(Právo 26.5.2003 strana 14, rubrika: Trhy & Ekonomika)
POLEMIKA
K 1. dubnu 2003 nabyla účinnosti vyhláška ČNB č. 79/2003 Sb., na jejímž základě bude k 31.
říjnu 2003 ukončena platnost mincí o nominální hodnotě 10 a 20 haléřů. Toto opatření bylo zvažováno
již delší dobu, protože se množily signály, naznačující poruchy v oběhu mincí těchto nejnižších
nominálních hodnot.Ne všem je známo, že ve druhé polovině 90. let se každý rok vydávalo do oběhu
zhruba 100 miliónů kusů těchto mincí, což zatěžovalo rozpočet ČNB desítkami miliónů korun. ČNB také
pozorně sledovala reakce občanů na zamýšlené rozhodnutí, kteří (snad s výjimkou hráčů mariáše)
uvítali, že desetníky a dvacetníky "přestanou překážet v peněžence". K malé popularitě drobných
hliníkových mincí přispívá i poplatková politika bank, jež ovšem v tomto případě jenom odráží
vysoké náklady při manipulaci s mincemi.Od určitého okamžiku se tak obchodníci budou muset ve své
cenové politice, vedle kalkulace mnoha dalších důležitých skutečností, vyrovnat s faktem, že 10- a
20haléřové mince nebudou moci kupujícímu vrátit. Postupovat mohou dvojím způsobem. Zcela jistě
dostupná bude metoda zaokrouhlení všech jednotlivých cen s přesností na 50 haléřů nebo korunu.
Jednorázový inflační dopad tohoto přizpůsobení není nijak závratný, je odhadován nejvýše na 0,5
procentního bodu. Je ale třeba vzít v úvahu, že nejmenší "krok" cenového zdražení by se do budoucna
zvýšil z 10 na 50 haléřů. Inflačně mnohem ohleduplnější by proto byla metoda spočívající v
zaokrouhlování výsledného nákupu s přesností na 50 haléřů nebo korunu. Desetihaléři by byla
ponechána cenotvorná funkce, aniž by byla zapotřebí jeho fyzická existence. Podle některých
právních názorů však tento jednoznačný přínos pro spotřebitele je v rozporu se stávajícím zněním
zákona o ochraně spotřebitele. Tyto obavy vyjádřil v Právu 25. března 2003 místopředseda Svazu
českých a moravských spotřebních družstev pan Hanuška. Jsou však uvedené obavy opodstatněné? Zákon
o ochraně spotřebitele ukládá v cenové oblasti obchodníkovi řadu věcí, např. dodržovat cenové
předpisy, správně účtovat, informovat o ceně prodávaných výrobků, zřetelně označovat ceny výrobků
aj. O zaokrouhlování ceny nákupu se zde však nic nedovíme, a také by se obtížně hledala právní
konstrukce, která by z platných paragrafů vyvozovala nepřípustnost dané procedury. Přesto se s
touto praxí běžně setkáváme u výrobků a služeb, jejichž ceny jsou stanovovány s přesností na
nevratitelné haléře, např. kilowatthodina elektrické energie, úroky z vkladů, aj. Obchodní řetězec
Makro dokonce vůči své podnikatelské klientele provádí zaokrouhlování ceny nákupu na celé koruny,
aniž by vůči tomu měli kupující námitky. Jak je vidět, několikahaléřovým zaokrouhlováním
spotřebitel zjevně netrpí, k žádným poruchám v účetnictví nedochází, takže život si s touto
záležitostí zjevně umí poradit sám, aniž by k tomu potřeboval legislativní posvěcení. A zřejmě je
to i správné, neboť rigidní pravidla pro zaokrouhlování, která obchodníkovi ukládají, jak musí ve
vztahu k zákazníkovi naložit s výslednou cenou nákupu, zavádějí v prostředí neustálého cenového
pohybu s nepřeberným množstvím různých cenových vějiček jakousi plošnou cenovou regulaci.A konečně
- nemohl by problém být ošetřen např. tím, kdyby obchodník z reklamních důvodů vždy "poskytl
slevu", tj. konečnou cenu nákupu by vždy upravil na nejblíže nižší padesátihaléř či korunu ve
prospěch zákazníka? Anebo kdyby na veřejně přístupném místě spotřebitelům oznamoval, že tato
prodejna používá matematické zaokrouhlování nahoru i dolů? Netřeba však radit odborníkům na cenovou
politiku, jak v jejich každodenní profesi upoutávat zájem zákazníka v mezích existujících právních
norem.ČNB tudíž není přesvědčena o právní kolizi zaokrouhlování se zákonem o ochraně spotřebitele,
jelikož při zaokrouhlování výsledné ceny nákupu jde o proceduru jednoznačně výhodnou pro
spotřebitele za situace, kdy nelze vracet 10a 20 haléřové mince. V zájmu předcházení zbytečným
výkladovým sporům však ČNB nemá námitky, aby zákon o ochraně spotřebitele, který je zřejmě
diskutovanému problému nejblíže, byl v potřebném směru doplněn. Po vyhodnocení připomínkového
řízení k vyhlášce č. 79/2003 Sb. ČNB vyšla vstříc i cenovým regulátorům (ministerstvu financí,
Energetickému regulačnímu úřadu, Českému telekomunikačnímu úřadu). Posunutím účinnosti z 31. května
na 31. října 2003 byl vytvořen dostatečný časový prostor, aby regulátoři vyhodnotili dopad vyhlášky
do oblasti jimi regulovaných cen a provedli případné adaptační změny.