Vláda, ČNB a pravidla debaty

(HN 23.6.2005 strana 9, rubrika: názory)

Část veřejnosti v minulém týdnu zaznamenala výtky předsedy vlády ohledně vyjádření České národní banky a jejích představitelů k obecným ekonomickým problémům. Ponechme pro tentokrát stranou konkrétní obsah výtek a podívejme se obecněji na otázku komunikace centrální banky nejen ve vztahu k vládě, ale v podstatě k celé společnosti.

Nehodnotíme daně, ale...

Komunikace ČNB má obecně svůj rámec vymezený zákonným mandátem a postavením ve společnosti. Otázkou je, kde tento rámec začíná a kde končí, tedy do jaké míry může centrální banka vyjadřovat své názory například na fiskální politiku vlády. (Záměrně zde hovořím pouze o komunikaci, neboť není sporu o tom, že centrální banka si pro plnění svých cílů musí dělat představu o celkovém ekonomickém vývoji. To se pochopitelně neobejde ani bez podrobného analytického hodnocení dopadů hospodářských politik vlády.)
Je fér přiznat, že na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď, kterou by bylo možné jednoduše odvodit ze zákona, ekonomické teorie nebo zkušeností jiných zemí. Jasně vymezit "pole působnosti" v rovině komunikace je nesnadné. Odráží právní uspořádání vztahu mezi vládou a centrální bankou, zvyklosti v dané zemi, ale také lidský faktor. Jsou země, kde centrální banka komunikuje v této oblasti velmi omezeně, jsou jiné, kde centrální banky patří mezi významné komentátory, a mnohdy i kritiky, vládních opatření. Centrální banky dokonce někdy samy navrhují reformy jdoucí za jejich měnověpolitický mandát.
Jako nejlepší příklad pro ilustraci může posloužit fiskální politika. Není úkolem ani ambicí centrální banky hodnotit například strukturu daňového systému či obecněji strukturu rozpočtových příjmů nebo výdajů, neboť tyto jsou výrazně politicky determinovány.
Na druhé straně například fiskální impulsy do ekonomiky, cykličnost fiskální politiky, udržitelnost vývoje veřejných financí či předvídatelnost fiskálního vývoje rozhodně patří mezi klíčové otázky, jimiž se centrální banka musí z pohledu rozhodování o měnové politice zabývat a které mají přímou vazbu na její rozhodování. Koordinace fiskální politiky s politikou měnovou je koneckonců jednou z klíčových podmínek stabilního makroekonomického vývoje. Proto se v obecné rovině k těmto otázkám vyjadřujeme, což mimo jiné odrážejí časté zmínky o fiskální politice v zápisech z měnových jednání bankovní rady. Bez těchto vyjádření by mnohdy zdůvodnění měnověpolitických rozhodnutí nebylo úplné a transparentní.

Respektujeme mandát

Na stylu komunikace je možné vidět institucionální rozdíl mezi fungováním ministerstva a centrální banky. Centrální banka má méně hierarchickou strukturu, neboť je ze zákona řízena bankovní radou jako kolektivním orgánem.
Guvernér sice navenek reprezentuje ČNB jako její nejvyšší představitel, avšak každý člen bankovní rady má od prezidenta republiky svůj individuální mandát, se kterým je spojen jeden hlas. Za těchto okolností není možné členům bankovní rady upírat právo vyjádřit svůj názor, a to ani v situaci, kdy se tento názor liší od pozice centrální banky.
Transparentní měnová politika vyžaduje ono pomyslné otevření kuchyně centrální banky směrem k veřejnosti. Možnost veřejnosti seznámit se někdy i s ne zcela totožnými pohledy členů bankovní rady na ekonomiku je nezbytnou součástí transparentní měnové politiky. Jen tak může veřejnost vnímat měnovou politiku jako výsledek rozdílných ekonomických argumentů.
V ČNB se již po řadu let držíme zásady, že respektujeme mandát vlády a nezpochybňujeme rozhodnutí vlády v její působnosti. Požadavek na transparenci našeho rozhodování však vede k tomu, že jsou-li při jednáních bankovní rady o měnové politice diskutovány i vládní politiky, jsou také komentovány. To však nic nemění na základním postulátu, že centrální banka a vláda by měly vzájemně respektovat své mandáty. ČNB samozřejmě nemá zájem a ani nehodlá zpochybňovat rozhodnutí vlády a její hodnocení nemohou mít politický podtext. Zároveň však v rámci svých analýz důsledky makroekonomicky relevantních rozhodnutí musí kvantifikovat
Vztah ČNB a české vlády byl považován finančními trhy za příkladný a prostý vážnějších problémů. To považuji za dobrý signál, že se oběma institucím zatím dařilo tento jakkoli nejasně vymezený komunikační rámec dodržovat.

O autorovi| Autor je guvernérem České národní banky