(ČRo Rádio Česko 15.9.2009 , rubrika: 09:47 Informace ze světa financí)
moderátorka
--------------------
Rok poté a nebezpečí stále trvá. Tak mnozí vnímají situaci v bankovním sektoru na den 12 měsíců od doby, co zkrachovala někdejší čtvrtá největší americká investiční banka Lehman Brothers. Tu americká vláda nechala po 5 dnech krizových jednání padnout a odstartovala tím nejen další fázi stále probíhající hospodářské krize, ale také sérii pokusů o reformu globálního finančního systému. Ty dosud podle názoru jedné skupiny expertů nepřinesly dostatečné změny. Druhá skupina naopak varuje, že chystaná přísnější regulace zachází příliš daleko a ve svém důsledku bude škodlivá. Po pádu Lehman Brothers se mluvilo o tom, že finanční svět už nikdy nebude, jako býval před tím i vzhledem k tomu, že investiční bankovnictví ve své původní formě zaniklo. Zda byl krach Lehmanu v jistém slova smyslu revoluční, tak na to jsem se zeptala viceguvernéra České národní banky Mojmíra Hampla.
Mojmír HAMPL, viceguvernér České národní banky
--------------------
Byl revoluční pro tuto krizi, ale upřímně řečeno, při každé krizi se říká, že svět už nikdy nebude takový, jako byl před tím. A uvědomme si, že když se podíváme na autora, který se věnuje krizím jaksi systematicky, na ekonoma, který se jmenuje Charles Kindleberger, tak ten říká, že největší krize se odehrály v posledních 40 letech. Z 10 největších krizí v dějinách se 6 z nich odehrálo v posledních 40 letech a při každé z těch krizí, ať už to byly krize ekonomické nebo finanční, se vždycky říkalo, že svět nebude stejný jako dřív. Čili, já bych to nepřeceňoval. Když se odehrává něco tak dramatického, tak jsou všichni tak omráčení, že mají tendenci zapomínat na všechno, co se odehrálo v minulosti.
moderátorka
--------------------
I rok poté, co Lehman Brothers zkrachovali, se spekuluje o tom, zda je dobře, že je americká vláda nechala padnout. Jaký je váš názor? Přikláníte se spíše k tomu, že měla i za cenu velkých státních injekcí se pokoušet banku zachránit, nebo že zvolila systémově správné řešení?
Mojmír HAMPL, viceguvernér České národní banky
--------------------
To je strašně těžká otázka. Já předpokládám, že o ní se bude diskutovat další léta, ne-li desítky let.
moderátorka
--------------------
Jistě na odpověď máte názor.
Mojmír HAMPL, viceguvernér České národní banky
--------------------
Jsou minimálně dva pohledy. Já bych řekl, že většina komunity finančníků a centrálních bankéřů by dnes asi řekla, že možná ta lekce, která byla uštědřena finančnímu trhu tím, že se Lehman Brothers nechali padnout, že možná byla příliš drahá, že jsme si spoustu nákladů mohli ušetřit. Na druhou stranu, když se budete ptát některých lidí v komunitě investičních bankéřů, tak vám řeknou, je strašně dobře, že v průběhu téhle krize alespoň jedna velká instituce padla, byla to velká lekce pro nás pro všechny, protože jsme si uvědomili, že skutečně platí, že ne všichni budou vždycky zachráněni a i tahle lekce měla svoji velkou hodnotu, jakkoliv cena, kterou za ni svět zaplatil, nebyla asi příliš malá. Nejsem si jistý, že tohle umí někdo rozsoudit. Já mám pocit, že to je na delší zkoumání. Je jasné, že krátkodobé náklady toho, že se Lehman Brothers nechali padnout, byly poměrně vysoké, ale myslím si, že trošku podceňujeme tu lekci, kterou pád Lehman Brothers a to, že Lehman Brothers nebyli zachráněni, mohl dlouhodobě znamenat pro výchovu bankéřů na celém světě.
moderátorka
--------------------
Zeptám se tedy ještě trochu jinak. Podle odpůrců státních zásahů se měly nechat zkrachovat nejen Lehman Brothers, ale i další velké banky, které nahromadily mnohamiliardové ztráty. S tímto názorem byste souhlasil?
Mojmír HAMPL, viceguvernér České národní banky
--------------------
Podívejte, abych to řekl úplně jasně, když se zachraňují velké finanční instituce, ta záchrana jaksi, to je prostě forma sociální politiky, tím se nezachraňují bankéři, investiční bankéři a jejich peníze primárně. Když se zachraňují velké investiční instituce, tak je zájmem politiků hlavně chránit ty peníze těch posledních babiček z Orlických hor. Tak to prostě je. Ať už přímo v podobě vkladů, úspor anebo nepřímo v podobě pracovních míst a jaksi menšího ekonomického útlumu. Čili, záchrana finančních institucí, kdybych to řekl fakt jednoduše, je ve finále jako sociální politika a neumím si představit, že v situaci, kdy jsou lidé relativně bohatí, mají naakumulované vysoké úspory, že by situace ve finančním sektoru v době takovéto krize nebyla politikem, nebyla prostě politickým rozhodnutím. A to nemůžete za žádných okolností z toho rozhodování odpárat, tenhle fenomén, tenhle efekt.
moderátorka
--------------------
Každopádně stát za své finanční injekce dostal akcie bank a stal se tak majitelem nemalé části bankovního sektoru v Americe i v dalších zemích světa. A ačkoliv se vlády snaží přímo do chodu bank nezasahovat, tak nakolik ten jejich podíl v bankovním sektoru je komplikací, ať už z toho krátkodobějšího či dlouhodobějšího pohledu?
