(P. Nováková, V. Gallistl, LN 16.8.2001, strana 1)
říká v rozhovoru pro Lidové noviny guvernér České národní banky Zdeněk Tůma
O cenovém vývoji, vládních výdajích, měnové politice a pádu IPB hovořily LN s guvernérem
České národní banky Zdeňkem Tůmou.
LN: Ekonomové mluví už nyní o dalším zvyšování úrokových sazeb s vysokou jistotou. Tlačí na
vás vláda, abyste takový krok nedělali?
Nenazýval bych to tlakem. Zástupci vlády samozřejmě mohou vyjádřit svůj názor. Ministr
financí má právo účastnit se jednání bankovní rady. Toho, kdy došlo ke zvýšení sazeb, se účastnil.
Necítím ani žádný problém v tom, když potkám pana premiéra a on mi řekne, jak situaci vidí. Není to
rozhodně v pozici, že by mi říkal, jak to má být. V tomto je bankovní rada nezávislá.
LN: Jaká jsou hlavní rizika pro další růst cen?
Při očekávaném růstu ekonomiky není správné, aby měnová i rozpočtová politika byly uvolněné.
Může to vést k nadměrnému posilování poptávky, která už nebude pokryta růstem produktu a přenese se
do růstu cen.
LN: Takže růst vládních výdajů považujete za nebezpečí?
Přesně tak. Na straně fiskální politiky riziko expanze existuje. Pokud by byly příliš silné
požadavky na růst mezd, i to by vedlo k růstu poptávky, která by nebyla pokryta produktem.
LN: Nedávno jste v německém tisku na adresu vlády řekl: Můžeme udržet nízkou inflaci, jen
pokud uvidíme solidní rozpočet. Vidíte jej? Je letošní rozpočet solidní?
Samotný rozpočet byl podle mě v pořádku. Problém je, nakolik se ho podaří dodržet a nakolik
bude vláda disciplinovaná v různých mimorozpočtových výdajích. Na jedné straně chce zprůhlednit
veřejné finance začleněním ztráty Konsolidační banky do rozpočtu, ale na druhé vytváří kanály,
které nejsou součástí rozpočtu, jako například mimorozpočtové fondy. Pak není vše úplně čiré. I
když vládní výdaje očistíme od těch, které byla vláda nucena dát na očištění bank, dochází ke
zhoršování strukturálního deficitu. Deficity, které byly nastaveny v době recese, zůstaly na stejné
úrovni i dnes, ačkoli jde ekonomika nahoru. To je ten problém.
LN: Říkáte, že rozpočet na letošek byl v pořádku. Souhlasíte tedy s tím, aby vláda stavěla
rozpočet na příjmech, u kterých není jisté, že je získá (viz příjmy z prodeje licencí na UMTS)?
Na to i my vždy, když přijdeme na zasedání vlády, upozorňujeme. Přinejmenším klademe otázku,
zda je realistické tam dávat takové předpoklady. A většinou se nám dostane odpovědi, že je. Máme
jen poradní hlas. Nejsme součást vlády.
LN: Když se projednával poslední návrh rozpočtu na příští rok, prý zástupci ČNB nebyli
přizváni...
Tak to úplně nebylo. Jedna věc je makroekonomický rámec a druhá, jak budou vypadat jednotlivé
kapitoly. Přiznám se, že ani nemám ambice účastnit se diskuse o tom, na co bude rozpočet použit, to
jsou politická rozhodnutí. U otevření diskuse jsem byl a vystoupil jsem s určitým názorem.
LN: S jakým?
Otazník jsem dával nad příjmy z ruského dluhu. Jestli jsou dostatečně realistické. Ale jinak
debata byla obecná. Neděláme ze sebe experty, kteří by vládě a ministru financí říkali, jak má
vypadat struktura rozpočtu. Hlavním argumentem je zhoršující se strukturální deficit veřejných
financí. A je na vládě, aby s tím něco dělala.
LN: Co by měla podle vás udělat? To je skutečně kompetence vlády.
