(Bankovnictví 21.11.2002 strana 36, rubrika: Příloha)
Výroční zasedání MMF a skupiny SB tradičně věnovalo významnou pozornost světovému ekonomickému
vývoji: globální oživení bude pokračovat, ale nebude robustní a bude čelit velkým rizikům směrem
dolů.
Mezi hlavní krátkodobá rizika patří vyšší ceny ropy, další pokles cen akcií, který byl mohl
dále zhoršit úvěrové podmínky a podkopat důvěru spotřebitelů a podnikatelů. V případě pokračující
nedůvěry trhu může dojít k omezení přístupu zemí "emerging markets" k soukromým finančním zdrojům s
negativním dopadem na jejich růst. V důsledku bezpečnostní situace se uskutečnilo na žádost
americké strany 57. výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a skupiny Světové banky v
omezeném rozsahu. Plenární zasedání proběhlo v jeden den - 30. září 2002. Dne 29. září se
uskutečnila jednání Mezinárodního měnového a finančního výboru (IMFC) a Rozvojového výboru (DC).
Navíc bylo přesunuto místo konání z tradičního hotelu Sheraton do komplexu budov MMF a SB. Program
jednání, i když časově omezený, zůstal zachován, s výjimkou vystoupení guvernérů, kde byl výrazně
snížen výběr řečníků.
Světový ekonomický výhled
* Slábnoucí oživení v USA: Prognóza předpokládá v roce 2002 růst ve výši 2,2 %, v roce 2003
to bude 2,6 %. V důsledku očekávání, že ekonomická aktivita zůstane slabá a zvýšení úrokových sazeb
Fedem přijde až později, poklesly v posledních měsících dlouhodobé úrokové sazby na trhu. Současná
nízká úroveň využití kapacit a perspektiva slabého oživení společně s nedávným poklesem cen akcií
jen těžko vytvoří klima pro rychlé oživení investiční poptávky. Zpomaluje se též růst
spotřebitelské poptávky. Na druhé straně může toto zpomalení investiční a spotřebitelské poptávky
napomoci korekci zděděné nerovnováhy, snížení nadbytečné kapacity a zvýšení úspor domácností. Slabá
domácí poptávka v kombinaci se slabým dolarem by měla též snížit vysoký deficit běžného účtu.
Hlavní politickou prioritou je podpora domácí poptávky. Finanční trhy očekávají, že Fed nezačne
zvyšovat úrokové sazby do roku 2003. MMF též doporučuje udržet sazby na současné úrovni, dokud
nebudou jasné známky oživení. Nedoporučují se další fiskální stimuly k podpoře domácí poptávky. Ve
střednědobém výhledu bude důležité připravit se k fiskální konsolidaci.
* Slabý růst v Evropě: Předpověď pro eurozónu v roce 2002 počítá s růstem 0,9 %, v roce 2003
s 2,3 %. Opět se zvyšuje nezaměstnanost, což snižuje spotřebitelskou a podnikatelskou důvěru.
Nedostatek pokroku při fiskální konsolidaci nyní tlačí na vlády, aby udržovaly fiskální deficity
pod limitem daným Paktem stability a růstu (PSR). To vytváří konflikt mezi požadavky PSR a potřebou
podporovat domácí poptávku během období slabšího růstu. I přes slabý růst se udržuje inflace v
eurozóně velmi těsně u 2% hranice dané ECB. V situaci nízké ekonomické aktivity a apreciace eura by
měla být prováděna politika k podpoře domácí poptávky. V případě, že ekonomický růst zůstane nízký
a inflace začne klesat, existuje prostor, aby ECB dále snížila úrokové sazby. Na druhé straně je
třeba respektovat omezení fiskální politiky dané PSR. I přes značný pokrok s oblasti strukturálních
reforem musí Evropa dále zvýšit flexibilitu své ekonomiky, aby mohla plně využívat výhod společného
trhu.
* Pokračující krize v Japonsku: Ekonomická aktivita je nadále slabá. V roce 2002 by měl být
růst ve výši -0,5 %, v roce 2003 kolem 1,1%. Jediným jeho zdrojem je zahraniční poptávka. Oslabení
světového oživení a posílení jenu znovu zvyšuje riziko, že současné minimální známky oživení budou
opět udušeny. Deflace je vážným problémem, protože klesající ceny zvyšují reálný dluh. Fiskální
politika již dosáhla své hranice a stále rostoucí dluh veřejného sektoru je významnou výzvou do
budoucnosti. Panuje všeobecná shoda, že by mělo být limitováno financování veřejných investic a
více peněz by se mělo věnovat sociální podpoře. Lepší podpora v nezaměstnanosti a sociálně slabých
umožní vládě provádět drastičtější strukturální reformy.
