(Newsletter Nejlepší banka 24.7.2013)
Nad letošním ročníkem výzkumu Nejlepší banka a Nejlepší pojišťovna přijal záštitu viceguvernér České národní banky Vladimír Tomšík. A nejen to. Zúčastnil se rovněž kulatého stolu Hospodářských novin, který se v rámci výzkumu koná, a prozradil, jaký je jeho názor na bankovní poplatky, družstevní záložny, kdy se tuzemská ekonomika dostane ze stávající recese nebo na regulaci pojišťoven, nebo na úroveň pojišťovacích zprostředkovatelů a jejich systém provizí.
Ve Zprávě o finanční stabilitě se mluví o pokračující recesi. Jak dlouho bude podle vás ještě trvat, než přijde oživení?
Dlouhodobě pokračující recese ve Zprávě o finanční stabilitě není předpovědí ČNB, ale scénářem typu "co když se věci budou vyvíjet hodně špatně ...", pomocí kterého je odhadován možný dopad nepříliš pravděpodobného, leč přesto možného nepříznivého vývoje v budoucnosti, na stabilitu bankovního sektoru. Na otázku, kdy pravděpodobně nastane oživení české ekonomiky, poskytuje odpověď makroekonomická prognóza pravidelně zveřejňovaná ve čtvrtletních Zprávách o inflaci. Poslední dostupná prognóza z počátku května počítala s tím, že oživení nastane v roce 2014.
Podle této zprávy je český bankovní trh zdravý, ostřeji se ale ČNB vyjadřuje k družstevním záložnám. Hrozbou je udržování relativně vysokých úrokových sazeb vkladů. Máte podobné výtky i vůči některým bankám?
ČNB skutečně opakovaně upozorňovala na problematičnost převládajícího obchodního modelu v segmentu družstevních záložen. Ten spočívá v získávání vkladů prostřednictvím poměrně vysokých úrokových sazeb, což ale zároveň znamená nutnost poskytovat dražší a tím i rizikovější úvěry, pokud nemá být podnikání záložen ztrátové. Obchodní modely bank jsou různorodé a i když i v bankovním sektoru lze najít instituce nabízející nadprůměrné úrokové sazby z vkladů, úroveň procesu řízení rizik je zde obecně na vyšší úrovni.
ČNB se vyjadřuje také k trhu nemovitostí, které považuje za vhodnou příležitost pro investice. Chce tímto názorem nějak zvýšit aktivitu domácností?
ČNB ve Zprávě o finanční stabilitě uvedla, že výnosy z nájemného v porovnání s výnosy alternativních aktiv mohou přinejmenším v některých regionech zvýšit zájem o nákup bytů jako formu finanční investice. Naším záměrem však nebylo vyzývat domácnosti ke zvýšení investiční aktivity tohoto typu, ale upozornit naopak na rizika takové strategie. Upozorňovali jsme zejména na riziko vzniku dílčí "bubliny zezdola", kdy by ceny bytů po nějakou dobu sice stagnovaly či dokonce mírně rostly, ale nepříznivý vývoj ekonomických fundamentů by v delším horizontu vedl nakonec k poklesu těchto cen.
Veřejnost je poměrně kritická k chování bank zejména v souvislosti s poplatky. Podle ní banky příliš vydělávají na úkor klientů. Jaký je váš názor v této věci?
V každém sektoru či odvětví vydělávají podniky a podnikatelé na tom, že prodávají klientům zboží a služby s přirážkou nad náklady. Platí to i o bankovnictví. Podstatné je to, že v českém bankovním sektoru je konkurence a poplatková politika jednotlivých bank se dosti liší. Klient tak má možnost volby. Z pohledu ČNB je podstatné, aby struktura poplatků účtovaná bankami byla srozumitelné a přehledná.
Při setkání Nejlepší banky jste hovořil o morálním hazardu v souvislosti se stoprocentním ručením za vklady do výše 100 tisíc EUR. Jak by měla podle vás vypadat optimálně taková záruka?
Plné pojištění vkladů až do 100 tis. EUR, které bylo v EU schváleno v průběhu finanční krize, je v historickém kontextu nezvykle vysoké. V důsledku toho zmizel pro většinu klientů bank podnět monitorovat míru rizikového chování banky a naopak došlo k posílení stimulů pro svěření úspor rizikovějším institucím, které nabízí vyšší úrokové sazby. To je právě případ některých českých družstevních záložen. Někteří ekonomové – včetně mne – by proto dali přednost modelu, který zde byl před krizí. Rozsah pojištění byl nejen nižší, ale v případě úpadku banky klient o několik procent z pojištěné částky přišel. Jiní ekonomové však současný režim pojištění vkladů v EU považují za správný a doporučují na rizika spojená s morálním hazardem reagovat přísnější regulací.
Povodně jsou, doufejme, už za námi, ale likvidace škod v plném proudu. Jak se díváte jako regulátor na dopady těchto povodní? Měly by v pojišťovnictví proběhnout nějaké změny?