Asi bychom k tomu mohli mít pár nápadů, ale myslím si, že na straně ministerstva financí to
není věc neznalosti, ale politické průchodnosti.
LN: V jednom rozhovoru uvedl šéf Škody Auto Vratislav Kulhánek, že vidíte riziko v přílišné
závislosti tuzemské ekonomiky na automobilovém průmyslu...
V diskusi s panem Kulhánkem jsme se dostali k otázce makroekonomického významu velkých firem.
Dával jsem za příklad finskou firmu Nokia. Ta je tak obrovská a má tak velký podíl na vývozu, že
to, jak tato firma funguje, je naprosto klíčové pro vývoj finské ekonomiky. A v okamžiku, kdyby
začala "odcházet", tak to znamená i problém pro celou finskou ekonomiku.
LN: Myslíte si, že Škoda Auto je ve stejné pozici jako Nokia?
Škodovka není v tak dominantní pozici jako Nokia, ale patří k velkým firmám. Pokud by se jí
výrazně nedařilo nebo měla výrazné problémy, tak se domnívám, že to může mít makroekonomické
dopady.
LN: Má Česká národní banka v současné době cenový vývoj pod kontrolou?
Myslím, že si v tomto smyslu nestojíme špatně, ačkoli poslední čísla tomu nemusejí
nasvědčovat. Je pravda, že cenová hladina trochu vyskočila nahoru, ale tyto nákladové šoky odezní.
Naše obava zůstává v tom, aby se tato vzedmutí nepřenesla do inflačního očekávání. Druhá obava,
která nás vedla k rozhodnutí zvýšit úrokové sazby, spočívá v tom, že růst ekonomiky je daleko
robustnější. Úroveň sazeb tomu už neodpovídala. Věřím, že se podaří udržet inflaci v cílovém
koridoru. Nesmíme se ovšem na něj dívat tak že se jeden den v roce musíme trefit do nějakého terče.
Je to proces, ekonomika je zasahována určitými šoky. Můžeme se dostat nad koridor a v krátkém
období na to nejsme schopni reagovat. Navíc, kdybychom reagovali, tak bychom mohli rozkolísat
ekonomiku.
LN: Jenže teď už jsme docela silně nad horní hranicí koridoru...
Nejsme silně. Jsme několik desetin procentního bodu, což není žádná tragédie. Přispěly k tomu
jednorázové vlivy a začíná se do nich míchat i poměrně silný růst poptávky a ten nás zajímá.
LN: Letos se už počtvrté netrefíte do inflačního cíle. Navíc to bude přestřelení, což
ekonomové vidí kritičtěji. Nemůže to ohrozit důvěryhodnost ČNB a přispět právě k vyšším inflačním
očekáváním, zvláště u odborářů?
Domnívám se, že je jedno, jestli podstřelíme, nebo přestřelíme. Vždy bychom se měli snažit
být v cíli. Zatím byly cíle vždy stanovovány ke konci roku. Od příštího roku přecházíme na to, že
bude pásmo, kde by se měla inflace průběžně pohybovat. Ty inflační cíle se trochu fetišizují.
Například loni v listopadu jsme v cíli byli a v prosinci už ne. Za jeden měsíc to může poskočit.
Kredibilita není o jediném dni v roce. Důležitá je dlouhodobá trajektorie.
LN: Ale vy se nestrefujete dlouhodobě. Přitom právě inflační cíl je pro veřejnost
nejčitelnější tvář činnosti centrální banky. To už je důvod k pochybám...
Důvod k pochybnostem být samozřejmě může. Jsme malá otevřená ekonomika a dostaneme-li velkou
ránu, tak je to vždy šok, na které nemá měnová politika šanci reagovat. Cílování inflace není o
tom, že jsme vždy přesně v cíli, ale i o tom, že dokážeme vysvětlit, proč jsme případně mimo cíl.
LN: A co letošní požadavky odborů? Mohou argumentovat nynější vysokou inflací...
