Miroslav Singer (Hospodářské noviny 18.9.2009 strana 25, rubrika: Finance)
Pokud se v loňském roce v otázce načasování přijetí společné evropské měny česká ekonomická obec na něčem shodovala, byl to názor, že zkušenost Slovenska nám může v otázkách bilance přínosů a nákladů eura mnohé napovědět. Je smutnou skutečností, že v okamžiku, kdy jsou k dispozici první statisticky doložitelné důsledky vstupu Slovenska do eurozóny (byť to nejsou údaje příznivé), část českých ekonomů by je nejraději ignorovala. Tyto dopady však bylo možno nejen s pomocí standardní mikroekonomické teorie poptávky, ale i na základě předešlého vývoje obou ekonomik předvídat.
Když jsem v dubnu tohoto roku zveřejnil v Hospodářských novinách text, v němž jsem konstatoval, že prudký propad výstupu slovenských exportů, průmyslové výroby a HDP zřejmě souvisí s tím, že si při vstupu do eurozóny Slovensko zafixovalo velmi silný kurz, vyvolal jsem tím řadu kritických ohlasů. Argumenty kritiků se nacházely v široké škále významnosti. Od vcelku korektních, jako byla krátkost období po vstupu Slovenska do eurozóny či okolnost, že část propadu byla způsobena nucenými odstávkami slovenského průmyslu v důsledku takzvané plynové krize, až po dosti úsměvné názory (zejména pro toho, kdo dobře zná chod průmyslové firmy), že firmy plánují na roky dopředu, takže na změny kurzu a cen v období několika měsíců v podstatě vůbec nereagují. Rovněž byla snižována závažnost zkušeností Slovenska tím, že podobnost mezi českou a slovenskou ekonomikou není až tak velká.
Zjevná podobnost ekonomik Jenže spolu se Slovenskem čelíme stejné krizi, jsme velmi podobně otevřenými ekonomikami, jsme významně specializovaní na automobilový průmysl, i Slovensko má na svém území významného výrobce malých automobilů a v neposlední řadě české firmy dodávají výrobcům automobilů střední a vyšší třídy. To, co je vysoká podobnost ekonomik, bude zřejmě vždy věcí arbitrárního názoru. V každém případě ale v Evropě neexistuje nám podobnější ekonomika, než je ekonomika Slovenska. Ta navíc až do vstupu do eurozóny využívala stejný model makroekonomické politiky založený na plovoucím kurzu a cílování inflace.
Pokud jde o další argumenty, zima je za námi a plyn z Ruska na Slovensko již dlouho nerušeně proudí. Výkonnost slovenské ekonomiky, která na tom ještě v polovině loňského roku byla z hlediska většiny relevantních ukazatelů (růst HDP, exportů, průmyslové výroby) podstatně a po mnoho let lépe než česká, však zůstává stále pod úrovní ekonomiky české. Jde o propad růstového výkonu Slovenska v rozsahu zhruba 3–4 procentních bodů HDP.
O tom, že tento propad může být spojen s tím, že si Slovensko při vstupu do eurozóny zafixovalo nevýhodně silný kurz měny, svědčí delší časové řady. Abych vyloučil vliv šoků, které zasáhly obě ekonomiky společně, zaměřil jsem se jen na údaje dokládající rozdíly v meziročním růstu reálných exportů mezi ČR a SR a dále na posílení reálných kurzů měn (reálné kurzy byly získány deflováním cenami průmyslových výrobců s opačným znaménkem, tedy mezi SR a ČR).
Tyto měsíční časové řady znázorňující rozdíly v meziročním růstu českých a slovenských reálných exportů a rozdíly v reálném posílení slovenské a české měny od roku 2001 (tedy za posledních 8 a půl roku) jsou zobrazeny v grafu. V něm lze – s výjimkou tříletého období začínajícího posledním čtvrtletím roku 2002 a končícího v posledním čtvrtletí roku 2005 – pozorovat až zarážející podobnost vývoje rozdílu tempa růstu exportů obou zemí a rozdílu v reálném posilování české a slovenské koruny.
Tato podobnost přitom platí po převážnou část daného období a navíc platí téměř ve všech posledních 15 pozorovaných čtvrtletích. Otázkou samozřejmě je, proč byla ve výše zmíněném tříletém období závislost mezi vývojem měn a růstem exportů porušena. Je vhodné si připomenout, že období od konce roku 2002 do konce roku 2005 bylo obdobím, v němž se česká ekonomika zotavovala z makroekonomické restrikce roku 2001, která způsobila „minikrizi“ ekonomiky, a poté zažila prudké posílení měny v důsledku přílivu investic v míře, jakou v té době Slovensko nezažilo (aby ho zažilo až po vstupu do EU).
Jinými slovy, šlo o období, kdy se vývoj určitých makroekonomických veličin v Česku a na Slovensku podstatně odchýlil a tento vývoj, nezachycený v našem jednoduchém grafu, „rozbil“ i vztah mezi odchylkami posílení kurzů a odchylkami v tempech růstu reálných exportů. Naopak v obdobích, kdy k takovýmto šokům nedocházelo, je vztah mezi vývojem kurzu (a tedy i konkurenceschopnosti) a výkonností exportů zřejmý. Exporty jsou přitom veličinou, která určuje do značné míry i vývoj průmyslové výroby a HDP. Podrobné studium více než osmi let dlouhých časových řad tedy poskytuje solidní empirickou evidenci o tom, že vývoj rozdílu kurzu měn a růstu exportů (a zprostředkovaně i dalších výkonnostních parametrů) mezi českou a slovenskou ekonomikou spolu zřejmě souvisí.
Je bohužel pravdou, že vytváření a analýza časových řad jsou činností, která vyžaduje větší úsilí než psaní snivých frází o dlouhodobém plánování výroby v nadnárodních průmyslových skupinách. Nicméně výše uvedený závěr by neměl být pro ekonoma překvapením.
Proč přijetí eura sníží export Negativní vztah mezi poptávkou po produktu a cenou výrobce (kterou u exportérů měnový kurz ovlivňuje více než významně) skutečně není v posledních 200 letech vývoje ekonomického vědění považován za významně sofistikovanou či dokonce diskutabilní tezi. Dramatická změna v rozdílech mezi růstem či propadem českých a slovenských exportů je jen nepříliš překvapivou ilustrací tohoto vztahu. Současná ekonomická krize přitom vede spíše k narušení setrvačných ekonomických vazeb a tím i k vyšší citlivosti zákazníků na relativní cenu. Přesto by tuto tezi v debatě o načasování vstupu Česka do eurozóny zřejmě mnozí rádi ignorovali.
Rovněž je třeba si uvědomit, že nezmění-li se kritéria pro vstup do eurozóny, je velmi pravděpodobné, že „cílovači inflace“ s plovoucím kurzem (tímto případem bylo Slovensko a jsme jím i my) budou vstupní kritéria plnit v obdobích pro ně příznivých. V takových obdobích ovšem bude posilovat i kurz jejich měn, z čehož plyne riziko, že budou do eurozóny vstupovat spíše s kurzem nadhodnoceným.
Z tohoto důvodu nejspíše po vstupu do eurozóny zažijí období propadu exportů a jimi tažené průmyslové výroby a HDP. To samozřejmě nemusí znamenat nic fatálního pro dlouhodobou bilanci nákladů a výnosů spjatých s přijetím eura. Bylo by však krátkozraké, kdybychom tuto zkušenost ignorovali.