13. 7. 2015

Solventnost II v cílové rovince

Jan Bouška, Karel Barták (Pojistný obzor 13.7.2015 strana 10, rubrika Legislativa a právo)

Většina pravidelných čtenářů Pojistného obzoru je jistě rámcově seznámena s obsahem Solventnosti II a jejím vývojem v posledních několika letech, které přinesly opakované odklady okamžiku její účinnosti, řadu kvantitativních dopadových studií a také úpravu některých jejích požadavků v návaznosti na finanční krizi. Od okamžiku schválení samotné směrnice uplynulo již více než šest let, jež někteří z nás strávili postupnou implementací tohoto regulatorního režimu, jehož den D, nebo tedy spíše „S“, se pomalu ale jistě blíží.

Čtenáři jistě zaregistrovali i změnu konceptu Solventnosti II oproti dosud platné regulaci označované jako Solventnost I. Často jsou v souvislosti se Solventností II zmiňována slova jako „delegovaný akt“, „technický standard“ nebo „obecný pokyn“. Cílem tohoto článku však není opětovný popis lamfalussyho struktury předpisů, na které Solventnost II stojí, ale spíše rámcové seznámení s obsahem a stavem projednávání jednotlivých úrovní této regulace, ať už přijaté, nebo právě dokončované, a to jak na české, tak evropské úrovni. Některé základní souvislosti si nicméně i tak níže připomeneme.

Transpozice do národní legislativy

Směrnice Solventnost II, ve znění mj. směrnice Omnibus II, bude do národní legislativy transponována formou zásadní novely zákona o pojišťovnictví, která je momentálně projednávána v poslanecké sněmovně (sněmovní tisk 414). Některá ustanovení, převážně technického charakteru, nicméně bude obsahovat jeho prováděcí „obezřetnostní“ vyhláška. Zejména se jedná o úpravu základní struktury standartního vzorce pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku, podmínek pro použití úplného nebo částečného interního modelu pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku a podmínek pro použití a způsobu výpočtu vyrovnávací úpravy bezrizikové výnosové křivky pro výpočet technických rezerv. Z netranspozičních ustanovení bude vyhláška, v reakci na zmocnění uvedené v návrhu novely zákona o pojišťovnictví obsahovat zejména způsob odměňování nuceného správce a likvidátora pojišťovny, a to obdobně jako v případě již existující vyhlášky pro sektor kapitálového trhu1, a dále například rozsah uveřejňování dílčích informací o činnosti pojišťoven nebo náležitosti zpráv auditora o ověření řídicího a kontrolního systému pojišťovny a pojišťovnou uveřejňované zprávy o solventnosti a finanční situaci, což jsou v sektoru pojišťovnictví nové instituty zaváděné uvedenou novelou zákona. Tato vyhláška nahradí současnou vyhlášku č. 434/2009 Sb., jejíž ustanovení vychází primárně ze zrušovaných směrnic Solventnosti I.

Další prováděcí vyhlášky

Obdobně bude zrušena a nahrazena také „výkaznická“ vyhláška č. 433/2009 Sb. Přestože Solventnost II upravuje také závazné vzory výkazů pro účely předkládání informací orgánům dohledu, nejsou jimi pokryty veškeré informace nezbytné pro účely výkonu dohledu (evropsky harmonizovaná regulace z povahy věci nemůže pokrývat všechna národní specifika) a dalších statistických povinností ČNB, a harmonizované evropské výkazy tak budou doplněny o některé další, upravené právě výkaznickou vyhláškou. Převážně se jedná o výseč informací již požadovaných současnou vyhláškou č. 433/2009 Sb. Poslední prováděcí vyhláška bude obsahovat vzory žádostí a jimi požadované přílohy podle zákona o pojišťovnictví, které nejsou upraveny předpisy EU, a tedy např. žádosti o udělení povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, o změnu v rozsahu povolené činnosti, o souhlas s nabytím nebo zvýšením kvalifikované účasti či žádosti o souhlas s přeměnou (fúze, rozdělení, převod jmění a změna právní formy).

