Petra Davidová, Jaroslav Heřmánek, Renata Opravilová (Bankovnictví 22.9.2006 strana 26, rubrika: Komerční bankovnictví)
Pro český finanční sektor je charakteristický významný vliv zahraničních vlastníků.
V bankovním sektoru kontrolovali na konci prvního pololetí 2006 zahraniční investoři (v naprosté většině 90,5 % ze zemí Evropské unie) 96 % aktiv. Podobná situace je i ve druhém největším finančním sektoru v České republice - v pojišťovnách, kde zahraniční vlastníci (rovněž většinou z EU) disponují více než třemi čtvrtinami aktiv. Poněkud menší, ale nikoli zanedbatelná, je pozice investorů z jiných zemí v sektoru penzijních fondů.
První podstatná fáze příchodu zahraničních vlastníků proběhla v době privatizace velkých bank a udělování nových bankovních licencí prvním zahraničním zájemcům. Další významná fáze, která souvisí s vlnou fúzí a převzetí a s postupným příchodem dalších zahraničních subjektů, pokračuje v současné době.
RŮZNÉ ASPEKTY ZAHRANIČNÍHO VLASTNICTVÍ
Česká národní banka se ve své poslední "Zprávě o finanční stabilitě' zaměřuje v části věnované finančnímu sektoru na různé aspekty zahraničního vlastnictví, hodnotí přínosy i potenciální rizika spojená s tímto fenoménem.
Rozhodnutí mateřské společnosti o organizačně právní formě jejího působení v jiné zemi - to znamená, zda bude v jiných zemích operovat prostřednictvím dceřiné společnosti, nebo pobočky -ovlivňuje řada faktorů a často závisí na strategii finanční skupiny, na legislativě hostitelské země a na historických podmínkách, za nichž zahraniční instituce vstoupila na trh jiné země. Některé velké evropské instituce preferují výrazně jednu formu, u jiných se můžeme setkat s oběma formami přítomnosti v dalších zemích. Pokud již jedna forma vznikla a úspěšně funguje, společnosti důkladně zvažují, zda se jim vyplatí provést změnu - zda budoucí očekávané výhody převáží nad náklady spojenými s transformací existující právní formy.
Finanční instituce vyhodnocují při volbě organizačně právní formy svého působení v jiné zemi především možnosti daňové, právní a regulatorní arbitráže. V centru jejich zájmu stojí tvorba zisku, optimalizace úrovně kapitálu a stupeň centralizace v oblasti řízení rizik. Do hry tak mohou vstoupit konkrétní podmínky dané země. Například rozhodnutí o právní formě v České republice se stává ve většině případů u bank současně rozhodnutím o míře participace ve Fondu pojištění vkladů v ČR.
V případě České republiky se pro volbu organizačně právní formy zdá být podstatný rovněž rozsah operací a jejich struktura. Významné dceřiné banky disponují velkými objemy aktiv, jejich činnosti jsou značně diverzifikované jak z pohledu struktury, tak z pohledu regionální distribuce služeb. Větší pobočky vykonávají operace na mezibankovním trhu a soustřeďují se na významné korporátní a privátní klienty, menší pobočky obsluhují i drobnější klientelu v úžeji vymezeném regionu.
Výsledkem je v obou případech potřeba velmi omezeného počtu pracovišť, nezřídka je sídlo pobočky zahraniční banky také pouze jediným pracovištěm pro veřejnost. Některé společnosti působící na trhu mění strategii a svoji síť rozšiřují ve snaze získat drobného klienta.
POZITIVA ZAHRANIČNÍHO VLASTNICTVÍ
Pozitivem zahraničního vlastnictví finančních institucí je přenos manažerského know-how, zavádění nových technologií a moderních distribučních kanálů, rozšíření nabídky produktů a služeb, zvýšení kvality řízení rizik a posílení vnitřních kontrolních systémů. Ziskové hospodaření vlastněných subjektů je a mělo by být založeno na dostatečném kapitálovém vybavení. Také externí ratingy od mezinárodních agentur dokreslují celkový pozitivní vývoj systémově důležitých domácích bank v zahraničním vlastnictví v období let 2000 až 2005. Ratingy těchto bank vydávané agenturami Moody's, Standard & Poor's a Fitch se zlepšovaly s postupně rostoucí kvalitou portfolií, se zvyšováním úrovně poskytovaných služeb a řízení rizik a s narůstající ziskovostí a efektivností v podmínkách konkurenčního prostředí.
