Jiří Zatloukal, Pavel Hejkrlík (Týden 21.7.2014 strana 30, rubrika Rozhovor týdne)
Pád družstevních záložen se může opakovat. "Kampeličky jsou mnohem rizikovější. Situace toho odvětví je nepříjemná," říká guvernér České národní banky MIROSLAV SINGER.
* Německo vyhrálo světový šampionát ve fotbale. Může to nějak pomoci německému hospodářství, potažmo i českému, které je na něm závislé?
Myslím, že ne, protože v německé spotřebitelské poptávce to neotáčí náladu nějak vzhůru. Poptávka se v Německu zvedá už určitou dobu. Jiná věc by byla, pokud by to náladu otáčelo, jako tomu bylo například po jejich slavném vítězství po válce v roce 1954, kdy se stali nečekanými vítězi (světový fotbalový šampionát tehdy vyhrálo západní Německo, pozn. red.). V tomto případě je to jen další kamínek do mozaiky celkové německé spokojenosti.
* Komu jste vlastně fandil?
Byl jsem na chalupě, kde nemám televizi, takže jsem se šel podívat do hospody ve vedlejší vesnici a fandil Němcům.
* Jak se bude vyvíjet ekonomika v tuzemsku?
Jsme v České národní bance (ČNB) poměrně optimističtí, stejně jako jsme byli loni na podzim. Hospodářství se zatím vyvíjí velmi dobře, je to vidět i na zlepšené spotřebitelské náladě (ekonomika letos podle odhadu ČNB poroste o 2,6 procenta, pozn. red). Způsobeno je to jednak růstem zahraniční poptávky v Evropě, která jde nahoru i díky tomu, že se celkově v Evropě provádí hodně uvolněná měnová politika, a částečně v tom hraje roli i naše měnová intervence, která exportérům dala docela zřetelnou výhodu. Je vidět, jak se ceny vyváženého zboží zvýšily více a trvaleji než ceny dováženého.
* Znamená to, že obyvatelé Česka, kteří byli v uplynulých letech extrémně pesimističtí a utráceli málo, konečně začínají nakupovat?
Jde o dvě věci. Zřetelná vlna revize odkládané spotřeby, která byla vidět například na nákupech automobilů, zvlášť u firem nebo i na trhu s byty a dlouhodobým zbožím, už začíná vyprchávat. Nárůsty se týkaly měsíců od listopadu až do února, kdy bylo jasně vidět, že odkládání ztratilo smysl. Hodně se to týkalo firem, které obměňovaly vozové parky. Teď se teprve ukáže, zda spotřebitelská nálada potáhne ekonomiku dál vzhůru, nicméně podle průzkumů se mírně zlepšuje. Optimistickým signálem jsou například poslední, byť anekdotické zprávy o prodejích zájezdů. Zájezdy jsou poměrně zbytný statek zvlášť v Čechách, kde lidé stále jezdí na chaty. Prodej zájezdů tak lze chápat jako určitou známku toho, že lidé již přestávají spořit "za každou cenu".
* Česká ekonomika ale čelí i rizikům. Která jsou ta největší?
Principiálně jsou vnější, situace v eurozóně je stále křehká. Minimálně na jižním křídle může být narušena čímkoli. Máme zde i geopolitická rizika, která donedávna nehrála žádnou roli. A nejde jen o Ukrajinu vnímanou u nás kvůli blízkosti, ale i o situaci v Jihočínském moři, kterou my tolik nevidíme, ale pro Asii je velmi podstatná (eskalace napětí mezi Čínou a Vietnamem, pozn. red.). A samozřejmě i situace na Blízkém východě, jež je sice jevem setrvalým, ale nebezpečným. Další věcí je, že zatímco většina světa se už pomalu dostává z deflačního rizika (nebezpečí poklesu cen, pozn. red.), Evropa v něm stále je.
* Je rizikem pro českou ekonomiku i to, že banky bojují s vysokým podílem nesplácených úvěrů, jenž u firem činí téměř 7,5 procenta?
Proti tomu mají banky polštáře ve své schopnosti tvořit zisk a v tom, že mají dostatek kapitálu. Je překvapivé, že se u bank kvalita úvěrování nezlepšila. V tuto chvíli sice nejde o žádné dramatické riziko, ale samozřejmě ho budeme i dále sledovat.
