Marek Mora, Oldřich Koza (Bankovnictví 20. 4. 2018 strana 10, rubrika: Fokus/Ekonomika)
Podíl úvěrů se selháním v domácím bankovním sektoru vytrvale klesá a přibližuje se hodnotám z roku 2007. Náklady na riziko jsou minimální. Pozorovaný vývoj je charakteristický pro růstovou fázi hospodářského cyklu. Zkušenosti však dokládají, že situace se může razantně změnit, když se vývoj cyklu otočí.
Zejména banky v zemích jižního křídla EU se i po deseti letech od vypuknutí finanční krize stále potýkají s problémem velmi vysokých úrovní úvěrů se selháním (non-performing loans, NPL). Důsledkem může být ohrožení stability bankovních systémů dotčených zemí. Jelikož rizika vznikají v obdobích ekonomické prosperity, považuje ČNB za zásadní, aby domácí banky v současné situaci neuvolňovaly neadekvátně své úvěrové standardy a současně vytvářely dostatečné rezervy „na horší časy". I z toho důvodu přistoupila ČNB v prosinci 2017 ke zvýšení sazby proticyklické kapitálové rezervy na 1,25 % s platností od počátku roku 2019.
Aktuální vývoj v ČR
Podíl úvěrů se selháním na celkových úvěrech, který vyjadřuje kvalitu úvěrových portfolií domácích bank, v České republice od roku 2009 soustavně klesá1. V prosinci 2017 činil 3,1 procenta a přiblížil se tak svým historicky nejnižším hodnotám z roku 2007. Podíl NPL se snižuje u úvěrů nefinančním podnikům, hypotečních i spotřebitelských úvěrů. Struktura NPL se dlouhodobě zlepšuje a podíl úvěrů se selháním v nejrizikovější kategorii „ztrátové" klesá2. Krytí NPL opravnými položkami je dlouhodobě poměrně stabilní a od roku 2014 se pohybuje kolem 55 procent. Náklady na úvěrové riziko, vyjadřující podíl ztrát ze znehodnocení a celkové výše úvěrů a pohledávek bank, poklesly v souvislosti s minimálními mírami selhání na výjimečně nízkou úroveň a pohybují se pod úrovní 0,1 procenta z celkových úvěrů a pohledávek.
Historická a mezinárodní perspektiva
Domácí, ale především zahraniční zkušenosti nám však ukazují, že právě v obdobích ekonomické prosperity se zakládají rizika, při jejichž materializaci může podíl nesplácených úvěrů razantně vzrůst a bankám způsobit značné ztráty. S příchodem globální finanční krize se podíl NPL domácích bank mezi roky 2007 a 2010 více než zdvojnásobil a teprve nyní se přiblížil předkrizovým hodnotám z roku 2007. Díky převážně konzervativnímu přístupu a kvalitnímu řízení úvěrového rizika domácích bank však nedošlo v ČR v tomto období k tak závažným potížím jako v některých zemích EU. Na úrovni EU došlo ke zvýšení podílu NPL z 2,3 procenta v roce 2007 až na 7,5 procenta v roce 2012. Ačkoli i díky tlaku ECB a národních dohledových orgánů podíl NPL v EU od roku 2013 klesá, tempo jeho snižování je pomalé. Dle posledních dostupných dat dosahoval ukazatel NPL v září 2017 stále 4,2 procenta (v absolutním vyjádření 850 miliard eur; více než šest procent HDP EU). To je hodnota vysoká i z pohledu mezinárodního srovnání, když v USA i Japonsku se podíl NPL pohybuje kolem 1,5 procenta.
Zásadním problémem jsou obrovské rozdíly mezi jednotlivými zeměmi EU. Podíl NPL se pohybuje mezi jedním procentem ve Švédsku a více než 46 procenty v Řecku (graf 1). Byť se situace ve srovnání s krizovým rokem 2012 zlepšila, podíl NPL dosahuje v celkem osmi zemích EU stále dvouciferných hodnot (obrázek 1). V absolutním vyjádření se s největším objemem NPL potýká Itálie, jejíž banky evidovaly v září 2017 NPL v celkové výši 196 mld. eur (n,8 procenta celkových úvěrů; 11,7 procenta HDP; téměř jedna čtvrtina celkového objemu NPL v EU). Pro celkovou představu o rozsahu problému je vhodné vzít v úvahu i podíl restrukturalizovaných pohledávek, který se v nejvíce postižených zemích pohybuje mezi 10 a 25 procenty celkových úvěrů. Panují totiž obavy, že část pohledávek, které jsou bankami vedené jako restrukturalizované, je nesprávně vykazována jako bez selhání. Při správné kategorizaci těchto pohledávek by se v některých zemích ukazatel podílu NPL pravděpodobně ještě dále zhoršil a narostly by tak úvěrové ztráty.
Graf 1
Podíl NPL v zemích EU – září 2017
(v % celkových úvěrů a pohledávek)
Obrázek 1
Podíl NPL v zemích EU 2008–2017
(v % celkových úvěrů a pohledávek)
Proč je vysoký podíl NPL problém?
Důsledky vysokého podílu nesplácených úvěrů v bilancích bank jsou pro ekonomiku závažné. V první řadě NPL snižují ziskovost i kapitálovou vybavenost bank. Dále vedou k neefektivní alokaci zdrojů, které jsou vynakládány na jejich obhospodařování místo na produktivní činnosti bank. V neposlední řadě také vysoké podíly NPL podlamují důvěru v banky a zvyšují náklady na jejich financování. Vysoký podíl NPL tak bankám brání plnit jejich základní úlohu, kterou je financování ekonomiky. Pokud existuje vysoký objem NPL i na úrovni celého bankovního sektoru, je nepříznivě ovlivněna jeho odolnost a narůstá systémové riziko. To může ohrožovat finanční stabilitu. Přetrvávající vysoký objem NPL je v současnosti považován za jednu z hlavních překážek výraznějšího ekonomického oživení v některých zemích EU.