Zlepšená hodnocení v roce 2006 potvrzují trend sbližování s ratingy mateřských společností, který je pozorovatelný v minulých letech, a dokumentují stabilitu a zdraví finančního systému v České republice. Také hodnocení sesterských bank v regionu pěti nových středoevropských členů Evropské unie nevyvolává obavy z možného přenosu problémů do našeho finančního systému.
ZAHRANIČNÍ VLASTNICTVÍ MŮŽE PŘINÁŠET I NOVÁ RIZIKA
Zahraniční vlastnictví však může přinášet i nová rizika. Dceřiné společnosti a pobočky zahraničních finančních institucí v České republice nemusí být pro celky, jejichž jsou součástí, příliš významné z pohledu podílu na bilanční sumě. Pro Českou republiku však často jde o instituce systémově důležité. Subjekty významné i méně významné z pohledu výše bilanční sumy se staly pro své vlastníky důležitým zdrojem zisku, jehož repatriace formou dividend pokračuje i v letošním roce.
Zahraniční vlastnictví vytváří nové kanály přeshraniční transmise šoků do domácího finančního sektoru a může rovněž vést k neadekvátnímu hodnocení rizik, pokud mateřská banka implementuje své modely, to znamená modely rizika odhadnuté na domácích datech, avšak bez odpovídající kalibrace na ekonomické a finanční indikátory hostitelské země.
"Zpráva o finanční stabilitě 2005' posuzuje na základě ukazatelů výkonnosti příslušných subjektů, jaká je možnost transmise nákazy mezi zahraničními mateřskými společnostmi a dceřinými bankami v ČR. Rozdíly indikují v případě lepší výkonnosti zahraničních vlastníků, že dochází k přenášení jejich renomé a dalších pozitiv včetně možnosti finanční pomoci k rozvoji potenciálu vlastněné banky. Pokud je výkonnost zahraničních vlastníků horší, může dojít ke znevýhodnění jimi vlastněných subjektů v České republice, a to včetně nadměrného odčerpávání zisků.
ZÁJEM O ČESKÝ TRH ROSTE
K desítkám dceřiných společností a poboček evropských finančních institucí působících v České republice se v nedávném období přiřadily další zahraniční společnosti, které mohou nabízet své finanční služby na základě volného pohybu služeb v rámci Evropského hospodářského prostoru po splnění povinnosti notifikace. Takové společnosti mohou nabízet služby, aniž by si zřídily pracoviště na českém území. Seznamy těchto společností jsou stejně jako seznamy subjektů licencovaných v České republice či disponujících jednotnou evropskou licencí pravidelně aktualizovány na webových stránkách České národní banky.
O tom, že ze strany zahraničních finančních firem existuje zájem o český trh, vypovídají následující údaje. Celkem 128 finančních subjektů licencovaných v ČR (případně s jednotnou evropskou licencí) působilo ke konci roku 2005 jako banky, pojišťovny, penzijní fondy a obchodníci s cennými papíry a více než 600 dalších subjektů ze zahraničí oznámilo svůj zájem podnikat v těchto segmentech finančních služeb.
DŮSLEDKY V OBLASTI REGULACE A DOHLEDU
Působení zahraničních finančních institucí na území České republiky a jejich značný zájem o český trh má konsekvence v oblasti regulace a dohledu. Při současném rozložení vlastnické struktury je odpovědností českých autorit předcházet případným nerovnováhám a pokračovat v intenzivní spolupráci se zahraničními centrálními bankami a ministerstvy. Především pak s regulátory a supervizory jiných zemí rozvíjet meziodvětvovou koordinaci v zájmu stability finančního systému jako celku.