Ing. Miroslav Sýkora, Ing. Karel Gabrhel (FP-finanční poradce 20.6.2006 strana 9, rubrika: AFIZ)
Zástupci AFIZ projednali s představiteli Sekce regulace a dohledu nad pojišťovnami ČNB problematiku odborné způsobilosti podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů. Právní názor ČNB byl následně shrnut ve stanovisku č.j. 2006/1527/550 ze dne 12. května 2006.
Ve smyslu závěrů z jednání ze dne 10. 5. 2006, jehož předmětem byla zejména interpretace ustanovení § 6 zákona číslo 38/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to v návaznosti na stanovisko Ministerstva financí ze dne 31. března 2006, č.j. 35/37019/2006-354, uvádíme:
Z ustanovení § 6 zákona č. 38/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon") vyplývá, že podřízený pojišťovací zprostředkovatel spolupracuje s pojišťovacím agentem nebo výhradním pojišťovacím agentem nebo pojišťovacím makléřem na základě písemné smlouvy, neinkasuje pojistné a nezprostředkovává plnění z pojistných nebo zajišťovacích smluv. Ve své činnosti je vázán pokyny pojišťovacího zprostředkovatele, jehož jménem a na jehož účet jedná, a jím je také odměňován. Pokud jde o kvalifikační stupeň odborné způsobilosti je podřízený pojišťovací zprostředkovatel povinen splňovat podmínky stanovené pro základní stupeň.
Text zákona nepřipouští jiný výklad, tzn. neuvádí např. "minimálně" či "alespoň" základní kvalifikační stupeň, a proto výkladové stanovisko, resp. závěry spočívající v tom, že podřízený pojišťovací zprostředkovatel, který jménem pojišťovacího agenta nabízí konkurenční produkty, musí splňovat podmínky pro střední kvalifikační stupeň, je právně nepodloženo.
Požadavek splňovat střední kvalifikační stupeň odborné způsobilosti je zakotven pro kategorii "pojišťovací agent". Ten je oprávněn nabízet a analyzovat konkurenční produkty a je v jeho kompetenci, jak smluvně upraví spolupráci s jednotlivými podřízenými pojišťovacími zprostředkovateli, kterým sice zákon stanoví minimální rozsah znalostí, ale neomezuje jejich činnost ani jim nezakazuje spolupracovat s více pojišťovacími agenty či pojišťovacími makléři. Zákon předpokládá úzké propojení mezi pojišťovacím agentem a jeho podřízenými pojišťovacími zprostředkovateli, ten za jejich zprostředkovatelskou činnost odpovídá, je také oprávněn a zároveň povinen provést činnosti odpovídající střednímu kvalifikačnímu stupni odborné způsobilosti (např. analýza konkurenčních produktů) s tím, že rutinní zpracování pojistné smlouvy lze delegovat na podřízené pojišťovací zprostředkovatele.
Navíc je nutné zdůraznit, že zákon nezakazuje podřízeným pojišťovacím zprostředkovatelům prodávat konkurenční produkty, a tudíž pokud zájemci o pojištění požadují produkty, které jsou v nabídce daného agenta, není důvodné automaticky předpokládat, že podřízený pojišťovací zprostředkovatel musí vždy provádět analýzu těchto produktů.
Z výše uvedeného vyplývá závěr, že s ohledem na text zákona a s tím související reálně možný postup dohledu v pojišťovnictví, je povinností podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů splňovat podmínky stanovené zákonem pro základní kvalifikační stupeň odborné způsobilosti. Nutno však zdůraznit, že těmto kvalifikačním předpokladům, respektive znalostem musí odpovídat i jejich zprostředkovatelská činnost, to znamená pokud zákon stanoví pro podřízené pojišťovací zprostředkovatele minimální odbornou úroveň, lze předpokládat, že jejich úkolem je rutinní zpracování pojistných smluv vyhodnocených agentem či makléřem.