Věřím, že ne. Dvakrát do roka se s nimi setkáváme, ujasňujeme si ekonomickou situaci. I loni
byly naše pohledy na ekonomický vývoj poměrně blízko. Doufám, že se podaří je sblížit i letos a že
požadavky odborů nebudou výrazně vysoké. Domnívám se totiž, že k tomu důvod není. Jsme přesvědčeni
o tom, že během prvního pololetí příštího roku se inflace začne dostávat zpátky do našeho
intervalu.
LN: Jak se na inflaci podepisuje příliv zahraničních investic?
Samozřejmě tlačí na zpevnění kursu. Příliv kapitálu nesouvisí s měnovou politikou a do značné
míry je důsledkem politiky vlády, která relativně silně privatizuje. To je samo o sobě v pořádku.
Ale jestliže vláda spolupůsobí na to, že dochází k velmi silnému přílivu kapitálu, tak si musí být
vědoma toho, že to může mít tyto důsledky. Velký dopad na kurs.
LN: To vypadá, jako že dáváte ruce pryč...
To v žádném případě. Je jen dobře komunikovat s vládou. Proto loni vznikl privatizační účet.
My jsme říkali: milá vládo, není to jen centrální banka, kdo za těchto okolností, kdy 50 procent
přílivu kapitálu je spojeno s privatizací, je schopna se s tím vypořádat. V takovém okamžiku máme
společnou zodpovědnost, už to není čistě věc měnové politiky. Zatím se nám dařilo proměnu deviz na
koruny rozložit v čase. Umím si představit, že v budoucnu, pokud by vláda realizovala některé
opravdu velké transakce, to bude komplikovanější.
LN: K tomu se vláda nyní chystá a v rekordně krátké době. Prodej Telecomu, energetik... Jak
můžete zabránit dopadům na inflaci?
Privatizace bude působit oběma směry. Tlačí inflaci nahoru i dolů. Když peníze nestáhneme z
trhu, tak tlačí na zpevnění kursu a to stlačuje inflaci dolů. Až ale peníze bude vláda utrácet a
pohánět poptávku, tak to bude působit na inflaci směrem nahoru. Domácí poptávka poměrně rychle
roste, i spotřeba domácností. To nás také vedlo ke zvýšení sazeb, protože se domníváme, že i v
příštím roce bude domácí poptávka silná.
LN: Zatím jste sazby zvýšili o 0,25 procenta. Je to dostatečné?
O měnových otázkách jednáme vždy poslední čtvrtek v měsíci. Rozhodně se nedomnívám, že by
situace nyní byla taková, že by vyžadovala mimořádné jednání o měnových otázkách. Jak se rozhodneme
příště, neumím nyní říci. Minule ta situace byla velmi jasná. Moje přesvědčení není momentálně
natolik silné, abych říkal, kam půjdou sazby.
LN: Nedávno poslanecká komise pro vyšetřování krachu IPB zveřejnila zprávu, v níž je uvedeno,
že bankovní dohled o situaci v bance věděl, ale nezasáhl. Choval se prý alibisticky a pasivně...
Ta zpráva je nevyvážená, protože neuvádí všechny podstatné informace včetně těch, které jsme
poslanecké komisi poskytli. Neříká jasně a přesvědčivě, kde přesně spočívalo pochybení bankovního
dohledu. My si nemůžeme dělat, co chceme. Nemůžeme říct: v téhle bance vidíme problém, vletět tam a
říct: ty jsi tady něco provedl, pošleme tě za mříže. Dnes, ze zpětného pohledu, by bylo lepší, aby
stát neprivatizoval a vstoupil do té banky již tehdy. Vize ale byla, že po vstupu partnera se banka
restrukturalizuje a následně prodá. Nomura mnohokrát ve světě tento postup udělala u nejrůznějších
společností. Tato strategie se u nás nakonec nepovedla.
LN: Ta vize se přece začala hroutit už ve chvíli, kdy Nomura začala navyšovat kapitál banky
podřízeným dluhem, který, jak se později ukázalo, financovala částečně ze zdrojů samotné banky.
