Václav Lavička (Hospodářské noviny 27.2.2008 strana 18, rubrika: Z domova)
Dnes po dvanáctileté práci v bankovní radě ČNB opouští prestižní křeslo viceguvernéra.
Luděk Niedermayer, služebně nejstarší centrální bankéř, ještě v centrále na pražských Příkopech pobude do konce března.
»Mám zde ještě nějaké úkoly, které jsem slíbil splnit. Ale jinak se těším, že si odpočinu a budu se moci nějaký čas věnovat manželce a svým malým dětem,« říká v exkluzivním rozhovoru pro Hospodářské noviny.
* HN: Jak si představujete po odchodu z ČNB svoji další profesionální dráhu? Kam zamíříte?
Na to vždy musí být dva - někdo, kdo vás chce zaměstnat, a někdo, kdo chce zaměstnání přijmout. Zatím nejsem rozhodnut. Předpokládám, že půjdu do privátního sektoru. Už proto, že si nejsem vědom, že by o mně veřejný sektor projevoval nějaký velký zájem. Ale jak, kdy a kam, to opravdu zatím tak intenzivně neřeším. Nejdříve musím uklidit svoji kancelář, potom dokončit ještě nějaké práce v ČNB, což jsem slíbil. A pak následuje několikaměsíční období, asi čtyři, pět měsíců, kdy nemohu pracovat v těch funkcích, pro které jsem alespoň částečně kompetentní.
* HN: V úvahu tedy připadá finanční sektor, kapitálový trh...?
Asi tam bych měl jít, i když by mě lákalo mnohem více věcí. Ale na ně je má kompetence přece jenom trochu omezená.
* HN: Vzpomínáte si na nějaké napínavé okamžiky, které zažívala bankovní rada?
Určitě. Pro centrální banku byly vždy komplikované případy nestability bankovního sektoru, kdy se musela pod velkým časovým stresem přijímat určitá rozhodnutí. Jednoduchý nebyl rok 1997, kdy se koruna dostala pod tlak a my jsme tehdy považovali za vhodné ji stabilizovat. Bylo to velice stresující období, z něhož jsme podle mého názoru vyšli celkem příznivě.
* HN: Nepociťoval jste někdy, že by na radu tlačil někdo z politiků, či se jí snažil »radit«?
Ne. Samozřejmě, když člověk sleduje, co se děje, je mu jasné, jaké rozhodnutí by politici přivítali. Aniž by se to vyřklo. To je součást práce a myslím si, že člověk musí být vůči tomu imunní. Ale není dobré se vůči tomu vymezovat tím způsobem, že já to nemohu udělat proto, že oni to čekají, nebo oni to chtějí. To se pak dostáváte na druhou stranu nezávislosti.
* HN: Koruna je nyní nejvíce posilující měnou světa. Co byste jí popřál do budoucna?
Ve světě posiluje nejen koruna, ale i mnohé další měny, zejména těch menších zemí. Za tím může být rozumná a správná historka -že to jsou ty země, které prosperují a mají konkurenční výhody. Když se podíváte na Česko s více než šestiprocentním růstem a makroekonomickou stabilitou, tak si můžete říci: fajn, žijeme v zemi, jejíž měna by mohla posilovat. Ale nemůžete si to říkat každý den a každý den chtít vidět korunu o 50 haléřů silnější. To bychom sice za chvíli opravdu byli ti úplně nejsilnější na světě. Ale za to by se tady nedalo nic vyrábět, nedalo by se podnikat. To, že koruna dlouhodobě posiluje, je určitě dobrá zpráva. Pomohla nám k nízké inflaci, zvyknout si na nízké úroky a také rychleji dohánět rozvinuté země. Ale vždycky je to otázka míry. Když se v minulosti kurz utrhl na jednu stranu, tak později korigoval. A většina ekonomů se domnívá, že koruna posílila opravdu hodně rychle, a proto stojíme před korekcí. Uvidíme, zda mají pravdu a jak rychle ke korekci dojde. Zároveň si musíme uvědomit, že v ekonomice jsou důležité reálné proměnné, nikoli nominální. Koruna může posilovat přesně tak, aby se ekonomika udržovala na svém potenciálu, abychom měli rychlý růst. Ale to není jediný scénář. Může se stát, že měna zůstane silnou a ekonomika se jí musí přizpůsobit - tím, že dojde k rychlejší restrukturalizaci, z trhu se vytlačí výroby s nízkou přidanou hodnotou.
* HN: Do Česka zavítal strašák inflace. Opravdu zmizí ještě letos?
Drahá paliva a potraviny působí na všechny ekonomiky. V Česku navíc nastaly změny státem určovaných cen, DPH, poplatky ve zdravotnictví apod. Je pravděpodobné, že posledně uvedené faktory odeznějí. Myslím si, že inflace přesahující sedm procent je výjimečný jev. Hlavní otázka, kterou si kladou centrální banky, je, do jaké míry se tento šok přelije do ostatních cen, například přes pracovní trh. Pokud dojde k určitému zpomalení tempa ekonomického růstu - a zřejmě ano - pak se riziko sekundárních dopadů snižuje.
* HN: USA dlouho držely úrokové sazby nízko. Dnes se Alanu Greenspanovi vytýká, že příčiny současné krize jsou právě v jeho příliš uvolněné měnové politice. Co o tom soudíte?
Ano, to se nyní jako argument používá, ale je pravda, že USA v minulých letech přes velmi rychlý růst neměly problém s inflací. Také Česko mělo nízké sazby, což má určité důsledky pro ekonomiku. Je to vidět na rostoucím zadlužení domácností či stavebním boomu taženém hypotékami.
* HN: Jak rychle se Češi podle vás zadlužují?
Zhruba třicetiprocentní růst zadlužování je vysoký. Ale když začínáte z nízké úrovně, tak se snadněji dosahuje vysokých přírůstků. Já stále nevidím velký makroekonomický problém vyplývající ze zadlužení domácností. Je tam samozřejmě problém mikroekonomický, kdy se určitě řada lidí zadlužuje kvůli špatným věcem, ve špatnou dobu nebo se zadlužuje nadměrně. To se může stát v případě dlouhodobých hypoték. Lidé kolem třicítky často mívají větší ambice, pokud jde o bydlení, než by se dalo čekat. Domácnost pak zamíří do příliš drahé nemovitosti a hodně se zadluží. A když dojde k nějakému výpadku příjmů, může nastat dramatická situace. Ale to hovoříme o problémech konkrétních dlužníků.