Vladimír Piskáček (E15 1.12.2008 strana 16, rubrika: Rozhovor)
Praha recese v Česku nebude, i když výhledy vývoje ekonomiky se stále zhoršují. Podle guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmy měla česká ekonomika štěstí, že globální finanční krize přišla v době, kdy v Česku vrcholila konjunktura. Nebude proto podle něj pravděpodobně nutné pumpovat do systému peníze, tak jak se to děje v Evropě. Přesto zůstává jedna neznámá: kdy se podaří obnovit důvěru mezi bankami. „To není něco, co můžeme změnit, ať už jakkoli razantním snížením úrokových sazeb,“ řekl Tůma.
* E15: Bývalý šéf americké centrální banky Alan Greenspan ve své knize Věk turbulencí tvrdí, že na vrcholu americké bankovní krize v roce 1988 si připadal jako sedmiruký tapetář, když zvedal jeden telefon za druhým. Jak si připadá šéf české centrální banky uprostřed současné finanční krize?
Máme štěstí, že u nás krize nedosáhne dramatických rozměrů. To, co bych dnes nazval první vlnou, co jsme pozorovali ve Spojených státech a pak dalších vyspělých zemích, se tady prakticky neodehrává. Takže na rozdíl od situace, kterou jste líčil a ve které byl pan Greenspan, my se nepodobáme dispečinku. Děláme především monitoring a snažíme se připravit na pesimistické scénáře. Přešli jsme například na denní sledování likvidity bank. To, co jsme dříve sledovali měsíčně, dnes děláme denně.
* E15: Na konci loňského roku ekonomové říkali, že letos krize pomine. Tvrdili, že banky zveřejní své bilance, tím se trh vyčistí a bude po překvapeních. Domníval jste se před rokem, že by na trzích mohlo dojít k tomu, co nyní sledujeme?
Přiznám se, že koncem roku 2007 jsem se mýlil, protože jsem předpokládal přesně to, co jste zmínil. Koncem loňského roku mělo být jasné, jak budou vypadat výsledky finančních institucí po celém světě. Dohledové instituce měly mít jasno, jak vypadají portfolia. Situace se ukázala daleko komplikovanější. Pro mě je pořád překvapivé, že dohledy v jednotlivých zemích nevěděly, jak situace vypadá, nebo nároky na kapitál byly takové, že to nebylo možné dostatečně rychle řešit. V každém případě se nám problém překulil do roku 2008 a zatím z toho nejsme úplně venku. V létě se již čekalo, že se situace začne zhoršovat, mluvilo se o tom, že padne někdo velký na Wall Street. Dimenze problému však předčila očekávání všech.
* E15: Nejistota na trzích je větší než před rokem. Troufnete si po zkušenosti z loňska předpovědět vývoj v příštím roce? Bude už konečně v bankách vše „vyčištěno“?
Je to hádání a v tomto se opírám o odhady globálních institucí, které vidí do trhů lépe, než vidím z Prahy. Ať je to Mezinárodní měnový fond, nebo platforma, která se jmenuje Financial Stability Forum. Ve srovnání se situací před rokem se počítá, že ztráty ve finančním sektoru mohou být přes tisíc miliard dolarů. Tomu odpovídají i nároky na kapitál. Pokud se do současné doby podařilo dát dohromady až 600 miliard dolarů, tak vlády svými intervencemi vytvářejí kapitálové polštáře a snaží se zabránit tomu, aby se krize dál šířila. Nyní je samozřejmě těžké odhadnout, nakolik ty záruky budou realizovány.
* E15: V USA historie podobné masivní sanace a intervence pamatuje, v Evropě k tomu v takovém rozsahu v minulém století nedošlo. Jeden z ekonomů postup evropských států označil za „matku všech morálních hazardů“. Nebylo by přece jen lepší nechat některé velké banky padnout, než je zamořit virtuálními penězi a hrát si s důvěrou?