Mojmír HAMPL, viceguvernér České národní banky
--------------------
No, to podstatné je, aby přítomnost státu ve finančním sektoru byla co nejkratší, aby to skutečně byla přechodná záležitost, ale přechodná v tom pravém slova smyslu, tj. ne přechodnost na věky nebo nějaká odkládaná, ale aby to skutečně byla záležitost krátkého období a aby existovala jasná strategie výstupu státu z finančního sektoru zpět, protože to, co by bylo nejhorším výsledkem krize, by bylo, kdyby se začal finanční sektor pojímat jako poskytovatel jakéhosi veřejného statku na věky a kdybysme začali mít pocit, že stát má finančnictví řídit, ovládat a vlastnit navěky. To si myslím, že je snad shoda mezi všemi rozumnými lidmi, že tohle určitě není žádná cesta kupředu. Takže.
moderátorka
--------------------
Promiňte mi, a ten jasný pohled, kdy tedy třeba stát nebo Spojené státy vystoupí z toho finančního sektoru, vy vidíte?
Mojmír HAMPL, viceguvernér České národní banky
--------------------
Na to by bylo skvělé se zeptat asi Timothy Geithnera, amerického ministra financí anebo Bena Bernankeho. Já si myslím, že oni sami v tuto chvíli neví. Ale důležité je, že vysílají ty správné signály, je to všechno jenom dočasné řešení, přechodné a chceme v prvním okamžiku, kdy to budeme umět a bude to dávat smysl, se dostat zase ke standardnímu běhu věcí. Pokud to takhle bude, tak to ještě nebude tak špatný.
moderátorka
--------------------
Zatímco přímo státy tedy do chodu bank příliš nezasahují, tak ta míra nepřímého vlivu zřejmě výrazně vzroste a to právě s jaksi zpřísněním bankovního dohledu. Jde o kroky správným směrem, anebo dobou diktovaný populismus, když se tady stále mluví o tom, že bankovní dohled a regulace bude zpřísněna?
Mojmír HAMPL, viceguvernér České národní banky
--------------------
Jak která opatření. U některých má já velké pochyby a části opatření, které se dnes objevují na stole, jsou dokonce věci, které podle mě s krizí vůbec nesouvisí a je to jenom snaha dostat na stůl něco, co by se za normálních časů asi na stůl nedostalo.
moderátorka
--------------------
Budete konkrétní v tomto?
Mojmír HAMPL, viceguvernér České národní banky
--------------------
Ne, například otázka daňových rájů. To si myslím, že je věc, která s rozsahem a hloubkou krize a s příčinami krize nemá prostě vůbec nic společného. Jenom si prostě ministři financí třeba Evropské unie konkrétně v těchto časech snadno ohřejí tuhle polívčičku. Ale když se bavíme o té regulaci obecně, tak já bych se vrátil na začátek, když jste se mě ptala na pád Lehman Brothers. Jedna z lekcí, kterou si z toho já beru, jakkoliv všechny ty lekce z krize musí být předběžné, nemáme je ukončené, budeme o tom dál diskutovat a bude to předmětem sáhodlouhého bádání v budoucnu, příčiny i dopady, tak jedna z těch lekcí, které já si z toho například beru, je, že když neumí tu instituci, jako například Lehman Brothers, udržet při životě ani jejich zaměstnanci a manažeři, kteří mají největší motivaci udržet ji při životě, protože mají v akciích té společnosti celé své majetky, své a svých rodin, když ani s touto motivací nejsou schopni tu společnost udržet při životě, tak si myslím, že je velká otázka, jestli takovéto instituce umí udržet při životě regulátor nebo dohled, který má ty motivace ještě mnohem menší a slabší. Takže, já i pod dojmem toho, co se odehrálo v posledních vlastně už více než 2 letech, protože uvědomme si, že první náznaky krize se začaly objevovat v roce 2007, tak pořád neměním svůj názor na to, že úvaha o tom, že excesivní regulace něco zařídí a vyřeší, neměním názor na to, že to je prostě na, že to je idea přehnaná a, řekl bych, ani tato krize na těchto mých dojmech nic nezměnila.
moderátorka
--------------------
Každopádně asi by ty pravomoce podle vašeho názoru neměly ty centrální banky takové. Mají vůbec šanci ovlivnit ten hospodářský cyklus?
Mojmír HAMPL, viceguvernér České národní banky
--------------------
Tak to jsou dvě věci, jo. Když se mě zeptáte takto, tak pokud je pro mě nějaký slibný směr úvah do budoucna, tak je to, tak jsou to úvahy o tom, jestli náhodou centrální banky se nemají tak, jako se dnes zaměřují na hlídání spotřebitelských cen, tak jestli se náhodou nemají víc věnovat hlídání cen aktiv, nemovitostí nebo cen finančních aktiv. To si myslím, že je slibný a rozumný směr úvah. Ale to je velké systémové řešení, to by byla velká systémová změna a o takové má smysl diskutovat.
moderátorka
--------------------
Myslí si Mojmír Hampl, viceguvernér České národní banky.