Správa devizových rezerv ČNB II.

(Bankovnictví 21.12.2000 strana: 20, rubrika: Měnová politika Účel držení devizových rezerv a způsoby jejich použití

Jak bylo ukázáno v první části nemusí být tvorba a držení devizových rezerv lacinou záležitostí. Naopak, za jistých podmínek může být držení rezerv ztrátové. Proč tedy devizové rezervy mít a starat se o ně?

Odpověď na tuto otázku není zcela jednoznačná. A to především proto, že musíme mít stále na paměti dva rozdílné základní pohledy na devizové rezervy. Na straně jedné máme devizové rezervy, které vznikají jako vedlejší, sekundární produkt měnové, respektive kurzové politiky centrální banky, a tedy něco téměř nechtěného pro své možné vysoké náklady. Na straně druhé máme devizové rezervy, které jsou budovány s vysokou péčí a pečlivostí, protože představují především finanční sílu centrální banky coby měnové autority. Zatímco za svérázných podmínek může centrální banka "natisknout" neomezené množství domácí měny, při budování devizových rezerv platí zcela odlišné principy.

Účel a způsob použití devizových rezerv

Účel ani způsob použití devizových rezerv v České republice není deklarován v zákoně. Lze však konstatovat, že tento fakt není zásadně odlišný od obecně uznávané praxe ve světě. Zákon o České národní bance hovoří o tzv. měnových rezervách, tedy rezervách určených k realizaci měnové akurzové politiky ČNB. Účelem držení devizových rezerv v České národní bance je především vybudovat intervenční sílu ČNB, zajistit servis pro klienty ČNB a pečovat o kredibilitu České republiky na zahraničních finančních trzích. Mimoto je možné uvažovat o devizových rezervách jako o prostředcích reprezentujících bohatství státu. Je nutné si však uvědomit, že tento účel není v současnosti prakticky naplnitelný, protože přímý přístup státu k devizovým rezervám je omezen pouze přes provádění plateb v devizách až do výše prostředků, které má stát na účtech státního rozpočtu k dispozici. Obecně devizové rezervy slouží k uspokojení závazků centrální banky. Jedná se o závazky známé, jako například emitované dluhopisy nebo zahraniční půjčky státu. Především se však jedná o závazky možné, u kterých není znám ani objem, ani výše, čas plnění a měnová struktura. Mezi ně patří právě případné intervence proti oslabení domácí měny aprovádění devizových plateb za klienty ČNB. Od výše zmíněné neznalosti se odvíjejí všechny otázky typu jaká je správná výše devizových rezerv, jaká je jejich optimální měnová a úroková struktura apodobně.

Důvod budování devizových rezerv

V současné době je stále významným účelem budování devizových rezerv jejich (ne vždy správně interpretovaná) vypovídací schopnost o finanční síle země. Přestože neexistuje standard určující optimální výši devizových rezerv, na zahraniční investory působí zcela jinak informace o tom, že devizové rezervy ČR jsou dnes více než 12 miliard dolarů než informace, že ČR má rezervy řádově stovky milionů dolarů (stav, který nastal těsně po rozdělení federace). Právě proto, že neexistuje obecná formulace stanovující optimální výši devizových rezerv, panuje obecné přesvědčení, že čím vyšší rezervy jsou, tím důvěryhodnější je stát. Je pochopitelné, že takový přístup je finančními trhy uplatňován především u tzv. rozvíjejících se zemí. Pokud nic jiného, velikost devizových rezerv lze snadno konfrontovat s výší zadluženosti nebo s velikostí dovozů; vývoj výše devizových rezerv vypovídá o chování měnové autority. Nejčastěji se výše devizových rezerv srovnává s výší měsíčních dovozů zboží a služeb, skrátkodobou zahraniční zadlužeností země, s výší dluhové služby státu a také s výší měnové báze. Srovnávání s objemem dovozů a se zadlužeností je tradiční přístup. Za minimální je požadováno krytí alespoň tří měsíčních dovozů zboží a služeb. Na jedné straně vypovídá o schopnosti země dostát svým závazkům v případě potřeby. Na druhé straně je však evidentní, že v současnosti by se případný nedostatek deviz k uhrazení jak dovozů, tak splátek zahraničního dluhu musel nejprve projevit v tlaku na oslabení koruny, který by byl eliminován intervencemi centrální banky. Neexistuje jiný přímý způsob, jakým by se devizové rezervy mohly podílet na financování dovozů nebo jiných zahraničních závazků nestátní sféry. Je to dáno tím, že podle nynějšího kurzového režimu je koruna plně směnitelnou a tzv. volně plovoucí měnou a její hodnota je dána pouze nabídkou a poptávkou na trhu. Jinou situací byl stav, kdy koruna byla vázána na koš měn a kdy existoval tzv. fixing. Za tohoto režimu měla ČNB povinnost odkoupit od komerčních bank přebytek deviz, respektive ČNB měla povinnost prodat komerčním bankám devizy v případě jejich nedostatku na trhu. I tehdy však srovnávání s dovozem či zahraniční zadlužeností nebylo zcela vyčerpávající, a to z důvodů existence jiných forem závazků (jako například přímé nebo portfoliové investice). Srovnávání s výší měnové báze je spíše měnovým ukazatelem, který je nejdůležitějším poměrem při používání tzv. měnového výboru (currency board). V tomto kurzovém režimu je na začátku poměr výše rezerv aměnové báze roven jedné a za pomoci pravidla, že každá emitovaná jednotka domácí měny je podmíněna nákupem stejného množství deviz, se udržuje tento poměr konstatní. Smyslem je zabránit nekontrolovatelné emisi peněz. Přehled některých ukazatelů (jak vývoj pro ČR samotnou, tak srovnání ČR s jinými podobnými zeměmi) je uveden v tabulkách. Z nich je zřejmé, že velikost devizových rezerv je stabilní ve srovnání s vývojem velikosti dovozů zboží a služeb a že toto srovnání se příliš neliší od jiných zemí. Lze vidět, že se mírně zhoršuje velikost rezerv vůči zahraniční zadluženosti, avšak v porovnání s jinými zeměmi patří devizové rezervy ČR měřené tímto kritériem mezi nejvyšší.