Nejsem si jistý, jestli konstatování, že v Evropě tento problém dlouho nepamatujeme, je přesné. Nepamatujeme ho globálně v Evropě. Synchronizace hospodářského cyklu v důsledku vytvoření jednotného trhu je poměrně nedávná, takže pokud došlo k problémům, tak byly izolované. Proběhly však v řadě zemí. Jak u nás, tak například ve Švédsku. Byť ve Švédsku to stálo mezi pěti a deseti procenty hrubého domácího produktu, tak nemám pocit, že by aspekt morálního hazardu převážil. Dnes je finanční sektor natolik důležitý, že fungování ekonomiky bez něj není možné. V tomto případě je masivní intervence státu na místě. Ale není pochyb o tom, že tak, jak se dodnes píše o velké ekonomické krizi ve dvacátých a třicátých letech minulého století – pravděpodobně není v ekonomii téma, které by bylo více zpracovávané – troufám si tvrdit, že dalších sto let se bude psát o této krizi. A zároveň není pochyb o tom, že aspekt morálního hazardu bude hluboce analyzován. Když prezident Bush rozhodoval o nástupci Alana Greenspana, ani netušil, jak šťastnou měl ruku. Protože právě Bernanke je považován za velkého znalce Velké krize a jsem přesvědčen o tom, že právě tato znalost je velmi užitečná. Důvod pro to, proč je systém opravdu zasypáván penězi, je snaha zabránit deflaci. Ta vede k začarovanému kruhu a velmi obtížně se z ní vystupuje. To byl případ právě Velké krize a stejně tak obdobných problémů Japonska koncem minulého století. Aspekt morálního hazardu je určitě na místě, vždy by státy měly pečlivě zvažovat, jak se z tohoto průsmyku dostat.
* E15: Krize se výrazně dotkne i české ekonomiky. Jak premiér, tak ministr financí zatím odmítají uznat, že Česko není klidným ostrovem v moři problémů, průmysl však krizi vnímá poměrně ostře. Jaké očekáváte dopady na ekonomiku?
Pokud ministr financí, premiér či já říkáme, že krize zde není, hovoříme o projevech na finančních trzích. Ne že by se nás to nedotklo, nervozita se k nám přelila také, také máme potíže s fungováním mezibankovních trhů, ale věříme, že jsou to řešitelné problémy. Ta největší nejistota spočívá v tom, jaké budou dopady na reálnou ekonomiku. Tuzemské banky zpřísnily standardy, protože si všichni uvědomili, že modely podnikání v bankovnictví nemohou být tak agresivní, jako jsme byli svědky v předcházejících letech. To všechno vede ke zpomalení úvěrů. Dynamika úvěrů byla v minulosti mimořádně vysoká a bylo evidentní, že to není dlouhodobě udržitelné. Korekce přišla včas. Nejistota momentálně spočívá v tom, jak velká ta korekce bude. To, že počítáme se zpomalením ekonomiky, je známé z naší prognózy. Počítáme s růstem okolo tří procent v příštích dvou letech. Alternativa základního scénáře, kterou jsme vypracovali, uvažuje o hlubším poklesu ve vyspělých ekonomikách. To by vedlo i u nás k hlubšímu zpomalení, než zatím předpokládáme. Mezinárodní měnový fond odhaduje růst naší ekonomiky příští rok na 1,5 procenta. To je někde mezi naší alternativou a základním scénářem počítajícím se třemi procenty.
* E15: Ekonomové předních českých bank v posledních dnech právě kvůli obavě z recese v eurozóně předělávají své nedávno předělané prognózy. Může tedy i u vás kvůli poslednímu vývoji dojít k přehodnocení?
Ne, naše prognóza je tři týdny stará. Děláme čtvrtletní výhledy a nevím, co dramatického by se muselo stát, abychom po třech týdnech přepisovali prognózu. Nechci předjímat, jak bude vypadat situační zpráva, kterou v prosinci dostaneme. Faktem je, že nejistoty se vyvíjejí spíše negativním směrem než pozitivním. Ale proto jsme zpracovávali alternativu základního scénáře. Předpokládali jsme, že vývoj může být horší.