Částečně, ale o tom jsme my samozřejmě nevěděli. Oni nám nemají povinnost poskytovat tyto
informace. A na ně nedosáhnete, protože subjekty, které nabývaly dluhopisy, jsou mimo jakýkoliv
dosah centrální banky. Kromě toho tady ten problém může být spíše etický než právní, protože není
zdaleka jisté, že to bylo protiprávní jednání.
LN: V té bance chybělo 22 miliard rezerv jen u vzorku úvěrů, který ČNB kontrolovala...
My musíme postupovat podle zákona o státní kontrole a musíme vypořádat všechny námitky, které
nám banka dá.
LN: Neměla dohlídka bankovního dohledu přijít dříve?
Vždycky můžete ze zpětného pohledu říct: měli jsme tam být o měsíc nebo půl roku dřív. Ale já
se domnívám, že prostor pro výrazně odlišný postup nebyl. Ten problém byl takového rozsahu i z
hlediska velikosti banky, že jsme nebyli schopni ho řešit vlastními silami. I kdybychom uvalili
nucenou správu, k čemuž nebyla dostatečná opora v zákoně, nebyli jsme schopni zajistit to, aby
banka byla stabilizovaná. Proto se stát musel rozhodnout, jestli se bude podílet na řešení celé
záležitosti. Pokud by se nepodílel, velmi rychle by došlo k procesu odebrání licence.
LN: Co říkáte na předběžný účet za krach IPB?
Jestliže to srovnáte s tím, co stát dal do jiných bank, tak mi to nepřipadá, že ten účet by
se vymykal čemukoliv, co jsme v této zemi viděli u takto velkých bank.
LN: Bude určitě nejvyšší...
Zřejmě ano, ale není to řádově někde jinde. V mezinárodním srovnání to není tak tragická
záležitost. Náklady na konsolidaci bankovního sektoru v některých zemích dosahují až padesáti
procent hrubého domácího produktu. U nás se to může pohybovat mezi 10 až 15 procenty HDP. Což není
samozřejmě žádná radost.
LN: Vy jste říkal, že ČNB nemohla zasáhnout dřív. Znamená to, že centrální banka může
zasáhnout jen v případě, že ta situace je neudržitelná?
Centrální banka může zasáhnout pouze v takových případech, které jí umožňuje zákon. Ta síla,
kterou má centrální banka, je obrovská. Vy někam přijdete a řeknete, tak já jsem dospěl k závěru,
že byste potřebovali vyšší kapitál, a teď vás odstavuji od řízení banky a uvaluji nucenou správu.
To je tak trochu názor proti názoru, protože nakonec rozhoduje soud.
LN: Takže bankovní dohled v IPB neudělal žádnou chybu?
Já jsem neřekl, že neudělal žádnou chybu. Naopak jsem řekl, že člověk při zpětném pohledu
může říci: mohlo se postupovat jinak. Ale nemáte záruku, že ten směr by byl lepší. Možná jsme měli
přijít do banky o něco dříve. Ale není korektní kritizovat náš zásah. Instrument, který máme k
dispozici, není tak silný, jak se veřejnost domnívá. Nemůžeme do banky vletět a pozavírat ji. To by
bylo uplatnění obrovské autority vůči soukromému majetku. Něco takového udělat, to chce opravdu
silný mandát. My navíc máme trestněprávní odpovědnost. Dispoziční právo k majetku je současně jeden
z výrazných atributů soukromého vlastnictví. Není snad nic silnějšího, než když někoho odstavím od
výkonu práv, to není legrace.
LN: Kdyby byla zohledněna nutnost doplnit rezervy, splnila by IPB kapitálovou přiměřenost?
To by potom nesplnila. To je také důvod, proč se správce rozhodl k prodeji podniku. Byla už
jen jediná jiná varianta - sebrat jí licenci.
Foto popis
Možná jsme měli přijít do IPB o něco dříve. Ale není korektní kritizovat náš zásah.
Instrument, který máme k dispozici, není tak silný, jak se veřejnost domnívá. Nemůžeme do banky
vletět a pozavírat ji, říká guvernér centrální banky Zdeněk Tůma. * Zdeněk Tůma: Nejsem pod
premiérovým tlakem.