Nabytí účinnosti

Nabytí účinnosti těchto vyhlášek je předpokládáno k lednu 2016 s tím, že některá transpoziční ustanovení první uváděné obezřetnostní vyhlášky nabydou účinnosti okamžikem vyhlášení, který je závislý na průběhu projednávání novely zákona o pojišťovnictví v poslanecké sněmovně.

Přímo použitelné předpisy EU

V souladu s tzv. Lamfalussyho strukturou2 jsou zákon o pojišťovnictví a jeho prováděcí vyhlášky, resp. směrnice Solventnost II, kterou transponují, dále doplněny tzv. přímo použitelnými předpisy EU, majícími povahu nařízení, které je přímo závazné bez potřeby jeho transpozice do národního právního řádu. pojišťovny a zajišťovny3 jsou tak povinny se těmito předpisy řídit.

Nejobsáhlejší předpis

Nejobsáhlejším z výše zmíněných přímo použitelných předpisů EU je delegovaný akt ke směrnici Solventnost II obsahující technické detaily a podrobnosti v oblasti všech tří pilířů Solventnosti II (kvantitativní a kvalitativní požadavky, uveřejňování informací a překládání informací dohledovým orgánům), pravidla pro výpočet skupinové solventnosti, fungování a spolupráci jednotlivých dohledových orgánů v kolegiích, požadavky na zvláštní účelové jednotky (special purpose vehicle – SPV) a pravidla vyhodnocování srovnatelnosti regulatorních režimů ve třetích státech se Solventností II. po dlouhých jednáních mezi evropskou komisí (dále jen EK), evropským orgánem dohledu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (dále jen EIOPA), zástupci trhu a dohledových orgánů, byl návrh delegovaného aktu dokončen v létě 2014. Výsledkem je dokument mající včetně příloh cca 800 stránek, který EK v říjnu 2014 předložila evropskému parlamentu (dále jen EP) ke schválení. EP tento dokument posvětil v lednu 2015, a umožnil tak jeho uveřejnění ve věstníku EU jako nařízení č. 2015/35.

Implementační technické standardy

I přes značný rozsah tohoto dokumentu, který blíže specifikuje povinnosti stanovené v samotné směrnici, resp. zákonu o pojišťovnictví a jeho prováděcí vyhlášce, se zdaleka nejedná o jediný předpis EU blíže upravující povinnosti stanovené směrnicí Solventnost II. Evropská legislativa si pro nás nachystala ještě implementační technické standardy (dále jen ITS) a obecné pokyny. ITS a obecné pokyny jsou již svojí povahou natolik technického charakteru či upravují takovou míru detailu aplikace požadavků Solventnosti II, že za jejich přípravu již není odpovědná EK, ale přímo EIOPA a její pracovní skupiny složené ze zástupců národních orgánů dohledu, včetně aktivní účasti zástupců ČNB. Zatímco obecné pokyny následně EIOPA i přímo vydává, v případě technických standardů jsou návrhy EIOPA předloženy ke schválení a vydání EK. první soubor ITS schválila EK v březnu 2015. Jedná se o soubor šesti ITS upravujících vybrané schvalovací procesy orgánů dohledu související se žádostmi pojišťoven podle Solventnosti II, a to konkrétně:

  • schvalování interních modelů určených pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku na úrovni individuální pojišťovny (nařízení č. 2015/460),
  • schvalovací proces pro skupinové interní modely (nařízení č. 2015/461),
  • schvalovací proces při žádosti pojišťovny o použití tzv. parametrů specifických pro pojišťovnu4 (undertaking-specific parameters (USP) – nařízení č. 2015/498),
  • schvalování žádostí o použití o tzv. matching adjustment (úprava bezrizikové výnosové křivky zohledňující sladění aktiv a závazků v portfoliu pojišťovny – nařízení č. 2015/500),
  • schvalování položek doplňkového kapitálu určených ke krytí kapitálových požadavků (zde není bez zajímavosti, že v případě prokázání splnění všech podmínek orgán dohledu může schválit jak konkrétní výši předmětné položky kapitálu, tak i metodu jejího stanovení – nařízení č. 2015/499), a
  • schvalování žádostí o povolení založit SPV (nařízení č. 2015/462).

