(Bankovnictví 21.11.2002 strana 22, rubrika: Měnová politika)
Malý příspěvek do diskuse o elasticitě domácích cenových okruhů na vývoj nominálního devizového
kurzu
Zahraniční cenová hladina a její změny multiplikované pohyby nominálního devizového kurzu
jsou velmi podstatným faktorem formujícím cenový růst v malé otevřené ekonomice typu České
republiky. V textu budeme diskutovat právě vliv změn nominálního devizového kurzu na domácí cenový
vývoj. Prvním teoretickým kanálem působení devizového kurzu na domácí ceny je tzv. dovozová
arbitráž. Ta spočívá ve skutečnosti, že v případě mezinárodně obchodovatelného zboží by měl platit
tzv. zákon jediné ceny (Law of One Price, LOOP) říkající, že ceny podobného mezinárodně
obchodovatelného zboží vyjádřené ve společné měnové jednotce se vyvíjejí v různých zemích stejně.
Za touto konstrukcí stojí předpoklad o reakci nabídky a poptávky na cenové diskrepance vzhledem k
zákonu jediné ceny (poptávka se přesouvá na zdroje s nižší cenou; nabídka na trhy s vyšší cenou).
Tyto přesuny nabídky a poptávky potom vyvolají rychlou reakci cen ve směru k opětnému dosažení
jediné ceny obchodovatelného zboží na všech národních trzích. Například po depreciaci české koruny
by mělo dojít k náhlému zlevnění českého zboží a zdražení zboží dováženého, což by mělo vyvolat
růst poptávky po českých výrobcích a pokles jeho nabídky a současně inverzní pohyb nabídky a
poptávky v případě výrobků ze zahraničí s příslušnými cenovými implikacemi. V praxi se však zdá, že
tato přeshraniční mikroekonomická arbitráž nefunguje ani pro takové podobné mezinárodně
obchodovatelné zboží (a o její dokonalosti nemůže být ani řeči). Přeshraniční arbitráži totiž brání
existující celní a jiné obchodní bariéry, certifikace, hygienické, sanitární a fytosanitární
předpisy, dopravní náklady, existence autorizovaného dealerství a výhradního zastupování a jiné
překážky volného obchodu. Proto změny nominálního devizového kurzu nevedou k přizpůsobení domácí
cenové hladiny tohoto zboží skrze nárůst poptávky po něm a jeho vývozu do zahraničí s patřičnými
cenovými dopady. Druhým v praxi alespoň částečně fungujícím kanálem přenosu změn nominálního
devizového kurzu do domácích cenových okruhů je nákladové působení dovozních cen. To se týká nejen
spotřebního zboží, ale obecně dovozu výrobků pro přímé uspokojení domácí poptávky (spotřeby a
investic), dovozu surovin, materiálů a meziproduktu pro finalizaci a uspokojení domácí poptávky
nebo pro vývoz. Tento kanál předpokládá alespoň částečný přenos kurzové změny do dovozních cen
zahraničním exportérem, který nenechá zcela protisměrně přizpůsobit svou marži a kontraktní cenu
vůči kurzovému vývoji, to znamená tzv. "local currency pricing" nebo "pricing to market" není úplný
1. . Elasticita cen dovážených komodit na změny nominálního devizového kurzu však zřejmě není v
žádné zemi zdaleka jednotková. A dá se předpokládat, že další část reakce ceny na kurz se ztratí na
cestě od dovozce k finálnímu spotřebiteli 2. .
