Radek Bednařík, Václav Trejbal (Hospodářské noviny 18. 6. 2015 strana 16, rubrika Podniky a trhy)
V současnosti je podíl státních dluhopisů na aktivech českých bank v průměru 15 procent.
To je téměř čtyřnásobek průměru Evropské unie.
Situaci, kdy se burze nedaří získat na trh nové atraktivní tituly, Tomšík sleduje s velkými obavami, neboť funkční a likvidní kapitálový trh je podle něj jedním ze základních pilířů tržní ekonomiky.
Státní cenné papíry už v budoucnu nebudou pro banky tak lákavou investicí jako v minulých letech. Myslí si to viceguvernér České národní banky Vladimír Tomšík. Podle něj probíhající oživení tuzemské ekonomiky, která letos poroste podle předpovědi centrální banky o více než 2,5 procenta, přinese finančním domům lukrativnější investiční příležitosti. Zejména půjde o nové úvěry firmám.
Tomšík se také obává nedostatku kvalitních společností na pražské burze, do kterých by mohly české domácnosti vložit peníze.
HN: Centrální banka přišla s opatřením, které bankám říká, aby doplnily kapitál, pokud se výrazně zhorší kondice státu, jehož dluhopisy banky drží. Proč tak ČNB učinila?
V současnosti je podíl státních dluhopisů na aktivech českých bank v průměru 15 procent. Tedy téměř čtyřnásobek průměru Evropské unie. My se tím proto musíme zodpovědně zabývat. Rozhodně institucím nezakazujeme mít nainvestováno do dluhopisů, ale musí na to vybudovat kapitálový polštář.
HN: Jaké se bankám nabízí investiční alternativy?
Jsem přesvědčen, že byznysmodel bankovnictví není postavený na sbírání bankovních vkladů, v některých případech i drahých, a jejich investování do takzvaně bezrizikových aktiv s nízkou výnosností. Teď, když se hospodářství opět rozjíždí, čekám, že přijdou životaschopné projekty a banky nebudou mít důvod upřednostňovat před nimi státní dluhopisy. Neříkám, že nebude růst jejich držení v absolutním měřítku, ale relativně by měly růst investice do reálné ekonomiky. Banky na to mají adekvátní kapitálovou přiměřenost.
HN: Proč vůbec státní dluhopisy banky tolik poptávají?
Pro to je několik důvodů. Český bankovní sektor si v průběhu krize uchoval stabilitu a důvěryhodnost, takže občané bez obav zvyšovali své vklady v něm. Bankám narostly jejich závazky. Do toho přišla v roce 2009 nejdelší recese v naší novodobé historii, která utlumila poptávku po úvěrech.
Zároveň se bankéři chovali obezřetně a nákup státních dluhopisů, které jsou nejméně rizikovou investicí, pak byl logickým vyústěním této situace. My teď vysíláme signál, že to budeme sledovat. Naší úlohou je dohlížet na správné řízení rizik vyplývajících z vysokého podílu dluhopisů na aktivech bank. Navíc u některých bank tvoří investice do státních obligací několikanásobek jejich kapitálu.
HN: Jak by na banky mohla v tomhle směru dopadnout mezinárodní regulace?
Diskusí na mezinárodní úrovni se účastníme, někde zprostředkovaně, například v basilejském výboru (spadá pod Banku pro mezinárodní platby, která vytváří celosvětově platná doporučení pro bankovní dohled; pozn. red.). Všeobecně nastává shoda v tom, že v podstatě neexistují bezriziková aktiva. To by mohlo mít dopady na požadavky na kapitálovou přiměřenost či skladbu portfolia bank.
Například basilejská regulace říká, že finanční instituce nesmí investovat do jednoho typu aktiva více než 25 procent kapitálu. Státní dluhopisy z toho mají výjimku. Dnes se ale zcela vážně diskutuje o tom, jestli ji nezrušit.
HN: To by přece některé tuzemské banky zasáhlo, jelikož tento práh překračují.
Český bankovní sektor má svá specifika. Obyvatelstvo spoří, banky mají přebytek peněz, které musíme stahovat. Kapitálový trh je velmi málo rozvinutý, takže alternativ k bankovním vkladům je pro konzervativně smýšlející domácnosti málo. Proto na všech mezinárodních fórech říkáme, že je třeba na tuto naši zvláštní situaci brát ohled. Dopad takové regulace pro český bankovní sektor by byl mnohem horší než to, co jsme připravili my.
HN: Probírají se ještě jiné závažné změny v regulaci?
