Luděk Niedermayer (Respekt 4.2.2008 strana 14, rubrika: Na pozvání)
Současný vývoj na trzích není šokující. Vysoké růsty jakýchkoliv aktiv, ať již jde o akcie, obrazy či nemovitosti, zvyšují pravděpodobnost poklesu.
Snad jen finále soutěže o pobyt na Hradě konkuruje na titulních stránkách novin informacím o problémech na finančních trzích. Grafy mířící hrozivě dolů střídají černé prognózy vývoje ekonomiky. Již desítky let existující index týdeníku The Economist, který ukazuje vazbu zpomalení růstu ekonomik a frekvence slůvka „recese“ v tisku, určitě stoupá do závratných výšek.
Tváří v tvář těmto informacím není snadné si zachovat nezbytný odstup. Už také proto, že nikdo z nás neví, jak věci nakonec skončí. Ovšem neškodí se podívat jen pár týdnů zpět, kdy akciové trhy nepadaly, trader jedné francouzské banky v klidu navyšoval své „sázky“ na vývoj burz, avšak mraky nad světovou ekonomikou již vidět byly.
Pohled do již citovaného The Economist, který pravidelně uvádí informace o vývoji více než 50 indexů popisujících akciové trhy desítek zemí celého světa, ukazuje, že rok 2007 byl pro investory výjimečně úspěšný. Téměř polovina trhu rostla o více než 10 procent v domácí měně, přičemž dolarové výnosy dosahovaly díky slábnoucímu kurzu obvykle vyšších hodnot.
Vývoj minulých týdnů, kdy ze sledovaných trhů všechny (kromě Mexika, jež získalo 1 %) klesaly, není šokující. I po této masivní korekci však roční výsledky jen o něco více než poloviny trhů ukazují značný pokles (pod 3 %) a skoro třetina zhodnotila stále o víc než 10 %.
I tak ovšem není současný vývoj vítán. Jeho důsledky však lze obtížněji odhadovat než jeho příčiny. Mezi ně nepochybně patří rostoucí provázanost růstu či poklesu národních trhů. Ty ve stále menší míře reflektují vývoje domácích ekonomik a více sledují ony „velké“ trhy, v případě akcií zejména americký. Částečně to má ekonomickou logiku. Pokles americké konjunktury ale nemá vliv jen na americké firmy.
Nic šokujícího
Druhá část tohoto fenoménu má ovšem neekonomickou povahu. Největší investiční sílu totiž vykazují velcí institucionální investoři, kteří při umísťování aktiv obvykle sledují poměrně přesná pravidla pro rozmístění aktiv na různých trzích. A tato pravidla při poklesu jednoho velkého trhu vedou k požadavku na výprodeje i na jiných trzích a stávají se pak tahounem poklesu.
Do seznamu příčin lze připsat i fakt, že vysoké výnosy akcií nepochybně na trhy přitáhly i řadu investorů, kteří se také chtějí v "tomto vlaku svézt". Mnozí z nich svými "pákovými obchody", kdy investor své nákupy financuje na úvěr, podpořili rychlý růst cen, ale přispěli i k možnosti silného propadu.
Současný vývoj není šokující. Vysoké růsty jakýchkoliv aktiv, ať již jde o akcie, obrazy či nemovitosti, zvyšují pravděpodobnost poklesu. A to obvykle vytvoří příležitosti pro "dobrý nákup". Tento mechanismus pochopitelně nezaručí hladké a bezproblémové překonání poklesu a jeho důsledku. Navíc kvůli možnému velkému vlivu "špatných zpráv" na chování lidí jeho účinnost závisí na mnoha dalších faktorech, například na reakci ostatních politik.