Dosavadní zkušenost z vývoje v České republice
V českých podmínkách se uvedené tvrzení, zdá se, potvrzuje. Částečná (zhruba poloviční)
reakce dovozních cen na změny nominálního devizového kurzu se projevuje s přihlédnutím k váze
dovozu na přidané hodnotě zboží zastoupeného ve spotřebním koši v pohybech segmentu
obchodovatelných komodit i v reakci cen na bázi celého CPI 3. . Reakce CPI na změnu nominálního
devizového kurzu je však mnohem (téměř řádově) menší než proporcionální změně kurzu.Vzhledem k
aktuálnímu vývoji nominálního kurzu koruny (relativně silná meziroční apreciace vůči EUR i USD) se
objevuje otázka, nakolik bude promítání tohoto kurzového vývoje do domácích cen odlišné od
dosavadní zkušenosti s tímto fenoménem, případně nakolik bude poplatné obecným teoretickým
ekonomickým poznatkům. Ty obvykle předpokládají jistou strnulost (stickiness) cen směrem dolů.
Uchopitelnost těchto teoretických postulátů pro praktické účely, například pro predikci inflace, je
ovšem poněkud problematická.Naše dosavadní zkušenost se opírá o ekonometrickou analýzu minulého
vlivu nominálního devizového kurzu CZK/EUR (DEM) na vývoj spotřebitelské inflace. Její výsledky
indikují, že používání jednotné elasticity pro zachycení dopadu apreciace i depreciace kurzu do
změny cenové hladiny bylo doposud (v období bez výrazného dlou-hodobějšího trendu kurzu jedním nebo
druhým směrem) oprávněné. Pohyby kurzu tedy ovlivňovaly cenovou dynamiku symetricky jak v případě
zhodnocování, tak i v podmínkách znehodnocování koruny. Nikdy však zatím nebyl kurzový vývoj tak
dramatický ve směru jeho zhodnocování, aby vyvolal absolutní pokles cen obchodovatelných komo-dit
spotřebního koše. Vždy byl jeho vývoj pouze kompenzačním prvkem vývoje ostatních inflačních faktorů
a pouze brzdil kladnou dynamiku cen.
Hraje roli způsob měření inflace?
Nemáme tedy zatím silné empirické důkazy o tom, že by reakce české ekonomiky měla být jiná v
případě depreciačních pohybů než v případě apreciace nominálního kurzu. Rovněž nemůžeme příliš
spekulovat o vlivu razance kurzové změny na průběh a intenzitu přizpůsobování dovozních cen a
ostatních domácích cenových okruhů. A rovněž nemáme příliš konkrétní představu o tom, nakolik může
vnímání přechodnosti nebo naopak trvalosti tohoto kurzového vývoje ovlivnit reakci cen na vývoj
nominálního devizového kurzu oproti standardní reakci zjištěné v minulosti 4. .
Dalším problémem zjišťování dopadu vývoje kurzu do spotřebitelských cen je metodika ČSÚ při
odečtu těchto cen v terénu. Skutečné zlevnění cen zboží a služeb se z níže uvedených důvodů
nepromítne do pohybu cen reprezentantů ve spotřebním koši, na němž ČSÚ měří cenový vývoj.
Ekonomický dopad kurzu do cen tak může být odlišný od dopadu statistického a skutečný pokles cen
vyšší, než statisticky vykázaný.
* ČSÚ totiž v zásadě nebere v úvahu akční slevy na zboží a podobné dočasné akce (last minute
slevy, slevy do vyprodání zásob a podobně), prostřednictvím nichž se však může projevovat reakce
prodejců na nižší ceny vstupů v důsledku vývoje kurzu. Současně může zlevňování zboží nabývat
podoby dodatečných služeb a zboží nově zahrnutých do základní ceny (tzv. dodatkové balíčky služeb
nebo "dárky navíc"), které opět znamenají faktické snížení ceny základního produktu unikající
pozornosti statistického úřadu.
* Dalším statistickým klamem může být prostá výběrovost indexu spotřebitelských cen, který
zahrnuje řádově jen 775 reprezentantů. Veškeré spotřební zboží a služby jsou však představovány
(opět řádově) deseti tisíci položkami. Je proto možné, že slevy budou z nějakého důvodu uplatňovány
systematicky u zboží (respektive reprezentantů), které není ve spotřebním koši zastoupeno. To může
být příklad dražšího zboží z dovozu (auta, dražší elektronika, počítače, mobilní telefony, luxusní
kosmetika, značkové oděvy a obuv), které může mít tendenci zlevňovat. Jelikož však není zastoupeno
ve spotřebním koši pro svou jistou výběrovost, není pohyb jeho cen opět statisticky zachycen 5.