Výše uvedené ITS jsou účinné od 1. dubna 2015. Cílem dřívější účinnosti těchto předpisů oproti celému režimu Solventnosti II je umožnit pojišťovnám podávat výše uvedené žádosti s dostatečným předstihem orgánům dohledu tak, aby bylo jejich posouzení a případné schválení dokončeno do 1. ledna 2016. Jedná se tak o další prvek směřující k co možná nejplynulejšímu přechodu na regulatorní režim Solventnost II.

Obecné pokyny k Solventnosti II

Poté, co byla schválena směrnice Omnibus II a na podzim 2014 byl výše uvedený delegovaný akt předložen EP, mohla EIOPA ve spolupráci s orgány dohledu a po připomínkách zástupců trhu dokončit první soubor obecných pokynů k Solventnosti II, které mají zajistit jednotný výklad právních předpisů EU. Finální znění bylo poté schváleno radou orgánů dohledu EIOPA5, a následně dne 2. února 2015 byl první soubor obecných pokynů uveřejněn. V období následujících dvou měsíců (tj. do 2. dubna 2015) probíhala procedura comply or explain, během které orgány dohledu musí vyhodnotit a následně EIOPA informovat o tom, kterými obecnými pokyny se již řídí, anebo výhledově budou, či nebudou řídit. ČNB se v rámci této procedury přihlásila k plnění všech obecných pokynů, jež EIOPA v únoru 2015 publikovala. Přihlášením k plnění obecných pokynů ČNB zároveň bude očekávat jejich plnění tuzemskými pojišťovnami a bude v souladu s principy uvedenými v těchto pokynech postupovat při výkonu dohledu a vyhodnocování plnění požadavků Solventnosti II. Zároveň si připomeňme, že tyto obecné pokyny, přestože nejsou po právní stránce samy o sobě závazným předpisem EU, mají sekundární závaznost vyplývající z nařízení č. 1094/2014 o E IOPA, podle kterého mají subjekty finančního trhu povinnost vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby se obecnými pokyny řídily6. Všechny vydané obecné pokyny jsou aktuálně dostupné na webových stránkách E IOPA ve všech jazycích EU, a po provedení vyhodnocení comply or explain jsou následně uvedeny také na internetových stránkách ČNB7.

První soubor pokynů

první soubor obecných pokynů obsahuje celkem 432 jednotlivých pokynů rozdělených do 19 samostatných dokumentů pokrývajících jednotlivé oblasti Solventnosti II. Z toho 14 souborů obecných pokynů pokrývá oblast pilíře 1, konkrétně pak:

  • v oblasti technických rezerv problematiku identifikace hranice kontraktu a oceňování technických rezerv (konkrétně naplňování požadavků na kvalitu dat, segmentaci závazků pro účely stanovení technických rezerv, validaci výsledků a používaných předpokladů, požadavky na dokumentaci apod.),
  • v oblasti kapitálu zejména problematiku účelově vázaných fondů, klasifikace kapitálu do jednotlivých tříd, posuzování kritérií relevantních pro položky doplňkového kapitálu a otázky identifikace a posuzování účastí (včetně strategických účastí ve finančních a úvěrových institucích a jejich dopadů do výpočtu solventnostního kapitálového požadavku) a
  • v oblasti solventnostního kapitálového požadavku problematiku:
    • vyhodnocování existence a posuzování významnosti bazického rizika,
    • praktického uplatňování tzv. look-through přístupu, mj. v případě investic do nemovitostí nebo nepřímých expozic vůči upisovacímu riziku,
    • výpočtu kapitálového požadavku k riziku invalidity nebo pracovní neschopnosti a nemocnosti, úmrtnosti a dlouhověkosti v modulu životního upisovacího rizika,
    • výpočtu kapitálového požadavku ke katastrofickému riziku závazků ze zdravotního pojištění,
    • praktické aplikace modulu neživotního upisovacího rizika (např. způsoby kalkulace škod plynoucích z katastrofických událostí nebo odpovídající zohlednění sjednaného zajištění při výpočtu kapitálového požadavku ke katastrofickému riziku),
    • nakládání s vybranými typy expozic (zaměstnanecké benefity, deriváty, zohlednění držby akcií v krátké pozici atd.) vůči tržnímu riziku a riziku selhání protistrany pro účely výpočtu kapitálového požadavku k těmto rizikům,
    • parametrů specifických pro pojišťovnu (mj. roli expertního úsudku při kalibraci těchto parametrů, metody posuzování významnosti odchylek rizikového profilu pojišťovny od předpokladů standardního vzorce pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku a zajišťování stálého plnění požadavků na použití těchto parametrů) a
    • zohlednění schopnosti technických rezerv a odložených daní absorbovat ztráty při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku.