* E15: V reálné ekonomice přibývá případů omezování výroby a propouštění. Tuzemské vlády masivně podporovaly zahraniční automobilky expanzi do Česka. Někteří ekonomové varovali před přílišnou koncentrací automobilového průmyslu a obávali se právě krize. Nemůžeme na to nyní doplatit?
Přiznám se, že tuto otázku nemám příliš rád, protože se na ni obtížně odpovídá. Bývalý guvernér Bank of England říkával, když se poukazovalo na nerovnováhy ve struktuře britské ekonomiky, že je lepší nějaký růst než žádný. To bych použil také. Co považuji za podstatnější, je, že komparativní výhoda české ekonomiky je ve zpracovatelském průmyslu. To není nic nového, co by vzniklo kvůli investičním pobídkám. Je to tu sto let.
* E15: Nehodnoťme pobídky, jde o koncentraci, závislost ekonomiky na jednom průmyslovém odvětví.
Pokud evropskou ekonomiku zasáhne šok v podobě nižší poptávky po autech, tak to jistě bude mít menší dopady na dánskou ekonomiku než na naší. Zároveň bychom neměli ignorovat fakt, že v posledních patnácti letech to byl hodně automobilový průmysl, který tuto ekonomiku hnal dopředu. Je to nekonečná debata, nakolik je možné mít diverzifikovanou malou ekonomiku. Je prakticky nevyhnutelné, že v menší ekonomice, zejména pokud má ten historický základ jako ta naše, má průmysl větší koncentraci.
* E15: Pomohl by českým firmám nějaký fiskální stimul, jak o tom například uvažuje Evropa?
Česká ekonomika měla to štěstí, že když tato krize přišla, byla na vrcholu hospodářského cyklu. Takže by neměla upadnout do recese – nevedou k tomu ani ty nejkritičtější scénáře. Proto chápu ministra financí, že se nehrne do fiskálních stimulů. Není triviální najít principy, na kterých by ty stimuly měly být postaveny. To znamená, že jsou dočasné, jednorázové a podobně. V okamžiku, že tam ty peníze pustíte, se z toho velmi obtížně stáhnete zpět. Takže na jedné straně se domnívám, že k určitému zpomalení ekonomiky dojde. Ale na druhé straně naše situace zatím není taková, abychom potřebovali ekonomiku zasypávat penězi a hledali fiskální stimuly.
* E15: Na očekávaný pokles inflace vyvolaný krizí jste reagovali překvapivě razantním snížením sazeb. Sazby na trhu však příliš neklesly, naopak některé půjčky ještě zdražily. Splnilo to vaše představy?
To, že trh reagoval omezeně, bylo celkem očekávané. Nervozita je taková, že situace se nezmění přes noc. Úspěšní jsme byli v tom, že se zastavil nárůst sazeb na mezibankovním trhu. Na druhé straně lze negativně interpretovat, že my jsme snížili sazby poměrně o hodně, ale trh šel dolů méně. Takže se vlastně rozšířila mezera mezi naší sazbou a sazbou na trhu. Ale znovu říkám, to není něco, co by bylo možné změnit za noc. Vyslali jsme jasný signál. Pokud říkáte, že některé půjčky jsou dražší, tak v každém případě jsou méně drahé, než by byly, pokud bychom sazby nezměnili. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet dál, jako vždy nechci předjímat naše kroky. Ale střelný prach tam pořád ještě máme.
* E15: Je vhodné, aby centrální banka v době krize překvapovala trh svými kroky?
S překvapováním to není úplně jednoduchá věc. Vždycky jsem říkal, že čas od času se může stát, že centrální banka překvapí. Pamatuji se na jednu debatu s legendárním předsedou americké Fed Paulem Volckerem. Ten říkal: „Já pořád nevím, co vy s tou transparentností máte. Já jsem ty trhy občas překvapoval docela rád.“ Ale celé to tažení za transparentností centrálních bank v posledních dvaceti letech vede k tomu, že by centrální banky neměly překvapovat zas tak často. Na druhé straně se nedomnívám, že by měly čistě sledovat očekávání trhu.
