(Lidové noviny 8.12.2012 strana 11, rubrika: Rozhovor )
Guvernér ČNB Miroslav Singervysvětluje, proč chce zpátky právo schvalovat zahraničním vlastníkům změnu českých bank na pobočky
Příští týden má summit EU v Bruselu schvalovat rozjezd bankovní unie. Praha hrozí vetem - a do debaty se hlásí i guvernér České národní banky Miroslav Singer.
* LN Ve čtvrtek se má na summitu v Bruselu zakládat bankovní unie. Pojedete tam s premiérem?
Zatím to vypadá, že s ním pojedu. LN A guvernéři standardně jezdí na jednání Evropské rady?
Není to standardní.
* LN Proč tam chcete jet?
Nejedu tam jako guvernér, ale spíš jako šéf dohledu nad bankami, protože se ještě snažíme prosadit nějaké naše požadavky před vznikem bankovní unie.
* LN Co se to vlastně v Evropě pod názvem bankovní unie zakládá?
Bankovní unie je pokus eurozóny nějakým uspokojivým způsobem rozetnout začarovaný kruh mezi státy a bankami, který ohroženým zemímzvedá úroky z dluhopisů. To nutí státy rekapitalizovat banky, čímž dál rostou schodky, takže se znovu zvedají úroky z dluhopisů a dluhy se nakonec dostávají na neudržitelnou úroveň. V tom kruhu se eurozóna točí. Politici vycházejí z úvahy: naši voliči nám nedovolí federální rozpočet, ale my s tím začarovaným kruhem něco udělat musíme. Takže vytváříme mechanismus sdílení fiskálních nákladů a rizik. Ten částečně nahradí chybějící federální rozpočet eurozóny. No a země, které ten společný rozpočet nepotřebují, ale naopak do něj budou platit, potřebují pocit, že nad rozpočtem mají kontrolu. Proto se připravuje společný dohled nad bankami.
* LN Jak má bankovní unie vypadat? Směřuje se ke čtyřem pilířům. První pilíř - společná pravidla pro fungování bank. Na tom se samozřejmě podílíme, protože platí nejen pro eurozónu, ale pro celou EU. Druhý pilíř - společné pojištění vkladů. Třetí - společně financovaný fondů na záchranu bank v krizích. Čtvrtý - ten jednotný dozor, který se má příští týden schvalovat. LN Je to posun v integraci srovnatelný se vznikem eura?
Bankovní unie je rozhodně nejvýznamnější integrační krok od vzniku eura.
* LN Je v českém zájmu zůstat mimo bankovní unii, nebo ne?
Bankovní unii potřebuje eurozóna. Nepotřebuje ji Velká Británie, Švédsko ani Česká republika. My nemáme žádný důvod jim vznik bankovní unie blokovat. Některé pilíře se ale chystají pro celou EU. To platí u fondu na záchranu bank v době krizí i u společného pojištění vkladů. Země mimo eurozónu, které nechtějí sdílet rizika, by do toho neměly být zatahovány. Proč bych měl sdílet rizika projektu eurozóny a navrtávat trubky, aby od nás mohly odtékat peníze? Proč bych to dělal, když pro projekt, který si chystá pro svou záchranu eurozóna,mě stejně není třeba? Nezachráním ho. Jenom se k nám zbytečně přenese riziko. Země mimo eurozónu by ani všechny dohromady neměly sílu zachránit jižní křídlo. To je na bedrech Německa. Takže: společná pravidla ano, společná rizika a převody peněz ne.
* LN Vetem, kterým Praha pohrozila, chce získat pojistky?
My jsme řekli: Fajn, tak vy chcete něco, k čemu potřebujete i náš souhlas. A protože jenom ten první krok, tedy společný dohled, se schvaluje jednomyslně, zatímco u těch dalších bude stačit kvalifikovaná většina, chceme od vás za souhlas se společným dohledem slyšet ujištění, že u těch dalších pilířů neřeknete: připravte trubky, kterými jednou budou moci téct peníze do eurozóny.
* LN Kde by se ty trubky na peníze měly klást?
V návrzích komise jsou tři citlivá místa, kde by peníze mohly odtékat. První je povinnost vzájemné pomoci uvnitř jednotlivých finančních skupin. Zájem skupiny je nadřazen zájmu dceřiných firem. Pak jsou to vzájemné záruky fondů na pojištění vkladů. Posledním bodem je převod dceřiných firem na pobočky. Tím bychom ztratili většinu dohledových pravomocí.
LN Proč chcete získat záruky jen proti jednomu z těch tří rizik?