Dopad červnových povodní do hospodaření pojišťoven je Českou národní bankou podrobněji sledován. Dle posledních informací je celková výše pojistného plnění, která by měla být pojišťovnami vyplacena v souvislosti s touto kalamitní událostí, odhadována na přibližně 8 mld. Kč, avšak vzhledem ke sjednaným zajistným programům pro katastrofické škody je čistý dopad z povodní pro pojišťovny odhadován na přibližně 2,5 mld. Kč. Finanční stabilita pojišťoven by tak v souvislosti s letošními povodněmi neměla být ohrožena a Česká národní banka nevidí důvody ke změnám v regulaci pojišťoven.
V oblasti investování panuje poměrně přísná regulace, mimo jiné musí každý zájemce o investování vyplnit dotazník, aby mu mohly být nabídnuty odpovídající produkty. Při nabídce investičního životního pojištění se podle našeho mystery testování s ničím takovým nepracuje. Není to chyba?
Obdobná povinnost existuje i v oblasti pojišťovnictví, tedy i v případě sjednávání investičního životního pojištění. Každý pojišťovací zprostředkovatel má ze zákona (§ 21 zákona č. 38/2004 Sb., pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, v platném znění) povinnost před uzavřením pojistné smlouvy zjistit a zaznamenat konkrétní požadavky a potřeby klienta související se sjednávaným pojištění. Na základě těchto zjištění a po zvážení všech relevantních informací pak pojišťovací zprostředkovatel klientovi doporučuje konkrétní pojistný produkt. Pojišťovací zprostředkovatel je povinen zaznamenat rovněž důvody, na základě kterých založil své doporučení konkrétního pojistného produktu.
V praxi je výše uvedená povinnost zprostředkovatelů většinou realizována tak, že zprostředkovatel s klientem vyplní předtištěný formulář, na který zaznamená požadavky a potřeby klienta a klient svým podpisem stvrdí, že sepsaný záznam odpovídá skutečnosti. Jedno vyhotovení (kopii) daného záznamu by měl pojišťovací zprostředkovatel vždy klientovi poskytnout.
Česká národní banka věnuje dohledu nad plněním výše uvedené povinnosti velkou pozornost, neboť její řádné splnění hraje důležitou roli zejména v případě sjednávání dlouhodobých pojistných produktů, tedy mimo jiné právě investičního životní pojištění, kde záznam požadavků a potřeb klienta zásadní důkaz o tom, že klient si daný produkt skutečně přál sjednat a že vyhovuje jeho požadavkům.
Počet pojišťovacích zprostředkovatelů, který eviduje ČNB, se blíží 150 tisícům. Může mít tak velký počet lidí odpovídající kvalitu?
K 30.6.2013 bylo Českou národní bankou v registru pojišťovacích zprostředkovatelů zapsáno přesně 136 917 pojišťovacích zprostředkovatelů.
Podmínky pro výkon činnosti pojišťovacích zprostředkovatelů jsou stanoveny přímo zákonem (zákon č. 38/2004 Sb., pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, v platném znění). K těmto podmínkám patří mimo jiné povinnost každého pojišťovacího zprostředkovatele prokázat odbornou způsobilost, kterou se rozumí získání všeobecných a odborných znalostí nezbytných pro výkon příslušné činnosti (tj. minimálně středoškolské vzdělání a absolvování odborného studia na střední či vysoké škole nebo složení odborné zkoušky). Pojišťovací zprostředkovatelé jsou pak povinni doplňovat si svoje znalosti i průběžně a za tímto účelem absolvovat každých 5 let doškolovací kurz, který by měl směřovat k tomu, aby jejich znalosti byly úplné a aktuální.
Každý pojišťovací zprostředkovatel je pak povinen vždy svou činnost vykonávat s odbornou péčí, chránit spotřebitele a neuvádět nepravdivé, neúplné, nepřesné či nejasné nebo dvojsmyslné údaje a informace, anebo zamlčovat údaje o charakteru a vlastnostech poskytovaných služeb.
Při tvorbě nového zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích usilovaly pojišťovny o uzákonění rozložení provizí pro zprostředkovatele na delší období. Je podle vás tato snaha správná a jak by se měla řešit?
Způsob a výše vyplácených provizí závisí na rozhodnutí jednotlivých pojišťoven, resp. na obsahu jejich smluvního vztahu s konkrétním pojišťovacím zprostředkovatelem. Vzhledem k tomu, že se pojišťovny v praxi setkávají s předčasným ukončováním pojistných smluv klienty a v důsledku toho musí pojišťovací zprostředkovatelé pojišťovně vracet provize, jejichž případné vymáhání může být pro pojišťovnu nákladné a ne vždy úspěšné (zejména u produktů s vysokými zprostředkovatelskými provizemi), měly by pojišťovny adekvátním způsobem nastavit svůj řídicí a kontrolní systém tak, aby se výše popsaná rizika eliminovaly.
V důsledku toho by pojišťovny měly splátky provizí vyplácené pojišťovacím zprostředkovatelům rozložit do adekvátního časového období (i když jim to nyní přímo zákon neukládá), případně zvolit i další metody předcházení vzniku těchto pohledávek, např. zádržný fond (stornofond) apod.
Rozložení splátek provizí pak může mít i pozitivní vliv na samotné klienty, kteří jsou v některých případech pojišťovacími zprostředkovateli přesvědčováni o placení vyššího pojistného v prvních např. dvou letech trvání pojištění, protože právě z těchto částek se vypočítává zprostředkovatelům jejich provize.