* E15: Pomohlo by trhu, kdyby jste ještě jednou „překvapili“ a sazby opět výrazně snížili?
Nedomnívám se, že bychom nyní mohli dělat sérii kroků, že bychom znovu překvapovali a tím bychom trh nějak prošťouchli. Není to o tom, jestli snížíme sazby o 25, 50, či 75 bodů, problém je hlubší. Nedůvěra na trhu je velká. Nejen bank navzájem – zejména na našem trhu banky víceméně ví, že si mohou věřit – ale je to nejistota z dopadů, které přijdou. Snaží se držet bilanci tak, aby měly prostor pro tlak, který přijde v budoucnu a který je spojen se zpomalením české ekonomiky. To není něco, co můžeme změnit, ať už jakkoli razantním snížením úrokových sazeb.
* E15: Kdy by se tedy mělo zlepšit fungování mezibankovního či dluhopisového trhu v Česku?
Rozhodně se nestane nic dramatického do konce roku. Dá se předpokládat, že všichni budou držet své pozice. Uvidíme další rok. Během prvního a druhého čtvrtletí by se situace měla začít lepšit. Z hlediska financování a poskytování úvěrů bude situace určitě těžší. Banky neumí nic jiného, než půjčovat peníze. Takže půjčovat budou. Ale bude to rozhodně méně, než když ekonomika rostla o 6,5 procenta a bude to rozhodně dražší.
* E15: Uvažujete o tom, že byste nabídli bankám záruku za mezibankovní operace. Je to jeden z receptů, jak trh mezibankovních půjček oživit?
Ne.
* E15: Centrální banka se může stát tvůrcem trhu dluhopisů, což by mělo pomoci trh obnovit. Jste připraveni to udělat?
V daném okamžiku ne. Vidím to jako možnost poslední instance a platí pro to stejná úvaha, jakou jsme zmiňovali v případě intervence státu na finančním trhu. V okamžiku, kdy tam vstoupíte, již není úplně jednoduché se z toho dostat ven. To je opravdu až ta velmi poslední linie obrany. Zatím se nám nezdá, že by se situace mohla zhoršit natolik, že by to bylo potřeba. Pořád věříme tomu, že trh s dluhopisy se postupně rozchodí.
* E15: V Evropě se nyní uvažuje o nejrůznějších možnostech, jak zpřísnit regulaci, aby se současná krize neopakovala. Padají návrhy na vznik nejrůznějších superregulátorů. Mohla by přísnější centralizovaná regulace v budoucnu pomoci?
Na stole není nic konkrétního, zatím prší návrhy z různých stran. Volání po globální či evropské regulaci je velmi nebezpečné. Všechno, co se stalo, je problém, který vznikl na národní úrovni. Dohledy měly dostatečnou pravomoc, aby ten problém rozeznaly. Není to o nedostatečné výměně informací na mezinárodní úrovni. Všechny problémy, ať je to AIG, či Northern Rock, to jsou případy, ve kterých selhal management institucí a je tam zjevné pochybení dohledu. Bylo tam nerozeznané riziko. Nemyslím si, že by bylo lépe, kdyby byl nějaký panevropský regulátor. Pojďme integrovat, ale začněme na národní úrovni. Představa, že dám dohromady 70 či 80 evropských regulátorů a vznikne mi z toho funkčnější a efektivnější těleso, je absolutní nesmysl. Pokud to někdo tvrdí, tak neví, o čem mluví.
***
Situace zatím nevyžaduje, abychom potřebovali ekonomiku zasypávat penězi
Největší nejistota spočívá v tom, jaké budou dopady na reálnou ekonomiku Volání po globální či evropské regulaci je velmi nebezpečné. Všechno, co se stalo, je problém, který vznikl na národní úrovni
Banky půjčovat budou. Ale bude to rozhodně méně a bude to rozhodně dražší