* Vidíte už pozitivní efekt měnových intervencí z loňského listopadu?
Co se týká dopadů do reálné ekonomiky, realita odráží výhodu, kterou dostal český exportní sektor a domácí turistika. Pokud bych měl dopady kvantifikovat, bylo by to v poměru intervence versus vývoj vnějšího ekonomického prostředí tak zhruba 1:2. Vnější prostředí se ale vyvíjí i v důsledku toho, jak reagují centrální bankéři jinde - tedy podporují poptávku a tím i ekonomiku uvolněnými měnovými politikami (nízké úrokové sazby, poskytování hotovosti bankám ze strany centrálních bank, pozn. red.).
* V čem bylo vaše očekávání před intervencí jiné, než je tomu nyní?
V zásadě se potvrdily naše pocity, že bez intervencí by ekonomika klesla na delší dobu do deflace. Cenové tlaky jsou nižší, ekonomika a mzdy jsou na tom o něco lépe, než jsme si mysleli. Ve vědě už od dvanáctého století platí, že nejjednodušší vysvětlení bere. Vysvětlení je tedy jednoduché - ekonomika byla ještě hlouběji pod svým potenciálem, než jsme si tehdy mysleli.
* Platí, že s intervencemi skončíte nejdříve ve druhém čtvrtletí 2015?
Uvedli jsme, že závazek intervenovat proti koruně v případě potřeby tady bude minimálně o čtvrt roku déle než do začátku roku 2015. Deflační tlaky v ekonomice i z Evropy jsou prostě ještě výraznější, než jsme předpokládali.
* Nebojíte se kursových výkyvů?
Vždy jsme říkali, že jsme připraveni zasahovat proti výrazným výkyvům kursů. Schopnost centrálních bank ovlivňovat kursy se zásadně změnila, protože podobně postupuje řada centrálních bank.
* Hrozí útoky měnových spekulantů?
Jak mi nedávno potvrdil jeden obchodník, zdražují regulace ve finančním světě kapitál. Dnes makléři nemají kapitál na to, aby si půl roku budovali velkou pozici proti centrální bance. Už nemají volné zdroje hotovosti, z níž by si mohli transakci připravit a rok držet ztrátu například na stále posilující měně. Spekulanti mají dnes menší palebnou sílu.
* Nicméně peníze jsou nyní extrémně levné a centrální banky je chrlí do systému.
Ale jsou tady nové regulace, které vám vnitřně zdražují kapitál. Velmi významná část krize byla dána tím, že tradingy (obchodní oddělení finančních skupin, pozn. red.) měly poměrně neomezený přístup k likviditě, se kterou byly schopny dostat se do pozic, které se pak - s výhodou zpětného pohledu - neukázaly jako úplně šťastné. Záhadné zkratky nových regulačních pravidel jako BASEL III a CRD IV mimo jiné znamenají, že banky vnitřně musejí zohledňovat mnohem více cenu kapitálu a jeho rizikovost, když si ho obchodníci na burze berou.
* Vraťme se ještě k ukrajinskému konfliktu. Myslíte, že bude mít dopad i na české firmy?
Kdyby došlo k eskalaci situace na úrovni obchodního konfliktu mezi Evropou a Ruskem, bylo by to skutečně závažné. Expozice (angažovanost, pozn. red.) evropských bank v Rusku je na úrovni sto miliard eur. To je mimochodem odhad toho, co je snesitelné pro potřebu doplnění kapitálu evropských bankovních domů, aniž se do Evropy vrátila krize. Jinými slovy - případná krize by zdvojnásobila nejvyšší přijatelný účet, který může být evropským bankám na podzim vystaven Evropskou centrální bankou jako podmínka jejich další existence.
* To by se dotklo i bankovních skupin, které působí v Česku.
Velmi silně. Jednak na úrovni kapitálu a zároveň proto, že Rusko je mašina na hotovost, vytvářejí se tam zisky. Přijít o Rusko by znamenalo, že by banky nejen ztratily kapitál, ale navíc by to výrazně narušilo jejich schopnost vytvářet zisk. V některých případech až na úrovni více než jedné třetiny tvorby zisku. To znamená, že hodnota akcií najednou velmi dramaticky klesne.
