Zdeněk Tůma (Bankovnictví 27.1.2009 strana 1, rubrika: Úvodník)
Rok 2009 bude ve znamení nové fáze krize světového finančního systému, dané významným zpomalením hospodářského růstu. Přesto však existují důvody k optimismu ohledně schopnosti české ekonomiky a jejího finančního sektoru se s následky turbulencí vypořádat.
Český bankovní a finanční systém vstupuje do nového roku v dobré kondici a má předpoklady bouřlivými vodami úspěšně proplout. Podíl toxických aktiv je nízký a bilanční likvidita bankovního sektoru vysoká. Bankovní systém je dobře kapitalizovaný a ziskový. Banky mají dostatek zdrojů pro poskytování úvěrů z primárních depozit a nejsou příliš závislé na zdrojích z trhu nebo zahraničí. Rovněž podíl úvěrů v selhání se nachází na nízkých hodnotách. Důvěra v domácí měnu je dlouhodobě vysoká a expozice vůči kurzovému riziku nízká.
Síla domácího finančního systému je dána řadou faktorů. Jde především o privatizaci a vyčištění bilancí bankovního sektoru ke konci 90. let minulého století. Solidně rostoucí ekonomika umožnila vznik konkurenceschopného bankovního sektoru, založeného na tradičním retailovém bankovnictví bez nadměrné regulace. Svou roli sehrává i transparentní měnová politika a vývoj regulatorního rámce. Vytvoření konsolidovaného dohledu nad všemi segmenty finančního systému v rámci České národní banky významně zlepšilo podmínky pro efektivní kontrolu finanční stability, založenou na rychlé reakci a odstraňování systémových rizik.
Díky těmto faktorům se krize v České republice doposud projevovala jenom nepřímými kanály. Nebankovní část finančního systému byla poznamenána klesajícími cenami a objemem aktiv, poklesem rentability a ochlazením na trhu realit. Bankovní sektor pak trpí především nedostatkem důvěry, který se projevuje nízkou likviditou peněžního a dluhopisového trhu a růstem rizikových prémií, které snižují i efektivnost provádění měnové politiky.
Se stále větší intenzitou se však začíná projevovat i zpomalení hospodářského růstu. Pozorujeme oslabení dynamiky jak zahraniční, tak domácí poptávky. Česká ekonomika by si přesto měla urdžet vyšší růst než země eurozóny.
Podle říjnové prognózy ČNB poklesne růst HDP ze zruba 4,5 % v roce 2008 na necelá 3 % v letech 2009 a 2010; v případě výraznějšího snížení ekonomického výkonu u hlavních obchodních partnerů však bude nižší i růst české ekonomiky. Míra inflace pak poklesne na přelomu let 2009 a 2010 ke 2 %.
Centrální banka se snaží reagovat včas a s předstihem a situaci na finančním trhu monitoruje na denní bázi. Na podzim provedla několik úprav měnových operací s cílem zlepšit fungování dluhopisového a peněžního trhu. Na základě vyhodnocení očekávaného vývoje inflace a ekonomiky došlo k razantnímu snížení klíčových úrokových sazeb.
Na stole rovněž leží agenda úpravy regulatorního rámce evropských finančních trhů, ke které se budeme vyjadřovat i v rámci českého předsednictví EU. Zde vidíme především nutnost zaměřit se na splnitelné cíle s jednoznačným přínosem. Mezi takové kroky patří revize národních diskrecí v oblasti regulace a jejich maximálně možná eliminace, dále také sjednocení formátů pro vykazování údajů pro potřeby dohledu.
Úvahy o možné integraci dohledu by se měly odvíjet především od integrace na národní úrovni, která zlepšuje informační toky a umožňuje lépe podchytit systémová rizika. Jeden národní regulátor je akceschopnější a má obvykle lépe vymezenou odpovědnost. Silný dohled na národní úrovni napříč všemi segmenty finančního trhu, podpořený případně i nezávislostí centrální banky, představuje také dobrý výchozí bod pro lepší koordinaci dohledu na evropské úrovni.
Česká ekonomika se musela vypořádat s řadou obtíží již během 90. let 20. století, nicméně nyní poprvé prochází klasickým hospodářským cyklem spojeným s razantním poklesem poptávky. Jde tak zároveň o test pružnosti naší ekonomiky, která je jedním z důležitých aspektů při rozhodování o termínu přijetí jednotné evropské měny.