Vladimír Tomšík, Eva Zamrazilová (Hospodářské noviny 18.2.2009 str. 11 rubrika: Názory)
Mnoho politiků pod vlivem finanční krize považovalo za nezbytné uklidňovat veřejnost, že do budoucna zabrání podobným krizím zvýšenou regulací bank, fondů a obchodů s finančními instrumenty. Rozumně uvažující ekonomové se naštěstí shodnou, že zvýšení regulace má velmi blízko k protekcionismu, je velice nákladné, vede k prohloubení morálního hazardu a v konečném důsledku vždy znamená omezení hospodářského vývoje.
Již méně se však ekonomové shodnou, jaké míry regulace má být dosaženo u velkých finančních hráčů, jakými jsou suverénní (státní) investiční fondy, tzv. Sovereign Wealth Funds. Tyto fondy v posledních letech nashromáždily obrovské částky.
Souhrnná výše aktiv, jež spravují, se dnes blíží ke třem bilionům dolarů.
Proč vznikají
Suverénní fondy spravují veřejné peníze. Nejedná se o soukromý kapitál, jehož rozmísťování se vždy řídí jasným a neúprosným principem maximální efektivity. Mají dosahovat co nejvyšších výnosů v dlouhém období (krátkodobě mají tlumit kolísání finančních trhů, s nadsázkou je lze nazvat »tlumiči šoků«).
Suverénní fondy vznikají, když má země dlouhodobý přísun deviz, které není možné -kvůli hrozbě výrazného ovlivnění kurzu - směnit do domácí měny. Pokud výše devizových rezerv centrální banky významně přesáhne standardně požadovanou výši, země se může rozhodnout založit suverénní fond. Výše celkových aktiv těchto fondů nyní globálně dosahuje zhruba poloviční výše celosvětových devizových rezerv.
Důvodem vzniku suverénních fondů je i dlouhodobá akumulace bohatství plynoucího z neobnovitelných zdrojů (zásoby surovin či privatizace) a jeho uchování pro příští generace.
Volný pohyb svědčí všem
Pro mnohé politické tvůrce regulace bude lákavé spolu s vymýšlením »lepší« regulace bank a finančního trhu vymyslet i regulaci suverénních fondů. Zejména pak, když na tyto fondy může být nahlíženo jako na jeden ze zdrojů nechtěné kolísavosti trhů, protože mají schopnost ve velkém vytvářet a likvidovat své investiční pozice.
Pokud se však výrazně nezhorší celosvětová politická situace a pokud bude ekonomický růst založen i nadále na volném obchodu a toku kapitálu, pak s příchodem suverénních fondů rozhodně nevznikají nová rizika, která by vyžadovala specifickou regulaci. Vždyť akumulace kapitálu a jeho volný pohyb představují zvýšení konkurence a efektivnosti investic, a tím i dosažení vyššího hospodářského růstu.
Více informací? K čemu?
Mezi unáhlené návrhy, přinášející jen krátkodobá a často ne zcela domyšlená řešení, řadíme snahy vytvořit nadnárodní regulaci fondů, regulovat pohyby kapitálu, návrhy na omezení výběru produktů, do nichž tyto fondy smějí investovat, představy o omezení výkonu akcionářských práv suverénním fondům či návrhy na reporting dalších a dalších informací. Co komu vlastně chybí za konkrétní druh další regulace a za konkrétní druh dalších informací nad rámec toho, co již je obsaženo v existující regulaci nebo v principech corporate governance? Proč potřebujeme vědět, jaké finanční instrumenty fond nakoupil a spravuje? Co bychom s takovou informací měli dělat? Dokola zaznívající argumenty o potřebě zajištění národní bezpečnosti jsou již velmi dobře ošetřeny v mezinárodních bilaterálních investičních smlouvách.
Dosavadní zkušenosti členských zemí Světové obchodní organizace a OECD z vyjednávání multilaterálních pravidel jasně ukazují, že na nadnárodní úrovni nejenže není možné dosáhnout nějaké právně závazné multilaterální regulace toku kapitálu, ale že tato jednotná regulace by ani nebyla přínosem. Politika »one size fits all« (jedna velikost padne všem) nefunguje.
Samoregulace stačí
To, co kapitál a fondy skutečně potřebují, již tady existuje v rámci samoregulační aktivity suverénních fondů, zakotvené v tzv. »Santiago Principles«.
Tyto principy pokrývají oblasti corporate governance, risk managementu a transparence investiční politiky suverénních fondů a zajišťují, aby investice suverénních fondů byly uskutečňovány pouze na komerční bázi. Nejpodstatnější však je, že tyto principy jsou vytvořeny a aplikovány na bázi dobrovolnosti a respektují základní předpoklad zdravého hospodářského vývoje každé země - a tím je volný pohyb kapitálu.
Proč potřebujeme vědět, jaké finanční instrumenty suverénní fond nakoupil? Co bychom s takovou informací měli dělat?
O autorovi| Vladimír Tomšík, Eva Zamrazilová, Autoři jsou členy bankovní rady ČNB