* Zisky finančních skupin a bank v Rusku klesají už nyní. Z ryze českých skupin je tam splátková společnost Home Credit, která pociťuje zpomalení trhu.
Jsou tam prakticky všechny evropské banky včetně těch, které působí v Česku. Nebylo by to nic příjemného. My bychom to samozřejmě přežili díky tomu, že tuzemské části evropských bank jsou velmi dobře kapitálově vybaveny, ČNB nad nimi má kontrolu. Ale příjemné by to pro Evropu rozhodně nebylo.
* Matky tuzemských bank budou potřebovat kapitál i bez eventuálního evropsko-ruského konfl iktu. Jak to dopadne na Česko?
Všem šéfům skupin říkáme, že pokud chce u nás přítomná dceřiná společnost poslat kapitál ven, musí splnit několik podmínek. Pokud půjčuje mateřské bance, musí půjčovat za úrok, který zohledňuje rizika. To znamená, že se výnos z půjčky dostane sem, do této dcery a nikam jinam. Pokud dceřiná banka něco od mateřské banky nakupuje a ono to vydělá, nemůže to znamenat, že v okamžiku zhodnocení se to prodá za nižší než reálnou cenu. Ale jakmile je zisk zdaněný a jsou splněny podmínky kapitálové přiměřenosti, může být tento zdaněný zisk vyplacen přes dividendu ven. V tom nevidím problém. Důležité je, aby se vnitroskupinové toky nevyužívaly k "tahání" peněz ven.
* Využívají skupiny tyto vnitřní transakce hodně?
Pamatuji se, že jsme jednu takovou půjčku umožnili na počátku krize. Nemůžu říct, co to bylo za banku. Bylo to za úrok, který zohlednil rizika. Svým způsobem jsme managementu pomohli ve vyjednáváních s vlastní skupinou ke splnění jeho byznysových cílů, protože z půjčky dostal mnohem vyšší úrok, než bylo zamýšleno. To jsou takové milé věci pro vedení banky, když se může při vyjednávání s matkou vymluvit na to, že jsme přísní (smích).
* A pokud jde o jiné věci než o půjčky?
Na úrovni provozních nákladů, kde se o tom debatuje více, činíme mnoho věcí. Je to ale úroveň, která je o řád nižší než práce s bankovní rozvahou. Je důležité si uvědomit, že stamiliony v bankách, v nichž jsou rozvahy ve stamiliardách, jsou vůči jejich rozměru i výkonu mnohem méně významné. Druhá věc je, že se teď chodíme bank ptát. Když se něco přesouvá do zahraničí nebo když mají projekt, který měl přinést ekonomické benefity, a všechno bylo levnější pro všechny v celé skupině, tak se ptáme: Fajn, dva roky máte projekt, kde jsou ty výhody a úspory pro vás dnes? Kde je najdeme?
* Dali jste už nějaký postih?
Zatím je příliš brzo. Navíc tyto věci má primárně hlídat berňák, ale i nás to velmi zajímá, už jen z hlediska kvality řízení.
* Některé jihoevropské banky v rámci hledání kapitálu zvyšují bankovní poplatky. Můžeme to čekat i u nás?
Dopad konsolidace bankovního trhu v Evropě na český trh vidíte v okamžiku, kdy přicházíte do budovy ČNB. Hned vedle začala působit nová banka Sberbank, což je bývalá Volksbank. Myslím si mimochodem, že všechny významnější bankovní skupiny, které jsou v Česku, by si radši nechaly useknout všechny končetiny, než aby prodávaly své tuzemské dcery.
* Naopak tuzemské banky své mateřské společnosti v krizi pomáhaly zachraňovat. Například ČSOB zachraňovala mateřskou KBC.
Přesně tak. To ale rovněž znamená, že se ke svým dcerám musejí chovat slušně, aby zachovaly jejich ziskovost.
* Ziskovost ale klesá i u tuzemských bank.
Ano, ziskovost klesá, konkurence se zvyšuje. Ale pořád je ziskovost v celém tom stabilním východoevropském regionu nadprůměrná, což znamená, že se k nim také musí chovat zdvořile, protože souboj s dohledem k ziskovosti nepřispívá.