* Silný růst emerging markets v Asii a kandidátských zemích EU: Nově industrializované země
Asie by měly mít v roce 2002 růst ve výši 4,7 %, v roce 2003 4,9 %. V budoucnosti musí tyto
ekonomiky, kromě dokončení extenzivních reforem a překonání následků krize, poskytovat dostatečnou
podporu domácí poptávce. V delším období by měly snížit své přebytky na běžných účtech a opět se
stát netto dovozci zahraničních úspor. Ekonomická předpověď tranzitivních ekonomik střední a
východní Evropy je doposud dobrá. V roce 2002 se očekává růst 2,7 % a v roce 2003 3,8 %. Tyto země
přestály období slabého ekonomického růstu svých západních partnerů a silný růst produktivity jim
umožnil získat významné místo na trhu EU. Ve většině zemí zůstala poměrně silná domácí poptávka.
Pokračující velký příliv přímých zahraničních investic umožnil financovat deficit běžného účtu.
* Prohlubující se krize v zemích emerging markets Latinské Ameriky: Ekonomický růst v této
části světa v roce 2002 se očekává -0,6%. Nejdramatičtější vývoj zaznamenala Brazílie v důsledku
nejistoty ohledně výsledků prezidentských voleb, kdy došlo k poklesu důvěry trhů. Následně se
začaly zhoršovat finanční indikátory. Spread na dluh veřejného sektoru se rozšířil ze 700 na 2500
b.p. (duben-červenec). Brazilská měna ostře oslabila. Začátkem září MMF schválil "stand by" ve výši
30 mld. USD. Tato přislíbená pomoc s politickou podporou všech prezidentských kandidátů umožnila
tržní důvěru zlepšit. I v dalších zemích LA je situace obtížná. Krátkodobý výhled je kriticky
závislý na vyřešení brazilské krize. To je však nepravděpodobné do voleb (v říjnu 2002). MMF v
příštím roce očekává růst v rámci celé oblasti ve výši 3 %.
MMF a mezinárodní finanční systém v procesu reforem
* Posílení dohledu, prevence a řešení krizí: Krize v Mexiku a v Asii vyjevily, že postižené
země "emerging markets" měly sice relativně dobré makroekonomické ukazatele, trpěly však vážnými
strukturálními problémy (zejména ve finančním sektoru), které nebyly v současných statistikách
podchycovány. Od té doby MMF usiluje o zvýšení transparentnosti, posílení stability finančních
systémů a lepší vyhodnocování externí zranitelnosti. Nedávná platební neschopnost Argentiny
stimulovala Fond k vytvoření standardní metodologie k provádění analýzy udržitelnosti dluhu,
specifikování kritérií pro přístup ke zdrojům MMF a navržení mechanismu na restrukturalizaci
zadlužení veřejného sektoru.
* Zprávy o dodržování mezinárodních standardů a kodexů (ROSC): Zprávy ROSC vycházejí od roku
1999 a hodnotí, jak má země sladěny svoje národní standardy s jedenácti mezinárodně uznávanými
standardy a kodexy, které byly vyvinuty po mexické a asijské krizi. Vzhledem k účetním skandálům v
USA by mělo dojít k lepšímu monitorování standardů v oblasti "corporate governance", účetnictví a
auditu a k revizi, zda jsou tyto standardy dostateční ambiciózní. Značná pozornost se zaměřuje i na
vypracování metodologie ROSC, která by zahrnovala doporučení FATF v oblasti boje proti praní
špinavých peněz a terorismu. Na plenárním zasedání FATF v říjnu by měla být schválena jednotná
metodologie, která bude předložena výkonné radě MMF. Poté bude zahájen společný dvanáctiměsíční
pilotní projekt AML/CFT (MMF, SB a FATF). Jednání MMF a SB tento postup podpořila. Důležité však
bude zajistit, aby se tyto instituce ve svých aktivitách doplňovaly a nevytvářely zdvojené
aktivity.
* Revize dohledové funkce MMF: Významnou oblastí aktivity MMF je zlepšování kvality a
efektivnosti politických doporučení a pomoci při prevenci a řešení krizí. V této souvislosti byl
podpořen nový analytický rámec, který poskytne větší transparentnost a snížení diskrece při
hodnocení udržitelnosti veřejného a zahraničního dluhu všech členských zemí. Byla zdůrazněna
potřeba zvýšené pozornosti globálním trhům, interakci mezi externími šoky a domácí zranitelností a
dohledu zemí, které jsou ze systémového hlediska významné pro globální ekonomiku.