Nekončící výčet

Tím ovšem výčet nekončí, neboť byly vydány rovněž obecné pokyny k problematice:

  • použití interních modelů, obsahující pravidla používání expertního úsudku, požadavky na použitou metodiku, popis procesu validace apod.,
  • výpočtu skupinové solventnosti,
  • posuzování srovnatelnosti regulatorních režimů ve třetích zemích se Solventností II,
  • procesu kontroly pojišťoven orgánem dohledu a operativní činnosti kolegií orgánů dohledu nad pojišťovacími skupinami, včetně vzorové dohody o založení kolegia

Výše uvedené obecné pokyny jsou platné od 1. dubna 2015 s výjimkou obecných pokynů ke schopnosti technických rezerv a odložené daňové povinnosti absorbovat ztráty a k procesu kontroly dohledem, které nabývají účinnosti 1. ledna 2016.

Co nás ještě čeká?

I přesto, že nejeden čtenář se již určitě utvrdil, že přesun od Solventnosti I k Solventnosti II bude minimálně z pohledu rozsahu regulatorních požadavků velmi náročný, tak zbývá ještě jedna otázka: Jedná se už o všechny regulatorní požadavky vztahující se k Solventnosti II? Odpověď zni nikoliv, celá řada dalších technických standardů a obecných pokynů na své vydání ještě čeká. V následujících odstavcích se pokusíme podat stručný přehled toho, co nás v oblasti legislativy ještě čeká před 1. lednem 2016. V oblasti přímo použitelných předpisů EU je připravován druhý soubor ITS. Jedná se celkem o 12 ITS a jeden regulatorní technický standard upravující ozdravné plány pojišťoven v případě zhoršení jejich finanční situace.

Druhý soubor ITS

Tyto ITS budou v oblasti pilíře 1 upravovat tzv. equity dampener index (referenční akciový index, který bude EIOPA pravidelně aktualizovat a který je nezbytné stanovit pro účely výpočtu kapitálového požadavku k akciovému riziku), zohlednění nižšího měnového rizika u měn navázaných na euro, problematiku rizikovosti expozic vůči regionálním vládám a místním orgánům, aplikaci přechodného opatření směrnice Omnibus II určeného pro akcie vlastněné pojišťovnami k 1. lednu 2016, přiřazování kreditních ratingů do tzv. credit quality steps (stupně kreditního hodnocení specifické režimu Solventnost II) a kalibraci standardního vzorce pro specifické systémy poskytování zdravotního pojištění (tzv. health risk equalisation systems – tento ITS je relevantní pouze pro Nizozemsko). V oblasti pilíře 2 bude upravena problematika transparentnosti orgánů dohledu, navýšení kapitálového požadavku8 a postupů týkajících se hodnocení externích kreditních ratingů. Co se týče problematiky pilíře 3, upraví ITS postupy, formáty a výkazy týkající se uveřejňování informací, výkazy určené pro předkládání informací orgánům dohledu a postupy a výkazy pro předkládání informací orgánu dohledu nad skupinou.

