Luděk Niedermayer (Hospodářské noviny 26.9.2006 strana 16, rubrika: Z domova)
LEADERS' VOICE
Tisícové demonstrace maďarských občanů v reakci na zveřejnění proslovu svého premiéra vstoupily do druhého týdne. Situace v Maďarsku ovšem není zajímavá jen z hlediska reakce finančních trhů či poznání, jak snadno se ulice evropské metropole změní v regulérní bitevní pole. Podle mého názoru je srozumitelným obrazem vývoje, k němuž mohou nejen země v našem regionu snadno sklouznout.
Tisíce Maďarů nyní na náměstích protestují proti premiérovi, který při projevu pro své spolustraníky přiznal, že v předvolební kampani voličům jeho strana lhala a navíc uznání nenašel ani pro výsledky předešlého vládnutí své strany. Uchýlil se k velmi ostrým výrokům zřejmě v kontextu přípravy tvrdých úsporných opatření, která jeho vláda pod tlakem fiskální krize chystá.
To, že premiér země označí sebe a své spolustraníky za lháře, je nepochybně věc, která po právu rozlítí občany. Otázkou pro mne je, zda občané Maďarska mají opravdu právo být překvapení. Velkorysé předvolební sliby a »lakování věcí na růžovo či naopak černo« patří bohužel v nynější době do předvolebního instrumentária každé ze soutěžících stran. Nesplnitelné či ekonomicky škodlivé sliby si ovšem nevymýšlejí sami politici, ale reagují tím na požadavky voličů. A u nich má ve volebním klání často vyšší šance na úspěch program typu »všechno všem« a »zdroje nalezneme«, než korektní popis situace a zodpovědná správa věcí veřejných.
Překvapení není na místě i proto, že nejen finanční analytici vědí delší dobu o problému rostoucích deficitů v Maďarsku. Vědoma si toho musela být i nemalá část populace. Možná ale, že ji to zase tolik neznepokojovalo. Na obdobný systém »virtuální reality« si možná ještě vzpomínala. Myslím, že se mu říkalo guláškomunismus.