Protože u těch zbylých dvou jsou proti i další. Ve chvíli, kdy Německo řeklo, že vzájemné ručení mezi fondy na pojištění vkladů je pro něj nepřijatelné, jsme v tomto ohledu získali zásadního spojence. Tím je snad jeden problém vyřešen. Spojenci se najdou i u povinné pomoci uvnitř finančních skupin. Ano, v eurozóně jsou i rozumné země. Ale u převodu dceřiných firem na pobočky se země se stejnými zájmy hledají
hůř. Solventní banky, jejichž vlastníci sídlí v eurozóně, má kromě nás vlastně jen Bulharsko.
LN Vlastníky z eurozóny ale mají i Slováci, Poláci, Maďaři -
Polsko má vzhledem ke své ekonomice menší bankovnictví než my. Navíc - podobně jako Maďarsko mělo problém s půjčkami v cizích měnách. Když jsem zranitelný, nemůžu vyjednávat natvrdo.
LN Jak pevná ta záruka má být? To, o co v Bruselu požádal ministr Kalousek, je jen politická, právně nezávazná deklarace.
V Evropské unii nic není věčné. Myslím, že výklad paragrafu 125 Lisabonské smlouvy o zákazu pomoci jedné země druhé prodělal dramatickou změnu v interpretaci, abych to řekl laskavě. A to je prosím pěkně primární právo. Nějaký závazek, že naše zájmy budou respektovány, je asi maximem toho, co můžeme chtít.
LN Už dnes se ale naše banky dají přeměnit na pobočky zahraničních vlastníků.
To je pravda. Můžou, ale nedělají to. Mohly by přijít o klienty.
LN Vy myslíte, že by lidé začali z ČSOB vybírat své úspory, kdyby se z ní stala česká pobočka KBC?
A co vy byste udělali, kdybyste se dozvěděli, že vaše vklady garantuje nikoliv český státní rozpočet, ale rozpočet nějaké výrazně zadluženější evropské země?
LN No, tisíce lidí by asi kvůli tomu vybírat peníze nechodily. Zadlužení jednotlivých zemí eurozóny normální občan nezná.
Jde tu spíš o firmy a o to, kam si ukládají peníze. Taky neříkám, že banka, která se přemění na pobočku, by přišla o všechny vklady, ale o část klientů a reputace určitě. Proto nikdo nic na pobočky nepřevádí. To není hrozba po tento rok. Svým způsobem je to podobná debata jako o tunelování. Když je firma zdravá a má zodpovědného vlastníka, tunelování jí asi nehrozí. Ale v krizi může i odpovědný vlastník být najednou schopen šílených věcí. Teď my tady krizi nemáme, ale kdo může vědět, co se bude lidem honit v hlavě, až půjde z tlustého do tenkých? Zastánci integrace zároveň často mluví o subsidiaritě, což znamená, že pravomoci mají být na úrovni, kde se nejlépe vykonávají. A na banky může nejlíp dohlížet ten, kdo zná místní poměry. Krom toho by se pravomoci taky někdy mohly vracet zpátky do členských zemí, ne je jenom neustále vyvádět na evropskou úroveň.
LN Takže vy žádáte o návrat práva rozhodovat o přeměně bank zpátky do republiky.
Chci deklaraci, že členské země mají právo mluvit do toho, co se děje s bankami na jejich území. Jde mi o to, aby se uvnitř finančních skupin nemohly dcery měnit na pobočky bez souhlasu místního dohledu. Aby klienti dostali čas na rozhodnutí, jestli v té bance chtějí zůstat. Aby se vytvořila brzda proti tomu, že se najednou překlopí významná část finanční soustavy do země, která není schopna za ni ručit, přestože formálně za ni ručí.
LN Fakticky ale chcete pravomoc, kterou dnes nemáte.
Jasně. Dá se to ovšem říct i tak, že chceme, aby dnešní stav - protože zatím se vlastníci chovají zodpovědně - byl nějak ukotven.
LN Proč vlastně od vyjednávačů slýcháme, že Praha s tou garancí může narazit?
No tomu já taky nerozumím. Věcně by shoda měla být možná -pakliže tedy není cílem si tuto možnost otevřít. Kdyby ta garance nebyla průchozí, považoval bych to za hrozně varovné znamení.
LN Je česká vláda dostatečně razantní? Já tu nejsem na rozhodování, jsem vpozici odborného rádce. Těžko můžu komentovat chování vlády uprostřed vyjednávání.
LN Setkali jste se vlastně už někdy se snahou matek vyvádět z dcer peníze?
Co se týká normálního používání likvidity za hranicemi, tak my za prvé samozřejmě umožňujeme výplaty dividend v míře, v níž jsou si banky schopny udržet tady dost kapitálu i pro naše poměrně nereálné stresové scénáře. Ale taky jsme se - nechci říkat u koho-museli vyjadřovat k ručeným půjčkám ven. Když je v té bance dost kapitálu, tak se ta naše inherence týká ceny, za kterou jsou ty peníze půjčovány. Neboli říkáme: Fajn, ale zohlednili jste kurzové riziko, zohlednili jste riziko garance matky? Neměli byste ho do toho úroku připočítat?
