(Právo 13.6.2003 strana 15, rubrika: Trhy & Ekonomika)
O tom, že je situace veřejných rozpočtů neudržitelná a že je nutno ji řešit, se toho v poslední době řeklo a napsalo již mnoho. Většina komentářů se však soustředila na posuzování obecných národohospodářských souvislostí a důsledků tohoto vývoje. Jakoby stranou zájmu zůstala skutečnost, že struktura a nastavení rozpočtů, ať už na příjmové či na výdajové straně, má bezprostřední dopad na každého z nás, ať už pracujeme či nepracujeme, ať jsme v zaměstnaneckém poměru či podnikáme. A protože nyní probíhá diskuse o tom, čím konkrétně záměr reformovat rozpočty naplnit, je nutno podtrhnout, že tento mikroekonomický rozměr reformy je určitě neméně stejně významný jako rozměr makroekonomický. Zeptejte se například podnikatelů, co si myslí o daních. Samozřejmě vám řeknou, že jsou vysoké (a nejspíše budou mít pravdu), ale také druhým dechem si začnou stěžovat, že systém daňových zákonů a navazujících vyhlášek je složitý a nepřehledný, že vést účetnictví a spočítat daně tak, aby to bylo z hlediska zákona v pořádku, je téměř neřešitelný úkol. A zeptejte se jich, jakou mají zkušenost s daňovými úředníky na finančních úřadech. Snad ještě horší je, že uslyšíte o nejednotném pohledu těchto úředníků na výklad jednotlivých ustanovení daňových předpisů, o tom, jak nerovné postavení mají poplatníci ve vztahu k úředníkům, a možná zaznamenáte i takové stesky, že rozhodnutí úředníků mohou být častokrát i necitlivá a krátkozraká, jdoucí proti společnému zájmu poplatníka a jeho daňového úředníka - totiž aby firma prosperovala a platila daně. Zeptejte se ale také berních úředníků, co si o tom myslí. Zřejmě se dozvíte, že tvořivost daňových poplatníků při hledání daňově odpočitatelných položek prakticky nezná mezí. Co je zde společným jmenovatelem? Je to složitost a nepřehlednost daňového systému a upravující legislativy. Složitost, která se každou další novelou zákonů rok po roce zvětšuje. Co z toho plyne? Čím složitější daňový systém, tím větší rozdíl mezi předpisem daně a jejím skutečným inkasem, tím větší pravděpodobnost daňových úniků, tím větší riziko demotivujících zásahů do rozhodování firem. Aby bylo jasno - rozhodování firem je zpravidla racionální. Problém je na straně prostředí, v němž podnikají. A výdaje? Ten příběh není zase až tak odlišný, v systému rozpočtových výdajů je taktéž množství neefektivností. Podle toho, o které výdaje se jedná, to vede tu k poškozování motivace hledat práci (tedy k riziku poruch na trhu práce), tam zase ke konzervování neefektivních ekonomických struktur, jinde pak k plýtvání rozpočtových prostředků. Poučení pro reformu? Čím více a čím dříve bude uděláno pro zjednodušení a zpřehlednění systému, ať už na straně příjmů či výdajů, tím lépe pro ekonomiku, tím lépe pro daňové poplatníky i pro příjemce rozpočtových transferů. Jde jen o to, se do věci odvážně pustit. Když se to podaří, odměněni budeme všichni. Sníží se daňová zátěž, omezí neefektivní výdaje, ekonomika poroste rychleji. Tím pádem poroste i inkaso rozpočtových příjmů a vláda bude mít větší prostor a jasnější perspektivu při financování svých rozpočtových priorit. Nezbývá než doufat, že se reforma vydá právě tímto směrem, a nikoli směrem opačným.