* Politika přístupu ke zdrojům Fondu v době krize kapitálového účtu: Od roku 1995 Fond
poskytoval přístup ke svým zdrojům v rámci normálního limitu. Asi v 10 % případů však byly
poskytnuty zdroje nad rámec normálního přístupu (Mexiko, Thajsko, Indonésie, Korea, Rusko,
Brazílie, Turecko, Argentina a Uruguay). I když tyto země snížily svoji zranitelnost a nezvyšovaly
své závazky vůči MMF, kontrola ukázala, že výsledky byly smíšené. Mexiko, Thajsko a Korea byly
úspěšné. Rusko a Argentina neuspěly. Pracovníci Fondu byli proto pověřeni vypracovat návrh, který
by zprůhlednil a zefektivnil MMF v jeho rozhodování ohledně mimořádně vysokého přístupu zemí k jeho
zdrojům. Byla navržena upřesňující kritéria, která by byla nutnou podmínkou k získání nadlimitních
prostředků:
- země musí být postižena mimořádnými problémy platební bilance, které jsou výsledkem tlaku
na kapitálovém účtu a které mohou být zmírněny pouze pomocí Fondu, jdoucí nad normální limit;
- musí existovat vysoká pravděpodobnost potvrzená důkladnou analýzou, že dluh země zůstane
udržitelný;
- země musí mít reálnou perspektivu, že získá brzy zpět přístup na trhy, takže pomoc Fondu se
bude rovnat překlenovacímu úvěru;
- politický program země musí mít velkou naději na úspěch.
Pracovníci MMF též upřesnili postupy, které by měly zajistit, že v rámci Fondu budou kritéria
adekvátně vyhodnocována. Prioritou je nyní dokončení a realizace tohoto nového rámce.
* Mechanismus restrukturalizace dluhu veřejného sektoru a doložka kolektivní akce: V roce
1996 po mexické krizi navrhla skupina G10 začít využívat doložku kolektivní akce (Collective Action
Clause, CAC), která specifikuje, jak budou majitelé státních dluhopisů reprezentováni při
vyjednávání o restrukturalizaci podmínek dluhopisu, a která bude zavazovat všechny držitele k
restrukturalizaci za podmínek, jež schválí většina z nich. Od této doby však žádná země z "emerging
markets" tuto doložku nezavedla, protože se obávala, že by tak odradila soukromé věřitele a zvýšila
náklady na kapitál. Z vyspělých zemích pouze Británie a Kanada zavedly takovéto doložky do svých
obligací.
Až do nedávné doby se všeobecně věřilo, že riziko sporů způsobených nekooperativními věřiteli
je zanedbatelné. Ale rozhodnutí bruselského odvolacího soudu v září 2000 tento pocit změnilo. Soud
souhlasil se žádostí fondu Elliott zablokovat platby Peru držitelům svých obligací přes Euroclear
do doby, než bude Elliott proporcionálně vyplacen s ostatními majiteli obligací za pohledávky,
které koupil s velkým diskontem, a zamítl restrukturalizaci. Výkonná rada MMF zvažovala ke zlepšení
právního rámce pro restrukturalizaci dluhu veřejného sektoru tři varianty:
1. statutární přístup s posílenou autoritou fondu 1.
2. statutární přístup založený na většinové akci 2.
3. smluvní přístup 3.
Na zasedání byla zdůrazněna prospěšnost zahrnutí doložky kolektivní akce do mezinárodních
emisí obligací veřejného sektoru. V této souvislosti by mělo společné úsilí vést ke zdokonalení CAC
a její rozšiřování v nových emisích. Všechny EU státy nedávno souhlasily zahrnout CAC do svých
obligací veřejného sektoru, kterou budou řízeny zahraničním právem. Současně byl vyzván MMF, aby
dopracoval statutární mechanismus řešení restrukturalizace dluhu veřejného sektoru. MMF má do
jarního zasedání v roce 2003 tento návrh předložit.
* Všeobecná revize členských kvót (12. revize): Podle Dohody o MMF se má provádět všeobecná
revize členských kvót nejméně jednou za pět let. Dne 30. ledna 1998 byla ukončena 11. revize (bylo
rozhodnuto navýšit členské kvóty o 45 %), 12. revize proto musí být ukončena 30. ledna 2003. Výše
členských kvót činí 213 mld. SDR (282 mld. USD), z toho je půjčeno 63 mld. SDR a 100 mld. SDR je k
dispozici pro další půjčky. Zbytek ve výši 49 mld. SDR jsou kvóty, které nemohou být využity,
protože pocházejí ze zemí se slabou platební bilancí. Fond si navíc může vypůjčit 34 mld. SDR v
rámci úvěrových linek dohodnutých s některými vyspělými státy (tzv. GAB, NAB), pokud by došlo ke
snížení jeho likvidity a paralyzovalo by to jeho schopnost řešit krize z platební bilance.