Ano, opět ve sféře dluhopisů. A to nejen v oblasti kapitálové regulace, ale i účetnictví. Když dnes banka nakoupí dluhopis, může ho, velice zjednodušeně řečeno, umístit do dvou částí své rozvahy. Buď ho dá do investičního portfolia, nebo obchodního. V prvním případě je dluhopis držen do splatnosti a změny na trhu nemají žádný dopad na účetní hodnotu tohoto cenného papíru. V obchodní části portfolia je třeba obligace neustále přeceňovat podle aktuální ceny na trhu.
Dokonce se objevil návrh, aby banky všechny dluhopisy držely v obchodním portfoliu a přeceňovaly. Odůvodňuje se to tím, že když banky musí mít vysoce likvidní aktiva, za což jsou považovány hlavně státní dluhopisy, tak tato aktiva musí být vždycky ohodnocena podle tržní ceny.
HN: Co by to pro banky znamenalo?
Obrovskou nestabilitu v rozvahách bank, najednou silně závislých na vývoji cen na dluhopisovém trhu, a tedy obrovský negativní dopad na stabilitu důležitého ukazatele kapitálové přiměřenosti.
HN: To by se tuzemských bank, které mají dluhopisy v rozvahách za 730 miliard korun, dotklo obzvlášť palčivě.
My se snažíme argumentovat proti tomuto výkladu tím, že cena dluhopisů se nemůže měnit jen tak ze dne na den, protože stabilita veřejných financí se rovněž nemění ze dne na den. Proto se v našem modelu pravděpodobnost zhoršení stavu veřejných financí vypočítává v rámci zátěžového testování v tříletém horizontu. Proto také vystupujeme proti nápadu na převedení všech dluhopisů v držení bank do obchodního portfolia.
HN: Vypadá to, že ve sféře regulace bude tedy ještě rušno.
Velmi to sledujeme a aktivně do jednání vstupujeme. I proto se snažíme nedávat hlavu do písku a říkat, že tu žádná rizika nejsou. Naopak, přicházíme s takovou sadou opatření, která by těmto rizikům čelila, ale zároveň by reflektovala specifika tuzemského bankovního sektoru. Pokud by zmiňované dva návrhy z mezinárodních fór byly uvedeny do praxe, tedy striktní limit 25 procent kapitálu pro dluhopisy a jejich okamžité přeceňování, byl by to pro naše banky smrtící koktejl.
HN: Podle zahraničních médií se debatuje i o tom, že by se banky měly zvlášť připravit i na nyní nastupující dlouhodobý růst dluhopisových výnosů, což povede ke snižování hodnoty těchto dluhopisů v rozvahách bank.
Ano, diskuse probíhá a my jsme jejími účastníky. Vyhodnocujeme, jaký to může mít dopad na český finanční sektor. Na toto riziko jsme se zaměřili v aktuálních zátěžových testech bank. Šok v cenách dluhopisů měl na banky značný dopad, nicméně stabilitu sektoru v žádném případě neohrožuje.
HN: Zmínil jste málo rozvinutý kapitálový trh. Co říkáte na nedávnou kritiku šéfa pražské burzy Petra Koblice na adresu skupiny PPF coby majoritního akcionáře společnosti O2? Bylo podle vás chování PPF při dělení O2 a předchozí nabídce odkupu akcií korektní?
ČNB má ze zákona danou povinnost hájit zájmy minoritních akcionářů. Dohlížíme na informační povinnosti emitenta, schvalujeme podmínky povinného odkupu, na denní bázi sledujeme obchodování a šetříme podněty. Těch v případě O2 došlo mnoho. Žádný z nich ale zatím nevedl k závažnému zjištění.
A zdá se, že ani nedávný komentář pana Koblice, který já vnímám spíš jako jeho osobní stanovisko než reálný podnět, nepřináší nové věcné argumenty či zjištění. Obecně je dlouholetým problémem českého kapitálového trhu malá nabídka titulů. Bohužel se nenaplnily naděje na příliv nových emisí, které se opakovaně objevovaly v médiích.
Situaci, kdy se burze nedaří získat na trh nové atraktivní tituly, já osobně sleduji s velkými obavami, neboť funkční a likvidní kapitálový trh je jedním ze základních pilířů tržní ekonomiky.
HN: Vypadá to, že česká ekonomika se rozjíždí rychleji, než se původně čekalo. Nemohlo by to vyvolat tlak na posílení domácí měny pod centrální bankou bráněný kurz 27 korun za euro?
Pořád platí náš závazek bránit kurz domácí měny v blízkosti hodnoty 27 korun za euro.