Druhý soubor obecných pokynů

Rovněž je připravován druhý soubor obecných pokynů k Solventnosti II, který tvoří 8 souborů obecných pokynů pokrývajících: V oblasti pilíře 1 oblast oceňování aktiv a závazků jiných než technických rezerv a praktickou aplikaci opatření pro produkty s dlouhodobými garancemi (známá též jako lTG measures); v oblasti pilíře 2 prodloužení doby na realizaci vlastních opatření pojišťovny v případě neplnění solventnostního kapitálového požadavku a v oblasti pilíře 3 metody určení tržního podílu pro účely výjimky z předkládání informací orgánům dohledu, předkládání informací pro účely finanční stability, problematiku dohledu nad pobočkami pojišťoven ze třetích zemí a výměnu informací v kolegiích. Veřejná konzultace obou výše uvedených souborů ITS a obecných pokynů skončila 2. března 2015 s výjimkou ITS k postupům a výkazům pro předkládání informací orgánu dohledu nad skupinou, která skončila 22. května 2015. Dle aktuálně dostupných informací EIOPA plánuje předložit druhý soubor ITS ke schválení EK dne 30. června 2015.

Otevřený list

Tímto uzavíráme přehled právních předpisů a obecných pokynů k Solventnosti II, jejichž vydání je zamýšleno před 1. lednem 2016. Stále se však nejedná o konečný seznam, protože některé další technické standardy či obecné pokyny budou vydány až po nabytí účinnosti celého režimu, neboť jim od počátku nebyla dána tak vysoká priorita. V případě obecných pokynů se jedná o otevřený list, neboť k jejich vydání není nezbytné přímé zmocnění ve směrnici a postačuje obecné oprávnění EIOPA k jejich vydání na základě čl. 16 nařízení č. 1094/2010 o EIOPA. Obecné pokyny tak budou vydávány na základě v praxi identifikovaných problematických oblastí, ve kterých je nezbytné zajistit jednoznačný a harmonizovaný výklad napříč EU. Nad rámec výše uvedených právních aktů EU a obecných pokynů považujeme za vhodné zmínit také další aktivitu EIOPA, která se Solventností II souvisí, a to téma bezrizikové výnosové křivky.

Bezriziková výnosová křivka

Bezriziková výnosová křivka bude v Solventnosti II sloužit k diskontování budoucích peněžních toků (mj. pro účely výpočtu technických rezerv). Její finální podoba byla jedním z hlavních témat dlouhotrvajících jednání předcházejících finálnímu schválení směrnice Omnibus II. Pojďme si tedy nyní připomenout nejvýznamnější prvky konceptu bezrizikové výnosové křivky. Ta se bude skládat z likvidní a nelikvidní části, přičemž likvidní část křivky bude odvozována z úrokových swapů, v případě nedostatečné likvidity swapového trhu ze státních dluhopisů. Za tzv. last liquid point (poslední splatnost, pro kterou lze swapový trh nebo trh státních dluhopisů považovat za dostatečně likvidní) bude křivka po stanovenou dobu konvergovat k tzv. ultimate forvard rate, která je pro většinu evropských zemí (včetně ČR) stanovena na 4,2 %9.

Úpravy křivky

V trialozích Rady EU, EP a EK byly schváleny dvě úpravy bezrizikové výnosové křivky, jejichž cílem je omezit negativní vlivy „umělé volatility technických rezerv“ a zohlednit „specifika pojistných produktů, zejména pak těch poskytujících dlouhodobé garance“. Světlo světa tak spatřily dvě úpravy bezrizikové výnosové křivky. Volatility adjustment představuje úpravu bezrizikové výnosové křivky o volatilitu finančních trhů, přičemž je možné jej použít pro všechny pojistné závazky10. Oproti tomu matching adjustment je úprava zohledňující sladění aktiv a závazků určená pouze pro specifické závazky disponující předepsanými vlastnostmi (např. doživotní anuity), jejíž použití vždy podléhá předchozímu schválení orgánem dohledu. Zároveň bylo směrnicí Omnibus II stanoveno, že za konstrukci bezrizikových výnosových křivek a výše uvedených úprav (včetně jejich pravidelné konstrukce po 1. lednu 2016) bude odpovědná EIOPA. Od července 2014 tak probíhaly práce projekčního týmu složeného ze zástupců EIOPA a pracovníků orgánů dohledu.