Stanovisko výkonné rady MMF je rovnoměrně rozděleno pro a proti navýšení, což prakticky vylučuje
politickou dohodu o navýšení, která vyžaduje 85% většinu.
* HIPC iniciativa: Dosavadní zkušenosti z této iniciativy jsou rozdílné. Některé země, jež
dosáhly "completion point" (Tanzánie, Mozambik) byly úspěšné, ale například Uganda, která dosáhla
"completion point" jako první před dvěma lety, má opět dluh nad udržitelnou úrovní. Celkové náklady
HIPC iniciativy jsou nyní odhadovány na 37,2 mld. USD (2001 NPV). Podle dosavadních propočtů však
stále chybí asi 1 mld. USD. Zasedání vyzvalo všechny zainteresované strany, aby svoje závazky,
plynoucí z této iniciativy splnily.
Světová banka a boj proti chudobě
Protože po významných světových summitech zaměřených na snížení chudoby a zajištění
udržitelného rozvoje nedošlo ke konkrétnímu pokroku, byly na pořadu jednání Rozvojového výboru a
Světové banky zejména otázky realizace strategie a závěrů, které byly dohodnuty v Monterrey a
Johannesburgu. Pokroku lze dosáhnout pouze realizací zdravé a udržitelné strategie, která je vědomě
prováděna samotnou zemí. Aby tato strategie byla efektivnější, je třeba posílit koordinaci a
spolupráci mezi všemi zainteresovanými partnery a sladit poskytovanou pomoc s rozvojovými
strategiemi příslušné země. Banka též zvýší úsilí s cílem harmonizace operativní politiky a postupů
bilaterálních a multilaterálních agentur na institucionální úrovni i úrovni jednotlivých
zemí.Rovněž byla zdůrazněna potřeba širší participace rozvojových a tranzitivních zemí na
rozhodování na nadnárodní úrovni a při tvorbě nových norem a kodexů. Tato otázka bude teprve
upřesněna, ale v podstatě by znamenala významnější podíl těchto dvou skupin zemí na rozhodování MMF
a SB.Významnou úlohu při dosahování rozvojových cílů by měl hrát mezinárodní obchod jako zdroj
růstu a snížení chudoby. Bylo proto zdůrazněno, že jak rozvinuté, tak rozvojové země musí otevřít
svoje trhy a eliminovat všechna opatření, které volný trh omezují.Světová banka konstatovala
pokrok, který byl dosažen v oblasti plánované přípravy k zajištění základního vzdělání pro všechny
děti do roku 2015 a rovnosti pohlaví v základním i sekundárním školství do roku 2005. Bylo
doporučeno zvýšení aktivity ve dvou dalších oblastech - HIV/AIDS a zásobování vodou a
zdravotnictví.
Závěr
I když nebylo na pořadu VZ MMF a SB téma, které by nově oslovilo účastníky zasedá-ní, jednání
zejména podpořila současnou orientaci obou brettonwoodských institucí a zdůraznila nutnost dalšího
zefektivnění, prohloubení a urychlení realizace stanovených záměrů.
Petr Sedláček pracuje v ČNB v sekci Evropské unie a mezinárodních organizací, kde odpovídá za
MMF, SB a IIF.
Vysvětlivky:
1. Návrh byl předložen paní Kruegerovou (zástupkyní H. Köhlera). Země s neudržitelným dluhem
by mohla získat dočasné pozastavení soudního sporu se svými věřiteli, pokud by MMF souhlasil s tím:
a) že dluh je neudržitelný; b) že země již projednává či bude projednávat s MMF program a c) země
slíbí, že bude jednat v dobré víře s věřiteli. Toto pozastavení by mohlo být prodlouženo Fondem,
pokud by program fungoval a země jednala s věřiteli. Nové finanční prostředky, které by byly
poskytnuty během pozastavení sporu by byly vyloučeny z restrukturalizace. Restrukturalizační
dohoda, jež by byla schválena většinou věřitelů, by byla závazná pro všechny věřitele, jakmile by
Fond schválil, že je kompatibilní s udržitelností dluhu. Právním základem tohoto přístupu by byla
novela Dohody o MMF.
2. V tomto návrhu jsou všechna klíčová rozhodnutí předána do rukou dlužnické země a většiny
jejich věřitelů. I když právní základnou stále bude novela Dohody o MMF, Fond by neměl pravomoc
limitovat věřitelská práva. Tato akce by vyžadovala většinové rozhodnutí samotných věřitelů.
3. Třetí návrh preferuje zvýšení dřívější snahy přesvědčit věřitele a dlužníky, aby zahrnuli
doložku o kolektivním konání do svých smluv. Tento přístup by nevyžadoval novelu Dohody o MMF.