* Jsou tedy všechny banky v Česku zdravě kapitálově vybaveny?
Ano. To je pro ČNB klíčové. Pak mi nemá co vadit, že se nadbytek kapitálu používá někde jinde, pokud jdou výnosy z takto využitého kapitálu k nám.
* Sektor kampeliček ale už tak v pořádku není. Loni zkrachovalo Metropolitní spořitelní družstvo (MSD). Na konci června přišla WPB Capital. Nepochybili jste při dohledu nad záložnami?
MSD je hodně specifický případ z pohledu toho, co může dohled. Protože dohled je aktivita, která v zásadě předpokládá jednání v dobré víře na straně finanční instituce. Předpokládá, že reporty odpovídají tomu, co banka ví o své realitě, nikoli že se od skutečnosti vědomě odchylují. Dohled hlídá nedostatky. Nehlídá to, že se státní zástupkyně na základě informací, které přišly z bank, rozhodne, že se vyvádějí peníze a dochází k trestnému činu. Zde už nejde o úroveň dohledové aktivity, ale, bude-li to prokázáno, o vědomý trestný čin.
* Ale špatné úvěry byly v MSD už dříve.
Kampeličky jsou sektor, kterému věnujete pozornost přiměřenou jeho rozsahu. Ten je triviální z hlediska celého finančního systému. Reportují prostě nějakou realitu, která vám přichází a na jejímž základě se rozhodujete, jestli tam vlítnete, nebo ne. Pakliže se reportuje bílý obrázek a nevšimne si toho auditor ani nikdo jiný, a navíc je ta instituce marginální, pak je realita taková, že se do záložny nebudete chodit dívat tak často jako do instituce, která má stamiliardy v rozvaze.
* Museli jste ale už předem slyšet, že v MSD něco není v pořádku. Bankovní trh je v Česku malý.
Ježíši, dlouhodobě jsme upozorňovali na fakt, že kampeličky vykazují mnohem horší čísla. Když se podíváte do zpráv o finanční stabilitě, najdete tam, že kampeličky jsou mnohem rizikovější vlivem svého nepříliš šťastného legislativního vymezení.
* Myslíte, že hrozí i další podobné případy krachů záložen?
Řada kampeliček neumí - či neuměla - řídit riziko snížení úrokových měr. Na začátku finanční krize dostaly záložny z Evropy danajský dar v podobě stoprocentního pojištění vkladů, které předtím neměly. Pojištěno bylo devadesát procent vkladů a lidé si to hlídali úplně jinak a jinak se záložnám také sháněli vkladatelé. Kampeličky si ale neuvědomily, že když nechají dále výhodné úroky na vkladech, zjistí, že vkladů mají mnohem víc, než jsou schopny použít. To zní skvěle, pakliže si neuvědomíte, že ty úroky platíte. Vklady úročíte čtyřmi procenty, ale na trhu jste schopni ty prostředky zhodnotit s rozumným rizikem za dvouprocentní úrok. Tuto situaci se management může pokusit "přerůst", to znamená pokusit se ji přetlačit tím, že dá přednost vyšším rizikům a doufá, že to dobře dopadne. Ale za určitým bodem už jim musí být jasné, že není cesty zpátky a že každý další měsíc, který přežijí, je dobrý.
* Celý ten sektor to tlačí do rizikového chování. Může se pád další záložny opakovat?
Ano. Situace sektoru kampeliček je nepříjemná. ČNB nemá žádný důvod k plošnému zásahu, protože neexistuje hrozba pro finanční stabilitu. Když to řeknu jednoduše, neobhájili bychom to. Je to jen špatná zpráva pro daný sektor. A samozřejmě nepříliš dobrá zpráva pro fond pojištění vkladů.
* V jaké fázi jsou legislativní změny, které by situaci řešily?
Jsme v živé debatě o návrhu legislativních změn. Některé z dotyčných institucí z toho nejsou nadšené. V zásadě se snažíme udělat legislativní změny tak, aby se do sektoru vrátil princip družstevního záložnictví, aby si lidé, kteří tam dávají peníze, uvědomili, že jako družstevníci musí nést nějaká rizika.