Aktuální situace

A jaká je aktuální situace v oblasti bezrizikových výnosových křivek? EIOPA dokončila technickou dokumentaci obsahující mj. metodologii a předpoklady použité při konstrukci bezrizikových výnosových křivek. Příloha této dokumentace pak obsahuje výsledky vyhodnocení likvidity trhu finančních instrumentů použitých pro konstrukci křivek pro všechny relevantní měny. Od února 2015 navíc EIOPA na svých webových stránkách11 pravidelně měsíčně publikuje bezrizikovou výnosovou křivku včetně jejích úprav (součástí jsou rovněž další relevantní informace potřebné pro jejich odvození). Soubor těchto informací je označován jako tzv. technical information. Tento způsob uveřejňování bude pokračovat až do konce roku 2015. Od 1. ledna pak bude tuto technical information pravidelně (pravděpodobně rovněž s měsíční frekvencí) publikovat EK prostřednictvím prováděcího nařízení.

Závěrem

V článku jsme se pokusili shrnout veškeré předpisy obsahující regulatorní požadavky, podle kterých budou od 1. ledna postupovat jak pojišťovny a zajišťovny, tak dohledové orgány, a to na lokální i evropské úrovni. Celkový rozsah těchto předpisů (více než 2000 stránek) jen dokresluje fakt, že Solventnost II bude skutečně výrazným předělem pro sektor pojišťovnictví, neboť přináší celou řadu nových přístupů a prvků (mj. rizikově orientovaný přístup při stanovování kapitálových požadavků, důraz na kvalitní risk management, skupinový dohled nebo výrazné rozšíření rozsahu uveřejňovaných informací), jejichž aplikace je ve srovnání se stávajícím režimem velmi detailně rozpracována na několika úrovních regulace. Ve světle této komplexnosti a zásadních změn lze jen podtrhnout význam aktuálně probíhající přípravné fáze, která by měla napomoci k bezproblémovému přechodu na nový regulatorní režim od počátku příštího roku. Zároveň popřejme Solventnosti II dlouhého trvání a doufejme, že v nadcházejících letech nebude nezbytné obdobnou regulatorní revoluci sektoru pojišťovnictví opakovat.  

1 Vyhláška č. 474/2013 Sb., o odměně likvidátora, nuceného správce a insolvenčního správce některých poskytovatelů služeb na kapitálovém trhu a o náhradě jejich hotových výdajů.
2 Viz např. článek Soni Machové „lamfalussyho proces“ ve 22. vydání pojistných rozprav.
3 Není-li v následujícím textu uvedeno jinak, týkají se informace uvedené pro pojišťovny v odpovídajícím rozsahu také zajišťoven.
4 Jedná se o vlastní parametry pojišťovny, kterými je ve stanovených případech (a po schválení orgánem dohledu) možné nahradit parametry standardního vzorce pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku.
5 Board of Supervisors, vrcholný orgán EIOPA.
6 Čl. 16 odst. 3
7 www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_zakladna/pojistovny_zajistovny_poj_zprostredkovatele/metodiky_vyklady.html
8 Toto navýšení lze nařídit např. v návaznosti na nedostatky v řídicím a kontrolním systému pojišťovny nebo v případě, že se rizikový profil pojišťovny významně odchyluje od předpokladů pro stan- dardní vzorec pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku.
9 Jedná se o referenční hodnotu odvozenou z dlouhodobé očekávané míry inflace a očekávaného ekonomického růstu. pro uFR odpovídající 4,2 % tyto hodnoty vycházejí z očekávané inflace ve výši 2% a ekonomického růstu ve výši 2,2 %.
10 S výjimkou závazků, pro které bude použit matching adjustment.
11 https://eiopa.europa.eu/regulation-supervision/insurance/solvency-ii-technical-information/risk-free-interest-rate-term-structures