IKR, (Ekonom.cz str. 00 Ekonom.iHNed.cz 23.7.2008 )
Máloco je ve vývoji měnového kurzu tak jisté, jako že po velkých výkyvech na jednu stranu přicházejí výkyvy na stranu opačnou, říká viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl.
Existuje nějaká hranice posilování Kč, kterou by ještě bylo možné označit za neškodlivou?
Nepochybně. V konvergující zemi s dlouhodobě stabilní inflací je přiměřené posilování kurzu naopak naprosto normální a přirozené. Klíčová otázka je, co je to "přiměřeně". Tuto míru posilování totiž nelze přímo exaktně spočítat, lze ji pouze odhadovat a to často navíc za použití přímo neměřitelných veličin. Fundamentálně odůvodněné je dle centrální banky zhodnocování nikoli nominálního, ale reálného kurzu o cca 3-4% ročně. Že se aktuálně pohybujeme mimo tyto hranice reálného zhodnocení, je zjevné.
Existuje možnost, že by se růst koruny zvrátil v opačný trend, že by koruna začala oslabovat?
Samozřejmě. Dokonce se mi chce zkratkovitě říci, že jen málo věcí je ve vývoji kurzu tak jistých, jako že po velkých výkyvech na jednu stranu přicházejí též výkyvy na stranu opačnou. Ovšem stejně jisté je bohužel i to, že není naprosto nikdo ve vesmíru, kdo by uměl přesně říci kdy a v jakém rozsahu se korekce ojeví. Je známou ekonomickou poučkou, že neexistuje žádný věrohodný ekonomický model k předpovídání denních pohybů kurzu.
Může ČNB se současným posilováním koruny něco dělat?
Často se objevují nesprávné úvahy, že posilování koruny "svazuje centrální bance ruce", že najednou není schopna provádět autonomní měnovou politiku. To je ale omyl. Centrální banka i nadále může se sazbami hýbat libovolně, ovšem měnové podmínky v ekonomice mají dvě "nohy": úrokovou a kurzovou. Mix obou je nutné brát v úvahu a diskuse je tedy pouze o tom, jak přísná či uvolněná má být úroková složka při očekávaném vývoji složky kurzové, aby měnové podmínky zajistily plnění inflačního cíle. Problémem tedy nejsou svázané ruce centrální banky, ale mimořádná nejistota ohledně budoucího vývoje v zahraničí i doma a tedy obtížnost nastavení sazeb tak, aby se ex-post jevilo jako optimální.
Druhý viceguvernér České národní banky Miroslav Singer ve svých komentářích z posledních dnů mluví o tom, že v srpnu může ČNB přistoupit ke krokům, které mohou překvapit? Ve stejném duchu se v úterý vyjádřil i nejvyšší šéf ČNB Zdeněk Tůma. Co by mohlo zavdat důvod ke zvýšení či naopak snížení sazeb?
Obecně platí, že impulsem pro změnu sazeb na jednu či druhou stranu je v režimu cílování inflace očekávaná odchylka inflace od cíle jedním či druhým směrem nebo hromadění proinflačních či protiinflačních rizik. To platí i v tomto případě. Ale opět, problém je v oné nejistotě. Kdyby kdokoli v ČNB byl natolik vševědoucí, že by znal přesně stav ekonomiky za rok a půl, bylo by nastavování sazeb triviálním cvičením k odpolední kávě. Nikdo ovšem přesně nezná budoucnost, centrální banka se snaží za pomoci všech dostupných nástrojů ji pouze rozumně předvídat. V obdobích mimořádné nejistoty vývoje ve světě, ke kterému se přidává nejistota ve vývoji kurzu, je ovšem toto předvídání, a tedy optimální nastavování sazeb, mimořádně komplikované.