Marek Petruš (Orlický deník 5.12.2013 strana 2, rubrika Orlicko)
Reakce ředitele komunikace ČNB Marka Petruše na článek Zbigniewovy (ne)smysly, zveřejněný v pátek 29.11. v Orlickém deníku.
Zbigniew Czendlik v článku z 29. 11. (Zbigniewovy (ne)smysly – pozn. red.) otevřeně píše, že ekonomie je pro něj „španělská vesnice“. To mu však nebrání vyslovit kategorický soud, že necelé pětiprocentní oslabení kurzu koruny po intervencích České národní banky je „loupež století“. Není. Měnová politika je složitá disciplína a panu Czendlikovi nelze mít za zlé, že se v jejích zákoutích ztratil. Že oslabení kurzu koruny není „loupeží století“, lze vysvětlit i selským rozumem, na nějž se pan Czendlik odvolává. Stačí se podívat do peněženky. Pokud tam máte nějakou bankovku,třeba stokorunu,je to pořád ta samá stovka,jakou byla před oslabením koruny. Ekonom by řekl, že koruna neztratila vnitřní hodnotu. Nikdo, kdo bere výplatu a spoří v korunách, o nic nepřišel. Co kvůli oslabení kurzu koruny vůči euru o 5 procent kleslo, je v odborné mluvě ekonomů vnější kupní síla koruny. To znamená, že cítit chudší by se mohl jen ten, kdo se před intervencí chystal okamžitě odstěhovat do zahraničí. Na každé euro, na něž bude převádět veškerý majetek a úspory, teď musí vynaložit asi o 5procent více. Stejně tak by mohl být zklamán ten, kdo plánoval koupi vily na pobřeží Středozemního moře. Bude za ni totiž platit v eurech, čímž ho skutečně přijde asi o pět procent dráž.
Ti, kdo se na život v zahraničí nechystají a nenakupují vše výhradně z dovozu, jako by najednou zapomněli na to, co všechno se v české ekonomice vyrábí a většina z nás pravidelně kupuje. Ať už jde o potraviny, léky, zdravotní pomůcky, řadu vybavení do domácnosti, lyže, hůlky, míče a spoustu sportovních potřeb, auta a další věci. Vypadá to, jako bychom najednou podlehli iluzi, že kurz koruny byl vždy skoro neměnný. Ale on i v minulosti oslaboval, někdy dokonce docela dramaticky. Třeba od poloviny roku 2008 do února 2009 se koruna kvůli finanční krizi prudce propadla a krátkodobě se dostala až k hladině 30 Kč za euro. Tehdy se žádné vzrušené diskuze nevedly a nikoho nenapadlo probouzet se každé ráno s tím, že si musí okamžitě přepočítat výplatu a úspory dle aktuálního kurzu do eura, dolaru či jiné měny, aby zjistil, nakolik zchudl či zbohatl. Proč to někteří nyní dělají, je záhada.