Na inflaci působí nejen kurz
Je nutno samozřejmě vzít v úvahu, že kurzový či jiný nákladový faktor vždy působí v
konkrétních podmínkách daných celkovým makroekonomickým a poptávkovým prostředím v ekonomice. Z
tohoto úhlu pohledu se aktuálně může zdát, že příznivý vývoj reálných mezd, pozitivní
spotřebitelský sentiment, široká nabídka úvěrových produktů a nízké reálné úrokové sazby ovlivňují
příznivě spotřebitelské chování domácností, a proto prodejci necítí potřebu výrazně zlevňovat v
reakci na vývoj kurzu koruny - spíše rostou jejich marže a zisky. Nic to ovšem nemění na faktu, že
vedle mimořádně nízkého růstu regulovaných cen, hlubokého meziročního poklesu cen potravin, nápojů
a tabáku a v podmínkách stabilního cenového vývoje neobchodovatelných komodit je současný kurzový
vývoj jedním z hlavních faktorů rekordně nízkých hodnot meziroční spotřebitelské inflace v průběhu
druhé poloviny roku 2002.
Ing. Petr Král (1973) je absolventem VŠE v Praze, kde vystudoval obory peněžní ekonomie a
bankovnictví a ekonomické teorie. Během studia mu byla udělena děkanem národohospodářské fakulty
VŠE v Praze Cena Garryho S. Beckera, nositele Nobelovy ceny za ekonomii 1992. Získal rovněž ocenění
za semestrální práci a 3. cenu v soutěži Mladý ekonom 1997 (udělena ČSE). Od roku 1999 pracuje v
ČNB, kde se věnuje zejména makroekonomické analýze a prognóze.
* Myšlenky a závěry prezentované v tomto příspěvku jsou autorovými soukromými názory a
nemusejí nutně odpovídat oficiálním stanoviskům ČNB.
Vysvětlivky:
1. Intenzita cenové politiky "local currency pricing" či "pricing to market" roste s
velikostí dané národní ekonomiky, protože se u ní předpokládá větší podíl na světových prodejích a
výrobci už musí vzít v úvahu případnou změnu fyzického množství prodaného zboží v důsledku změny
ceny v souvislosti s kurzovým pohybem.
2. Paralelně s nákladovým působením kurzu na domácí inflaci přes dovozní ceny funguje i kanál
nárůstu/poklesu konkurenceschopnosti domácího obchodovatelného zboží v případě depreciace/apreciace
devizového kurzu domácí měny. Tento kanál znesnadňuje domácím výrobcům stanovovat ceny tohoto zboží
bez ohledu na cenovou úroveň dovážených substitutů. Například v případě posílení koruny budou mít z
tohoto úhlu pohledu i ceny zboží čistě české provenience tendenci sledovat vývoj cen dováženého
konkurenčního zboží, bude-li toto ovšem svými cenami příslušným způsobem reagovat na kurzový vývoj
- viz výše.
3. Podle údajů prodejců (maloobchodních řetězců) jsou až dvě třetiny u nich prodávaného zboží
české provenience (to znamená nakoupené od českých dodavatelů).
4. Z úst prodejců je slyšet, že ostrá konkurence zejména v segmentu pohonných hmot,
elektroniky a počítačů je nutí snižovat ceny téměř okamžitě bez ohledu na jejich názor o
udržitelnosti tohoto trendu vývoje nominálního kurzu do budoucna.
5. Skutečně luxusní zboží (šperky, kožešiny a podobně) však naopak příliš nezlevňuje ani v
prostředí, kdy by k tomu byla příčina (ať už z kurzových nebo jiných důvodů). Snižování cen
prodejci u tohoto vysoce exkluzivního zboží by nepůsobilo důvěryhodně na jejich specifickou
klientelu.