* Máte před sebou poslední zhruba dva roky v křesle guvernéra ČNB. Uvažoval jste už o tom, co budete dělat poté? Budete vinařit?
Určitě nebudu vinařit, nepletu si koníčky s povoláním. Půl roku pauzu si dám už proto, že si ji dát musím.
* Co by vás lákalo?
Myslím, že se vrátím do privátu, odkud jsem do ČNB přišel. Snažím se ale nepřemýšlet o věcech, které nepřinesou žádnou hodnotu. Takže víc sám teď neřeším a nepřemýšlím o tom.
* Zeptal bych se ještě na váš heroický výkon vůle, kdy jste shodil dost kilo tělesné váhy. Ještě si musíte dávat pozor, co jíte?
Musím. Teď jsem se vrátil z dovolené, ale nejsem nadšený. Albánie byla nádherná a Albánci velmi příjemní, ale příliš dobře tam vaří. Co se obecně týče mého stravování, je to maličko jinak. Našel jsem nějaký rovnovážný bod v denním režimu, kdy v normální dny jím víceméně, na co mám chuť. Ale dělám si den dva půstu v týdnu. Svým způsobem takto žili naši prapradědové.
* Nejíte dva dny v týdnu, jen pijete?
Piju vodu, ráno můžu oslazený čaj s medem. V zásadě nepiju slazené limonády, takže pak už zbývá jen voda, maximálně džus po ránu. To mi vyhovuje. Vždy se těším na den následující po půstu, kdy je tělo vyčištěné, odlehčené. Je to jako se cvičením. Málokoho baví samotné cvičení. Věci si vytváříte návykem tak, že se těšíte na pozitivní efekt, který potom zažíváte.
* Donutit se jít běhat je těžké, zato potom je to příjemný pocit.
Přesně tak. Úplně stejné je to u půstu. Držet půst není žádná zábava, ale když se druhý den ráno probudíte, cítíte, jak je vám lépe. Dělám to den nebo dva v týdnu. Podle toho, jak mi to vyjde, víceméně podle společenských událostí, které člověka nutí jíst.
* Pak ale nemůžete mít během dne půstu ani pracovní oběd?
Ano, nemám pak pracovní oběd. Ostatně ty jsem dost eliminoval před pár lety, mám jich minimum. Dělám pracovní čaje. Když se druhá strana chce potkat, říkám, že přes oběd nemám čas, ale třeba ve dvě bychom mohli zajít na zelený čaj. Naopak myslím, že lidé to oceňují, protože na oběd by si museli vyhradit dvě a půl hodiny - takhle je to za hodinu projednané a já to, upřímně řečeno, taky ocením. Nejsem Francouz, abych dělal byznys u jídla. Jídla si docela vážím, takže si ho vychutnávám, což při byznysu neumím.
* Jak hodnotíte svou zeštíhlovací kúru? Musel to být slušný výkon.
Já už jsem to jednou dělal, kdysi na konci vysoké školy. Tehdy jsem ještě nebyl tak obrovský, protože jsem to kompenzoval kouřením. Místo jídla jsem si zapálil o dvě cigarety víc. Berličku nikotinu jsem odhodil v sedmadvaceti letech. Ale tehdy jsem to dělal vysloveně kvůli holkám, což je dobrý motivátor.
* Teď jste to dělal proč?
Kvůli zdraví. Neměl jsem velké problémy, ale spíš začaly ťukat jednotlivé věci od bolavého kotníku až po to, že se mi začal zvedat tlak. Tak jsem si řekl, že nejjednodušší bude do toho říznout.
* Myslíte, že bude ještě třetí kúra?
Může být. Ale doufám, že ne, protože ten jeden či dva dny půstu fungují. Na půst jsme zapomněli, ale žili jsme tak staletí. Myslím, že tělu to dělá dobře. Mám bratrance, který žije v Anglii, a ten mi říkal, že, tuším loni, tam vyšla kniha 5 + 2, která říká, že když chce člověk zhubnout, má se dva dny v týdnu postit. Bratranec mi říkal: "Kdybys to sepsal, mohl jsi být v Anglii milionářem".