Způsoby použití devizových rezerv

Způsoby použití devizových rezerv spravovaných Českou národní bankou jsou zcela jednoznačně dány. V oblasti provozní se jedná především o provádění devizových plateb za klienty ČNB a samotné ČNB. Největším klientem je samozřejmě stát a ČNB je povinna uhradit jakoukoli částku, pokud státní rozpočet disponuje korunovým ekvivalentem. Z devizových rezerv se tak v současnosti splácejí především zahraniční půjčky státu, který platí za devizy korunami ze státního rozpočtu. V této oblasti hrají devizové rezervy roli zálohy pro případ, že stát požaduje větší platbu v devizách a současně je koruna pod devalvačním tlakem. Centrální banka by nemohla dokoupit potřebné devizy na trhu, aniž by ještě dále korunu oslabila. V oblasti měnové se devizové rezervy používají k intervencím. Pokud devizové rezervy představují jak finanční prostředky, tak i systém jejich správy, lze říci, že devizové rezervy umožňují intervence jak proti oslabení, tak proti posílení domácí měny. Za současného kurzového režimu neexistují striktní pravidla intervencí České národní banky, respektive použití intervencí je plně v pravomoci vedení ČNB. Pokud definujeme devizové intervence jako operace centrální banky na trhu koruna/deviza, lze konstatovat, že téměř všechny devizové rezervy ČNB pocházejí z intervencí proti enormnímu posilování koruny. Stejně tak je vhodné zaznamenat, že velikost devizových rezerv je od roku 1996 velice stabilní a že ani rok 1997 nebyl pro devizové rezervy pohromou. Níže uvedený graf I ukazuje na velikost ačetnost intervencí prováděných ČNB od počátku května roku 1997. Ze srovnání s historickým vývojem výše devizových rezerv je zřejmé, že převážná část devizových rezerv pochází z doby do roku 1997, tedy období, kdy koruna byla vázána na koš měn a byla centrální bankou držena v poměrně úzkém fluktuačním pásmu (viz graf II ).

Závěr

Závěrem pasáže o použití devizových rezerv na devizové intervence si dovoluji poukázat na rozdíl v komentářích, které se objevují především v souvislosti s rokem 1997. Některé komentáře se zmiňují o utracené části devizových rezerv, přičemž smysl slova "utracený" má v kontextu velice blízko k výrazu "vyhozený oknem". Podobně byl mnohokrát použit výraz " předem prohraná bitva se zahraničními spekulanty, která nás zbytečně stála dva až tři miliardy dolarů." a podobně. Je nutné krátce poznamenat, že Česká národní banka v průběhu druhé poloviny roku 1997 nakoupila do rezerv převážnou část prostředků, které v květnu 1997 prodala. Domníváme se, že současný přístup k devizovým rezervám dovoluje pouze termíny jako "použité", případně "využité". Devizové rezervy nejsou Českou národní bankou chápány jako něco, čeho by se Česká národní banka jen nerada měla vzdávat, devizové rezervy jsou nástrojem usměrňování devizového kurzu v případě potřeby. Stejně tak Česká národní banka nespravuje devizové rezervy s cílem maximalizovat jejich výši.

Tabulka I. Vývoj některých ukazatelů výše devizových rezerv

Zdroj: ČNB

Tabulka II. Srovnání některých ukazatelů s podobnými zeměmi jako ČR

Zdroj: ČNB


V příštím čísle Pravidla správy devizových rezerv.

* * *

Ing. Jan Schmidt v roce 1989 absolvoval na fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT Praha, v roce 1991 nastoupil do Státní banky československé jako dealer správy devizových rezerv. V roce 1997 se stal ředitelem odboru řízení rizik a v roce 1998 zvítězil ve veřejném výběrovém řízení na post ředitele sekce řízení rizik a podpory obchodů. Rovněž absolvoval několik stáží u zahraničních komerčních a centrálních bank, v současné době je zodpovědný za definování strategie České národní banky při správě devizových rezerv, za měření a řízení finančních rizik při všech obchodech České národní banky, za správu zahraničních pasiv České národní banky, za vypořádání obchodů České národní banky na domácím i zahraničním trhu, za vývoj a podporu informačních systémů používaných pro obchodování České národní banky a za státní administraci devizového zákona.