Řešení navrhovaná evropskými institucemi
Jako součást snah urychlit proces snižování podílu NPL v bilancích evropských bank vydala ECB v březnu 2017 soubor mikroobezřetnostních dohledových pokynů, který definuje její očekávání ohledně identifikace, řízení, krytí a odepisování NPL. V říjnu 2017 poté v relativně radikálním návrhu dodatku k těmto pokynům ECB konkretizovala požadavky na minimální míru tvorby opravných položek k novým NPL, v závislosti na jejich zajištění a době, která uplynula od jejich selhání. Podstatou návrhu ECB bylo, aby všechny nově selhané nezajištěné úvěry byly stoprocentně kryty opravnými položkami po dvou letech, zajištěné úvěry pak po sedmi letech od jejich selhání.
Návrh se ovšem setkal s hlasitou kritikou hlavně ze strany italských představitelů v Evropském parlamentu a Radě EU. Kritika spočívala v tom, že ECB jako dohledová autorita překračuje své pravomoci tím, že určuje plošná pravidla pro banky. Jejich stanovování by přitom mělo být výlučně v kompetenci zákonodárných orgánů EU. Na straně nejvíce postižených států dále panovaly obavy, že přijetí navrhovaných pravidel by mohlo zvýšit úvěrové ztráty a snížit kapitálovou vybavenost bank takovým způsobem, že by mohla být ještě více ohrožena jejich schopnost úvěrovat ekonomiku. Navzdory těmto argumentům se ECB podařilo dodatek prosadit a v březnu 2018 publikovat. Platí pro NPL vzniklé po 1. dubnu 2018.
Makroobezřetnostními aspekty problému vysokých NPL se zabývá Evropská rada pro systémová rizika (European Systemic Risk Board, ESRB). Ta v červenci loňského roku vydala zprávu, která obsahuje sadu obecných doporučení, jež by měla tvořit rámec budoucích politických opatření v EU. Zpráva uvádí, že v příslušných zemích je nutné urychlit a zefektivnit proces vymáhání a přístupu ke kolaterálu. Dále by měly být vytvářeny předpoklady pro fungování společností obchodujících s NPL a obsluhujících trh NPL, včetně např. vývoje jednotné obchodní platformy, kde by investoři mohli centralizované NPL od bank nakupovat. Za účelem snižování informační asymetrie by dohledové orgány měly vynucovat poskytování detailnějších informací o NPL v jednotném standardu, aby potenciální kupci mohli správně vyhodnotit jejich reálnou tržní hodnotu. Doporučuje se též vyvinout systém společností spravujících NPL (asset management companies), ať už se státní podporou nebo bez ní. Návrhy obsažené ve zprávě ESRB míří správným směrem, jsou však z podstaty obecného charakteru a jejich prosazení na úrovni EU bude politicky velmi složité a zdlouhavé. Iniciativy ECB včetně kritizovaného dodatku sice přináší konkrétní opatření, ta ale naráží na vlnu odporu zemí, které se obávají toho, že zpřísnění politiky v této oblasti povede k přetrvávání či prohloubení obtížné situace jejich bankovních sektorů. Návrhy ECB ani ESRB nemohou vyřešit v krátké době problém, který vznikl v postižených bankách před mnoha lety a nebyl po dlouhou dobu důsledně a systematicky řešen. I postupné uplatňování navrhovaných opatření ECB a ESRB může znamenat nutnost ukončení činnosti nebo záchrany některých bank za pomoci nástrojů pro řešení krize nebo veřejných financí. Proto se zástupci zemí s vysokým podílem NPL ve svých bankovních sektorech snaží přijetí potřebných opatření v evropských institucích oddálit.
Lepší je rizikům předcházet
Situaci v některých evropských zemích lze vnímat jako varovný příklad pro domácí bankovní sektor. Aktuální dění v EU je důkazem toho, že vyřešit ex post problém takového rozsahu, jakým se NPL v některých evropských zemích ukázaly být, je obtížným procesem. Vždy je pak doprovázen realizací ztrát bankovního sektoru, využitím zdrojů určených pro řešení krize a v případě velkého rozsahu i ztrát veřejných financí. ČNB se proto snaží potenciálním rizikům předcházet uplatňováním svých mikro- a makroobezřetnostních nástrojů. Cílem je zajistit, aby domácí banky v době ekonomické prosperity a rostoucí ziskovosti udržovaly adekvátní úroveň úvěrových standardů a vytvářely dostatečné kapitálové rezervy. ČNB tak kromě soustavné dohledové činnosti zaměřující se na dodržování obezřetnostních pravidel při poskytování úvěrů zpřísnila od dubna loňského roku doporučení týkající se maximálních hranic ukazatele LTV při poskytování hypotečních úvěrů a v prosinci přistoupila ke zvýšení sazby proticyklické kapitálové rezervy o 0,25 p. b. na 1,25 procenta s platností od počátku roku 2019.
Text je zkrácenou a aktualizovanou verzí prezentace M. Mory na konferenci Financial Stability Seminář v Národní bance
Rumunska v Bukurešti, která proběhla 26. 10. 2017.
1 Údaje za domácí bankovní sektor neobsahují ČEB a ČMZRB.
2 Ztrátové úvěry představují pohledávky s nejvyšší mírou rizika, u kterých se neočekává splacení. Tyto úvěry jsou zpravidla po splatnosti více než 1 rok.