Robert Holman (Hospodářské noviny 20.3.2008 strana 10, rubrika: Názory)
V souvislosti s rychlým posilováním koruny se objevují varování, že může mít negativní důsledky pro českou ekonomiku. Někteří v tom vidí podpůrný argument pro rychlejší přijetí eura. Posilování koruny však české ekonomice jako takové neškodí.
Výhoda, která netrvá věčně
Odlišme trendové (dlouhodobé), víceméně očekávané posilování koruny od skokových (krátkodobých), nečekaných změn kurzu.
Trendové posilování kurzu odhadujeme na 3 - 4 % ročně. Vycházíme z faktu, že česká cenová hladina je oproti eurozóně stále nízká - necelých 60 % - a že takový rozdíl při velké otevřenosti české ekonomiky a provázanosti s eurozónou není udržitelný. Mechanismem přibližování cenových hladin je právě posilování kurzu.
S trendovým posilováním koruny se naši exportéři úspěšně vyrovnávají, neboť export stále vykazuje silný růst a obchodní bilance má vysoké přebytky. Zhodnocováním koruny vývozci neztrácejí konkurenční schopnost na trzích eurozóny; pouze ztrácejí část z dosavadní výrazné konkurenční výhody, která vznikla díky původnímu podhodnocení naší měny.
Naši exportéři prodávají na evropských trzích za evropské ceny, ale stále vyrábějí při podstatně nižších domácích mzdách. Tato výhoda nemůže trvat věčně a bude se dále snižovat. Vývozci se s tím vyrovnávají zvyšováním produktivity práce a kvality zboží.
Riziko italského přehřátí
Není pravda, že by přijetí eura udrželo konkurenční výhodu domácích exportérů. Posilující koruna totiž tlačí dolů domácí inflaci, což mimo jiné zpomaluje růst domácích nominálních mezd.
Po zavedení eura by začaly růst rychleji jak domácí nominální mzdy, tak i ceny dovážených surovin (například ropy), jejichž růst je dnes tlumen posilováním koruny.
V případě předčasného přijetí eura by však česká ekonomika mohla utrpět šok zvláštního druhu: vyšší domácí inflace by probíhala při nižších úrokových sazbách eurozóny. V důsledku toho by docházelo k přehřívání domácí ekonomiky s riziky »přeinvestování« a vzniku cenových bublin. Některé země eurozóny (Portugalsko nebo Itálie) si takový vývoj prožily.
Zajištění už není drahé
Pokud jde o skokové a neočekávané změny kurzu, vyvolávané spekulacemi, jsou nepříjemné, ale podnikatelé, kteří mají příjmy v eurech a výdaje v korunách (nebo opačně), se mohou proti takovým kurzovým šokům zajistit.
To sice znamená náklady, ale náklady a rizika jsou běžnou součástí podnikání. Inovace na finančních trzích a konkurence bank dnes umožňují ne příliš drahé zajištění.
Předčasným přijetím eura by se sice náklady výrobců plynoucí z neočekávaných změn kurzu snížily, ale vznikly by náklady a rizika jiného druhu - ze zvýšené inflace. Někteří exportéři sice tvrdí, že se jim lépe žije s vyšší inflací než s volatilitou měnového kurzu, ale nejde přece jenom o ně. Vyšší inflace by vstoupila do inflačních očekávání, která by vysokou inflaci dále udržovala. Ze zkušenosti víme, že snížit takovou inflaci vyžaduje větší dávku měnové restrikce se všemi negativními důsledky pro hospodářský růst a nezaměstnanost.
Šok negativní a pozitivní
Výhody a nevýhody zavedení eura nelze posuzovat jen z pohledu vybraných skupin. Ale i výrobci by se setkali s novými riziky: neočekávané a kolísavé změny cen paliv a surovin by již nebyly tlumeny posilováním koruny, a tím více by ovlivňovaly jejich náklady. Proti takovým změnám se nelze zajistit tak, jak to lze proti kurzovým změnám.
Řečeno obecněji: čeští vývozci jsou do velké míry také dovozci, vyrábějí z dovozních surovin, materiálů a dílů. Náhlé posílení koruny jim sníží korunové příjmy z vývozu, ale také jim sníží korunové ceny dovážených surovin.
Negativní »šok« na straně příjmů je tak do určité míry (i když ne zcela) eliminován pozitivním »šokem« na straně jejich nákladů. Proto bych tolik nedramatizoval dopad kurzových »šoků« na náš export.
Není pravda, že by přijetí eura udrželo výhodu exportérů. Posilující koruna tlačí dolů domácí inflaci.