LN Stopli jste přímo nějaké takové převody?
Taky, ale řádově malé částky. Třeba nám ta transakce nepřipadala dobrá manažersky a šlo nám o to, nevytvořit precedens.
LN Dvě matky, jejichž dcery jsou na českém trhu (KBC a Société Générale - pozn. red.), byly při unijních zátěžových testech na hraně kapitálové přiměřenosti. Zaregistrovali jste, že by se tu u svých dcer snažily zaparkovat řecké dluhopisy?
Ne. Ale tyhle snahy nezaznamenáváme proto, že se staráme, a oni vědí, že se staráme. Znám to z fabrik. (Singer kdysi restrukturalizoval firmy pro poradenskou společnost PricewaterhouseCoopers -pozn. red.) Když děláte inspekční cesty často, v nepravidelných a nepředvídatelných intervalech a ví se o vás, že se díváte do skladů, tak v těch skladech bude pořádek. Když jste na inspekci tři roky nebyl a oni budou týden dopředu vědět, kdy přijedete, tak to během těch tří let v tom skladu bude vypadat jinak. Všichni vědí, že ty pravomoci máme a využíváme je, a chovají se správně. Kdyby se s námi dostali do sporu, obchodně je to bude poškozovat. Když ale ty pravomoce nebudeme mít, když nám zakážou chodit do skladů, bude to vypadat jinak.
LN Takže hrozí, že když tu pravomoc ztratíte, budou v českých bankách končit řecké dluhopisy?
Jistě.
LN Co byste řekl na námitku, že liberál by nikomu neměl bránit ve výkonu jeho vlastnických práv, tak jako vy se snažíte bránit zahraničním vlastníkům bank?
Že je velký rozdíl, když coby majitel vlastnického podílu realizujete hodnotu svého kapitálu a když si hrajete se všemi aktivy banky a převádíte je jinam. Že je to stejný rozdíl jako mezi prodejem firmy a její mv ytunelováním. Že ani ve firmě, kterou stoprocentně vlastníte, a odpadají tak ohledy na drobné akcionáře, vám to ještě nedává právo vytunelovat všechna její aktiva. Ta firma většinou má taky nějaké věřitele. Avpřípadě bank jsou těmi věřiteli i vkladatelé. To nejsou peníze banky. Proto je bankovnictví už docela dlouho regulované odvětví.
* LN Je vám líto, že v devadesátých letech šel vývoj nakonec tak, že tu neexistuje velká banka s domácím vlastníkem?
Dodneška mi to líto nebylo. Možná to dokonce vedlo k tomu, že český bankovní dohled je přísnější, poněvadž nebyl tolik ovlivňován politickými úvahami. Nedávno jsem se bavil se svým singapurským protějškem. A on říkal: Nejvíc problémů máme se středně velkými domácími bankami. Ty umějí chodit do parlamentu, bankéři mají příbuzné mezi poslanci... LN Proč říkáte, že vám to nebylo líto dodneška?
Protože si umím představit scénář, kdy mi to za dva roky bude sakra líto. O tom se teď rozhoduje.
LN Jak dnes hodnotíte šanci eurozóny na přežití?
Docela slušně. Hlavním důvodem pro přežití eurozóny teď a po příští dva tři roky bude nedávno vyjádřený závazek Evropské centrální banky, že v nejhorším případě začne ohroženým členům pomáhat. Bankovní unie je při vší úctě k politikům z hlediska finančních trhů druhotná. Když to ECB řekla, vyprovokovala samozřejmě negativní ohlas v Německu, ale německé politické elity jsou s tím myslím principiálně v pohodě. Problém je, jak zajistit, aby si některé vlády nemyslely, že mohou pořád utrácet. V tuhle chvíli eurozóna žádný existenciální problém, který by se projevil řekněme v příštím kvartále, nemá. Myslím, že guvernér ECB Mario Draghi je štěstím eurozóny. LN Zachraňuje ECB eurozónu tiskem peněz?
Centrální banka v určitých situacích ale peníze tisknout má, a přesto to nemusí vést k vysoké inflaci. Pokud si tedy eurozóna bude politicky schopna udělat pořádek a někteří její problémoví členové si uvědomí, že už nesmí pokračovat tak jako před krizí. Ale bezprostředně rozpad nehrozí. To by musel v Německu nastoupit silný politický hráč, který řekne: Zastavíme to všechno. A ten rozhodně nenastoupí, aspoň dokud Němci nebudou vystaveni inflaci.