro ni. Naučil jsem se tady něco o managementu obecně, o řízení finančních rizik, velmi perspektivní oblast je správa majetku... ale třeba budu dělat něco úplně jiného. Jeden nápad mám, ale to je off-the-record. Když mi mandát skončí, musím »ochladnout«, abych se odpoutal od informací, které mám z ČNB, a nemohl je eventuálně využívat. Takže se bavíme o polovině příštího roku, a to je ještě dlouhá doba.
***
Máme druhou nejhorší rozpočtovou politiku v EU hned po Maďarsku.
Je to můj osobní názor, že by pro nás bylo užitečné zavést euro spíš dřív.
Luděk Niedermayer
Jednačtyřicetiletý Niedermayer vystudoval matematiku na Brněnské univerzitě. Od roku 1991 pracuje v ČNB. Absolvoval odborné stáže v centrálních i komerčních bankách (Federální rezervní systém, Bank of England, Salomon Brothers, Morgan Stanley). V roce 1996 se stal nejmladším členem bankovní rady a od roku 2000 zastává funkci viceguvernéra ČNB.